8 C 309/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 45 505,16 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 190,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 204,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 799,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 505,16 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10 % ročně z částky 43 314,45 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 314,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 314,45 Kč od 4. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 262,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 45 505,16 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 954 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, přičemž první splátka byla stanovena na den 25. 8. 2018 Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 17,2 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 16. 1. 2020, dopisem ze dne 17. 1. 2020, prohlásila úvěr za splatný. Následně byla pohledávka ke dni 23. 3. 2021za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně nárokuje jistinu (41 314,45 Kč), poplatky (4 190,71 Kč) a příslušenství, představované kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 17,2 % ročně z částky 41 314,45 Kč (jistina) do dne 16. 1. 2020 ve výši 1 799,73 Kč, smluvním úrokem ve výši 17,2 % ročně z jistiny ode dne 17. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do dne 16. 1. 2020 z jistiny ve výši 204,39 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny a neuhrazených poplatků (v celkové výši 45 505,16 Kč) od 17. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Na den 30. 3. 2022 bylo nařízeno jednání, na které byli řádně a čas předvoláni účastníci řízení, resp. právní zástupce žalobkyně a žalovaný. Právní zástupce žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvil. Žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil. Z tohoto důvodu bylo jednání podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) konáno v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 12. 1. [číslo], vyplývá, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], uzavřel dne [datum] smlouvu, na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala bankovní služby. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] se podává, že žalovaný dne [datum] požádal o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum], včetně všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek pro půjčky, sazebníku poplatků a kopie občanského průkazu žalovaného pak bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne [datum] s návrhem žalovaného souhlasila a vzhledem k tomu žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč. Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 17,2 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 954 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 25. 8. 2018 a poslední připadala na den 25. 7. 2020. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila výše 118 626,39 Kč. Podle výpisu z účtu žalovaného, včetně výpisu poplatků, je patrné, že žalovaný částku ve výši 100 000 Kč dne [datum] čerpal, avšak následně ji řádně a včas nesplácel. Z tohoto důvodu byl žalovaný, jak vyplývá z poslední výzvy ze dne 25. 12. 2019, včetně podacího archu, vyzván právní předchůdkyní žalobkyně k okamžité úhradě částky 13 054,07 Kč z titulu smlouvy o půjčce. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 1. 2020, včetně podacího archu, bylo zjištěno, že jelikož žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu řádně a včas nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně podle produktových obchodních podmínek pro půjčky, z důvodu porušení čl. 7 písm. b), dluh ke dni 16. 1. 2020 zesplatnila, avšak oznámení o zesplatnění bylo žalovanému odesláno dne 17. 1. 2020. Ke dni 16. 1. 2020 měla činit dlužná částka výše 51 205,36 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k této smlouvě, včetně potvrzení o úplatě ze dne 24. 3. 2021, soud pak zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu Smlouvy o půjčce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího archu, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z titulu Smlouvy o půjčce ze spol. [právnická osoba] na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021, včetně poštovního podacího lístku, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Soud stran závěru o skutkovém stavu odkazuje na zjištění získaná z listinných důkazů.

5. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2991 odst. 1 o. z. se kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z přiznané části. Soud uzavřel, že dne [datum] nebyla podle § 2395 o. z. platně uzavřena úvěrová smlouva, neboť žalobkyně nikterak neprokázala, zda a jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Z úřední povinnosti se soud totiž musí zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně, potažmo právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Co se rozumí odbornou péčí, přitom stanovuje § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V žalobě však nejsou žádná tvrzení, natož důkazy, že by vůbec byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Proto nelze posoudit, zda byla úvěruschopnost žalovaného posouzena právní předchůdkyní žalobkyně s odbornou péčí. Jelikož se žalobkyně k jednání, byť přes omluvu, nedostavila, nebylo jí možné poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání skutečnosti, zda a jakým způsobem byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu tak soud musí nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to ve výši dlužné jistiny (41 314,45 Kč). Jelikož nebylo v řízení prokázáno platné uzavření úvěrové smlouvy, pak nemohl soud žalobkyni přiznat sjednané poplatky, smluvní pokutu, smluvní úrok a úrok z prodlení přede dnem, kdy byl žalovaný vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Proto soud žalobu v této části zamítl (výrok I. tohoto rozsudku). Za vyzvání k vydání bezdůvodného obohacení, tedy dlužné jistiny, pak soud považuje oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 1. 2020, což bylo žalovanému zasláno dne 17. 1. 2020. Za řádné doručení pak soud považuje odeslání této výzvy na adresu žalovaného v zahraničí, neboť ta byla uvedena ve smlouvě o půjčce (adresa [adresa], [země]). Žalobkyní byl doložen toliko podací arch o odeslání této výzvy, a proto podle § 573 o. z. byla výzva žalovanému do zahraničí doručena dne 3. 2. 2020, tj. 15. den po odeslání (resp. 15. den připadl na sobotu 1. 2. 2020, avšak ve smyslu § 607 o. z. došlo k řádnému doručení až první následující pracovní den – pondělí 3. 2. 2020). Žalovaný se následující den po doručení, tj. dne 4. 2. 2020 dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, neboť ve výzvě byla informace o zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne vyhotovení výzvy (16. 1. 2020). Vzhledem k tomu, že dne 3. 2. 2020 již 10 denní lhůta uplynula, pak byl žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení neprodleně. Jelikož však žalovaný dosud bezdůvodné obohacení ve výši jistiny (41 314,45 Kč) nevydal, je povinen jej vydat žalobkyni včetně příslušenství, představovaného zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. tohoto rozsudku)

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 262,38 Kč, přičemž tato částka představuje 81,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 90,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 821 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 45 505,16 Kč, skládající se z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť mu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně v právně i skutkově obdobných věcech vymáhá postoupené pohledávky, vzniklé z titulu nesplacených úvěrů, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.