8 C 525/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Punčochářem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , zastoupený titul . jméno příjmení , advokátkou, sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , o zaplacení 1.799,63 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1.799,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 1.799,63 Kč od 13. 12. 2017 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na základě na účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byla smlouva kupní, bylo žalované poskytnuto ke koupi koncové zařízení formou splátek. Žalovaná však porušila své povinnosti, když přestala platit splátky za koncové zařízení vyúčtované v jednotlivých vyúčtováních. Konkrétně se jedná o vyúčtování [číslo] ve výši 1.400 Kč, [číslo] v částce 199,63 Kč a [číslo] v částce 200 Kč. Žalovaná tak žalobci dluží částku 1.799,63 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

3. Předně je třeba uvést, že podle ust. § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 127/2005 Sb.“), Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

4. Podle ust. § 7 zákona č. 127/2005 Sb. se za komunikační činnosti považují a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů (§ 73).

5. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc civilního soudu k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. § 7 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), neboť předmět sporu nespadá pod shora uvedené činnosti.

6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Soud z účastnické smlouvy [číslo] zjistil, že žalovaná s žalobcem uzavřela tzv. účastnickou smlouvu včetně jejího dodatku, tj. smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byla smlouva kupní, v níž se žalovaná zavázala za koncové zařízení Sony Xperia M2 [příjmení] zaplatit částku 1.699,01 Kč spolu s pojištěním v částce 99 Kč. Soud z daňového dokladu [číslo] zjistil, že žalované byla vystavena faktura na úhradu 1.400 Kč s datem splatnosti 12. 12. 2017, z daňového dokladu [číslo] bylo zjištěno, že žalované byla vyúčtována částka ve výši 1.289 Kč, z čehož 199,63 Kč právě připadá na splátku za koncové zařízení, s datem splatnosti 8. 12. 2016. Rovněž tak daňovým dokladem [číslo] bylo zjištěno, že bylo žalované vyúčtováno celkem 2.324 Kč, z čehož 200 Kč připadá opětovně na splátku koncového zařízení. Z předžalobní výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k plnění před podáním žaloby. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobci něčeho plnila.

8. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací podle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb., jejíž součástí byla smlouva kupní na koncové zařízení podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen,,o. z.“), podle které se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu věc tvořící předmět koupě odevzdá a kupující se zavazuje jí převzít a zaplatit kupní cenu. Ze zjištěných listinných důkazů žalobce prokázal oprávněnost svého nároku co do důvodu a jeho výše, proto s ohledem na neplnění ze strany žalované soud nároku žalobce v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením svého závazku, rovněž soud žalobci přiznal i úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., jejichž výše je stanovena nařízením č. vlády č. 351/2013 Sb.

9. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT, neboť peněžité plnění nepřesahuje částku 10.000 Kč. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 600 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 189 Kč Celkem soud přiznal žalobci na náhradě nákladů částku 1.489 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

10. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.