8 C 72/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení a 200 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 23.7.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 15. 3. 2022 domáhala částky 200.000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 23. 7. 2021 do zaplacení jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tvrzená nemajetková újma měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu žalované (odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra), spočívajícího v nepřiměřené délce a v průtazích řízení ve věci žádosti o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu vedeného dle ust. § 87j odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok]. Podle žalobkyně bylo předmětné správní řízení nepřiměřeně dlouhé a s extrémními průtahy. Řízení žalobkyně zahájila dne 1.6.2017 podáním žádosti o vydání průkazu o povolení k pobytu ve smyslu § 87j odst. 1 zák. [číslo] Sb, přičemž ke dni podání návrhu byly splněny podmínky pro vydání průkazu, neboť žalobkyně je matkou [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], který je občanem České republiky, a kterému bylo ke dni podání žádosti 19 let. Syn žalobkyně byl na žalobkyni navíc závislý výživou, neboť byl v té době studentem gymnázia. I v době podání žaloby byl studentem vysoké školy a závislý na své matce výživou. I přes skutečnost, že byly naplněny podmínky pro kladné rozhodnutí, bylo dne 15.3.2022 vydáno o žádosti žalobkyně zamítavé rozhodnutí. Tímto rozhodnutím fakticky pro žalobkyni končilo řízení, neboť díky průtahům v řízení se vyčerpala práva žalobkyně a plynutí času znamená pro žalobkyni nemožnost získat průkaz, neboť syn žalobkyně ukončil studium vysoké školy. Podání správní žaloby by vedlo toliko k „ akademickému úspěchu“ žalobkyně, neboť s ohledem na skutečnost, že se rozhoduje o žádosti ke dni vydání rozhodnutí, pak v době nového rozhodnutí by nebyly splněny podmínky podle § 15a odst. 1 písm. c) a ani písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán fakticky vyčerpal práva žalobkyně díky přerušení předmětného řízení z důvodu nezákonného vedení řízení o zrušení trvalého pobytu žalobkyně v řízení vedeném pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo], kdy toto řízení je projevem naprosté zvrhlosti výkonu státní správy. Pro zahájení tohoto řízení neexistovaly zákonné podmínky, nikdy po zahájení tohoto řízení nebyly ani dodatečně splněny a nejpozději k 16.3.2017 mělo dojít k zastavení tohoto nezákonně vedeného řízení viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.3.2018 pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení vedené Ministerstvem vnitra ČR pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] bylo vedeno nejen nezákonně, s extrémními průtahy, přičemž bylo zastaveno dne 22.3.2021. Žalobkyně uvádí, že i přes protiprávnost vedení řízení pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo], bylo předmětné řízení přerušeno až do 22.3.2021. Proti tomuto přerušení se žalobkyně vymezila svým odvoláním ze dne 20.9.2017, přičemž odvolací orgán zamítl odvolání žalobkyně, ačkoliv tato namítala nezákonnost správního rozhodnutí vedeného Ministerstvem vnitra ČR pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] Ani po odpadnutí důvodu přerušení však správní orgán nekonal tak, aby rozhodl v zákonem stanovaných lhůtách. Žalobkyně uplatnila dne 22.5.2021 písemně u žalovaného nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši Kč [číslo].

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok na zaplacení peněžité částky ve výši 200.000 Kč s přísl. neuznává. Ke správní řízení o zrušení trvalého pobytu žalobkyni sp. zn. [anonymizováno] [číslo] uvedla, že bylo zahájeno dnem 15. 7. 2013 a pravomocně skončeno dnem 22. 3. 2021 Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra zahájil dne 15. 7. 2013 z moci úřední řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu občana třetího státu podle ust. § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona, ve znění platném do 23. 6. 2014, a to na základě obdrženého podnětu - rozsudku Městského soudu v Praze pod č.j. 43 T 2/2010 ze dne 7. 6. 2012, kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu k trestu odnětí svobody v délce 2 roků se zkušební dobou v délce 4 roků. Správní řízení bylo zahájeno v souladu se zákonem, neboť žalobkyně opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek podle ust. § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona (viz oznámení pod [číslo jednací] ze dne 15. 7. 2013, které žalobkyně převzala dne 5. 8. 2013). Žalobkyně byla pravomocně odsouzena pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle ust. § 163a odst. 1 trestního zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků se zkušební dobou v trvání 5 roků a k peněžitému trestu ve výměře 500.000 Kč. Podmínka pro zrušení povolení k trvalému pobytu občana třetího státu, uvedená v ust. § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona, tedy zůstala naplněna. Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra v průběhu správního řízení toto řízení opakovaně přerušil dle ust. § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a to z důvodu čekání na pravomocné rozhodnutí v trestní věci, která skončila až dne 16. 3. 2018, tedy více než 4,5 roku od zahájení správního řízení. Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra byl tudíž závislý na délce soudního řízení a vydání pravomocného rozhodnutí trestních soudů. Dne 22. 3. 2021 vydal odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra usnesení [číslo jednací], kterým správní řízení zastavil podle ust. § 66 odst. 2 správního řádu, neboť dospěl k názoru, že zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života účastníka řízení. Žalobkyně nebyla po celou dobu předmětného správního řízení nijak omezena na svých právech, nebylo nijak zasaženo do jejího pobytového statusu a do možnosti cestování, ani nebylo zasaženo do práv a pobytových statusů jejích rodinných příslušníků. Naopak, žalobkyni byl již dne 20. 11. 2017 vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu [číslo] s platností do 14. 11. 2027 (dne 31. 10. 2018 byl nahrazen novým průkazem [číslo]), který prokazuje platnost povolení k trvalému pobytu na území bez jakýchkoliv omezení. V souvislosti s předmětným správním řízením uplatnila žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy, o kterém je vedeno soudní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka]. Tvrzená nemajetková újma v uplatněné výši 200.000 Kč měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu žalované (tj. odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra) spočívajícího v nepřiměřené délce a v průtazích v řízení ve věci zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu vedeném podle ust. § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona. Žalobkyně podala dne 14. 9. 2021 k výše označenému soudu žalobu o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč, která byla rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2022 zamítnuta. Městský soud v Praze následně svým rozsudkem pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 30. 6. 2022 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

3. Ke správnímu řízení správní řízení o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu žalobkyně sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2017 žalovaná uvedla, že bylo zahájeno dne 1. 6. 2017 podáním žádosti žalobkyně o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu ve smyslu ust. § 87x cizineckého zákona. Správní orgán dne 20. 7. 2017 požádal Policii ČR - Službu cizinecké policie o provedení pobytové kontroly za účelem prověření informace ohledně společného soužití cizinců, a to konkrétně zda žalobkyně skutečně pobývá společně se svým synem [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], státní příslušnost Česká republika, na adrese [adresa žalobce]

5. Z dikce ust. § 87j odst. 1 cizineckého zákona vyplývají dvě podmínky, za kterých lze žádosti dle ust. § 87x cizineckého zákona vyhovět. První podmínkou je, že cizinci byl povolen trvalý pobyt na území, resp. bylo rozhodnuto o vydání povolení k trvalému pobytu. Druhou podmínkou je, že tato osoba je rodinným příslušníkem občana EU. V případě zrušení trvalého pobytu by žalobkyně nesplňovala výše uvedenou první podmínku. Z tohoto důvodu správní orgán usnesením [číslo jednací] ze dne 29. 8. 2017 přerušil řízení, a to od 29. 8. 2017 do 22. 3. 2021, neboť až dne 22. 3. 2021 bylo řízení o zrušení trvalého pobytu žalobkyně pravomocně zastaveno. Řízení o předběžné otázce bylo tedy pravomocně skončeno až poté, co odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno. Správní orgán přípisem [číslo jednací] ze dne 26. 4. 2021 vyrozuměl žalobkyni o pokračování v řízení a požádal ji o poskytnutí součinnosti. Následně byla žalobkyně vyzvána k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Správní orgán rozhodnutím ze dne 15. 3. 2022 zamítl žádost žalobkyně, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu uvedené v ust. § 87j odst. 1 cizineckého zákona, když nebylo prokázáno, že žalobkyně je rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle ust. § 15a cizineckého zákona. Z obsahu žalobkyní podané žádosti jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně se považovala za rodinného příslušníka svého syna, občana České republiky, avšak žalobkyně tímto rodinným příslušníkem ve smyslu ust. § 15a odst. 1 písm. b) cizineckého zákona není, neboť její syn již dosáhl věku 21 let. Není ani rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu ust. § 15a odst. 1 písm. d) cizineckého zákona, neboť neprokázala splnění podmínek uvedených v tomto ustanovení, zejména neprokázala, že je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislá na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem EU. Správní orgán z tohoto důvodu žádost žalobkyně podanou dle ust. § 87x cizineckého zákona zamítl. Rozhodnutí správního orgánu pod [číslo jednací] ze dne 15. 3. 2022 bylo vydáno v souladu se zákonem a obsahuje řádné zdůvodnění zamítnutí žádosti o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu. Žalovaná dále uvádí, že správní orgán postupoval v souladu se zákonem, když vycházel z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 22. 1. 2016, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 16. 3. 2018, kdy žalobkyně byla odsouzena jednak pro trestný čin neoprávněného podnikání podle ust. § 118 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve formě spolupachatelství dle ust. § 9 odst. 2 trestního zákona a dále pro trestný čin účasti na zločinném spolčení dle ust. § 163a odst. 1 trestního zákona, a to k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků se zkušební dobou v trvání 5 roků (tj. do 16. 3. 2023), k peněžitému trestu ve výměře 500.000 Kč a k trestu zabrání věci. Z důvodu uplynulé doby od spáchání trestného činu a z důvodu délky pobytu žalobkyně na území České republiky správní orgán dne 22. 3. 2021 řízení o zrušení trvalého pobytu pravomocně zastavil. Dle názoru žalované u správního řízení ve věci vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu, vedeného podle ust. § 87j odst. 1 písm. a) cizineckého zákona, které nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základnách svobod, nelze uvažovat o poskytnutí nemajetkové újmy automaticky za celkovou délku správního řízení. Postižitelné jsou pouze jednotlivé průtahy či série průtahů podle ust. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. (aprobováno nálezem Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález] ze dne 25. 7. 2017 a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 1. 2016). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 29. 9. 2015 je nutné hodnotit jako postižitelné jednotlivé průtahy v řízení. V tomto případě se pak neuplatní vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy a žalobkyně je povinna vznik újmy prokázat, neboť se jedná o vztah veřejnoprávní. Žalobkyni žádná nemajetková újma nevznikla, ani vzniknout nemohla, neboť žalobkyni byl již dne 20. 11. 2017 vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu [číslo] s platností do 14. 11. 2027 (dne 31. 10. 2018 byl nahrazen novým průkazem [číslo]), který prokazuje platnost povolení k trvalému pobytu na území bez jakýchkoli omezení. Žalobkyně tudíž měla svůj pobytový status na území České republiky vyřešený.

4. Ze souhlasného prohlášení stran, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 16 C 127/2021 ze dne 9. 3. 2022, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 30. 6. 2022, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.3.2018 pod sp. zn. 3To 69/2017, rozsudku Městského soudu v Praze pod č.j. [spisová značka] ze dne 22. 1. 2016, usnesení [číslo jednací] ze dne 29. 8. 2017, přípisu přípisem [číslo jednací] ze dne 26. 4. 2021 rozhodnutí správního orgánu pod č.j. OAM-123079-18/MC-2017 soud zjistil následující skutečnosti. Správní řízení o zrušení trvalého pobytu žalobkyně sp. zn. [anonymizováno] [číslo] bylo zahájeno dne 15. 7. 2013 a pravomocně skončeno dne 22. 3. 2021. Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra zahájil dne 15. 7. 2013 z moci úřední řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu občana třetího státu podle ust. § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona, ve znění platném do 23. 6. 2014, a to na základě obdrženého podnětu - rozsudku Městského soudu v Praze pod č.j. [spisová značka] ze dne 7. 6. 2012, kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu k trestu odnětí svobody v délce 2 roků se zkušební dobou v délce 4 roků. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 43 T 2/2010 ze dne 7. 6. 2012 byl následně napaden odvoláním, přičemž byl odvolacím Vrchním soudem v Praze zrušen v celém rozsahu a trestní věc byla vrácena k novému projednání. Městský soud v Praze vydal dne 22. 1. 2016 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] nový odsuzující rozsudek. Usnesením Vrchního soudu v Praze pod č.j. [spisová značka] ze dne 16. 3. 2018 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto. Žalobkyně byla pravomocně odsouzena pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle ust. § 163a odst. 1 trestního zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků se zkušební dobou v trvání 5 roků, která jí vyprší dne 16. 3. 2023, a k peněžitému trestu ve výměře 500.000 Kč Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra řízení o zrušení trvalého pobytu opakovaně přerušil z důvodu čekání na pravomocné rozhodnutí v trestní věci, která skončila až dne 16. 3. 2018, tedy více než 4,5 roku od zahájení správního řízení. Dne 22. 3. 2021 vydal odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra usnesení [číslo jednací], kterým správní řízení zastavil podle ust. § 66 odst. 2 správního řádu, neboť dospěl k názoru, že zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života účastníka řízení. Žalobkyni byl dne 20. 11. 2017 vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu s platností do 14. 11. 2027. V souvislosti se správním řízením o zrušení trvalého pobytu uplatnila žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka]. Tvrzená nemajetková újma v uplatněné výši 200.000 Kč měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu žalované (tj. odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra) spočívajícího v nepřiměřené délce a v průtazích v řízení ve věci zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 9. 3. 2022 byla žaloba zamítnuta. Městský soud v Praze následně svým rozsudkem pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 30. 6. 2022 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Správní řízení o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu žalobkyně sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2017 bylo zahájeno dne 1. 6. 2017 podáním žádosti žalobkyně o vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu ve smyslu ust. § 87x cizineckého zákona. Usnesením [číslo jednací] ze dne 29. 8. 2017 správní orgán přerušil řízení, a to od 29. 8. 2017 do 22. 3. 2021. Řízení o předběžné otázce bylo tedy pravomocně skončeno až poté, co odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno. Správní orgán přípisem [číslo jednací] ze dne 26. 4. 2021 vyrozuměl žalobkyni o pokračování v řízení a požádal ji o poskytnutí součinnosti. Rozhodnutím ze dne 15. 3. 2022 zamítl žádost žalobkyně, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu uvedené v ust. § 87j odst. 1 cizineckého zákona, když nebylo prokázáno, že žalobkyně je rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle ust. § 15a cizineckého zákona. Z důvodu uplynulé doby od spáchání trestného činu a z důvodu délky pobytu žalobkyně na území České republiky správní orgán dne 22. 3. 2021 řízení o zrušení trvalého pobytu pravomocně zastavil.

5. Podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OspŠk), § 13 (1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

6. Podle § 31a OdpŠk (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Z textu normy je pak evidentní, že se nejedná o právo neomezené, ale naopak sama Listina připouští, že oprávněný zásah do soukromého a rodinného života je povolen. Každý jednotlivec je chápán jako osoba uvědomující si odpovědnost vůči celku (viz preambule Ústavy, kterou je třeba využít jako interpretační prostředek při výkladu postavení jednotlivce). Z toho lze pak dovodit, že každý musí akceptovat pro všechny osoby platné a obecně spravedlivě vyžadovatelné (zákonné) podmínky a omezení své svobody realizované v rámci soukromí.

8. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je objektivní odpovědností (bez ohledu na zavinění), které se stát nemůže zprostit (§ 2 OdpŠk), jestliže jsou kumulativně splněny tři předpoklady: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením zákonné povinnosti. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném (žalobci), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. [spisová značka] evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka] či [spisová značka]). K vázanosti nálezy Ústavního soudu lze obecně uvést, že právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu (má-li obecnou povahu) je obecně závazný při řešení typově shodných případů. Sám Ústavní soud pak ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 570/20, a to v bodě 47. odůvodnění vyložil, že se nevyjadřuje k otázce, zda se právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny vztahuje i na ta správní řízení, jejichž předmětem není základní právo či svoboda, a proto je závaznost uvedeného nálezu v tomto řízení limitována. Základní otázkou tak je, zda se v posuzovaném případě jedná o typově shodný případ jako v případě řízení podle zákona č. 106/199 Sb., o svobodném přístupu k informacím (věc přímo řešená Ústavním soudem), tedy zda správní řízení o zrušení trvalého pobytu spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. zda správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka], bod 55., obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. [spisová značka]).

9. Judikatura zejména Nejvyššího soudu týkající se odškodnění nepřiměřené délky správního řízení prošla vývojem, který vyústil v rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kterým Nejvyšší soud reagoval na nález Ústavního soudu ze dne 14.10. 2020 sp. zn. II. ÚS 570/20, a v němž vyslovil, že„ Právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum. V souladu s tím, se soud s ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu zabýval otázkou, zda na předmětné správní řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, se závěrem, že nikoli, neboť v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.11.2016 sp. zn. [spisová značka], publikovaném pod [číslo] 2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že na řízení o udělení povolení k trvalému pobytu se čl. 6 odst. 1 Úmluvy nevztahuje.

10. Dále se soud zabýval otázkou, zda předmětem správního řízení bylo základní právo nebo svoboda, resp. zda správní řízení mohlo mít zásadní dopad do soukromého a rodinného života žalobkyně a dospěl k závěru, že v případě žalobkyně za daných okolností by výsledek správního řízení do základního práva žalobkyně zásadní dopad neměl.

11. Soud v návaznosti na předchozí rozhodnutí krajského soudu sp.zn. [číslo jednací] uvádí shodně následující. Žalobkyně tvrdila, že nepřiměřenou délkou řízení psychicky trpěla, neboť dlouhodobě žije na území České republiky a má zde rodinu. Nutno však zdůraznit, že to byla právě žalobkyně, kdo svým úmyslným jednáním zapříčinil zahájení řízení o zrušení trvalého pobytu žalobkyni sp. zn. [anonymizováno] [číslo], když se dopustila závažné trestné činnosti, která jí byla prokázána, a za kterou byla pravomocně odsouzena. Správní řízení bylo přerušeno poté, co byla nepravomocně odsouzena pro závažnou trestnou činnost, které se dopouštěla v období od roku 2002 do roku 2005. Pokud cizinecký zákon spojuje zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu cizinci (v jehož důsledku bylo správní řízení, které je předmětem tohoto sporu přerušeno), který opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek, pak bylo zahájení správního řízení ve věci žalobkyně, která se po dobu tří let dopouštěla neoprávněného podnikání a účasti na zločinném spolčení, zcela v souladu se zákonem. Správní řízení bylo přerušeno z důvodu stále probíhajícího trestního řízení. Poté, co v trestní věci žalobkyně pravomocně rozhodnuto, bylo správní řízení skončeno s ohledem na délku pobytu žalobkyně na území ČR a dobu uplynulou od páchání trestné činnosti, neboť správní orgán dospěl k tomu, že narušení veřejného pořádku ze strany žalobkyně již nelze považovat za dostatečně závažné a zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně. V postupu správního orgánu tak soud nespatřuje nic, co by zakládalo nárok žalobkyně na náhradu újmy. Po celou dobu vedení posuzovaného řízení měla přitom žalobkyně povolen pobyt na území České republiky, mohla čerpat veškeré benefity s povolením pobytu související, nový průkaz o povolení k trvalému pobytu byl žalobkyni vydán. Žalobkyně nebyla po celou dobu předmětného správního řízení nijak omezena na svých právech, nebylo nijak zasaženo do jejího pobytového statusu a do možnosti cestování, ani nebylo zasaženo do práv a pobytových statusů jejích rodinných příslušníků. Žalobkyně rovněž neuvedla žádné tvrzení o skutečnostech, charakterizujících konkrétní projevy vedení řízení do jejího práva na rodinný život ve smyslu článku 10 odst. 2 Listiny. To, zda je určité základní právo či svoboda předmětem (správního) řízení či zda takové řízení svým předmětem spadá do působnosti takového práva či svobody, je třeba poměřovat tím, může-li výsledek takového řízení (zpravidla ve formě individuálního aktu aplikace práva) zasáhnout podstatu či smysl základního práva či svobody nebo může-li jím být potencionálně výkon základního práva nebo svobody v konkrétním případě omezen či jinak ovlivněn. Přitom je nutno uvést, že podstatou základního práva nebo svobody je myšleno to, na čem je základní právo či svoboda založeno a smyslem je to, k čemu slouží (viz např. [jméno], J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. [obec]: [ulice] univerzita, 2001, s. 90). Při řešení otázky, zda určité řízení svým předmětem spadá do působnosti základního práva či svobody chráněného Listinou, je vymezen široký interpretační prostor. Vždy je též třeba přihlédnout i ke konkrétním okolnostem individuálního případu a nelze vyloučit, že k zásahu do základního práva dojde v důsledku vedení určitého řízení i tehdy, pokud samo toto právo nebude striktně vzato předmětem daného řízení (srov. právo na informační autonomii a zásah do něj v důsledku daňové kontroly v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. [spisová značka]). K tvrzení žalobkyně ohledně její újmy, nelze než akcentovat, že žalobkyně tuto uplatnila u jednání pouze formálně, když tvrdila, že nepřiměřenou délkou řízení psychicky trpěla. Dle názoru soudu se nejedná o tvrzení o skutečné újmě žalobkyně, ale pouze formální a navíc jen zcela obecné tvrzení. Obdobný přístup zvolila žalující strana ohledně dokazování, kdy trvala na provedení všech listin ve správním spise, aniž by označila konkrétní tvrzení, které by mělo tou kterou konkrétní listinou být prokázáno a takto obecné označení důkazů je de facto stejným označením důkazů, jako návrh důkazu provedením celého příslušného spisu, což však není návrh určitý a soudem akceptovatelný návrh na provedení dokazování.

12. Při skutkovém posouzení okolností věci tedy nelze přehlédnout, že žalobkyně se po několik let dopouštěla jako člen zločinecké skupiny páchání trestné činnosti, za což byla trestně stíhána již před zahájením předmětného správního řízení a samo toto (žalobkyní zaviněné) trestní řízení bylo způsobilé vystavit žalobkyni obavám o její pobyt v České republice až do roku 2018, tedy právě trestní řízení mohlo působit tvrzené psychické utrpení. Navíc žalobkyně obdržela od žalované prodloužení pobytu až do roku 2027, což žalobkyně nijak nezpochybnila. V době vedení přerušeného řízení neexistovala reálná hrozba ukončení trvalého pobytu žalobkyně tímto řízením a ani neexistovala reálná hrozba zásahu do práva na respektování rodinného a soukromého života, případně vlastnického práva. [příjmení] řízením o povolení k trvalému pobytu mohlo být zasaženo do práva žalobkyně na rodinný život ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny, musel by výsledek posuzovaného správního řízení pro toto právo určující, tedy musel by se týkat jeho existence, rozsahu nebo podmínek výkonu. K tomuto závěru však v daném případě nelze dospět.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (věta první). Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (věta druhá). Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (věta třetí). Citované věty druhá a třetí ust. § 13 OdpŠk dvě zásadně odlišné skutkové podstaty naplňující nesprávný úřední postup, když k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk nemůže dojít, nestanoví-li zákon konkrétní lhůtu (tj. počítanou podle hodin, dnů, týdnů, měsíců nebo roků), v níž má být úkon proveden nebo rozhodnutí vydáno. Pouhý pokyn zákona ohledně toho, s jakou rychlostí má být určitý úkon učiněn nebo rozhodnutí vydáno (např."bezodkladně“), nepředstavuje stanovení lhůty pro učinění daného úkonu nebo vydání 25 Co 190/2022 rozhodnutí ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro řízení dle zákona č. 326/1999 Sb. se subsidiárně použije správní řád (tj. zákon č. 500/2004 Sb.), přičemž zákon č. 326/1999 Sb. neobsahuje pro řízení o trvalém pobytu speciální úpravu. Oprávnění státního orgánu zahájit správní řízení z úřední povinnosti je založena ust. § 46 zákona č. 500/2004 Sb., možnost přerušení řízení vyplývá z § 64 zákona [číslo] Sb (viz navazující správní řízení, pro které bylo dané řízení přerušeno). Podle § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Prodlení státního orgánu s vydáním meritorního rozhodnutí o vydání průkazu trvalého pobytu tak je třeba posoudit dle § 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk. Z dikce ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk totiž jednoznačně vyplývá, že povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě má státní orgán pouze tehdy, pokud zákon žádnou lhůtu nestanoví. Tentýž závěr lze dovodit z ustanovení § 6 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb.

14. Průtah o délce celého správního řízení soudem v daném případě shledán nebyl. Podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/199 Sb., ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu zruší, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu. Správní orgán se z odsuzujícího trestního rozsudku dozvěděl o tom, že žalobkyně je trestně stíhána z důvodu pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, k trestnému činu neoprávněného podnikání trvajícího od roku 2003 do roku 2005 podle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona a trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163 odst. 1 trestního zákona, a že žalobkyně byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženého na 5 let. Soud zcela souhlasí s tím, že uvedené informace jsou způsobilé odůvodnit zahájení správního řízení o zrušení trvalého pobytu, neboť v takovémto jednání lze shledat jako narušující veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých opakované závažným způsobem. Z tohoto podnětu rozhodně správní orgán nemohl získat informace k zahájení řízení dle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., neboť žalobkyni nebyl uložen h) nepodmíněný trest odnětí svobody v délce přesahující 3 roky. Procesní postup správního orgánu tak byl založen na zákonném podkladu. Podle § 64 odst. 1 písm. c) bod 3. zákona č. 500/2004 Sb. správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán učinil úkon podle § 57 odst. 4 (tj. do skončení řízení o předběžné otázce). Stejně tak tomu bylo v případě správního řízení, na jehož základě se žalobkyně domáhá náhrady škody v tomto řízení. Správní orgán v odůvodnění usnesení ze dne 30.8.2013 sp.zn. [anonymizováno] [číslo] vyjádřil, že s rozhodnutím o zrušení trvalého pobytu vyčká na pravomocné skončení trestního řízení žalobkyně (ve skutečnosti pak vyčkal ještě na skončení dovolacího řízení a řízení o ústavní stížnosti žalobkyně). Pravdou je, že řízení přerušil na 180 dnů. Nicméně přezkum tohoto řízení není předmětem sporu. Správní orgán v odůvodnění usnesení ze dne 29.8.2017 sp.zn. [anonymizováno] [číslo] - 2017 uvedl, že řízení přerušuje do doby pravomocně ukončeného řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu pod č.j OAM- [číslo]. Snad jediným pochybením byla skutečnost, že přerušení řízení bylo limitováno časovou lhůtou, která nebyla dodržena, avšak důvody pro přerušení trvaly nadále. V tomto směru soud dospívá k závěru, že by byla na místě omluva, nicméně na posouzení nároku, který je předmětem tohoto sporu, to vliv nemá.

15. Není pochyb o tom, že správní řízení trvalo od 1. 6. 2017 do 15. 3. 2022, složitost řízení byla obvyklá dané problematice, bylo aplikováno české právo, dokazování proběhlo jen v České republice, přítomnost mezinárodního prvku byla daná charakterem řízení. Z hmotněprávního i procesního hlediska se tak jednalo o řízení jednoduché.

16. Význam řízení pro žalobkyni odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně vyhodnotil po celou dobu trvání řízení jako zcela nulitní. Žalobkyně byla od roku 2005 trestně stíhána jako účastník zločinného spolčení a nejpozději zahájením trestního stíhání tak byla vystavena hrozbě nuceného opuštění České republiky, tento tlak vyvolaný zahájením trestního stíhání pominul až právní mocí odsuzujícího rozsudku. Zároveň byla žalobkyně ve správním řízení opakovaně ujištěna, že o zrušení (a navazujícím povolení) jejího trvalého pobytu nebude do právní moci rozhodnutí v trestním řízení rozhodnuto a navíc již v roce 2017 jí byl žalovanou vydán průkaz o povolení k trvalému pobytu platný do roku 2027.

17. Zadostiučinění za řízení přesahující svou délkou zákonnou lhůtu se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Samotné kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro něj v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy (a případné výše) odškodnění. Tento závěro klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10) i Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Může být dán jednak typově, jednak může přistoupit i tvrzení poškozeného umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. Na posouzení míry nejistoty lze analogicky aplikovat uvedené závěry o významu řízení pro poškozeného, a to i na základě toho, že dle judikatury je mezi těmito veličinami vztah přímé závislosti. [jméno] nejistoty obdobně jako význam předmětu řízení pro poškozeného není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení, nebo naopak zvýšení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně v souvislosti s odškodňovaným řízením nemohla pociťovat žádnou nejistou, nehrozila jí žádná újma, nebyla nijak omezena v žádném ze svých práv související s trvalým pobytem, nebylo nijak zasaženo do jejího soukromého života či vlastnického práva. Presumpce neviny nebyla porušena, když správní orgán bezprostředně po zahájení řízení signalizoval, že vyčká na pravomocné rozhodnutí o tom, zda se žalobkyně dopustila jednání, ve kterém spatřoval narušení veřejného pořádku nebo práva a svobody druhých kvalifikovaným způsobem, resp. důvodné nebezpečí, že by mohla ohrozit bezpečnost státu.

18. Z uvedených důvodů proto soud žalobu zamítnul, neboť neshledal nárok žalobkyně důvodným.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 paušálních náhrad po 300 Kč za podání vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast u jednání.