8 C 432/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobců: 1. žalobkyně datum narození adresa 2. žalobce datum narození adresa oba zastoupeni advokátem advokát sídlem adresa proti žalovanému: žalovaný , IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem advokát . sídlem adresa pro: nahrazení projevu vůle

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):1) Žalovaná, , žalovaná, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „, žalovaná, “), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemky:1. parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, .2) Žalobce, , žalobce, , r. č. , rodné číslo, , bytem , adresa, , je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě.3) Žalobce má na základě rozhodnutí magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. , číslo jednací, ze dne 24. 11. 1998, č.j. , číslo jednací, ze dne 12. 3. 1999, č.j. , číslo jednací, ze dne 20. 4. 1999, č.j. , číslo jednací, ze dne 18. 1. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 7. 3. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 19. 9. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 19. 9. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 14. 12. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 9. 7. 2001, č.j. , číslo jednací, ze dne 9. 7. 2001, č.j. , číslo jednací, ze dne 6. 3. 2002 a rozhodnutí ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č.j. , číslo jednací, ze dne 15. 11. 2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané.4) Žalobkyně, , žalobkyně, , datum narození, , adresa, , je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě.5) Žalobkyně má na základě rozhodnutí magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu č.j. , číslo jednací, ze dne 24. 11. 1998, č.j. , číslo jednací, ze dne 12. 3. 1999, č.j. , číslo jednací, ze dne 20. 4. 1999, č.j. , číslo jednací, ze dne 18. 1. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 7. 3. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 19. 9. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 19. 9. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 14. 12. 2000, č.j. , číslo jednací, ze dne 9. 7. 2001, č.j. , číslo jednací, ze dne 9. 7. 2001, č.j. , číslo jednací, ze dne 6. 3. 2002, č.j. , číslo jednací, ze dne 19. 3. 2001 a rozhodnutí ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č.j. , číslo jednací, ze dne 15. 11. 2011, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyni v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané.6) Žalovaná k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům tyto pozemky:1. parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , oddělený od pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to na základě geometrického plánu č. , hodnota, ze dne 23. 1. 2023, vypracovaného , jméno FO, , který je nedílnou součástí rozsudku;2. parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , oddělený od pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to na základě geometrického plánu č. , hodnota, ze dne 23. 1. 2023, vypracovaného , jméno FO, , který je nedílnou součástí rozsudku;3. parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, ;4. parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , oddělený od pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , na základě geometrického plánu č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2021, vyhotoveného , jméno FO, , který je nedílnou součástí rozsudku;5. parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , oddělený od pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a to na základě geometrického plánu č. , hodnota, ze dne 4. 12. 2021, vyhotoveného , jméno FO, , který je nedílnou součástí rozsudku;a žalobci tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, každý ve výši spoluvlastnického podílu ve výši 1/2.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1. náhradu nákladů řízení v částce 190 644,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2. náhradu nákladů řízení v částce 190 644,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce.

1. Žalobci se žalobou domáhali v rámci svých restitučních nároků nahrazení projevu vůle k převodu pozemků. Uvedli, že jsou na základě rozhodnutí žalované, resp. jejích právních předchůdců, tzv. oprávněnými osobami podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). Právní předchůdce žalobce, otec žalobce, , jméno FO, uplatnil u žalované svůj restituční nárok v zákonem stanovené lhůtě v roce 1992. Žalovaná rozhodovala o vydání či nevydání pozemků odňatých právním předchůdcům žalobce po dobu 19 let. Otec žalobce se žádostí ze dne , datum, účastnil veřejné nabídky náhradních pozemků. Jeho žádost byla pro údajně nedostatečnou výši nároku zneplatněna. Protože rozhodování žalované bylo velmi zdlouhavé a zdraví otce žalobce, bylo podlomené (otec žalobce na podzim roku 2018 zemřel) daroval otec žalobce celý svůj restituční nárok smlouvou ze dne , datum, svému synovi, kterým je právě žalobce. Žalobce sám se zúčastnil veřejné nabídky náhradních pozemků vyhlašovaných žalovanou po přijetí restitučního nároku svého otce žádostí ze dne , datum, . Z restitučního nároku byl otec žalobce uspokojen pouze částečně, neboť mu byla vyplacena finanční náhrada ve výši 224.469 Kč, přičemž tato byla vypočtena z nesprávné výše nároku evidované žalovanou. K částečnému uspokojení nároku došlo z důvodu, že žalovaná po celou dobu evidovala nárok žalobce v nesprávné výši pouhých 240.111,43 Kč a po jeho částečném čerpání nyní ve zbývající výši 15.642,60 Kč.¨2. Právní předchůdkyně žalobkyně , jméno FO, uplatnila u žalované svůj restituční nárok v zákonem stanovené lhůtě v roce 1992. Žalovaná rozhodovala o vydání či nevydání pozemků odňatých právním předchůdcům žalobkyně po dobu 19 let. Žalovaná nechala žalobkyni podepsat prohlášení, že jí nelze vydat náhradní pozemky, v důsledku čehož měla být v budoucnu žalobkyni vyplacena finanční náhrada. K částečnému vypořádání nároku došlo z důvodu, že žalovaná po celou dobu evidovala nárok žalobkyně v nesprávné výši pouhých 253.161,43 Kč a po jeho částečném čerpání nyní ve zbývající výši 0 Kč. Žalobkyně se stala právní nástupnicí paní , jméno FO, na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. , spisová značka, ve výši celého restitučního nároku paní , jméno FO, .

3. Žalobci byli ze strany Spolku pro ochranu zájmů restituentů upozorněni, že žalovaná dlouhodobě porušuje svou zákonnou povinnost evidovat nároky restituentů ve správné výši a tyto nároky záměrně mnohonásobně podhodnocuje. Žalovaná přitom přinejmenším od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů získává od Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. Jelikož však je toto ocenění pro žalovanou nevýhodné, nečiní tak pro všechny restituenty, ale selektivně jen pro některé vybrané. To vše navzdory její zákonné povinnosti evidovat restituční nároky ve správné výši a navzdory již ustálené soudní judikatuře, která dobovou územně plánovací dokumentaci považuje za primární kritérium pro určení výše restitučního nároku. Žalobci se proto obrátili na žalovanou, aby i jejich restituční nárok zaevidovala tímto způsobem a ve správné výši. Zároveň se žalobci přihlásili do veřejných nabídek o náhradní pozemky, aby uspokojili svůj restituční nárok ve výši, která jim skutečně náleží. Žalovaná však opravu ocenění nároku žalobců odmítla z důvodu nepředložení konkrétních podkladů. Přihlášky žalobců do veřejné nabídky pak zneplatnila z důvodu nedostatečné výše nároku. Ve snaze docílit nápravu léta trvajícího nezákonného stavu žalobci nahradili činnost žalované a nechali si na vlastní náklady vypracovat znalkyní , jméno FO, znalecký posudek na ocenění pozemků odňatých jejich právním předchůdcům. Tento posudek žalobci doručili žalované s opětovnou výzvou ke správnému ocenění jejich nároku. V souladu s tímto znaleckým posudkem při zohlednění podílu žalobců na odňatých pozemcích a částečného uspokojení jejich nároku vychází skutečný zbývající nárok žalobce na 2.886.060 Kč. Oproti tomu žalovanou evidovaný nárok ve výši 15.642,60 Kč představuje pouhých 0,54% této částky. Skutečný zbývající nárok žalobkyně vychází na 3.151.255 Kč. Oproti tomu žalovanou evidovaný nárok ve výši 0 Kč představuje markantní rozdíl. Po doručení znaleckého posudku žalované se žalobci opět přihlásili do veřejné nabídky o hodnotnější pozemky, aby uspokojili svůj nárok ve výši, která jim skutečně náleží. Žalovaná na znalecký posudek předložený žalobci nereagovala a obě přihlášky žalobců opět zneplatnila pro údajně nedostatečnou výši jejich restitučního nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nijak na výzvy žalobců nereagovala a obě přihlášky žalobců do veřejných nabídek zneplatnila pro údajně nedostatečnou výši restitučního nároku žalobců, zahájili žalobci v červnu roku 2018 proti žalované obdobná řízení o nahrazení projevu vůle, kterými se žalobci domáhají převodu jimi vybraných náhradních pozemků. Žalobci se zároveň i po podání žalob, každý celkem dvakrát, přihlásili do veřejných nabídek o hodnotnější pozemky. Žalovaná však opět obě přihlášky žalobců do veřejných nabídek zneplatnila pro údajně nedostatečnou výši restitučního nároku žalobců. Žalovaná následně v průběhu ostatních řízení tvrdila, že při ocenění restitučního nároku žalobců nijak nepochybila a na podporu svých tvrzení si nechala vypracovat oponentní znalecký posudek k posudku předloženému žalobci. Závěry oponentního znaleckého posudku však prokazují pochybení žalované při oceňování restitučního nároku žalobců. Dle závěrů oponentního znaleckého posudku je totiž restituční nárok každého z žalobců cca 10 x vyšší, než jak jej původně žalovaná ohodnotila. Žalovaná do dnešního dne eviduje restituční nárok každého z žalobců v původní, zcela nesprávné výši. Žalovaná, resp. její právní předchůdci, v žalobě uvedených rozhodnutích rozhodli tak, že žalobce (resp. jejich právní předchůdce) neurčili vlastníkem specifikovaných pozemků. Skutečná výše restitučního nároku žalobce je však mnohonásobně vyšší, a to 3.110.528 Kč, a celkový skutečný nárok žalobkyně je ve výši 3.404.416 Kč. Touto evidencí žalovaná setrvale obhajuje názor o zemědělském charakteru odňatých pozemků, za což byla Nejvyšším soudem opakovaně kritizována. Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017 sp.zn. , spisová značka, . Žalovaná přitom přinejmenším od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů od tohoto roku 2008 až do současnosti získává od Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. V letech 2008 až 2017 se totiž žalovaná celkem 22x obrátila na Institut s dotazem na poskytnutí této dokumentace, aby restituční nároky vybraných restituentů podle ní ocenila. V případě žalobců však žalovaná žádný takový dotaz na Institut nevznesla, a to ani v případě vydávání Rozhodnutí s č.j. , číslo jednací, , ze dne 15. 11. 2011, kdy tak žalovaná v případech jiných restituentů už prokazatelně činila. Žalovaná tímto žalobci oproti vybraným restituentům diskriminovala a znemožnila jim uspokojit jejich restituční nárok v plné výši. Žalobci přitom upozornili žalovanou na podklady, na základě kterých u jiných restituentů ocenila jim odňaté pozemky jako stavební a dopisem ze dne 18. 4. 2018 vyzvali žalovanou ke správnému ocenění restitučního nároku jejich rodiny. Žalobci si i nechali vypracovat znalkyní , jméno FO, znalecký posudek na ocenění pozemků odňatých jejich právním předchůdcům a tento posudek žalované doručili s opětovnou výzvou ke správnému ocenění jejich nároku. Žalobce se zároveň dne , datum, přihlásil do veřejné nabídky o pozemek v hodnotě 751.657,40 Kč a , datum, o pozemek v hodnotě , částka, . Žalobkyně se dne , datum, přihlásila do veřejné nabídky o pozemek v hodnotě 543.539,75 Kč a 12. 6. 2018 o pozemek v hodnotě 594.188,30 Kč a tentýž den v další žádosti o dva pozemky o celkové hodnotě 1.149.870,45. Žalovaná pak všechny přihlášky žalobců do veřejných nabídek zneplatnila pro údajně nedostatečnou výši restitučního nároku žalobců. Vzhledem k tomu, že žalovaná nijak nereagovala na výzvy žalobců k řádnému ocenění restitučního nároku a zároveň všechny přihlášky žalobců do veřejných nabídek zneplatnila, podali žalobci v červnu 2018 několik žalob o nahrazení projevu vůle. Po podání žaloby se následně žalobkyně přihlásila dne , datum, do veřejné nabídky o pozemky v hodnotě 180.623,90 Kč a žalobce se přihlásil téhož dne do veřejné nabídky o pozemek v hodnotě 440.463,- Kč. Žalovaná opět svým rozhodnutím ze dne , datum, , respektive , datum, zneplatnila přihlášky žalobců do veřejné nabídky pro údajnou nedostatečnou výši jejich restitučního nároku. Následně se žalobkyně přihlásila dne , datum, do veřejné nabídky o pozemek v hodnotě 2.590.598,- Kč a žalobce se přihlásil téhož dne do veřejné nabídky o pozemky v hodnotě 1.686.249,- Kč. Žalovaná opět svým rozhodnutím ze dne , datum, , respektive , datum, zneplatnila přihlášky žalobců do veřejné nabídky pro údajnou nedostatečnou výši jejich restitučního nároku. Pokud se týká zahájených soudních řízení, žalovaná navrhovala všechny podané žaloby zamítnout, a to z důvodu, že údajně ocenila v minulosti všechny odňaté a nevydané pozemky správně. Za tímto účelem si tak žalovaná cca jeden rok (červenec 2019) po zahájení všech soudních sporů nechala zpracovat oponentní znalecký posudek č. , číslo, vyhotovený znaleckým ústavem , právnická osoba, oceňující pozemky odňaté a nevydané rodině žalobců, který však dosud nijak nezohlednila při ocenění restitučního nároku žalobců, přestože i dle tohoto posudku je výše restitučního nároku žalobců mnohonásobně vyšší než žalobkyní doposud evidovaná. Žalobci se následně v reakci na závěry oponentního znaleckého posudku, pokusili znovu o mimosoudní vyřešení sporu s žalovanou, a to dopisem ze dne 4. 9. 2019, ve kterém žalovanou požádali o zaevidování jejich restitučního nároku alespoň dle oponentního znaleckého posudku. Žalovaná však ani na tuto žádost žalobců nijak nereagovala a do dnešního dne eviduje restituční nárok žalobců v původní, zcela nesprávné výši. Žalobci si nechali znalkyní , jméno FO, vypracovat znalecký posudek č. , číslo, na ocenění všech 98 PK parcel v k.ú. , adresa, odňatých a nevydaných jejich rodině. O nevydání odňatých pozemků bylo rozhodnuto celkem čtrnácti rozhodnutími žalované (viz str. 3 posudku). Žalobcům náleží na základě rozhodnutí na odňatých pozemcích příslušný podíl, který je označen v každém z těchto rozhodnutí. Na ceně každého odňatého pozemku uvedené v posudku, který nebyl žalobcům vydán, se tedy žalobci podílí ve výši příslušného podílu. Správnost závěrů uvedených v posudku ostatně do značné míry potvrzuje i oponentní znalecký posudek, který si nechala vypracovat žalovaná, a který předkládá v dalších soudních řízeních. Oponentní znalecký posudek se totiž shoduje s posudkem v ohodnocení restitučního nároku rodiny žalobců cca z 85 %. Již z tohoto je zřejmé, že žalovaná při oceňování restitučního nároku rodiny žalobců zásadně pochybila, když jejich restituční nárok oceňovala (a stále oceňuje) po dobu cca dvaceti let v mnohem nižší hodnotě. Pokud se týká konkrétně žalobců, tak žalovaná do dnešního dne oceňuje restituční nárok žalobců po celou dobu ve výši cca 10 % hodnoty, kterou nyní stanovil oponentní znalecký posudek. Žalovaná tak nadále zcela svévolně trvá na původním nesprávném ocenění restitučního nároku žalobců a nadále eviduje nevyčerpanou částku restitučního nároku u žalobkyně ve výši 0,- Kč a u žalobce ve výši 15.642,60 Kč.

4. Jako náhradní pozemky si žalobci si vybrali pozemky parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, (část pozemku), parc. č. , hodnota, (část pozemku), parc. č. , hodnota, (část pozemku), vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Tyto pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě žalované. Součástí přehledu náhradních pozemků jsou rovněž tabulky, kterými je vypočtena cena pozemků dotčeného touto žalobou ve smyslu § 28a zákona o půdě a kterými žalobci prokazují, že hodnota náhradních pozemků je 2.311.582,- Kč a nepřevyšuje tedy aktuální restituční nároky žalobců.

5. V průběhu řízení došlo ke částečnému zpětvzetí žaloby na základě rozhodnutí v jiném řízení, kterým byl sporný pozemek vydán (usnesení o zastavení řízení č.j. 8 C 432/2020-167) a k upřesnění požadovaných pozemků geometrickými plány v návaznosti na skutková zjištění ohledně jednotlivých pozemků a možností jejich vydání.

6. Žalovaný během řízení namítal, že v nadepsané věci nebyly splněny podmínky pro podání žaloby o nahrazení projevu vůle, restituční nároky žalobců byly řádně a správně vyčísleny, nelze proto uvažovat o jejich navýšení, a žalobci se měli svých zbylých restitučních nároků domáhat postupem předvídaným v zákoně o půdě, tj. měli se účastnit veřejných nabídek. Systém uspokojování nároků oprávněných osob je stanoven zákonem a teprve v případě jeho porušení, a to včetně prokázaní liknavosti, diskriminace nebo svévole na straně žalovaného, může žalobce na základě rozhodnutí soudu uspokojit svůj nárok vůči žalovanému mimo systém veřejných nabídek. Jedná se ovšem o výjimečné případy, kdy může dojít k prolomení postupu podle zákonné úpravy. Pro posouzení výše restitučního nároku žalobců předložili účastníci v nadepsaném řízení znalecké posudky. Žalobci si nechali vypracovat znalecký posudek znalkyní , jméno FO, a žalovaný si nechal zpracovat oponentní znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, . Žalovaný uvádí, že je nadále přesvědčen, že restituční nároky žalobců byly v minulosti vyčísleny řádně a správně, na takto určené výši restitučního nároku trvá a oponentní znalecký posudek nechal zpracovat pouze z procesní opatrnosti. S ohledem na rozdílné ocenění restitučního nároku žalobců v nadepsaném řízení žalovaný opakovaně navrhoval výslech znalců ke zjištění skutečné výše restitučního nároku žalobců. Dle žalovaného uplatnění restitučního nároku zákonem stanoveným způsobem nebylo žalobcům ze strany žalovaného nijak upíráno a žalobci měli vždy možnost uspokojit své restituční nároky formou finančních náhrad nebo zákonem předvídanou formou účasti ve veřejných nabídkách, což udělali. Restituční nárok žalobce č. 1 již byl v minulosti uspokojen, a to ve výši 253.161,43 Kč formou finančních náhrad a dále byl restituční nárok žalobce č. 1 uspokojen na základě pravomocných rozhodnutí v řízeních vedených v prvním stupni a) Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 102.969,08 Kč, u Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 622.625 Kč, u Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 538.800,80 Kč, u Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 167.361,50 Kč, a tudíž žalovaný neeviduje u žalobce č. 1 žádný zbylý restituční nárok, jelikož původní výše restitučního nároku žalobce č. 1 byla ve výši 253.161,43 Kč. Uvedené platí rovněž ve vztahu k žalobci č. 2; restituční nárok žalobce č. 2 již byl v minulosti uspokojen, a to ve výši 224.468,84 Kč formou finančních náhrad a dále byl restituční nárok žalobce č. 2 uspokojen na základě pravomocných rozhodnutí v řízeních vedených v prvním stupni u Okresního soudu v Českém Krumlově, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 75.120,10 Kč, b) u Okresního soudu v Kutné Hoře, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 102.969,08 Kč, u Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 538.800,80 Kč, u Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 167.361,50 Kč, a tudíž žalovaný neeviduje u žalobce č. 2 žádný zbylý restituční nárok, jelikož původní výše restitučního nároku žalobce č. 2 byla ve výši 120.055,71 Kč. Jen pro úplnost žalovaný dodává, že restituční nárok žalobce č. 2 byl dále nepravomocně uspokojen v řízení u Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 279.866,95 Kč, u Okresního soudu Plzeň-sever, sp. zn. , spisová značka, , a to ve výši 560.345,56 Kč. Žalovaný je přesvědčen, že žalobu je třeba v plném rozsahu zamítnout, neboť nebyly splněny judikaturou dovozené podmínky pro zahájení předmětného soudního řízení, když uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanoveném postupu, je třeba mít za výjimečné opatření podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup povinné osoby lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný. V daném případě však ze strany žalovaného vůči žalobcům k žádné liknavosti, svévoli ani diskriminaci nedocházelo. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je uspokojení restitučního nároku převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky namístě pouze tedy, když se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Žalobce č. 1, resp. jeho právní předchůdce, se od roku 2012 (kdy mu byla vyplacena poslední finanční náhrada za zbylý restituční nárok) do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem nezajímal o svůj restituční nárok. Zejména žalobce č. 1 po dobu 6 let vůči svému restitučnímu nároku ničeho nenamítal, nijak se neohradil vůči jeho ocenění. Stejná situace je i u žalobce č. 2, resp. jeho právního předchůdce, který se od roku 2011 (kdy mu bylo doručeno poslední rozhodnutí pozemkového úřadu) do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem nezajímal o svůj restituční nárok. Zejména žalobce č. 2 po dobu 7 let vůči svému restitučnímu nároku ničeho nenamítal, nijak se neohradil vůči jeho ocenění. Až v roce 2018 se žalobci obrátili na žalovaného s tím, že jejich původně oceněný restituční nárok, se kterými souhlasili a za které přijali finanční náhrady, byly údajně oceněny nesprávně a své tvrzení opřeli o znalecký posudek. Je tak zřejmé, že žalobci byli po dobu minimálně 6 let zcela pasivní. S ohledem na výše uvedenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a ve spojení s pasivním přístupem žalobců ve věci jejich restitučního nároku po dobu více než 7 let, který byl v řízení dostatečně prokázán, je tak žalovaný i nadále přesvědčen, že nelze žalobou uplatněnému nároku vyhovět, když není splněna ani první z podmínek její přípustnosti, totiž aktivní přístup oprávněných osob ve vztahu k jejich restitučním nárokům. O liknavosti a svévoli postupu žalovaného totiž v předmětném případě zcela zřejmě hovořit nelze.

7. K (ne)převoditelnosti požadovaných pozemků žalovaný uvedl, že žalobci se původně domáhali převodu celkem 5 pozemků. Během soudního řízení nicméně vzali svou žalobu zpět ve vztahu k pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, (přičemž již dříve vzali žalobu částečně zpět v rozsahu jeho části oddělené geometrickým plánem) a dále k částem dalších 3 pozemků, konkrétně: a) parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, , parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, , a to z důvodu existence překážek převoditelnosti na všech těchto pozemcích. Žalovaný v řízení mj. namítal, že nelze žalobci vydat: a)pozemek parc.č., číslo, v k.ú., adresa, dle geometrického plánu, jelikož je, i po oddělení geometrickým plánem, dle platné územně plánovací dokumentace zařazen mezi plochy LR – lesní porosty, a proto jej nebude možné zemědělsky obhospodařovat; tento pozemek plní funkci lesa; b)pozemek parc. č. , číslo, v k.ú., adresa, dle geometrického plánu, neboť se na něm nachází stavby, jde tedy o pozemek zastavěný stavbou, a současně jeho charakter svědčí o jeho zemědělské neobhospodařovatelnosti; c)pozemek parc.č., číslo, .ú. , adresa, , jelikož na pomezí mezi tímto pozemkem a pozemkem parc. č. , hodnota, v k.ú. , adresa, vede nezpevněná cesta, využívaná širokou veřejností. Tento pozemek je tak, stejně jako pozemek parc.č. , hodnota, v k.ú., adresa, ,na žalobce nepřevoditelný, a to z důvodu existence veřejného statku –pozemní komunikace. Žalobcům by tak v případě vydání těchto pozemků zůstalo pouze holé vlastnictví, a navíc není možno vůbec uvažovat o možnosti zemědělského obhospodařování těchto pozemků. Pokud jde o pozemek parc. č., hodnota, v k.ú. , adresa, , k tomuto pozemku (ve stavu před oddělením jeho částí geometrickým plánem) žalovaný shrnuje, že tento pozemek je nepřevoditelný z důvodu existence veřejného statku – pozemní komunikace na tomto pozemku. Parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, se nachází v ochranném pásmu letiště, je ve funkčním spojení se sousedním pozemkem, tvoří jedinou příjezdovou a přístupovou cestu k rodinnému domu č. p. , číslo popisné, nacházejícímu se na pozemku par. č. , hodnota, v kat. úz. Veškeré zbývající námitky jsou pak uvedeny v bližším odůvodnění rozsudku k jednotlivým pozemkům, kde se soud s těmito námitkami vypořádává. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout.

8. Mezi stranami je nesporné, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. V průběhu řízení žalobci učinili nesporným tvrzení žalované o tom, jak byly jejich restituční nároky v minulosti částečně uspokojeny, a to i ve formě finanční náhrady.

9. Podle zákona č. 229/1991 Sb., zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku § 4 (1) Oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

10. Podle § 11 (1) Pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, žea) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8,b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště,c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení,d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976,e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976,f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

11. Podle § 14 (1) oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

12. Podle § 17 (3) Nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést b) do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20…13. Ze zákona a níže citované judikatury obecně platí, že při převodu pozemku do vlastnictví oprávněné osoby je nutné „aby pozemek ve vlastnictví státu nárokovaný jako náhradní (nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, potažmo žalovaného jako jeho nástupce) byl potenciálně zařaditelný do veřejné nabídky ve smyslu § 11a odst. 2 zákona o půdě. Prvořadým měřítkem vhodnosti pozemku je to, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Uvedená hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem na individuální skutkové okolnosti případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání)) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci.“14. Z listinných důkazů soud zjistil následující. Žalobce 1. je oprávněnou osobou podle zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č.j.:• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 24. 11. 1998 (příloha č. 5 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 12. 3. 1999 (příloha č. 6 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 20. 4. 1999 (příloha č. 7 žaloby)• , číslo jednací, k.ú. , adresa, , ze dne 18. 1. 2000 (příloha č. 8 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 7. 3. 2000 (příloha č. 9 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 19. 9. 2000 (příloha č. 10 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 19. 9. 2000 (příloha č. 11 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 14. 12. 2000 (příloha č. 12 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 9. 7. 2001 (příloha č. 13 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 9. 7. 2001 (příloha č. 14 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 6. 3. 2002 (příloha č. 15 žaloby)a rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu , adresa, , č.j.:• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 15.11.2011 (příloha č. 16 žaloby)Žalobkyně 2. je oprávněnou osobou podle zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, č.j.:• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 24. 11. 1998 (příloha č. 5 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 12. 3. 1999 (příloha č. 6 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 20. 4. 1999 (příloha č. 7 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 18. 1. 2000 (příloha č. 8 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 7. 3. 2000 (příloha č. 9 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 19. 9. 2000 (příloha č. 10 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 19. 9. 2000 (příloha č. 11 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 14. 12. 2000 (příloha č. 12 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 9. 7. 2001 (příloha č. 13 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 9. 7. 2001 (příloha č. 14 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 6. 3. 2002 (příloha č. 15 žaloby)• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 19. 3. 2001 (příloha č. 17 žaloby)a rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č.j.:• , číslo jednací, , k.ú. , adresa, , ze dne 15.11.2011 (příloha č. 16 žaloby)

15. Z ortofotomap pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , informativního výpisu k pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , fotografie pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , georeportu Institutu plánování a rozvoje HLMP ze dne 14. 12. 2018, výřezu z platného územního plánu hl. m. Prahy k pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, ; ortofotomapy pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , ortofotomapy LV č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , ortofotomapy LV č. , hodnota, , k.ú. , adresa, a výřezu z ÚP k pozemku parc. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, spolu s textovou částí soud zjistil skutečnosti ve vztahu k jednotlivým pozemkům, které budou blíže rozvedeny v následujícím odůvodnění.

16. Z citovaných rozsudků bylo dále zjištěno, že o nároku žalobců již bylo částečně pravomocně rozhodnuto v jiných řízeních. Ve všech těchto řízeních soudy rozhodly ve prospěch žalobců. Okresní soud v Kutné Hoře vyhověl žalobcům v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , resp. u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , dále Okresní soud v Bruntále také vyhověl žalobcům v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, resp. u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná v rámci tohoto řízení zároveň podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který její dovolání usnesením, č.j. , spisová značka, ze dne 16. 11. 2021, odmítl. V obdobné věci vyhověl žalobcům Okresní soud v Klatovech v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , resp. Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobě žalobkyně dále vyhověl Okresní soud v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , resp. u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , spisová značka, . Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v této věci byl však částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Krajský soud v Hradci Králové po vrácení řízení Nejvyšším soudem dále rozsudkem č.j. , spisová značka, vydal pravomocně v tomto řízení další náhradní pozemky. Žalobě žalobce bylo vyhověno v řízení vedeném Okresním soudem v Českém Krumlově pod sp. zn. , spisová značka, , resp. u Krajského soudu v , právnická osoba, pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém byly na žalobce převedeny náhradní pozemky. Žalovaná v rámci tohoto řízení zároveň podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který její dovolání usnesením, č.j. , spisová značka, ze dne 9. 12. 2020, odmítl.

17. Z dalších listinných důkazů (Smlouva o darování restitučního nároku ze dne , datum, (příloha č. 1 žaloby), Prohlášení ze dne 1. 12. 2000 (příloha č. 2 žaloby), Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. , spisová značka, (příloha č. 3 žaloby), Přihlášky do veřejné nabídky ze dne , datum, (příloha č. 25 žaloby), Přihlášky do veřejné nabídky ze dne , datum, (příloha č. 26 žaloby), Zneplatnění žádostí žalobců (příloha č. 27 žaloby), Sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy k funkčnímu využití pozemků (příloha č. 31 žaloby), Sdělení Institutu plánování a rozvoje k dotazům SPÚ (příloha č. 19 žaloby), Žádost o zohlednění znaleckého posudku ze dne 4. 9. 2019 (příloha č. 28 žaloby), Přehled požadovaných náhradních pozemků (příloha č. 34 žaloby), výpisy z evidence katastru nemovitostí (příloha č. 35 žaloby), Tabulky s výpočtem výše nároků žalobců (příloha č. 30 žaloby), Přehled nároků a plnění nároků oprávněné osoby podle § 11 a § 17 zákona o půdě (příloha č. 18 žaloby), Výzva k řádnému ocenění restitučního nároku ze dne 18. 4. 2018 (příloha č. 20 žaloby), Výzva k řádnému ocenění restitučního nároku ze dne 30. 5. 2018 se znaleckým posudkem (příloha č. 21 žaloby), Přihlášky do veřejné nabídky ze dne 23. 4. 2018 (příloha č. 22 žaloby), Přihlášky do veřejné nabídky ze dne , datum, (příloha č. 23 žaloby), Zneplatnění žádostí žalobců (příloha č. 24 žaloby) soud zjistil následující: Žalobci jsou na základě rozhodnutí žalované, resp. jejích právních předchůdců, tzv. oprávněnými osobami podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). Žalobcům náleží na základě rozhodnutí na odňatých pozemcích příslušný podíl, který je označen v každém z těchto rozhodnutí. Právní předchůdce žalobce, otec žalobce, , jméno FO, uplatnil u žalované svůj restituční nárok v zákonem stanovené lhůtě v roce 1992. Žalovaná rozhodovala o vydání pozemků odňatých právním předchůdcům žalobce. Otec žalobce se žádostí ze dne 23. 4. 2018 účastnil veřejné nabídky náhradních pozemků. Jeho žádost byla pro údajně nedostatečnou výši nároku zneplatněna. Otec žalobce daroval otec celý svůj restituční nárok smlouvou ze dne , datum, svému synovi, kterým je právě žalobce. Žalobce se zúčastnil veřejné nabídky náhradních pozemků vyhlašovaných žalovanou po přijetí restitučního nároku svého otce žádostí ze dne 12. 6. 2018. Z restitučního nároku byla otci žalobce vyplacena finanční náhrada ve výši 224.469 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně , jméno FO, uplatnila u žalované svůj restituční nárok. Žalovaná rozhodovala o vydání pozemků odňatých právním předchůdcům žalobkyně. Došlo k částečnému vypořádání nároku, žalovaná evidovala nárok žalobkyně ve výši 253.161,43 Kč a po jeho částečném čerpání ve zbývající výši 0 Kč. Žalobkyně se stala právní nástupnicí paní , jméno FO, na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. , spisová značka, ve výši celého restitučního nároku paní , jméno FO, . Žalobci se obrátili na žalovanou, aby i jejich restituční nárok zaevidovala ve výši odpovídající nárokům dle znaleckého posudku. Zároveň se žalobci přihlásili, každý celkem dvakrát, do veřejných nabídek o náhradní pozemky. Žalovaná opravu ocenění nároku žalobců odmítnula. Přihlášky žalobců do veřejné nabídky zneplatnila pro nedostatečnou výši restitučního nároku žalobců. Jako náhradní pozemky si žalobci si vybrali pozemky parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, (část pozemku), parc. č. , hodnota, (část pozemku), parc. č. , hodnota, (část pozemku), vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Tyto pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě žalované.

18. V rámci řízení proběhlo dne 9. 11. 2022 jednání soudu na místě samém k zjištění možnosti převoditelnosti náhradních pozemků na žalobce. Z tohoto jednání byl sepsán protokol o jednání na místě samém ze dne 9. 11. 2022 včetně fotodokumentace, ze které soud vycházel v níže uvedeném odůvodnění.

19. Ke znaleckým posudkům soud uvádí, že oponentní znalecký posudek (posudek č. , číslo, ) se shoduje se znaleckým posudkem (posudek č. , číslo, ) v ohodnocení restitučního nároku rodiny žalobců v rozsahu cca z 85 %. Z toho je tedy zřejmé, že žalovaná při oceňování restitučního nároku rodiny žalobců zásadně pochybila, když restituční nárok oceňovala v mnohem nižší hodnotě. Ačkoliv žalobci poukazovali na skutečnost, že ani závěry oponentního znaleckého posudku nejsou správné a skutečná výše restitučního nároku žalobce činí částku 3.110.528,- Kč, a celkový skutečný nárok žalobkyně činí částku 3.404.416,- Kč (celkem 6.514.944,- Kč), jak je uvedeno ve znaleckém posudku žalobců, hodnota restitučního nároků žalobců vyplývající z oponentního znaleckého posudku po odečtení již čerpané části nároku činí částku 4.972.439,82 Kč, tedy minimálně v této hodnotě je hodnotou restitučního nároku nespornou. Oba znalecké posudky se minimálně v tomto rozsahu hodnotě shodují. Vzhledem k tomu, že žalobci dále v průběhu řízení akceptovali i za účelem urychlení řízení závěry oponentního znaleckého posudku, soud v duchu zásady rychlosti a ekonomie řízení nepovažoval za nutné znalce ve věci dále vyslýchat a návrhy žalované v tomto směru zamítnul. Soud přitom přihlédnul i k tomu, že Nejvyšší soud ČR i soudy nižších stupňů potvrdili v jiných probíhajících sporech tvrzení žalobců o tom, že znalecký posudek je věcně správný (včetně závěru znalkyně o neuplatnění srážek dle přílohy č. 7 Vyhlášky, která je tak v oponentním znaleckém posudku aplikována nesprávně), ale zejména i k tomu, že hodnota pozemků, které jsou předmětem tohoto sporu, dosud nedosáhla i přihlédnutím k dosud uspokojeným nárokům žalobců výše celého restitučního nároku žalobců ani v rozsahu oponentního znaleckého posudku (viz níže).

20. K oprávněnosti žaloby žalovaná namítá, že dle judikatury Nejvyššího soudu musí být splněny dvě podmínky, a to svévolné nebo liknavé jednání žalované vůči oprávněným osobám a dostatečná aktivita oprávněných osob při uspokojování jejich restitučního nároku. Soud má za to, že obě podmínky byly splněny. Vychází v první řadě z názoru Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku ve věci se sp. zn. , spisová značka, upozornil, že nesnáze při vyřizování restitučních nároků nesmí žalovaná přesouvat na oprávněné osoby. Pokud žalovaná toto činí, dopouští se svévole a jediným způsobem, jak se oprávněné osoby mohou domoci splnění svého nároku, je právě podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků. Nejvyšší soud toto právo opakovaně zdůraznil v případech, kdy žalovaná odmítala zaevidovat restituční nárok oprávněných osob ve správné výši, a tím vyloučila oprávněnou osobu z efektivní účasti ve veřejných nabídkách (viz např. sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ). Z jednání žalované je pak zcela zřejmé, že nesnáze při vyřizování restitučních nároků na žalobce dlouhodobě přenášela, když nepřehodnotila ocenění restitučního nároku žalobců, přestože ji k tomu žalobci vyzvali svým dopisem ze dne 18. 4. 2018 a dopisem ze dne 30. 5. 2018, přičemž k tomuto dopisu žalobci přiložili znalecký posudek oceňující odňaté pozemky v době jejich přechodu na stát. Závěry oponentního znaleckého posudku č. , číslo, vyhotovenému znaleckým ústavem , právnická osoba, oceňující pozemky odňaté a nevydané rodině žalobců, který si nechala vypracovat žalovaná, potvrdily, že žalovaná oceňovala restituční nároky žalobců v nesprávné výši (viz i další obdobná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ). Sama žalovaná si tedy za účelem zpochybnění tvrzení žalobců o nesprávné evidenci jejich restitučního nároku nechala zpracovat oponentní znalecký posudek, ze kterého je zřejmé, že žalovaná při oceňování restitučního nároku rodiny žalobců zásadně pochybila, když jejich restituční nárok oceňovala ve značně nižší hodnotě. Žalovaná oceňovala restituční nárok žalobkyně původně ve výši 253.161,43 Kč, oponentní znalecký posudek jej oceňuje částkou 3.006.285,05 Kč. Restituční nárok žalobce žalovaná evidovala původně ve výši 240.111,43 Kč, přičemž oponentní znalecký posudek jej oceňuje částkou 2.443.785,05 Kč. Žalovaná i přes existenci oponentního znaleckého posudku nezaevidovala restituční nárok žalobců ani ve výši dle tohoto oponentního znaleckého posudku. Dle názoru soudu se jedná zjevně o svévolný přístup. Ze strany žalované tak nadále trvá liknavé a svévolné jednání vůči žalobcům. Pokud žalobce uvádí, že oponentní znalecký posudek nechal vypracovat jen z procesní opatrnosti, byl tento soudu předložen jako důkaz a soud neshledával důvod, proč z tohoto posudku při svých závěrech nevycházet.

21. Pokud se týká aktivity žalobců, je zjevné, že žalobci projevovali snahu o uplatnění svého skutečného restitučního nároku nejen výzvami na žalovanou, ale i prostřednictvím přihlášek do veřejných nabídek, kterých se opakovaně účastnili. Každý se zúčastnil několika veřejných nabídek, přičemž ani jednou nebyli v této nabídce úspěšní. Žalobci nebyli v nabídkách úspěšní výlučně z důvodu žalovanou konstatovaného nedostatečného nároku, který žalovaná eviduje v nesprávné výši. Již jenom tuto skutečnost samu o sobě opakovaně posoudil Nejvyšší soud jako nezákonnost představující svévoli žalované. V případě nesprávného ocenění restitučního nároku ze strany žalované se totiž za dostatečnou aktivitu restituenta a svévoli žalované považuje vedle snahy o účast ve veřejné nabídce již jenom žádost o přecenění restitučního nároku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu se sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ). Žalobci dostatečně prokázali, že nejen opakovaně vyzvali žalovanou o přecenění restitučního nároku, ale zároveň se také se svým skutečným nárokem opakovaně účastnili veřejných nabídek, ve kterých z důvodu nesprávně evidovaného nároku neuspěli. I z těchto skutečností je zřejmé svévolné jednání žalované vůči žalobcům22. Žalovaná namítá údajnou neaktivitu žalobců po dobu sedmi let. Je nutné poukázat na skutečnost, že sama žalovaná rozhodovala o nevydání odňatých pozemků, s čímž souvisí i otázka jejich ocenění, celých 19 let, a i po devatenácti letech restituční nárok žalobců ocenila prokazatelně nesprávně. Soud akceptuje argumentaci žalobců, že měli důvěru ve stát a v to, že jeho orgány řádně plní své povinnosti. Žalobci tedy v dobré víře plnění původně oceněná žalovanou přijímali, protože byli uvedeni v omyl a netušili až do doby, než byli upozorněni, že žalovaná tyto nároky mnohonásobně podhodnocuje. Lze chápat tvrzení žalobců, že takové chování žalované neočekávali a nepředpokládali, že by se je stát snažil zkrátit na jejich právech. Zejména za situace, kdy žalovaná po celou dobu nepřistoupila k přehodnocení nesprávného ocenění restitučních nároků žalobců. To vše navzdory její zákonné povinnosti evidovat nároky všech restituentů ve správné výši a navzdory závěrům oponentního znaleckého posudku, který si sama žalovaná nechala zpracovat. Argumentaci žalovaných tedy v tomto směru považuje soud přinejmenším za nepřiměřenou.

23. Žalovanou citované rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , zjevně nedopadá na případ žalobců. V uvedeném případě soud vyčetl restituentce, že si vůbec nenechala zpracovat znalecký posudek na ocenění svého restitučního nároku a své pochybnosti o správnosti přecenění vůbec nedoložila ani v průběhu soudního řízení. Žalobci však znaleckým posudkem správnou výši svého nároku doložili, a také se účastnili veřejných nabídek, takže uvedené rozhodnutí na ně nelze aplikovat. Dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu, na které žalovaná ve vyjádření odkazuje, je rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, . I v tomto případě je třeba zopakovat, že citované rozhodnutí není skutkově přiléhavé k případu žalobců. V žalovanou citovaném rozhodnutí se totiž dva z žalobců vůbec aktivně nesnažili o uspokojení svého restitučního nároku.

24. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobci splnili veškeré podmínky pro oprávněnost své žaloby, když aktivně usilovali o uspokojení svého restitučního nároku i prostřednictvím veřejných nabídek, aktivně namísto žalované dohledávali dobovou dokumentaci k prokázání skutečné výše svého nároku, opakovaně vyzývali žalovanou k řádnému ocenění svého nároku a vynaložili náklady a úsilí k tomu, aby jejich řádně uplatněné nároky byly uspokojeny. Žalovaná přesto výši nároku žalobců odmítá přehodnotit, a to ani částečně s ohledem na závěry oponentního znaleckého posudku.

25. Žalobci v závěru svého podání správně poukazují na požadavek Ústavního soudu, aby při vyřizování restitučních nároků bylo postupováno v souladu se zájmy oprávněných osob a aby byla aspoň částečně odčiněna křivda, která jim byla v minulosti způsobena. V nálezu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , spisová značka, Ústavní soud konkrétně uvedl: „Stát a jeho orgány jsou proto povinny postupovat v řízení podle restitučních zákonů v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma na lidských právech a svobodách má být alespoň částečně kompenzována. Proto je nezbytné postupovat v restitučních věcech citlivě, se snahou o nápravu křivd vyvolaných předchozím nedemokratickým režimem [srov. nález sp. zn. , spisová značka, ze dne 18. 8. 2009 (, spisová značka, ), bod 28; nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 13. 5. 2003 (, spisová značka, )]…“.

26. Ve vztahu k náhradním pozemkům soud uvádí následující. K pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, žalovaná k tomuto pozemku namítala, že ani jeho část oddělenou geometrickým plánem nelze na žalobce převést, protože se na pozemku nachází objekty a stavby. Při místním šetření však bylo zjištěno, že se jedná o drobné stavby (např. maringotka bez kol). Rovněž v katastru nemovitostí je pozemek evidovaný, aniž by na něm či jeho součástí byla jakákoli stavba. I kdyby se na pozemku nacházely drobné stavba neevidovaná v katastru nemovitostí, nebrání toto převodu pozemku na žalobce. (viz usnesení ze dne 13. 10. 1998 sp.zn. , spisová značka, , ve kterém Ústavní soud uvedl, že existence jednoduchých a drobných staveb není zákonnou překážkou pro vydání pozemků: „Jak stavba jednoduchá, tak i stavba drobná nejsou zákonnými překážkami pro vydání pozemků dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.“) I v samotné nájemní smlouvě, kterou argumentuje žalovaná, je objekt nacházející se na pozemku definován pouze jako „rekreační objekt na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, “ bez bližší specifikace, či určení. Dále žalovaná spatřuje překážku převodu v údajném narušení funkčního spojení mezi tímto pozemkem jako celkem, stavbou na něm umístěnou a okolními pozemky. I po oddělení části pozemku tak, jak žalobci navrhovali geometrickým plánem po místním šetření, je zajištěn přístup k oběma nově vzniklým částem, není pravdou, že by oddělení části tohoto pozemku mělo za následek znemožnění přístupu ke stavbě či jiným pozemkům. Ohledně části označené jako pozemek parc. č. , číslo, , oddělený geometrickým plánem, od původního pozemku parc. č. , číslo, , v závěru řízení učinily strany nesporným, že jeho cena je 295.386,30 Kč.

27. Ve vztahu k pozemku , číslo, v k. ú. , adresa, žalovaná namítala překážku v podobě žádosti hlavního města Prahy. Část pozemku však byla již na hlavní město Prahu převedena a tato překážka odpadla. Žalovaná u tohoto pozemku dále namítala existenci drobných staveb a funkční souvislost. Při místním šetření bylo zjištěno, že na pozemku se nachází pouze drobné stavby a zahrádky, které nebrání jeho převodu na žalobce. Existence drobných staveb není překážkou převoditelnosti (viz výše). Dále žalovaná namítala funkční souvislost pozemku s okolními pozemky a stavbami. Ani tato skutečnost nebyla při místním šetření prokázána, tedy soud nezjistil jakoukoliv funkční souvislost s nemovitostmi či stavbami v okolí. Žalovaná rovněž ocenila pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , a to částkou ve výši 748.148,- Kč (oponentní znalecký posudek). Žalobkyně s tímto oceněním v závěru řízení souhlasila. Nicméně v mezidobí došlo k oddělení části tohoto pozemku označené nově jako parc. č. , číslo, o výměře 1.572 m2 a k jejímu převodu na hlavní město Praha. Zbývající část pozemku ve vlastnictví žalované má nově výměru 2.245 m2. Pokud soud vyjde z ocenění pozemku v původní výměře dle oponentního znaleckého posudku předloženého žalovanou je cena této zbývající části 441.608,- Kč (195,0 Kč/m2 x 2.245m2 + 3.832,80 Kč za všechny okrasné rostliny dle znaleckého posudku předloženého žalovanou). Soud se s těmto závěry ztotožňuje i s ohledem na celkovou výši nároku oprávněných a cenu pozemků, které jsou předmětem tohoto sporu (viz výše).

28. Pozemek parc. č. , číslo, je možné na žalobce rovněž převést, jelikož splňuje podmínku zemědělsky obhospodařovatelného pozemku. Dle regulativu, který je součástí aktuálně platné územně plánovací dokumentace k pozemku parc. č. , číslo, , je přípustné využití pozemku pro lesní porosty, porosty lesního charakteru, lesní školky, sady a zahrady a trvalé travní porosty. Z výše uvedeného vyplývá, že pozemek parc. č. , číslo, je možné využívat k zemědělským účelům, např. k výsadbě sadů a následnému hospodaření se sadem, chovu hospodářských zvířat v lese, nebo myslivosti na území lesa. Žalovaná u tohoto pozemku dále namítá překážku převodu z důvodu plánované veřejně prospěšné stavby , název, (metro) a z důvodu, že tento pozemek je funkčně spojen se stavbou domu č. ev. , číslo, nacházející se na pozemku parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, . Žalobci však požadují v tomto řízení pouze část tohoto pozemku, která není zasažena shora uvedenou překážkou. Žalobci předložili zdejšímu soudu výřez z platného územního plánu se zakreslením požadované části tohoto pozemku a zároveň ortofotomapu se zakreslením požadované části pozemku. Z těchto důkazů je pak evidentní, že převodu požadované části nebrání jakákoli překážka, když žalobci požadují část pozemku o výměře 2.540 m2. Vlastníkovi domu č. ev. , číslo, , tak zůstane pozemek o velikosti 4.789 m2, což je skutečně dostatečně velká zahrada. Soud zde se opět ztotožňuje se závěry žalobců, že oddělením budou zachovány zájmy vlastníka sousedního domu, ale zároveň i oprávněné zájmy žalobců na vypořádání jejich restitučního nároku. Místním šetřením bylo prokázáno, že na pozemku se nenachází žádné stavby a veškeré drobné stavby se nacházejí na oddělené části pozemku. Pouhý nájem pozemku nemůže bránit jeho převodu. Tento pozemek je na žalobce převoditelný. Ohledně části označené jako pozemek parc. č. , číslo, , oddělené geometrickým plánem od původního pozemku parc. č. , číslo, učinily strany v závěru řízení nesporným, že její cena je 595.431,- Kč.

29. Ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , žalobci uvádí, že oddělením částí pozemku geometrickým plánem č. , hodnota, , vypracovaným , jméno FO, , který odděluje veškeré části pozemku sloužících jako cesta včetně vjezdu k budově stojící na pozemku parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , dojde k odstranění dvou tvrzených překážek, které dle žalované brání převoditelnosti tohoto pozemku na žalobce, a které byly zjištěny na místním šetření. Žalovaná dále u tohoto pozemku namítala, že se na tomto pozemku nachází ochranné pásmo letiště s výškovým omezením staveb, ochranné pásmo leteckých radionavigačních zařízení letiště Praha/Ruzyně, ochranné pásmo lesů dle KN (50 m), přírodní park Draháň-Troja, významný krajinný prvek, ochranná zóna nadregionálního biokoridoru, ochranné pásmo pražské památkové rezervace, elektrické vedení NN, elektronické komunikační vedení včetně ochranných pásem, ochranné pásmo vodovodních řadů. Z výše uvedeného tvrzení nevyplývá, že by se některá z tvrzených staveb, zařízení či prvků (vyjma elektrického vedení) na pozemku ve skutečnosti nacházela. Tato skutečnost nebyla zjištěna ani na místě samém. Pozemek je zasažen pouze ochrannými pásmy. Ani jedna ze shora uvedených skutečností netvoří výčet překážek převodu dle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu. Zároveň v § 6 odst. 1 písm. b) bod 4. tohoto zákona nalezneme výslovnou výjimku ze zákazu převodu pro pozemky dotčené stavbou nebo návrhem technické infrastruktury, kterou se myslí i elektrické vedení. Ve vztahu k výskytu ochranného pásma nadregionálního biokoridoru soud dodává, že tato skutečnost nepředstavuje zákonnou překážku převodu dotčeného pozemku na žalobce. Touto otázkou se Nejvyšší soud ČR již opakované zabýval, kdy například v usnesení ze dne 26.2.2019, sp.zn. , spisová značka, uvedl: „Překážkou k vydání náhradních pozemků ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb. nemůže být zahrnutí pozemku do ekologického opatření – nadregionálního biokoridoru ani plánované prvky územního systému ekologické stability …“. Nutno však podotknout, že předmětný pozemek je navíc dotčen pouze ochranným pásmem biokoridoru a nikoli samotným biokoridorem. Žalovaná dále namítá, že tvoří s okolními pozemky jeden funkční celek. Žalovanou však nebyla tvrzená funkční souvislost jakkoli prokázána. Pouhé sousedství pozemků funkční souvislost v žádném případě nezakládá, viz judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , ze které jednoznačně vyplývá, že pouhá prostorová souvislost s okolními pozemky nemá žádný význam z hlediska vhodnosti převodu náhradního pozemku. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , vyplývá, že o funkční souvislost jde pouze tehdy, pokud je dán takový vztah závislosti, kdy jednotlivé nemovitosti nemohou plnit svou funkci samostatně a jejich samostatné užívání je nemožné či redukované nad únosnou míru. O takový případ se však nejedná, neboť předmětné pozemky lze využívat zcela samostatně. K argumentaci žalované o připlocení daného pozemku k pozemku parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, soud uvádí, že se jedná o obyčejný drátěný plot. Navíc pozemek parc. č. , číslo, k.ú. , adresa, je taktéž součástí této žaloby, a tudíž nemůže dojít k narušení celku, pokud je žalobě i v tomto pozemku vyhověno. Ani existence nájemní smlouvy nemůže bránit převodu pozemku. Zároveň nájem přechází spolu s vlastnictvím nemovitosti. Žalovaná dále tvrdí, že překážkou převodu tohoto pozemku je i skutečnost, že je zařazen v rámci územního plánu v ploše ZaK – zeleň městská krajinná a z toho důvodu je daný pozemek neobhospodařovatelný. Žalovaná tak v jedné větě tvrdí, jak je pozemek využíván jako zahrada a funkčně souvisí se zahrádkářskou kolonií, a tudíž je bezesporu nějakým způsobem zemědělsky obhospodařován, i když třeba jen drobnou zemědělskou činností (zahrádky, záhony atd.) V další větě pak tvrdí, že takové hospodaření je na pozemku nemožné. Žalovaná opět toto své tvrzení jakkoli nedokládá. Judikatura Nejvyššího soudu ČR pouze požaduje, aby náhradní pozemky bylo možné zemědělsky obhospodařovat, ale současně nepožaduje, aby takový pozemek byl i v danou chvíli skutečně zemědělsky obhospodařován. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.8.2019, č.j. , spisová značka, . Pozemek tak je převoditelný na žalobce. Co se týče ocenění, žalovaná ocenila pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a to částkou ve výši 285.701,- Kč. Žalobci s tímto oceněním souhlasili. Nicméně s ohledem na výše uvedenou změnu žaloby žalobci požadují nyní pouze části tohoto pozemku označené jako parc. č. , číslo, a , číslo, , oddělené na základě výše uvedeného geometrického plánu. Pokud bude soud vycházet z ocenění pozemku v původní výměře dle oponentního znaleckého posudku, je cena za pozemek parc. č. , číslo, ve výši 104.558,60 Kč (250 Kč/m2 x 408 m2 + 1.312,50 Kč za plot + 87,50 Kč za branku + 98,40 Kč za ovocné dřeviny + 1.060,20 Kč za okrasné dřeviny, vše dle výše uvedeného znaleckého posudku předloženého žalovanou) a za pozemek parc. č. , číslo, ve výši 126.642,50 Kč (250 Kč/m2 x 500 m2 + 1.642,50 Kč za lesní porost.

30. K celkové výši restitučního nároku soud uvádí následující. Podle Znaleckého posudku , jméno FO, , žalobkyni náležel před čerpáním nárok ve výši 3.404.416,34 Kč a žalobci 3.110.528,84 Kč. Žalobkyně uspokojila část svého nároku finanční náhradou ve výši 253.161,43 Kč a dále náhradními pozemky v částkách 102.969,08 Kč (OS Kutná Hora), 538.800,80 Kč (OS Bruntál), 618.633 Kč a 3.992,50 Kč (OS Hradec Králové) a 167.361,50 Kč (OS Klatovy). Celkem tedy žalobkyně čerpala částku 1.684.918,31 Kč. Žalobce uspokojil část svého nároku finanční náhradou ve výši 224.468,84 Kč a dále náhradními pozemky v částkách 102.969,08 Kč (OS Kutná Hora), 538.800,80 Kč (OS Bruntál), 75.120,10 Kč (OS Český Krumlov) a 167.361,50 Kč (OS Klatovy). Celkem tedy žalobce čerpal částku 1.108.720,32 Kč. Pokud by soud vycházel ze znaleckého posudku , jméno FO, , zbývá žalobkyni po výše uvedeném čerpání částka nároku ve výši 1.719.498,03 Kč a žalobci 2.001.808,52 Kč. Podle oponentního posudku byl nárok žalobkyně před čerpáním ve výši 3.006.285,05 Kč a nárok žalobce ve výši 2.443.785,05 Kč. Po výše uvedeném čerpání zbývá žalobkyni částka nároku ve výši 1.321.366,74 Kč a žalobci 1.335.064,73 Kč.

31. Cena požadovaných náhradních pozemků je celkem 1.563.626,40 Kč. Každý z žalobců požaduje vydání spoluvlastnického podílu na náhradních pozemcích ve výši 1/2, tj. hodnotu 781.813,20 Kč. Částky zbývajícího nároku dle oponentního posudku jsou mezi stranami nesporné (i když žalovaná strana patrně v důsledku zastupování různými zástupci v substituci tento názor měnila) a lze tedy spoluvlastnické podíly na náhradních pozemcích do této hodnoty vydat bez dalšího dokazování. Soud v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ve kterém se Nejvyšší soud vypořádal s otázkou nezbytnosti provedení výslechu znalců a zjištění přesné výše restitučního nároku oprávněných osob za situace, kdy je zřejmé, že hodnota náhradních pozemků je nižší než zbývající hodnota restitučního nároku oprávněných osob. Při nesporné výši restitučního nároku, která převyšuje hodnotu požadovaných náhradních pozemků, není nutné zabývat se konkrétní výší restitučního nároku a za tímto účelem provádět výslech znalců, určení skutečné výše restitučního nároku není pro účely vydání rozhodnutí nezbytné, a to zejména v případě, kdy ocenění skutečného nároku učiněné jak ze strany žalobce, tak i ze strany samotné žalované, postačuje na pokrytí hodnoty požadovaných náhradních pozemků. Z uvedeného důvodu je namístě vyhovět požadavku žalobců na vydání jím nárokovaných náhradních pozemků, aniž by bylo nutno činit závěr o přesné výši zbývajícího restitučního nároku.

32. Dle názoru soudu tak spoluvlastnické podíly na náhradních pozemcích lze bez dalšího dokazování vydat. Proto soud žalobě vyhověl, neboť žalobci jsou oprávněni k vydání náhradních pozemků v hodnotě do výše jejich restitučního nároku.

33. Ohledně nákladů řízení soud uvádí následující. Cena požadovaných náhradních pozemků je celkem 1.563.626,40 Kč. Každý z žalobců požaduje vydání spoluvlastnického podílu na náhradních pozemcích ve výši 1/2, tj. hodnotu 781.813,20 Kč. Rozhodování o restitučních sporech je velmi specifickým řízením. Posouzení vhodnosti pozemků žádaných k vydání závisí na celé řadě okolností, které v době podání žaloby nemusí být žalující straně zcela známy. Rozsah a cena a vydávaných nemovitostí je rovněž předmětem zkoumání znaleckých posudků a závisí na úvaze soudu. Za daných okolností lze stěží žalující straně dávat k tíži, že v průběhu řízení je rozsah pozemků v návaznosti na dokazování měněn, či skutečnost, že v průběhu řízení byl pozemek vydán v jiném probíhajícím sporu. O náhradě nákladů řízení rozhodl proto soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 x 190 644,32 (celková výše 238 305,40 Kč snížená o 20% dle ust. § 1 odst. 4 z.č. 177/1996 Sb.). Za úspěch sodu považuje rozhodnutí o vydání pozemků, byť ne zcela v původním rozsahu, dle žaloby. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 39 091 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 781 813,20 Kč (cena vydávaných pozemků) sestávající z částky 11 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 11 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 11 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 2. 2021, z částky 11 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 8. 2021, z částky 11 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 23. 1. 2022, z částky 11 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 2. 2022, z částky 11 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 6. 2022, z částky 11 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 10. 2022, z částky 11 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 9. 2022, z částky 11 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 10. 2022, z částky 11 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 11. 2022, z částky 11 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 1. 2023, z částky 11 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 2. 2023 a z částky 11 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 3. 2023 včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 164 640 Kč ve výši 34 574,40 Kč.