8 C 54/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Anonymizováno Anonymizováno - Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 83 036 000 Kč

I. Žaloby, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce v žalobě uvedl, že byl v minulosti provozovatelem restaurací, barů a ubytovacích zařízení a také poskytovatelem služeb v oblasti gastronomie, stravování a ubytování na území , Anonymizováno, města , adresa, a v , Anonymizováno, . Konkrétně žalobce provozoval provozovny stravovacích a ubytovacích služeb, pohostinství a občerstvení: , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , adresa, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Všechny provozovny žalobce byly vybudovány ve vysokém standardu, tak aby uspokojily nejnáročnější a úzkou skupinu spotřebitelů zejména cizích státních příslušníků, což vyžadovalo ze strany žalobce investování velkých finančních prostředků v řádu stovek milionů korun českých. Žalobce byl povinen v souvislosti s provozem provozoven a poskytováním služeb hradit vysoké náklady zejména za pronájem prostor sloužících k podnikání, spotřebu energií a ceny služeb a dále také mzdy, odvody za zaměstnance, daně, poplatky a náklady za dodávky potravin, nápojů a další provozní náklady. Průměrná výše takto vynaložených nákladů žalobce tak průměrně činila , částka, měsíčně, z toho mzdové náklady činily , částka, měsíčně. Žalobci bylo zakázáno poskytovat služby prostřednictvím provozoven a byl nezákonně a nepřiměřeně omezen ve své podnikatelské činnosti nejprve v období od , datum, do , datum, a to v důsledku krizových a mimořádných opatření přijatých , Anonymizováno, , Anonymizováno, republiky a Ministerstvem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . V důsledku všech krizových opatření státních orgánů , Anonymizováno, republiky došlo k nucenému uzavření všech provozoven žalobce, tj. od , datum, do , datum, , což mělo za následek rozsáhlé finanční ztráty žalobce. Za okolností, kdy žalobce nemohl pronajaté prostory provozoven užívat, byl povinen hradit nájemné a zálohy na služby spojené s jejich užíváním, jakož i hradit mzdy a odměny svým zaměstnancům a jiné povinné platby. Přičemž tržby žalobce z pronajatých prostor provozoven byly v daném období téměř nulové. Dne , datum, žalobce požádal v souladu s § 36 odst. 5 krizového zákona Ministerstvo , Anonymizováno, , Ministerstvo , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, republiky o náhradu škody způsobené v příčinné souvislosti s nedbale přijatými nepřiměřenými Krizovými opatřeními. Svůj nárok na náhradu škody vyčíslil v předmětných žádostech na částku , částka, (slovy třináct milionů devět set sedmdesát dva tisíc korun českých). Výpočet náhrady škody v činil podle žaloby náklady v době Covidu 12.3.-, datum, na materiál, energie, služby, nájem, osobní náklady, pokuty a penále celkem , částka, , za rok 2020 vyplacené odstupné , částka, . V důsledku zamítnutí žádostí žalobce o náhradu v žádostech vyčíslené škody se dostal žalobce do hrozícího úpadku a byl nucen následně ukončit svou podnikatelskou činnost v provozovnách, čímž došlo také ke zmaření sta milionových investicí žalobce, které vložil do vybavení a zařízení provozoven , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , celkem , částka, . Druhá vlna přijatých Krizových opatření opětovně zapříčinila, že žalobce nemohl vykonávat podnikatelskou činnost prostřednictvím svých provozoven, nevykazoval žádný zisk, naopak utrpěl rozsáhlou ztrátu v podobě zmařených investic a marně vynaložených nákladů na pronájem nebytových prostor provozoven, úhradu služeb, mezd, odměn a dalších souvisejících nákladů. V důsledku krizových opatření poklesl obrat žalobce o 85%. Žalobce se tak dostal do situace, kdy neměl finanční prostředky na úhradu nákladů na provoz provozoven a z důvodu hrozícího úpadku byl nucen ukončit jejich provoz. Celková výše utrpěné škody, jenž žalobci vznikla v příčinné souvislosti s přijatými krizovými opatřeními tak činí , částka, a sestává zejména z marně vynaložených nákladů na zboží, energie, služby, nájem a mzdy či odměny a dále z ušlého zisku a zmařených investičních nákladů. Dle krizového zákona je žalovaný odpovědný za škodu vzniklou žalobci v důsledku přijetí Krizových opatření, a to jak za škodu skutečnou (přímou) tak ušlý zisk. Příčinnou souvislost mezi žalovaným přijatými Krizovými opatřeními a škodou vzniklou žalobci považuje žalobce za nespornou.

2. Na výzvu soudu žalobce upřesnil, že při výpočtu náhrady škody vychází z účetních podkladů sestavených dle podkladů pro účetní závěrky ověřených daňovým poradcem, a to pouze za období, kdy byl provoz prokazatelně omezen, respektive zcela uzavřen v důsledku krizových vládních opatření. Na základě těchto podkladů došlo k výpočtu vynaložených nákladů za předmětné období, kdy žalobce byl povinen v souladu se svými závazky hradit vysoké náklady zejména za pronájem prostor sloužících k podnikání, spotřebu energií a ceny služeb a dále také mzdy, odvody za zaměstnance, daně, pokuty a penále spojené s pozdními platbami v důsledku nemožnosti realizovat tržby na jejich úhradu. Tato nemožnost byla navíc způsobena nikoliv přímo žalobkyní, ale právě v důsledku přijatých vládních opatření. Přímé náklady vynaložené žalobkyní v jednotlivých obdobích činily v součtu , částka, . V souvislosti s nařízeným uzavřením provozoven žalobkyně byla žalobkyně také nucena přistoupit k propouštění svých zaměstnanců, kterým v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce vyplatila odstupné v celkové výši , částka, . Největší část uplatněné náhrady škody spočívá ve zmařených investicích do provozoven, které byla žalobkyně nucena opustit v přímém důsledku neschopnosti hradit finanční závazky z důvodu dopadů vládních opatření. Celková výše investic, které tedy žalobkyně vynaložila, nebyla schopna je nikterak využít, ani nebyly odepsány, dosáhla tedy výše , částka, . Žalobkyně dále uvádí, že se předmětnou žalobou nedomáhá úhrady ušlého zisku. S ohledem na výše uvedené, tak žalobkyně trvá na tom, že jí vznikla škoda ve výši celkem , částka, , přičemž žalovaná částka byla žalobkyní zaokrouhlena na celé tisíce korun českých směrem dolů, tedy na částku , částka, . Žalobkyně tímto doplňuje svá tvrzení podáním ze dne , datum, . s tím, že i přes prodloužení lhůty nebyla dosud schopna zajistit všechny podklady ke všem jejím tvrzením, a proto prozatím dokládá důkazy pouze za období , datum, – , datum, , což zároveň odpovídá nároku na náhradu škody, který byl uplatněn u žalované dne , datum, . Škodu vzniklou žalobkyni lze rozdělit do pěti základních okruhů výdajů, které byla žalobkyně v předmětném období nucena hradit. V souvislosti se svým podnikáním tak byla žalobkyně nucena hradit zejména: energie; mzdy; nájemné; služby; materiál; a investice. Úhrady za energie v období , datum, – , datum, dosáhly u žalobkyně celkové částky , částka, . Úhrady za mzdy, respektive za odstupné, které byla žalobkyně povinna v souladu s právními předpisy povinna uhradit, s ohledem na to, že nebyla schopna své zaměstnance dále zaměstnávat za období dubna až srpna 2020 částku , částka, , když v tomto případě se jednalo o částku vyplacenou v souvislosti s ukončováním pracovních poměrů v období , datum, – , datum, , případně v důsledku opatřeních přijatých v tomto období. V roce 2021 byla na odstupném zaměstnancům vyplaceno , částka, . Nájemné pouze za období , datum, – , datum, bylo žalobkyní uhrazeno ve výši , částka, . Za služby dodavatelům pouze za období , datum, – , datum, bylo žalobkyní uhrazeno celkem , částka, . Za materiál nakoupený pouze za období , datum, – , datum, bylo žalobkyní uhrazeno celkem , částka, , přičemž se jednalo především o potraviny a další spotřební materiál pro restaurace žalobkyně, které musely být následně zlikvidovány kvůli datu expirace a nemožnosti jejich využití v důsledku uzavření restaurací. Investice do pronajatých prostor, které byly v důsledku přijatých vládních opatření zmařeny činily celkem , částka, , přičemž se jednalo především o stavební úpravy jednotlivých provozoven žalobkyně. Žalobce je přesvědčen o tom, že veškerá vzniklá škoda nastala pouze a výhradně v důsledku covidových opatření, kterými došlo mimo jiné k zákazu maloobchodního prodeje a poskytování služeb.

3. Po poučení soudem žalobce v písemném podání ze dne , datum, uvedl, je přesvědčen o tom, že je na ni soudem kladeno příliš vysoké důkazní břemeno, pokud se soud vyjádřil tak, že by žalobkyně měla prokazovat u každé položky tvrzeného nuceně zničeného materiálu jeho datum spotřeby a prokazovat i jeho likvidaci, což by dle názoru žalobkyně bylo možné pouze prostřednictvím notářského zápisu osvědčujícího takovou skutečnost. V době velice turbulentních covidových opatření a zpráv týkajících se této pandemie bylo zcela nemyslitelné, aby si každý podnikatel v sektoru gastronomie detailně dokumentoval každou jednotlivou položku, kterou byl nucen v důsledku vládních opatření zlikvidovat, a to navíc takovým způsobem, který by v případě sporu takovou skutečnost bez dalšího prokazoval. Dále uvedl, že jako část vzniklé škody nárokuje i odstupné, které vyplácel svým zaměstnancům v souvislosti s nuceným ukončením jejich pracovních poměrů. Žalobkyně k tomuto uvádí, že zaměstnanci u ní byli zaměstnáni dlouhodobě, u žalobkyně nedocházelo k fluktuaci zaměstnanců a k ukončování pracovních poměrů došlo až v důsledku uzavření jednotlivých provozoven, které byly uzavřeny právě vládními nařízeními. Vzhledem k tomu, že v žádném jiném období nedocházelo k ukončení tolika pracovních poměrů v tak krátkém časovém období, je zde evidentně viditelná příčinná souvislost s nuceně zavřenými provozovnami, které byly zavřeny právě covidovými opatřeními.

4. Žalovaná činí nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila nárok ve výši , částka, , a to podáním ze dne , datum, , které bylo téhož dne i doručeno. Dle znění tohoto uplatnění se jedná o škodu, která žalobkyni měla vzniknout v důsledku krizových opatření účinných v době od , datum, do , datum, . Pokud žalobkyně požaduje škodu ve smyslu ust. § 36 odst. 1 Krizového zákona v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními ve výši , částka, , její nárok ve výši přesahující částku , částka, bezesporu zanikl, neboť nebyl uplatněn u orgánu krizového řízení ve lhůtě, resp. nebyl uplatněn vůbec. Žalovaná má za sporné, zda vůbec a v jakém rozsahu žalobkyni vznikla škoda a zda k tomu došlo v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními vlády. Z ustanovení Krizového zákona vyplývají jednotlivé předpoklady odpovědnosti státu za škodu, a to provedení krizového opatření, vznik nahraditelné škody, existence příčinné souvislosti mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou a dále negativní podmínka spočívající v tom, že si poškozený nezpůsobil škodu sám. Podmínku provedení krizového opatření lze považovat ve vztahu k žalobkyni za splněnou. Předpoklad vzniku nahraditelné škody (když nahraditelnou je pouze věcná škoda vzniklá při provádění krizových opatření) ani existence příčinné souvislosti však nejsou v daném případě naplněny. Ustanovení § 36 odst. 1 Krizového zákona, z něhož vychází žalobkyní uplatněný nárok, nelze vykládat izolovaně bez vazby na jeho další odstavce. Odstavec 1 ust. § 36 Krizového zákona upravuje pouze předpoklady odpovědnosti za škodu, nikoli rozsah této odpovědnosti. Samotný rozsah nahraditelné škody je pak upraven v odstavcích 2 a 3. Odstavec 3 upravuje rozsah škody či újmy na zdraví. Odstavec 2 limituje rozsah nahraditelné majetkové újmy, a to pouze na věcnou škodu, když z něho vyplývá, že v režimu Krizového zákona je nahraditelná pouze věcná škoda vzniklá při činnosti orgánů provádějících krizová opatření či při uloženém poskytnutí věcných prostředků. Pro vymezení rozsahu nahraditelné majetkové újmy v režimu Krizového zákona je tedy klíčový výklad pojmu „věcná škoda“. Pojem „věcné škody“ není v Krizovém zákoně definován, přičemž jasnou odpověď nedává ani dosavadní judikatura Nejvyššího soudu ČR ve vztahu k ust. § 36 Krizového zákona. Při výkladu tohoto pojmu je třeba zohlednit několik základních interpretačních vodítek, zejména jazykový a historický výklad, jakož i úmysl zákonodárce. Pojem „věcná škoda“ dle krizového zákona je tak nutno vykládat jako škodu vzniklou výhradně poškozením, zničením, ztrátou či odcizením věci. Nejedná se tak o škodu ve smyslu obecného pojmu škody podle občanského zákoníku, která by zahrnovala jakoukoliv ztrátu na majetku, včetně ušlého zisku. Náhrada veškeré, ničím nelimitované škody, a to vč. ušlého zisku, by se za pandemické situace rovněž zcela rozcházela se zásadou racionálního zákonodárce povinného pečovat o veřejné prostředky. Zde žalovaná odkazuje na bod 159. nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, . V dané věci je dále sporná otázka příčinné souvislosti, přičemž se jedná o jeden z předpokladů odpovědnosti státu za škodu podle Krizového zákona, neboť podle ust. § 36 odst. 1 krizového zákona „stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona“. Otázka příčinné souvislosti je přitom primárně otázkou skutkovou, která musí být posuzována individuálně. Doktrína i judikatura vycházejí z pojetí, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem určité škodní události. Příčinou škody tak může být jen okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Při zkoumání příčinné souvislosti tak jde o hledání jevu, který škodu vyvolal. Rozhodující je, aby skutečnost, která má být příčinou tvrzené škody, byla nutnou podmínkou toho, že se následek uskutečnil právě tak, jak se uskutečnil, tj. daným způsobem, v daném čase a v daném místě. V případě, že existuje ve vztahu k tvrzené škodě několik relevantních příčin, je třeba zjistit a vyhodnotit jejich vliv a gradaci ve vztahu k následku (škodě). Jestliže zůstává nejistým, které škodní jednání škodu ve skutečnosti způsobilo, musí být každé jednání považováno za příčinu v rozsahu pravděpodobnosti, v jaké mohlo způsobit škodu poškozenému (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. , spisová značka, ). Poškozený tak musí prokázat, že je předmětná škoda podle obecné povahy, podle obvyklého chodu věcí a podle zkušeností adekvátním důsledkem škodní události, a to za současného prokázání, že by škoda nebyla nastala bez této příčiny. Byť je žaloba značně neurčitá, vyplývá z ní, že žalobkyně uplatňuje náhradu škody spočívající mimo jiné ve fixních nákladech na mzdy, odvody za zaměstnance, daně, poplatky a náklady za dodávky potravin, nápojů, nijak nespecifikovaný „materiál“, energie, služby, nájem, osobní náklady, vyplacené odstupné aj. Dále žalobkyně požaduje ušlý zisk (v nespecifikované výši) a zmařené investiční náklady. Žalobkyně tedy v zásadě tvrdí, že nebýt krizových opatření, nemusela by hradit fixní náklady, náklady spojené s provozem svých provozoven, náklady na nájem prostor, a ještě k tomu by dosáhla zisku. Tuto konstrukci žalovaná zcela nechápe a vzhledem k tomu, že ve spise se nenachází prakticky žádné přílohy a žalobkyně požadované částky nijak podrobně nerozepisuje, nemá se žalovaná v tuto chvíli prakticky vůbec šanci vyjádřit se konkrétněji. Žalovaná má taktéž za to, že žalobkyně při konstrukci příčinné souvislosti, kdy jí tvrzenou škodu dle žalobních tvrzení způsobila výlučně krizová opatření, zcela pomíjí obecnou epidemickou situaci, rozhodování spotřebitelů v takové situaci, jejich přirozený , rodné přijmení, a změnu životních, osobních nebo okamžitých preferencí v důsledku panující epidemie a smrtelných následků, které vyvolala. Je nepochybné, že služby nabízené žalobkyní jsou zcela zbytkové a s ohledem na hodnotový režim každého člověka nepředstavují žádný nutný produkt, který by v epidemii musel být uspokojen, resp. by nemohl být postrádán či nahrazen jinak. Rozhodování cílových zákazníků žalobkyně ovlivňovala více epidemie a s ní spojená zdravotní rizika než krizová opatření, kterých se žalobkyně dovolává. Jinými slovy žalobkyní nabízené služby by nebyly poptávány (či poptávány pouze omezeně) bez ohledu na to, zda je krizová opatření zakazovala či omezovala. Příčinou žalobkyní tvrzené škody tak nebyla výlučně krizová opatření uvedená v žalobě, která měla vliv na činnost žalobkyně i jiných provozovatelů. Činnost žalobkyně by logicky, z podstatné části, ovlivnila i situace kolem onemocnění Covid-19 a s tím spojené chování lidí. V tomto ohledu není argumentace žalobkyně blíže podpořena věrohodnými analýzami, případně odbornými posudky, které by výše uvedené faktory analyzovaly. Žalobkyně žádným způsobem neprokazuje, že by měla v rozhodných obdobích stejnou vytíženost svých provozoven jako v předchozí epidemií nezasažené době, resp. že by spotřebitelská poptávka po službách žalobkyně nebyla nijak ovlivněna chováním lidí s ohledem na panující epidemii. Skutečnost, že celý svět zažíval globálním pandemii v té době poměrně neznámého onemocnění s neznámými následky, měla samozřejmě obrovský vliv vůbec na ochotu lidí cestovat do zahraničí, a to bez ohledu na krizová opatření v , Anonymizováno, či obecně ve světě. Žalovaná je současně toho názoru, že krizová opatření - byť zasahovala ve větší či menší míře do práv a svobod osob - ve svém důsledku přispěla ke zmírnění ekonomických škod vzniklých v důsledku celosvětové epidemie, než kdyby stát nechal šíření epidemie volný průběh. Pokud by stát v souvislosti s epidemií nemoci Covid 19 nepřijal žádná krizová opatření a lidem restriktivně nic nezakázal, ekonomické škody by byly přinejmenším srovnatelné. Žalovaná má tak za to, že v dané věci absentuje i příčinná souvislost mezi žalobkyní uplatněnou náhradou škody a krizovými opatřeními. Co se nároku na zaplacení částky , částka, jakožto „zmařených investic“ týče, ani sama žalobkyně toto nedává do příčinné souvislosti s vlastními Krizovými opatřeními, ale tvrdí, že ke zmaření těchto investic došlo v důsledku skutečnosti, že žalovaná jakožto orgán krizového řízení nevyhověla žádosti žalobce ze dne , datum, . Odpovědnost ve smyslu ust. § 36 odst. 1 Krizového zákona ovšem řeší toliko škodu v příčinné souvislosti krizovými opatřeními jako takovými, nikoliv odpovědnost za případný nesprávný postup orgánu krizového řízení. V dané věci nelze podle názoru žalované odhlédnout ani od skutečnosti, že stát tíží pozitivní závazek k ochraně zdraví a života jednotlivců nacházejících se v jeho moci, který v souvislosti s vypuknutím epidemie vyvolal specifické povinnosti k ochraně zdraví a života nakažených, jakož i k ochraně dosud nenakažených a k zabránění dalšího šíření epidemie. Proto navrhovala žalobu zamítnout.

5. Ze žádosti o uplatnění náhrady škody podle § 36 krizového zákona soud zjistil že žalobce tvrdil, že mu vznikla škoda v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými orgány krizového řízení podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizové řízení (“krizový zákon”) v období nouzového stavu vyhlášeného usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, republiky a účinného v období od 12. března do , datum, a uplatnil nárok na náhradu škody s následujícími důvody: „Společnost provozuje síť restaurací a hotelů v historickém centru , adresa, . Vedle této sítě gastro-provozů má rovněž obchod zaměřený na prodej luxusních tabákových výrobků. Všechny provozovny Společnosti jsou vybudovány ve vysokém standardu, tak aby uspokojily ty nejnáročnější zákazníky zejm. z řad zahraničních turistů. Vybudování a udržení vysokého standardu poskytovaných služeb vyžadovalo ze strany Společnosti nemalé finanční investice. Návratnost těchto investic a samotná rentabilita celého projektu byla rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, republiky o vyhlášení nouzového stavu a s tím související uzavření státních hranic a dále uzavření provozu hotelu a restaurace značně ohrožena. Ve spolupráci s našimi účetními poradci jsme provedli kalkulaci škody, která Společnosti vznikla v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými orgány krizového řízení podle krizového zákona v období nouzového stavu vyhlášeného usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, republiky a účinného v období od 12. března do , datum, , zejména v důsledku uzavření státní hranice pro vstup vybraných skupin osob na území , Anonymizováno, republiky a uzavření nebo omezení provozu vybraných subjektům. Výše této škody činí v případě Společnosti , částka, (dále jen „Nárok“). Tímto žádáme o úhradu Nároku na náš bankovní účet vedený u , Anonymizováno, č. bankovního účtu , č. účtu, .“6. Podle § 36 odst. 1 až 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen „krizový zákon“): 1) „Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.2) Náhrada věcné škody vzniklé při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při uloženém poskytnutí věcných prostředků se poskytuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody.4) Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.5) Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody.“7. Podle ust . § 553 (1) z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „OZ“), O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. (2) Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

8. Právní úprava právního jednání je obecně obsažena v ustanoveních §§ , Anonymizováno, –, Anonymizováno, OZ. Právní jednání je institutem (souborem právních norem), jímž je realizován princip autonomie vůle. Právní jednání je subjektivní občanskoprávní skutečností spočívající v projevu vůle jednoho jednajícího (jednostranné právní jednání), resp. dvou a více jednajících (dvou, resp. vícestranné právní jednání). K tomu, aby určitý projev vůle mohl být považován za právní jednání, je nezbytné, aby mělo určité náležitosti, které jej odlišují od jiných projevů učiněných ve vnějším světě. Byť tyto projevy ve vnějším světě mohou být taktéž projevem vůle, pokud nesplňují pojmové znaky právního jednání, o právní jednání se vůbec nejedná. Předpoklady, které jsou vyžadovány proto, aby bylo možné hovořit o existenci právního jednání, jsou jeho pojmovými znaky.

9. Projev vůle je pojmovým znakem právního jednání. Spočívá v tom, že je navenek (ve vztahu k okolí) vůle projevena a tento projev vůle je vnímán jako zjevně vážný. Náležitostmi projevu vůle je jeho srozumitelnost a určitost. O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Je-li zřejmé, jaké právní následky co do druhu chce jednající vyvolat, ale není jasné jejich konkrétní vymezení z hlediska práv a povinností, jež mají vzniknout, změnit se nebo zaniknout, je jednání neurčité. Nesrozumitelnost i neurčitost jsou důsledkem vady v projevu vůle jednajícího. Vada v projevu musí být natolik zásadní, že ji nelze odstranit výkladem. (, adresa, , , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024). Z rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, plyne, že projev vůle není určitý, nejsou-li použité výrazy dostatečně konkrétní a jasné, takže nelze určit, jaké právní následky má projevená vůle vyvolat. Následkem nesrozumitelnosti či neurčitosti je nicotnost právního jednání. Právní jednání je projev vůle zaměřený na vyvolání právních následků; pokud v důsledku nesrozumitelnosti či neurčitosti není možno stanovit právní následky, které má projev vůle vyvolat, nemůže právní jednání vzniknout, zákon proto považuje nesrozumitelná či neurčitá právní jednání za jednání zdánlivá (nicotná). Z hlediska nápravy nesrozumitelnosti či neurčitosti u jednostranných právních jednání nemůže jednající vyjasnit druhé straně obsah právního jednání se zpětnými účinky tím, že jí následně sdělí, jaký význam má dříve projevená vůle. Zpětné účinky takového dodatečného vyjasnění by zakládaly trvalou nejistotu druhé strany týkající se jejího právního postavení a v mnoha případech i přímé poškození jejích práv, což činí uvedené řešení nepoužitelným. (Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1760 - 1763: , Anonymizováno, . , Anonymizováno, )10. 2811. Požadavek zákona na odůvodnění žádosti dle ust. § 36 odst. 5 krizového zákona má své opodstatnění. Pokud žalobce nárok písemně neuplatní ve stanovené lhůtě, právo na náhradu škody zaniká. Povinnost uvést důvody v rámci uplatnění nároku na náhradu škody umožní příslušnému orgánu krizového řízení posoudit důvodnost a včasnost tohoto nároku. Pokud v žádosti důvody uvedeny nejsou nebo jsou nedostatečné či neurčité, nemůže orgán krizového řízení nárok objektivně posoudit jak z hlediska jeho důvodnosti a včasnosti, tak z hlediska nezaměnitelnosti.

12. Žádost žalobce v daném případě byla velmi strohá a obecná. V žádosti bylo deklarováno, že vybudování a udržení vysokého standardu poskytovaných služeb vyžadovalo ze strany Společnosti nemalé finanční investice. Návratnost těchto investic a samotná rentabilita celého projektu byla rozhodnutím , Anonymizováno, , Anonymizováno, republiky o vyhlášení nouzového stavu a s tím související uzavření státních hranic a dále uzavření provozu hotelu a restaurace značně ohrožena. Žalobce provedl kalkulaci škody, která společnosti vznikla v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými orgány krizového řízení podle krizového zákona v období nouzového stavu vyhlášeného usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, republiky a účinného v období od 12. března do , datum, a výše této škody činí v případě Společnosti , částka, . Ačkoliv žádost obsahuje odkaz na investice učiněné žalobcem, je toto slovo jediným vodítkem pro určení toho, o jakou škodu se jedná. Ze žádosti nelze určit, jaké konkrétní investice byly provedeny, do čeho žalobce investoval a proč. Zjevně zde není, nad rámec obecných tvrzení o souvislosti s krizovými opatřeními, uvedena konkrétní souvislost (příčina), ze žádosti ani nelze dovodit, jak dospěl žalobce k výši škody. Už vůbec zde není zmínka o nákladech, odstupném či znehodnoceném zboží. Vady žádosti pro její téměř absolutní obecnost nelze odstranit ani výkladem, protože žádost mimo výše uvedené „investice“ nic dalšího nesděluje. Nelze než dospět k závěru, že žádost je zcela neurčitá a neobsahuje odůvodní, které by opravňovalo příslušný krizový orgán k objektivnímu posouzení žádosti. Jak již soud konstatoval, důsledkem neurčitosti právního jednání je jeho nicotnost a jako nicotná byla posouzena výše uvedená žádost.

13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu byla náhrada škody za energie, mzdy, nájemné, služby, materiál a investice, která nebyla řádně uplatněna podle § 36 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb. krizového zákona u příslušného orgánu krizového řízení, a vzhledem k tomu, že v době podání této žádosti , datum, již žalobce o vzniklé škodě věděl, lhůta 6 měsíců uplynula a jeho nárok zaniknul. Proto soud žalobu zamítnul.

14. V návaznosti na nedostatky žalobních tvrzení, ke kterým se soud vyjádří níže, jakož i navazující nedostatečné označení důkazů, soud neprováděl rozsáhlé dokazování fakturami a položkami uhrazenými žalobcem, neboť dospěl k závěru, že samotné uhrazení částek uvedených v žalobě, ať už se jednalo o nájmy, mzdy či odstupné nebo investice nejsou dostatečným podkladem pro přiznání nároku na náhradu škody.

15. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že přes četná poučení žalobce nedoplnil mimo obecných tvrzení ani důkazy k prokázání jedné ze základních podmínek náhrady škody a tou je příčinná souvislost s tvrzenou škodou. Žalobce nedoložil ani tvrzený pokles obratu a jeho souvislost s opatřeními, jaký materiál (zboží) byl zlikvidován a důvod pro jeho likvidaci, důvody, pro které byly ukončeny pracovní poměry či souvislost investic s opatřeními vlády. Obecná tvrzení, že příčinná souvislost je zcela zjevná nemohou být podkladem pro rozhodnutí soudu. Žalobce rovněž nedostatečně specifikoval vzniklou škodu, když po poučení soudem uvedl, že je na něj soudem kladeno vysoké důkazní břemeno, a že se mu rovněž řadu podkladů nepodařilo dohledat.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byl v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva , Anonymizováno, č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (příprava věci, písemné vyjádření a dvakrát účast u jednání soudu).