8 C 561/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem titul Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 950 Kč od 6. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný byl dne 6. 8. 2018 ošetřen a pobýval v protialkoholní záchytné stanici ulice, obec a číslo, která je provozována žalobkyní. K nákladům za pobyt a ošetření vystavila žalobkyně dne 6. 8. 2018 daňový doklad číslo na částku 1 950 Kč se splatností 5. 9. 2018. Žalovaný tento dluh písemně uznal co do důvodu a výše, a to uznáním dluhu ze dne 6. 8. 2018, avšak na zmíněnou pohledávku ničeho nezaplatil ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nevyjádřil.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali.

4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (faktura – daňový doklad číslo; uznání dluhu ze dne 6. 8. 2018; předžalobní upomínka ze dne 13. 9. 2019, včetně podacího lístku) učinil následující závěr o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl dne 6. 8. 2018 ošetřen a pobýval na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní, která náklady na ošetření a pobyt vyúčtovala fakturou číslo ze dne 6. 8. 2018 na částku 1 950 Kč se splatností 5. 9. 2018 (viz faktura číslo ze dne 6. 8. 2018). Žalovaný uznal tento svůj dluh vůči žalobkyni a zavázal se jej uhradit do 30 dnů (viz uznání dluhu ze dne 6. 8. 2018). Žalobkyně více než 7 dnů před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho soudního vymáhání (viz předžalobní upomínka ze dne 13. 9. 2019), avšak žalovaný ničeho nezaplatil.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Právně soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; hradí tato osoba i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními má soud za prokázané, že žalovaný byl ve smyslu § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách povinen uhradit žalobkyni – poskytovateli zdravotní služby - náklady za poskytnutou záchytnou službu blíže specifikované ve shora uvedeném daňovém dokladu. Žalovaný tento svůj dluh uznal co do důvodu a výše, avšak neuhradil v době splatnosti (do 5. 9. 2018). Dostal se tak do prodlení (§ 1968 o. z.), pročež je podle § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti povinen zaplatit také příslušenství ve formě úroku z prodlení z dlužné částky ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

9. Výše nákladů řízení je odůvodněna § 14b odst. 1 bodu 1 a. t., neboť toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, kdy právní zástupce žalobkyně pouze mění základní údaje uvedené v žalobě, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

10. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. jako třídenní, když v posuzovaném případě neshledal důvod pro rozhodnutí odchylné.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.