8 C 77/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o náhradu škody dle zákona č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady škody ve výši částka, která jí měla vzniknout v důsledku v žalobě blíže specifikovaných nařízení Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a právnická osoba přijatých v souvislosti s pandemií onemocnění Anonymizováno – Anonymizováno (dále jen „krizová opatření“) v období od datum do datum. Žalobkyně dlouhodobě podniká v oblasti gastronomie a provozuje restauraci v historickém centru jméno FO lázních. Na základě smlouvy o zajištění stravování č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno-Anonymizováno (dále jen „smlouva o zajištění stravování“) uzavřené se Zařízením služeb pro Ministerstvo Anonymizováno poskytovala žalobkyně v této restauraci celodenní stravování až pro 100 hostů Anonymizováno domu Anonymizováno denně. Restaurace byla dále celodenně přístupná i veřejnosti. V důsledku přijatých krizových opatření poklesly žalobkyni v období od datum do datum výrazně tržby. Žalobkyně požadovala nahradit jednak skutečnou škodu v podobě marně vynaložených nákladů, jednak ušlý zisk. Pokud jde o marně vynaložené náklady za období od datum do datum, žalobkyně tyto náklady vynakládala proto, aby jejich prostřednictvím generovala příjmy a zisk. Tyto náklady však v uvedeném období nepřinesly očekávaný efekt. neboť závod žalobkyně v důsledku přijatých krizových opatření negeneroval žádný zisk. Žalobkyně nemohla provozovat restauraci, prodávat jídlo a nápoje zákazníkům a generovat tak očekávané příjmy (zisk). Žalobkyně musela platit leasingové splátky, náklady na elektřinu a plyn, pojištění a různé další služby. Pokud by žalobkyně mohla provozovat restauraci a generovat příjmy, nejednalo by se o marně vynaložené náklady. Žalobkyni způsobená škoda v podobě marně vynaložených nákladů sestává z nákladů na elektřinu ve výši částka, kterou žalobkyně spotřebovala zejména na provoz mrazících a chladících zařízení, ve kterých byly uchovány zásoby potravin, a provoz zabezpečovacího systému a wifi. Dále žalobkyni způsobená škoda v podobě marně vynaložených nákladů sestává z nákladů na internet ve výši částka, z nákladů na provoz automatické závory ve výši částka, z nákladů na vedení účetnictví ve výši částka, z nákladů na plyn ve výši částka, z nákladů na leasingy vozidel Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v souhrnné výši částka, která žalobkyně užívá za účelem provozu restaurace, z nákladů na pronajatou multifunkční pánev ve výši částka, z nákladů na pojištění podnikatelských rizik ve výši částka, z nákladů na pojištění služebního vozidla Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, r.z. Anonymizováno ve výši částka, z nákladů na pojištění služebního vozidla Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ve výši částka, z nákladů na odpis majetku žalobkyně (budova na adrese adresa, kde žalobkyně provozovala restauraci a služební vozidlo Anonymizováno – Anonymizováno, r.z. Anonymizováno) ve výši částka, z nákladů na pokladní software (licence) ve výši částka, z nákladů na pronájem skladu ve výši částka a z nákladů na servis chladícího zařízení ve výši částka. Pokud jde o ušlý zisk ve výši částka, žalobkyně jej vyčíslila na základě jejích hospodářských výsledků za rok 2019. Žalobkyně měla na základě shora uvedené smlouvy o zajištění stravování garantovaný odbyt jídel a důvodně proto očekávala, že v roce 2020 bude garantovat stejné zisky, nebýt přijatých krizových opatření, které podnikání žalobkyně zcela ochromila. U žalobkyně v roce 2020 nedošlo ani k nárustu nákladů, jak tomu bylo v roce 2019. Žalobkyně proto důvodně předpokládala stejné výsledky hospodaření za rok 2020 jako v předchozím roce 2019.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Uvedla, že pokud jde o žalobkyní zmíněné marně vynaložené náklady na nájemné, parkování, účetnictví, energie, internet a jiné náklady na provoz restaurace, jedná se o běžné náklady vynakládané v souvislosti s provozováním podnikatelské činnosti, které musí podnikatel hradit bez ohledu na to, jaký mu podnikání generuje zisk. Jedná se tedy o náklady, které musí podnikatel vynaložit, pokud vůbec chce provozovat konkrétní druh podnikatelské činnosti a je na podnikateli, aby v rámci podnikatelského rizika zvážil, zda se mu zahájení podnikatelské činnosti i přes tyto náklady vyplatí. Pokud jde o náklady na leasingy služebních vozidel, žalovaná zdůraznila, že jednotlivé leasingové splátky nelze hodnotit jako nájemné, ale jako „předplacení“ kupní ceny pro případ, že by za stanovených podmínek došlo k prodeji předmětu leasingu žalobkyni. Náklady na Anonymizováno tak nelze považovat za nahraditelnou škodu, neboť se nejedná marně vynaložené náklady, jelikož žalobkyně může nabýt služební vozidla do svého vlastnictví. Pokud jde o žalobkyní požadovanou náhradu škody v podobě ušlého zisku, nemá tento žalobkyní tvrzený nárok oporu v § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) (dále jen „krizový zákon“). Na základě § 36 krizového zákona lze nahradit pouze věcnou škodu, tedy škodu vzniklou poškozením, zničením, ztrátou a odcizením věci, a nikoliv ušlý zisk. Žalovaná dále rozporovala příčinnou souvislost mezi žalobkyní tvrzenou vzniklou škodou a přijatými krizovými opatřeními. Zdůraznila, že epidemická situace na území Anonymizováno republiky by panovala i bez ohledu na přijetí krizových opatření. Nelze spolehlivě prokázat, jakého zisku by žalobkyně období od datum do datum dosahovala, pokud by krizová opatření nebyla přijata. Žalobkyně zcela pomíjí rozhodování spotřebitelů v době pandemie, jejich přirozený rodné přijmení a změnu životních, osobních a okamžitých preferencí. Nelze s jistotou říct, že by k odbytům jídla došlo tak, jak bylo sjednáno ve smlouvě o zajišťování stravování. Naopak lze důvodně předpokládat, že by služby lázeňského domu Luna využilo z důvodu strachu méně klientů. Mezi hosty lázeňských domů typicky patří starší osoby či osoby v rekonvalescenci, tedy osoby z hlediska onemocnění Anonymizováno Anonymizováno zvláště rizikové, u kterých lze očekávat větší míru opatrnosti. Příčinou žalobkyní tvrzené škody tak nebyla výlučně přijatá krizová opatření. Podnikání žalobkyně by ovlivňovala i zhoršující se pandemická situace a na ní reagující chování obyvatel, kteří se v takových krizových situacích intuitivně stáhnou ze společenského a ekonomického života, méně utrácejí a omezují zejména výdaje, bez kterých se mohou obejít. Popsané chování obyvatel se především týká sektorů hoteliérství, stravování, cestování a sportu, tedy i předmětu podnikatelské činnosti žalobkyně. Žalovaná v dále odkázala na judikaturu obecných I. a II. stupňových soudů, kterou bylo dovozeno, že se na marně vynaložené náklady (ve formě běžných provozních nákladů) a ušlý zisk nejsou nahraditelnou škodu podle § 36 krizového zákona. Později v řízení žalovaná odkázala rozsudek Anonymizováno soudu Anonymizováno republiky (dále jen „Anonymizováno soud“) ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kterým byly tyto závěry soudů nižšího stupně potvrzeny.

3. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobkyně vyplývá, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné hostinská činnost. Oprávnění k provozování této činnosti žalobkyni vzniklo dne datum.

4. Z dokumentu označeného jako „Anonymizováno o zajištění stravování“ včetně příloh č. hodnota-3., soud zjistil, že se žalobkyně dne datum zavázala zajistit ve svém zařízení celodenní stavování pro hosty ubytované v Anonymizováno domě Anonymizováno I, Anonymizováno I, adresa a v Anonymizováno domě Anonymizováno III, adresa, a to v rozsahu maximálně pro 100 osob za jeden den po dobu 48 měsíců. Jako místo poskytování služeb a zároveň odběrové místo byly sjednány prostory restaurace žalobkyně nacházející se na adrese adresa. Žalobkyně se zavázala poskytovat celodenní stravování celoročně v termínech stanovených objednavatelem, tj. zařízením služeb pro Ministerstvo Anonymizováno na základě písemných objednávek.

5. Z žádosti o náhradu škody dle krizového zákona včetně dokladu o doručení, se podává, že žalobkyně dne datum uplatnila u žalované nárok na náhradu škody, která jí měla vzniknout v důsledku přijatých krizových opatření v období od datum do datum. Žalobkyně požadovala, aby jí na náhradě škody byla poskytnuta částka částka sestávající z ušlého zisku ve výši částka a z marně vynaložených nákladů ve výši částka. K žádosti byly připojeny tabulky s přehledem hospodaření žalobkyně za roky 2018, 2019 a 2020.

6. Z dopisu žalované označeného jako „Uplatnění nároku na náhradu škody podle krizového zákona – sdělení“ ze dne datum se podává, že žalovaná odmítla uplatňovaný nárok žalobkyně na náhradu škody uspokojit. Žalovaná uvedla, že žalobkyní uplatněný nárok na finanční plnění neodpovídá § 36 krizového zákona. Žalované proto nevznikla povinnost poskytnou žalobkyni požadované peněžité plnění a nahradit jí tak tvrzenou skutečnou škodu a ušlý zisk.

7. Soud neprovedl další žalobkyní a žalovanou navržené listinné důkazy z důvodu jejich nadbytečnosti. Soudem nebyli dále vyslechnuti žalobkyní navržení svědci – jméno FO, jméno FO, jméno FO a paní jméno FO, neboť žalobkyně nesložila zálohu na provedení těchto důkazů ve smyslu § 144 o. s. ř. Žalobkyně rovněž soud sdělila, že na výslechu těchto svědků netrvá.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v období od datum do datum podnikala v oboru pohostinství a provozovala restauraci na adrese adresa. Oprávnění k provozování této podnikatelské činnosti vzniklo žalobkyni dne datum. Dne datum se žalobkyně zavázala zajistit pro Anonymizováno služeb pro Ministerstvo Anonymizováno ve svém restauraci celodenní stavování pro hosty ubytované v Anonymizováno domě Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno I, adresa a v Anonymizováno domě Anonymizováno Anonymizováno, adresa, a to v rozsahu maximálně pro 100 osob denně po dobu 48 měsíců. Žalobkyně uplatnila dne datum u žalované nárok na náhradu škody jí vzniklé v důsledku přijatých krizových opatření v období od datum do datum ve výši částka, sestávající z ušlého zisku ve výši částka a z marně vynaložených nákladů ve výši částka. Žalovaná odmítla dopisem ze dne datum uplatněný nárok žalobkyně uspokojit, neboť shledala, že žalobkyní uplatněný nárok na finanční plnění neodpovídá § 36 krizového zákona.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

10. Podle čl. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti Anonymizováno republiky (dále jen „ústavní zákon o bezpečnosti Anonymizováno“), zajištění svrchovanosti a územní celistvosti Anonymizováno republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.

11. Podle čl. 2 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti Anonymizováno je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy Anonymizováno republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.

12. Podle čl. 3 odst. 2 ústavního zákona o bezpečnosti Anonymizováno státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti Anonymizováno republiky. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon.

13. Podle čl. 5 ústavního zákona o bezpečnosti Anonymizováno vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost (odstavec 1). Je-li nebezpečí z prodlení, může vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší (odstavec 3). Vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informuje Anonymizováno Anonymizováno, která může vyhlášení zrušit (odstavec 4).

14. Podle čl. 6 ústavního zákona o bezpečnosti Anonymizováno nouzový stav se může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti stanoví zákon (odstavec 1). Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Anonymizováno Anonymizováno (odstavec 2). Anonymizováno stav končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, pokud vláda nebo Anonymizováno Anonymizováno nerozhodnou o jeho zrušení před uplynutím této doby (odstavec 3).

15. Podle § 1 odst. 1 krizového zákona (ve znění účinném v době vyhlášení nyní posuzovaných nouzových stavů a krizových opatření, jakož i době vzniku tvrzené škody) tento zákon stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany Anonymizováno Anonymizováno před vnějším napadením, a při jejich řešení a při ochraně kritické infrastruktury a odpovědnost za porušení těchto povinností.

16. Podle § 2 písm. b) – f) krizového zákona pro účely tohoto zákona se rozumí b) krizovou situací mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen „krizový stav“), c) krizovým opatřením organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob, d) pracovní povinností povinnost fyzické osoby vykonávat po nezbytně nutnou dobu určenou práci, která je nutná pro řešení krizové situace a kterou je tato osoba povinna konat v místě určeném orgánem krizového řízení, e) pracovní výpomocí povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly nezbytné pro řešení krizové situace, které jsou povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení, f) věcným prostředkem movitá nebo nemovitá věc nebo poskytovaná služba, pokud tuto věc nebo službu lze využít při řešení krizové situace.

17. Podle § 5 písm. b) a e) krizového zákona za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu lze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit b) vlastnické a užívací právo právnických a fyzických osob k majetku (§ 29 a 31), pokud jde o nucené omezení práva vlastníka nebo uživatele z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, které jsou ohroženy krizovou situací, přičemž je za toto omezení poskytnuta přiměřená náhrada, e) právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění.

18. Podle § 6 odst. 1 krizového zákona je vláda oprávněna v době trvání nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit a) evakuaci osob a majetku z vymezeného území, b) zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území, c) ukládání pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo povinnosti poskytnout věcné prostředky, d) bezodkladné provádění staveb, stavebních prací, terénních úprav nebo odstraňování staveb anebo porostů za účelem zmírnění nebo odvrácení ohrožení vyplývajícího z krizové situace 19. Podle § 35 odst. 1 věty prvé a třetí krizového zákona za omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci náleží právnické nebo fyzické osobě peněžní náhrada. Peněžní náhradu lze poskytnout po vzájemné dohodě též za poskytnutí dobrovolné pomoci.

20. Podle § 36 krizového zákona je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5 (do datum odst. 4)) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám (odstavec 1). Náhrada věcné škody vzniklé při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při uloženém poskytnutí věcných prostředků se poskytuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody (odstavec 2). Náhrada újmy na zdraví vzniklé při výkonu uložené pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci vykonané v rámci organizované činnosti se poskytuje obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů, pokud nárok na náhradu této škody nevznikl již z pracovněprávního vztahu (odstavec 3). Náhrada škody se neposkytuje právnickým a fyzickým osobám, které zavinily vznik škodné události (odstavec 6).

21. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

22. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady škody podle § 36 odst. 1 krizového zákona, která jí měla vzniknout důsledku přijatých krizových opatření v období od v období od datum do datum. Škodu žalobkyně vymezila jako ušlý zisk a dále jako skutečnou škodu ve formě marně vynaložených nákladů. Soud se proto nejprve zaobíral výkladem pojmu škoda obsaženého v § 36 odst. 1 krizového zákona, a dále na to navazující otázkou, zda tento žalobkyní uplatňovaný odškodňovací titul zahrnuje i formy škody, jejichž náhradu žalobkyně touto žalobou požadovala. Při výkladu pojmu škoda obsaženého v § 36 odst. 1 krizového zákona a na něj navazující shora vymezené otázky vyšel soud ze závěrů Anonymizováno soudu uvedených v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, na jehož plné odůvodnění si soud pro jeho komplexnost dovoluje odkázat. Anonymizováno soud v uvedeném rozsudku dospěl k následujícím závěrům pro projednávanou věc.

23. Ustanovení § 36 krizového zákona nelze vykládat jako obecný základ odpovědnosti státu za veškerou majetkovou újmu způsobenou krizovými opatřeními. Jinými slovy § 36 krizového zákona není obecnou kompenzační normou pro veškeré majetkové újmy vzniklé v souvislosti s krizovými opatřeními. Při výkladu § 36 krizového zákona je rozhodující jeho systematická a teleologická vazba na § 35 krizového zákona, a nikoli pouze jazykový význam pojmu „škoda“, který by mohl zahrnovat i ušlý zisk. Ustanovení § 36 dopadá především na škody související s případy, kdy zákon počítá s náhradou za omezení vlastnického či užívacího práva, poskytnutí věcného prostředku, pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc. Náhrada podle § 36 krizového zákona se neposkytuje za újmy, které jsou nutným důsledkem omezení práv podle § 5 krizového zákona nebo oprávnění vlády podle § 6, pokud zákon výslovně nestanoví opak. Náhrada podle § 36 krizového zákona se proto nevztahuje na běžné ekonomické ztráty z omezení podnikání.

24. Bylo v rozporu i s elementární logikou, pokud by v případě mimořádných celospolečenských hrozeb, jaké si vyžadují zavedení nouzového stavu a které umožňují v zájmu celku podstatné zásahy do základních práv a svobod, byla zcela mimořádně širokým způsobem upravena odpovědnost státu i na pokrytí případných ztrát z podnikání, jak by tomu odpovídaly shora označené závěry doktríny. Naopak lze očekávat, že čím vážnější důvod pro to bude, tím intenzivnější zásah do základních práv lze bez dalšího akceptovat.

25. Na základě těchto stěžejních závěru Anonymizováno soud uzavřel, že ušlý zisk z podnikání vzniklý v důsledku krizového opatření omezujícího nebo zakazujícího maloobchodní prodej není škodou kompenzovatelnou podle § 36 krizového zákona. Současně však Anonymizováno soud nevyloučil náhradu ušlého zisku jako takovou. Připustil, že náhrada ušlého zisku je myslitelná, ale pouze v případech, kdy k němu dojde právě v přímé souvislosti s omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci. Za kompenzovatelný ušlý zisk ve smyslu § 36 krizového zákona, lze tak například považovat ušlý výdělek v důsledku úrazu při pracovní výpomoci.

26. Uvedené závěry Anonymizováno soudu jsou zcela přenositelné do poměrů projednávané věci. Žalobkyně požaduje, aby jí byl podle § 36 krizového zákona nahrazen ušlý zisk, který ji vznik v důsledku omezení její podnikatelské činnosti v pohostinství přijetím krizových opatření v období od datum do datum. Jinými slovy, žalobkyně požaduje, aby jí byl nahrazen ušlý zisk, který by jinak generovala provozováním restaurace, pokud by nebyla přijata krizová opatření, jimž byl provoz její restaurace v období od datum do datum citelně omezen, resp. zastaven. Nejedná se tudíž ušlý zisk, který by přímo souvisel s omezení vlastnického nebo užívacího práva žalobkyně, poskytnutím věcného prostředku, vykonáním pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci. Za takový, ve smyslu § 36 krizového zákona kompenzovatelný ušlý zisk, by bylo možné například považovat ušlé příjmy žalobkyně za situace, kdy by žalobkyně poskytla v souvislosti s prováděním některého krizového opatření svůj vůz, který by byl zničen, a ta by po dobu obstarání vozu náhradního nemohla rozvážet v restauraci připravená jídla zákazníkům, za předpokladu, že by jinak službu rozvozu jídla běžně poskytovala. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně požaduje nahradit ušlý zisk v důsledku krizového opatření omezujícího nebo zakazujícího provoz restaurací, tedy škodu, která není kompenzovatelná podle § 36 odst. 1 krizového zákona. Soudu proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

27. Obdobné závěry lze učinit i ve vztahu k žalobkyni požadované náhradě škody v podobě marně vynaložených nákladů. Žalobkyně požaduje by jí byly uhrazeny náklady, které v období od datum do datum marně vynaložila na elektřinu, provoz zabezpečovacího systému a wifi, internet, provoz automatické závory, vedení účetnictví, plyn, leasingy vozidel, pronájem multifunkční pánve, pojištění podnikatelských rizik, pojištění služebního vozidla Anonymizováno – Anonymizováno, r.z. Anonymizováno, pojištění služebního vozidla Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, odpis majetku žalobkyně (budova na adrese adresa a služební vozidlo Anonymizováno – Anonymizováno, r.z. Anonymizováno), pokladní software (licence), pronájem skladu a na servis chladícího zařízení. I tyto žalobkyní tvrzené náklady lze však považovat za běžné ekonomické ztráty související s podnikáním, které dle shora uvedených závěrů Anonymizováno soudu nelze kompenzovat podle § 36 krizového zákona.

28. Soud dále uvádí, že i kdyby marně vynaložené náklady v souvislosti s podnikáním žalobkyně, představovaly škodu kompenzovatelnou podle § 36 krizového zákona, neshledává soud, že by mezi vznikem těchto žalobkyní tvrzených marně vynaložených nákladů a přijetím krizových opatření byla dána příčinná souvislost. Všechny žalobkyní tvrzené marně vynaložené náklady, mají svůj základ ve smluvních závazcích žalobkyně, a ta by je musela nést bez ohledu na přijetí či nepřijetí krizových opatření. V zásadě všechny žalobkyní tvrzené marně vynaložené náklady bezprostředně souvisejí s provozem restaurace. Jedná se tedy o náklady, které bezprostředně nesouvisí s přijetím krizových opatření, a které je žalobkyně povinna nést v rámci svého podnikatelského rizika.

29. Shrnuto po právní stránce tedy soud dospěl k závěru, že odpovědnost státu za škodu vzniklou v souvislosti s přijatými krizovými opatřeními je upravena v § 36 krizového zákona, jedná se o odpovědnost objektivní s možností liberace v případě, že si poškozený škodu způsobil sám, a vzhledem k tomu, že do datum se výše uvedená opatření vydávala v režimu krizového zákona, je třeba žalobní nárok posuzovat dle krizového zákona a nikoliv podle zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění Anonymizováno-Anonymizováno. Dále dospěl soud k závěru, že není prokázána příčinná souvislost mezi vydáním předmětných krizových opatření a vznikem tvrzené škody, neboť veškeré žalobkyní uplatněné nároky mají původ v jejích smluvních vztazích, tj. v jejích závazcích, které vznikly v době před vydáním těchto opatření žalovanou. Žalobkyně se totiž zavázala hradit nájemné, služby i leasingové splátky ve smlouvách. Existence těchto závazků v době účinnosti opatření tak nebyla podmíněna předmětnými krizovými opatřeními, ale vyplývala z obecných civilních předpisů s tím, že na povinnost plnit závazky neměla opatření žádný vliv, jelikož vliv mohla mít pouze na možnost žalobkyně tyto závazky plnit z očekávaného zisku. Jednání žalované tak nebylo příčinou placení závazků žalobkyně. Nad rámec toho je třeba uvést, že při rozhodování o náhradě škody vzniklé podle žaloby zaplacením leasingových splátek je určující obsah právního vztahu plynoucího z leasingových smluv a pokud žalobkyně netvrdila, že by v důsledku opatření došlo k zániku možnosti prodeje vozidla, nelze tyto zaplacené částky za daných okolností posoudit jako škodu, neboť jednotlivé leasingové splátky nelze hodnotit jako nájemné, ale jde o „předplácení“ kupní ceny a případným odkoupením vozidla za zůstatkovou cenu by došlo ke kompenzaci těchto výdajů nabytím vlastnictví k věci. Za marně vynaložené náklady dále nelze dle názoru soudu považovat ani odpisy na majetku žalobkyně. Je obecně známou skutečností, že některý majetek časem z důvodu opotřebení ztrácí na své hodnotě, jiný opět na hodnotě získává (např. nemovitosti). Nelze však konstruovat, že v důsledku přijetí krizových opatření nemohla žalobkyně užívat svůj majetek obvyklým způsobem, který jí generuje zisk, tedy určitou protihodnotu k průběžnému znehodnocování majetku, v důsledku čehož by znehodnocení majetku mělo představovat marně vynaložený náklad.

30. Soud prvního stupně tak uzavřel, že neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a tvrzenou škodou a žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalobu jako nedůvodnou zamítl i v části, ve které se žalobkyně domáhá náhrady škody v podobě měrně vynaložených nákladů.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva Anonymizováno č. 254/2015 Sb. pokud jde o úkony učiněné v řízení do datum, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží paušální náhrada ve výši částka za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne datum). Pokud jde o úkony učiněné žalovanou v řízení od datum byla žalované přiznána paušální náhrada nákladů v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od datum per analogiam ve výši částka za každý ze dvou úkonů (účast na soudním jednání konaném dne datum a dne datum) (srov. usnesení Anonymizováno soudu Anonymizováno republiky ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.