8 C 614/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Punčochářem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , zastoupený titul . jméno příjmení , advokátkou, sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , o zaplacení 2.503,09 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části zaplacení částky ve výši 2.000 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 503,09 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 149,89 Kč od 6. 5. 2017 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 149,99 Kč od 6. 6. 2017 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 149,99 Kč od 6. 7. 2017 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 53,22 Kč od 6. 8. 2017 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společností [právnická osoba] (dále jen,,právní předchůdce žalobce“), a žalovaným došlo k uzavření smlouvy [číslo] dne [datum] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V rámci této smlouvy byl sjednán rovněž pronájem příjímacího zařízení, jehož převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem na zakázkovém listě dne 22. 4. 2015. Žalovaný však nehradil sjednanou cenu za pronajaté zařízení. Jelikož žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu z uzavřené smlouvy, konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytnuté služby, odstoupil právní předchůdce od smlouvy, pročež byl žalovaný povinen dle všeobecných obchodních podmínek vrátit pronajaté zařízení právnímu předchůdci žalobce. Pro tyto případy si strany sjednaly smluvní pokutu dle ceníku právního předchůdce žalobce. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k vrácení pronajatého zařízení a zaplacení dlužné částky, avšak žalovaný neuhradil ničeho jak právnímu předchůdci žalobce, rovněž tak žalobci.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

3. Předně je třeba uvést, že podle ust. § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 127/2005 Sb.“), Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

4. Podle ust. § 7 zákona č. 127/2005 Sb. se za komunikační činnosti považují a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů (§ 73).

5. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc civilního soudu k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. § 7 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), neboť předmět sporu nespadá pod shora uvedené činnosti.

6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] vyplývá, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce [právnická osoba] Česká republika na současného žalobce. Z oznámení právního předchůdce žalobce ze dne 13. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na současného žalobce. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření předmětné smlouvy, v rámci které právní předchůdce žalobce mj. pronajal žalovanému bezdrátové zařízení za měsíční nájemné 10 Kč a HD BOX za měsíční nájemné 70 Kč. Součástí této formulářové smlouvy (v prohlášení účastníka) byl odkaz na úhradu smluvní pokuty v případě porušení smluvních podmínek, které je sepsáno výrazně menším písmem než ostatní smluvní obsah. Ze zakázkového listu ze dne 22. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí přijímacího zařízení KAON HD KCF-SA a telefon YV011444003150. Z daňového dokladu vystaveného právním předchůdcem žalobce [číslo] bylo zjištěno, že za pronájem přijímacího řízení byla žalovanému fakturována částka 149,99 Kč s datem splatnosti 5. 7. 2017, rovněž tak daňovým dokladem [číslo] částka 149,99 Kč s datem splatnosti 5. 6. 2017 a dokladem [číslo] částka ve výši 149,99 Kč s datem splatnosti 5. 5. 2017. Žalobce na základě daňového dokladu [číslo] požadoval za pronájem zařízení částku ve výši 149,99 Kč s datem splatnosti 5. 8. 2017, s tím, že na základě faktury [číslo] s datem splatnosti 20. 8. 2017 byla cena v návaznosti na dobropisování ponížena na částku 53,22 Kč. Z písemné upomínky právního předchůdce žalobce ze dne 12. 7. 2017 bylo zjištěno, že byl žalovaný informován o odstoupení právního předchůdce od smlouvy a o evidování nedoplatku za poskytované služby. Podle čl. 7 Všeobecných podmínek účinných od 1. 1. 2015 je zákazník povinen vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy pronajaté přijímací zařízení s tím, že v případě jeho nevrácení, je možné účtovat smluvní pokutu dle ceníku. Z ceníku právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že v případě, že přijímací zařízení není vráceno včas, je účtována smluvní pokuta ve výši 2.000 Kč dle čl. 7 Všeobecných podmínek. Soud z předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2019 zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním samotné žaloby, která byla zaslána pod podacím číslem zásilky RR0124891415U.

8. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“), a že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky dle ust. § 1880 o. z., z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu.

9. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 cit. ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

11. Podle ust. § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. [ústavní nález], vyplývá, že samotným východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, který má výhodnější postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. V praxi se zásada poctivosti přitom projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Pro úplnost je třeba dodat, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).

13. V projednávané věcí soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací podle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb., avšak právní předchůdce žalobce porušil shora uvedenou zásadu rovnosti a poctivosti tím, že ujednání o smluvní pokutě sice uvedl ve smlouvě, avšak až na jeho samém konci smluvního formuláře. Rovněž nelze opomenout skutečnost, že odkaz na takové podmínky je pro průměrného spotřebitele dostatečně nečitelný. Smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, rovněž nesmějí být výrazně menší velikosti oproti okolnímu textu, čemuž tak v daném případě je, čímž takové podmínky vzbuzují pro průměrného spotřebitele dojem nepodstatného charakteru. Nad rámec výše uvedeného je třeba dodat, že v rámci této formulářové smlouvy není uvedena její konkrétní výše, ale pouhý odkaz na ceník právního předchůdce žalobce. S ohledem na uvedené se tak jedná o zakázané jednání dle ust. § 1813 o. z., a proto soud nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 2.000 Kč zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. Podle ust. § 2316 odst. 1 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle odst. 2 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu. Jelikož žalovaný byl povinen hradit nájemné za pronajatá zařízení v celkové výši 503,09 Kč dle uzavřené smlouvy a žalovaný žalobci neuhradil ničeho, soud tomuto nároku, jak je uvedeno ve výroku II., vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitl se tak se zaplacením dluhu v prodlení, soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Vzhledem však k tomu, že žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější (v rozsahu 59,81 %), žádné prokazatelné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

16. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.