8 C 46/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Punčochářem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , zastoupený opatrovníkem příjmení částí obec a číslo , IČO , sídlem adresa , o zaplacení 1.357,78 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.357,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 1.357,78 Kč od 3. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobci vznikla pohledávka za žalovaným na základě poskytnutí zdravotní péče na Interní klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Jelikož žalovaný coby státní příslušník Polské republiky neměl v této době žádné platně uzavřené zdravotní pojištění, z něhož by mohla být cena za poskytnuté zdravotní služby uhrazena, žalobce proto žalovanému vyúčtoval daňovým dokladem [číslo] částku za poskytnuté služby se splatností dne 2. 5. 2017, avšak žalovaný žalobci neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

3. Předně soud posuzoval svou pravomoc k projednání a rozhodnutí ve věci samé, neboť žalovaný je občanem Polské republiky a soudu není známo bydliště žalovaného. Příslušnost zdejšího soudu je dána dle čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen,,Brusel I bis“), dle kterého ve věcech deliktní či kvazideliktní odpovědnosti lze žalovat v místě soudu, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. V daném případě žalovaný neměl žádné platně uzavřené zdravotní pojištění, z něhož by mohla být cena za poskytnuté zdravotní služby uhrazena, v důsledku čehož žalobci vznikl nárok na náhradu škody jakožto účelně vynaložených nákladů spojených s provedením zdravotních úkonů na území České republiky, a proto soud shledal, že je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

4. Rozhodné právo je upraveno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen,,Řím II“), podle jehož čl. 4 odst. 1 je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy právo země, kde škoda vznikla, v daném případě v České republice. Z uvedeného tedy vyplývá, že na daný případ se bude aplikovat český právní řád.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Z daňového dokladu [číslo] bylo zjištěno, že žalobce žalovanému vystavil doklad na částku 1.357,78 Kč za poskytnutí zdravotní péče (ambulance) na Interní klinice dne 11. 3. 2017 s datem splatnosti dne 2. 5. 2017. Z ambulantního účtu vystaveného dne 14. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný neměl platně uzavřené zdravotní pojištění a rovněž byl zjištěn seznam výkonů, které byly žalobcem provedeny. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2017 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby, která byla žalovanému zaslána pod podacím číslem [RR číslo]. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobci něčeho plnil.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 372/2011 Sb.“), je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, jež má oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona, přičemž dle ust. § 111 odst. 2 cit. zákona fakultní nemocnice poskytují zdravotní služby.

8. Podle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

9. Podle ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 téhož ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby, jakož i že žalovanému poskytl výše blíže specifikovanou zdravotní péči v celkové částce 1.357,78 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by žalovaný byl v rozhodném období účasten veřejného zdravotního pojištění či jinak zdravotně pojištěn. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil, anebo že u žalobce v daném rozsahu ošetřen nebyl. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku ve výši 1.357,78 Kč žalobci zaplatit v souladu s ust. § 2636 o. z. ve spojení s ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o.z.

11. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a paušální náhrady. Pro výpočet náhrady nákladů soud vycházel z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen,,Vyhláška“). Náklady žalobce sestávají ze dvou úkonů, výzvy k plnění a podání ve věci samé, proto žalobci náleží paušální odměna ve výši 200 Kč dle § 2 odst. 1 ve spojení s ust. § 1 odst. 3 Vyhlášky. Celkem žalobci bylo přiznáno na náhradě nákladů řízení částka 1.200 Kč.

12. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.