8 C 81/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o vydání částky rovnající se hodnotě povinného dílu

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni a) částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uradit žalobkyni b) částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši , částka, a dále žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhaly, aby žalovaná každé z nich zaplatila částku odpovídají hodnotě jejich povinného dílu. Žalobkyně jsou dcerami, a tedy i nepominutelnými dědičkami zůstavitele , jméno FO, , nar. , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemř. , datum, (dále jen „zůstavitel“), přičemž byly ze svého práva na povinný díl vyloučeny na základě neplatného vydědění. Zůstavitel učinil dne , datum, právní jednání pro případ smrti, a to závěť a dále prohlášení o vydědění, vše v podobě veřejné listiny - notářského zápisu sepsaného u notářského úřadu , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Jako jedinou dědičku veškerého svého majetku, který ke dni svého úmrtí vlastnil, povolal zůstavitel žalovanou. V prohlášení o vydědění zůstavitel uvedl, že žalobkyně o něj neprojevují opravdový zájem, který by jako dcery projevovat měly, že se se zůstavitelem nestýkají, neudržují s ním žádnou korespondenci a ani telefonický styk, a to již po dobu více jak pěti let. Žalobkyně popíraly, že by svým chováním zákonný důvod uvedený zůstavitelem v prohlášení o vydědění naplnily. Jejich vydědění je proto neplatné. Neplatnost vydědění žalobkyně namítaly již v průběhu dědického řízení. Není pravdou, že by žalobkyně o zůstavitele neprojevovaly opravdový zájem. Žalobkyně o zůstavitele opravdový zájem v intencích běžných zvyklostí projevovaly, a to jak v době před zůstavitelovým prohlášení o vydědění ze dne , datum, , tak i následně po tomto prohlášení. Žalobkyně se opakovaně pokoušely navázat se zůstavitelem kontakt, a to jak každá z žalobkyň samostatně, tak i společně. Zůstavitel však zájem o navázání kontaktu s žalobkyněmi neprojevoval. Na SMS zprávy a telefonáty od žalobkyň zůstavitel nijak nereagoval a neodpovídal jim. Stejně tomu bylo i u poštovní korespondence. Když se žalobkyně pokusily zůstavitele kontaktovat osobně a navštívily jej, zůstavitel jim neotevřel dveře, ačkoliv byl mnohdy prokazatelně doma. Navázat kontakt se zůstavitelem se žalobkyně dále pokoušely po smrti bratra zůstavitele, pana , jméno FO, zemřelého , datum, . Žalobkyně opakovaně nabízely zůstaviteli pomoc se zařizováním pohřbu jeho bratra a souvisejících záležitostí. Zůstavitel však jejich pomoc odmítal. I přes toto odmítání žalobkyně zůstaviteli pomohly s vyklizením domu jeho zesnulého bratra. Žalobkyně b) byla následně v kontaktu se zůstavitelem i na pohřbu jeho zesnulého bratra, který se konal na počátku roku 2013. Po pohřbu bratra zůstavitel veškeré styky s žalobkyněmi opět přerušil a další kontakt odmítal. Není proto pravdou, že by žalobkyně se zůstavitelem neudržovaly styk po dobu více než pěti let, jak uvedl zůstavitel ve svém prohlášení o vydědění. Stejně tak nepravdivé bylo to, že zůstavitel v prohlášení o vydědění uvedl, že nezná současné bydliště žalobkyň a dále současné příjmení žalobkyně a) poté, co uzavřela manželství. Dle žalobkyň byly zůstaviteli tyto informace velmi dobře známé, neboť mu byly, jak ze strany žalobkyň, tak i ostatních rodinných příslušníků opakovaně sdělovány. Byl to naopak zůstavitel, kdo svým chováním a svými postoji, vztahu mezi ním a žalobkyněmi dlouhodobě bránil.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Skutečnost, že zůstavitel zvolil pro sepsání své závěti formu notářského zápisu, svědčí o tom, že zůstavitel učinil projev své poslední vůle s rozvahou, vážně a prost donucení. Z obsahu zůstavitelova prohlášení o vydědění je patrné, že jej k němu vedly vážné okolnosti a tíživá životní situace, kdy žalobkyně neměly o zůstavitele projevovat opravdový zájem, nestýkaly se sním, neudržovaly s ním žádnou korespondenci a ani telefonický styk, a to po dobu více jak pěti let. Je třeba se zabývat otázkou, na jaké úrovni a v čem spočívaly projevy zájmu žalobkyň o zůstavitele v žalobě uvedené. Jaký byl jejich motiv a co těmto projevům zájmu o zůstavitele předcházelo. Dále je nezbytné zjistit, z jakého důvodu zůstavitel kontakt s žalobkyněmi odmítal. To, že potomek projeví o rodiče zájem, neznamená, že je takovýto zájem vždy ku prospěchu rodiče. Naopak, zájem potomků o rodiče může mít i zcela negativní vliv a závažný dopad na jeho psychiku. Všechny žalobkyněmi tvrzené projevy opravdového zájmu o zůstavitele se odehrály před dlouhou dobou, naposledy v roce 2017, tedy více jak pět let před smrtí zůstavitele. Následně až do úmrtní zůstavitele žalobkyně o něj žádný zájem neprojevovaly. Projevy zájmu o zůstavitele vylíčené v žalobě, jsou spíše jen nahodilými epizodami, a nemohou proto sloužit jako kvalifikovaný důkaz o opravdovém, trvalém a především pozitivním zájmu obou žalobkyň o zůstavitele. Žalovaná dále poukázala na to, že zůstavitele a ani reálie jeho života neznala, a je tak v řízení vůči žalobkyním vystavena výrazné informační asymetrii. Je však přesvědčena, že způsob, jakým zůstavitel vyjádřil ve svém prohlášení o vydědění svůj postoj k chování a jednání žalobkyň vůči jeho osobě, je třeba za všech okolností plně respektovat a nezpochybňovat jej. Žalovaná neshledávala žádný důvod pro zpochybnění platnosti vydědění žalobkyň zůstavitelem a pro popření pohnutek, které zůstavitele vedly k jeho rozhodnutí žalobkyně vydědit.

3. Z notářského zápisu sepsaného dne , datum, soud zjistil, že zůstavitel požádal notářku , tituly před jménem, , jméno FO, v její notářské kanceláři v , právnická osoba, na adrese , adresa, o sepsání závěti a dále prohlášení o vydědění. V závěti povolal zůstavitel za jedinou dědičku veškerého svého majetku, který bude ke dni svého úmrtí vlastnit, žalovanou. Současně žalovanou požádal, aby se řádně postarala o jeho suchozemské a vodní želvy. Zůstavitel dále prohlásil, že má dvě dcery, a to , Anonymizováno, roz. , Anonymizováno, , nar. , Datum narození žalobkyně A, , jejíž současné příjmení po provdání nezná, a rovněž mu není známa adresa jejího současného bydliště, a dále , Anonymizováno, roz. , Anonymizováno, , provdanou , jméno FO, , nar. , Datum narození žalobkyně B, odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) vydědil, a to i z jejich práva na povinný díl. Uvedl, že žalobkyně o něj neprojevují opravdový zájem, který by jako dcery projevovat měly, nestýkají se s ním, neudržují s ním žádnou korespondenci ani telefonický styk, a to již po dobu více jak pěti let. Zůstavitel dále uvedl, že v případě, že ho vyděděné dcery přežijí, nebudou dědit ani jejich potomci. Pro případ, že by se vyděděné dcery nedožily smrti zůstavitele, vztahuje se vydědění i na jejich potomky. Na závěr zůstavitel uvedl, že tento právní úkon činí s rozvahou, vážně a bez donucení a vyjadřuje jím projev své poslední vůle.

4. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyplývá, že čistá hodnota pozůstalosti zůstavitele byla určena částkou , částka, (I. výrok). Bylo potvrzeno, že celé dědictví nabyla, jako jediná dědička ze závěti, žalovaná (II. výrok) a dále byla žalované uložena povinnost zaplatit soudnímu komisařovi odměnu a hotové výdaje v celkové částce , částka, (III. výrok). Podle odůvodnění usnesení jako dědičky ze zákona přicházely v úvahu žalobkyně, dcery zůstavitele, každá s právem na jednu polovinu pozůstalosti. Žalobkyně v řízení o pozůstalosti nezpochybnily platnost závěti zůstavitele, avšak popíraly důvody jejich vydědění. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

5. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně obě žalobkyně zná. Svědkyně byla partnerkou zůstavitele zhruba před 15 lety. Se zůstavitelem se seznámila, když byl rozvedený. Nebyli sezdaní a žili spolu čtyři roky v letech 2006 až 2010. Rozešli se v roce 2010 ve zlém, když se po smrti otce svědkyně nedohodli na společném bydlení a rekonstrukci střechy domu zůstavitele financované z peněz získaných případným prodejem bytu svědkyně v Praze. Svědkyně se občas setkávala s žalobkyní a), nyní se již ale nestýkají. S žalobkyní b) se viděla asi dvakrát. Aktuálně nemají bližší vztah. Přibližně před rokem hovořila se žalobkyní a), která jí sdělila, že zůstavitel zemřel a veškerý svůj majetek zůstavil zoologické zahradě, jak o tom mluvíval. Žalobkyně a) navštěvovala zůstavitele poměrně často, mohlo to být i dvakrát do měsíce. Jezdívala za zůstavitelem se svým přítelem, který zůstaviteli kupoval věci, které si nebyl schopen sám dovést či obstarat. Byl na telefonu a zůstaviteli pomáhal. Měli malou dceru , Anonymizováno, , ze které měl zůstavitel jako děda radost. Taky spolu grilovali. Žalobkyně b) za zůstavitelem tak často nejezdila. Svědkyně ji viděla asi dvakrát. Svědkyně v té době ale pracovala ve zdravotnictví a byla často na směnách. Ne vždy se proto se žalobkyní b) potkaly. Zůstavitel říkal, že tam žalobkyně b) byla a vzala si brambory, nebo okurky. Jednou byly se zůstavitelem za manželem žalobkyně b) někde na , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Jmenoval se snad , jméno FO, . Pracoval někde v koupelnách, prodával. Svědkyně potřebovala něco do koupelny, a tak to se zůstavitelem zařizovali přes něj. Zůstavitel si s manželem žalobkyně b) dobře rozuměl. Když jezdil zůstavitel nakupovat na , právnická osoba, , tak se u manžela žalobkyně b) zastavoval. Ještě půl roku po rozchodu svědkyně zůstavitele navštívila, protože si chtěla vyzvednou nějaké věci. Pak ale kontakt zcela přerušili a ani si netelefonovali. Zůstavitel se staral o želvy, v těch se viděl. Želvy byly u zůstavitele vždy na prvním místě, teprve poté bylo vše ostatní. Říkal, že žalobkyně o něj nejeví zájem, a že jestli to tak bude pokračovat, odkáže své peníze zoologické zahradně. Svědkyně to zůstaviteli rozmlouvala, říkala mu, že to není pravda, že žalobkyně a) tady je, navštěvuje ho a on by jí tím ublížil.

6. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , soud zjistil, že je v důchodu a pracovala jako asistentka, resp. sekretářka ředitele silnic a dálnic. Žalobkyně a) je její bývalá snacha. Mají mezi sebou velmi dobré vztahy. Zná i žalobkyni b), která je sestrou žalobkyně a), i s ní má dobré vztahy. Svědkyně zná i žalovanou, protože má ráda zvířata. Bližší vztahy je však nepojí. Žalobkyni a) zná svědkyně asi od roku 2004, kdy se seznámila s jejím synem – , jméno FO, . Brali se, když byly jejich dceři , Anonymizováno, asi čtyři roky. Rozvedly se přibližně před čtyřmi roky. Od samého počátku zná i žalobkyni b). Stýkali se jako rodina. Někdy od roku 2005 jezdívali za zůstavitelem s dcerou žalobkyně a), , Anonymizováno, na rodinné návštěvy. Se zůstavitelem si tykali, ale to se přerušilo poté, co se narodila dcera , Anonymizováno, . Svědkyně přesně neví, co bylo důvodem. Před tím si se zůstavitelem třeba i dvakrát nebo třikrát ročně volali, k svátkům, na Vánoce, na Velikonoce. Svědkyně má za to, že to souviselo s jeho zdravotním stavem. Zůstavitel měl nějaké osobní a zdravotní problémy. Jeho zdravotní problémy souvisely s prostatou, dále měl problémy s ledvinami a bolela ho záda. Zůstavitel byl v nemocnici a bylo mu hodně špatně. Svědkyně si i tehdy se zůstavitelem telefonovala, říkala mu, že to poví žalobkyni a). Zůstavitel jí žádal, aby v žádném případě žalobkyním nic neříkala. Svědkyně se ptala, zda, když nechce vidět žalobkyně, nechce vidět alespoň vnoučata. Zůstavitel jí řekl, že vnoučata vidět nechce. Svědkyni to bylo líto, protože každý děda má vnoučata rád. To, že žalobkyně nechce vidět, sdělil zůstavitel svědkyni do telefonu. Žádný důvod neuvedl, a to ani k dotazu svědkyně. Jak byl zůstavitel vážně nemocný a jeho stav se dále zhoršoval, kolem roku 2022, počet telefonátů mezi ním a svědkyní se stupňoval. Zůstavitel byl na tom strašně špatně psychicky. Svědkyně mu nabízela pomoc, nabídla mu, že mu pomůže žalobkyně a). Žalobkyně a) zůstaviteli telefonovala, psala mu dopisy, on ale ty dopisy nečetl. Svědkyni řekl, že dopisy nečetl a roztrhal je.

7. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, soud zjistil, že svědkyně žalobkyně zná, chodily spolu na stejnou faru do , právnická osoba, . Zná je z doby jejich dětství, kdy byly na základní škole. Vztahy mají dobré. S žalobkyněmi se svědkyně často nestýká, občas jí zavolají. Zůstavitel se narodil ve stejné vesnici jako svědkyně, poté se odstěhoval do , adresa, . Do vesnice, kde žije svědkyně, , Anonymizováno, , jezdil zůstavitel nakupovat. Jezdil tam na kole, potkávali se v obchodě, nebo když projížděl okolo na kole, tak se u svědkyně zastavil. O svých dcerách, žalobkyních, mluvil, byl spokojený. Říkal, že jej navštěvují, a že mu pomáhají na zahradě. Svědkyně si nevybavuje, že by zůstavitel říkal o žalobkyních něco negativního. Naposledy se zůstavitelem mluvila svědkyně asi měsíc před jeho smrtí. Jeho úmrtí bylo náhlé. Svědkyně byla na pohřbu bratra zůstavitele, kde se zůstavitel minimálně bavil s žalobkyní b). Je to tak pět let nazpět. Svědkyně se zůstavitele na žalobkyně přímo neptala, jen se spolu obecně bavili o dětech. Zůstavitel říkal, že dcery přijely a pracovaly na zahradě. Potkali se se zůstavitelem v obchodě, ale bylo tam více lidí, a bavili se spolu všichni o všem možném. Mohlo to být měsíce, možná týdny před zůstavitelovou smrtí.

8. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, soud zjistil, že se s žalobkyní b) zná od roku 2012 a jsou kamarádky. S žalobkyní b) měly dříve velmi intenzivní vztahy, protože žily ve stejné vesnici, v , Anonymizováno, . Obě měly děti, takže se potkávaly velmi často. Žalobkyně b) se jí svěřila, že má problematický vztah se svým otcem, zůstavitelem. Pomatuje si jak žalobkyni b) zemřel strýc, a ta měla jet pomoci vyklízet dům. Zůstavitel je, přesto že je původně pozval, nakonec odmítnul a nechtěl je vidět. Žalobkyně b) také říkala, že zůstaviteli napsala dopis, na který jí však neodpověděl. V současné době se svědkyně s žalobkyní b) setkává méně často, tak jednou za půl nebo za třičtvrtě roku. Občas si volají, či píší. Později se žalobkyně b) a zůstavitel moc nevídali. Zůstavitel o to nejevil zájem.

9. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že je manželem žalobkyně b) již 19 let. Žalobkyni a) zná a vztahy mají dobré. Se žalovanou ho žádné vztahy nepojí. Vztahy žalobkyně b) se zůstavitelem nebyly úplně dobré. Když se zůstavitel napil, často se hádal. Se zůstavitelem se setkávali, ještě když se jim narodila dcera v roce 2011. Za zůstavitelem s žalobkyní b) jezdili. Když zemřel bratr zůstavitele, v roce 2013, jeli mu pomáhat vyklízet domy. V minulosti se žalobkyní b) u zůstavitele asi půl roku bydleli, než svědek sehnal byt. V té době bylo svědkovi asi 29 let. Byt koupil někdy v roce 2005. Když se zůstavitel opil, vyhrožoval žalobkyni b) a nadával jí. Vyhrožoval, že upálí její matku a žalobkyni b) chtěl zmlátit. Zůstavitel je s žalobkyní b) několikrát vyhodil z domu, když ale zjistil, že mají kam jít, vždy otočil a oni se k němu vrátili. Když se jim s žalobkyní b) narodil syn , Anonymizováno, , zapomněl svědek přivést zůstaviteli řetěz na kolo, který mu koupil, a on je vyhodil. Vše vyvrcholilo, když zůstaviteli pomáhali stěhovat dům po zemřelém bratrovi. S žalobkyní b) pomáhali zůstaviteli stěhovat a následně si domluvili další termín. Svědek si však zlomil ruku, měl jí zpevněnou dráty, a nemohl tak zůstaviteli v domluveném termínu pomoci. Svědek se zůstaviteli omluvil, ten však začal vyhrožovat, že na něj podá trestní oznámení, že jej při stěhování okradl. Zůstavitel podával trestní oznámení na všechny kolem, soudil se i s obcí. Vztahy tak tím mezi nimi a zůstavitelem nějak skončily. Svědek a žalobkyně b) se ale pokoušeli o jejich obnovení. Většinou, když se dříve něco takového stalo, zůstavitel se do dvou do tří měsíců uklidnil a oni se k němu vrátili. Tentokrát tomu tak nebylo. Když se vrátili, neotevřel jim zůstavitel dveře. Svědek jezdil do práce kolem domu zůstavitele, tak se ho pokoušel kontaktovat, ale nepodařilo se mu to. Svědek k zůstaviteli přistupoval jako k rodinnému příslušníkovi, bral to jako samozřejmost. Pracoval tehdy pro , Anonymizováno, , takže tak zůstaviteli zařizoval věci a zůstavitel tam měl slevy. Bratra zůstavitele, strýce, si brali domu vždy na Vánoce. Bratr zemřel v únoru v roce 2013. Po tom incidentu po smrti bratra zůstavitele se s žalobkyní b) pokoušeli zůstavitele opakovaně kontaktovat, ale marně. Viděli ho i kouřit u kůlny, ale zůstavitel jim neotevřel. Telefony jim nezvedal. Kontaktovat se pokoušeli zůstavitele opakovaně, i kvůli vnoučatům. Zůstavitel v minulosti vyhrožoval i matce žalobkyně b), vyhrožoval, že ji upálí a sebe zabije. Chodil po domě a reálně se věšel. O tom, že byl zůstavitel vážně nemocný svědek nic nevěděl, tou dobou jim již nezvedal ani telefony. Když se s žalobkyní b) bavili o zdravotním stavu zůstavitele, bavili se spíše o psychickém stavu, a nikoliv o stavu fyzickém. Proč je zůstavitel po tom incidentu po smrti jeho bratra k sobě již nepustil, svědek neví. Dříve byl vzorec vždy stejný – výbuch zůstavitele a ukončení komunikace, kdy se následně svědek a žalobkyně b) pokoušeli o obnovení komunikace. Život je krátký, zůstavitel měl vnuky a rodinu. Byl svědkem toho, jak zůstavitel pil. Svědek s ním pít nechtěl, což bylo předmětem diskusí. Například o Vánocích ho zůstavitel nutil pít, kdy sám zůstavitel vypil několik lahví tvrdého alkoholu. Každé Vánoce trávili společně, až do roku 2013, kdy zemřel bratr zůstavitele.

10. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek zůstavitele znal od dětství, bydlel naproti němu. Byli sousedé a měli mezi sebou dobré sousedské vztahy. Svědek zná rovněž žalobkyně. Vztahy mezi zůstavitelem a žalobkyněmi byly komplikované. Zůstavitel byl dost paličatý, ale nebyl to zlý člověk. Jak to bylo za zdmi domu svědek neví, ale navenek působilo vše normálně. Žalobkyně pracovaly na zahradě, byl tam normální život. Svědka proto překvapilo, co se stalo s dědictvím. Do poslední chvíle nevěděl, co se tam děje. Jen jednou před smrtí zůstavitel zmínil, že je na žalobkyně naštvaný. Když tam dcery bydlely, potkával se s nimi svědek běžně. Potkal je ale i poté, co tam již nebydlely. Nad tím, kdy je naposledy u zůstavitele viděl, svědek hodně přemýšlel, možná před pěti lety, ale není si jist. Nic bližšího si svědek nepamatuje. Zůstavitel nikdy nic neříkal, byl takový paličatý. Postupně se uzavíral do sebe. Ke konci, poslední dva roky, se zůstavitel už ani nestaral o zahradu. Předtím se běžně bavili o zahradě a jiných věcech. Svědek mu pomáhal s nákupy. Zůstavitel měl konflikty se sousedem, panem , Anonymizováno, , ale i tento soused byl velmi svérázný člověk. Víc toho neví. Do soukromí zůstavitele příliš nezasahoval. Těsně před smrtí měl zůstavitel nějakou vážnější nemoc, svědek mu sháněl i léky. Chtěli volat záchranku, ale zůstavitel to odmítl. Zůstavitel pak záhy zemřel. Poté co se zůstaviteli zdravotně přitížilo, svědek žalobkyně nekontaktoval. Svědek se s žalobkyněmi bavil na ulici, když se potkali. Pokoušely se zůstavitele navštívit, ale nedostaly se k němu. Nebyl to normální vztah otce a dcer, že by dcery přijely na návštěvu a bylo vše v pořádku. Kdy přesně se žalobkyně pokoušely zůstavitele navštívit, si svědek nevybavuje, ale snaha tam z jejich strany byla. Svědek v době, kdy tam žalobkyně bydlely, žádný vážný konflikt mezi nimi a zůstavitelem neviděl. Není si vědom toho, že by zůstavitel požíval větší množství alkoholu. Do lesa jezdil na elektrokole a multikáře, alkoholik nebyl. Svědek pracoval celý život v hospodě a alkoholika by poznal. Jednou, když byl u něj zůstavitel na kávě, se o situaci s dcerami bavili. Zůstavitel byl takový smutný, ale rychle to přešlo a dál o tom nemluvil. Mohla to být ale i reakce zůstavitele na životní situaci svědka a jeho manželky, kdy se pokoušeli o dítě a postupovali umělé oplodnění. Zůstavitel o tom věděl.

11. Za nevěrohodnou považoval soud svědeckou výpověď svědka , tituly před jménem, Juraje Károlyho, který byl dlouholetým přítelem zůstavitele a v minulosti jej zatupoval i jako obecný zmocněnec v exekučním řízení, které bylo proti zůstaviteli vedeno na návrh jeho bývalé manželky. Svědek žalobkyně neznal a nikdy se s nimi nesetkal. Všechny informace, které svědek soudu ohledně vztahu mezi žalobkyněmi a zůstavitelem sdělil, byly svědkovi známy pouze z vyprávění zůstavitele. Jeho svědecká výpověď tak byla zprostředkovaná. Sám svědek uvedl, že se se zůstavitelem viděl přibližně jedou do měsíce, přičemž jejich vzájemné návštěvy probíhaly i u svědka doma. Ze skutečnosti, že svědek žalobkyně u zůstavitele nikdy nepotkal, nelze učinit závěr, že žalobkyně zůstavitele nenavštěvovaly, resp. že se jej nepokoušely navštívit. Naopak z ostatních svědeckých výpovědní, včetně svědecké výpovědi souseda zůstavitele, kterého se zůstavitelem pojil jen běžný sousedský vztah, a nemá tak zájem na výsledku tohoto řízení, vyplývá, že se žalobkyně pokoušely zůstavitele v místě jeho bydliště kontaktovat, ten je však odmítal přijmou. Nejasný zůstal i vztah svědka k žalované. Svědek nejprve uvedl, že jej poprvé kontaktovala sama žalovaná, a to za účelem jeho svědecké výpovědi v tomto řízení. Později tuto část své svědecké výpovědi opravil a uvedl, že když se od žalobkyň dozvěděl o smrti zůstavitele, kontaktoval telefonicky žalovanou sám, protože věděl, že jí chtěl zůstavitel zůstavit svůj majetek. Svědek měl údajně žalovanou kontaktovat i proto, aby mohl žalobkyním odpovědět na otázku, zda zůstavitel zanechal nějakou závěť. Svědek však ve své předchozí výpovědi uvedl, že k dotazu žalobkyň sdělil, že žádnou závěť zůstavitele u sebe nemá a takovou informaci by žalobkyním ani neposkytl. Ve výpovědi svědka se tak objevovaly i dílčí rozpory, které nepřidávaly na její věrohodnosti.

12. Soud neprováděl a zamítl návrhy na provedení důkazu výslechem svědka , jméno FO, , rozhodnutím ve věci přestupkového řízení ze dne , datum, , vyrozuměním , Anonymizováno, dne , datum, ve věci oznámení podezření ze spáchání přestupku, rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , stížnost zůstavitele na , Anonymizováno, pana , Anonymizováno, ze dne , datum, , stížnost zůstavitele na souseda pana , Anonymizováno, ze dne , datum, , žalobou zůstavitele, odpovědí , Anonymizováno, komory , Anonymizováno, na stížnost zůstavitele ze dne , datum, na postup soudního exekutora, přípisem obce ze dne , datum, . Skutkový stav, tak jak byl soudem zjištěn z provedených důkazů, je zcela dostačující pro rozhodnutí ve věci, a není proto třeba provádět další dokazování.

13. Ze svědeckých výpovědí učiněných v řízení vyplývá, že zůstavitel měl poněkud svéráznou povahu a byl náchylnější ke konfliktům. Nebylo proto zapotřebí provádět listinné důkazy, jimiž mělo být prokázáno, že zůstavitel podával opakovaně stížnosti, vedl soudní spor s obcí a dal podnět k zahájení přestupkového řízení, že vedení jiného přestupkového řízení s ním bylo zahájeno a následně zastaveno, z čehož měla být dovozována konfliktní povaha zůstavitele. Samy žalobkyně uvedly, že na provedení shora uvedených důkazů, které v řízení dříve navrhly, netrvají. Zamítnut byl i návrh žalobkyň na výslech svědka , jméno FO, , kdy žalobkyně po výslechu matky tohoto svědka , jméno FO, uvedly, že na jeho výslechu netrvají.

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Zůstavitel pořídil dne , datum, formou notářského zápisu závěť, ve které jako jediného dědice veškerého svého majetku povolal žalovanou a současně ji požádal, aby se řádně postarala o jeho želvy. Ve stejný den a ve stejné formě dále zůstavitel učinil prohlášení o vydědění, ve kterém ve smyslu § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. vydědil své dvě dcery včetně jejich práva na povinný díl. Jako důvod vydědění zůstavitel uvedl, že žalobkyně o něj neprojevují opravdový zájem, který by jako dcery projevovat měly, nestýkají se s ním, neudržují s ním žádnou korespondenci, ani telefonický styk, a to již po dobu více jak pěti let. V řízení o pozůstalosti vedeném u Okresního soudu v , adresa, bylo usnesením uvedeného soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, určeno, že čistá hodnota pozůstalosti zůstavitele činí , částka, a dále bylo potvrzeno, že celé dědictví nabyla žalovaná, jako jediný zůstavitelův závětní dědic. Vztahy mezi zůstavitelem a žalobkyněmi byly komplikované a docházelo i k hádkám. Zůstavitel měl svéráznější povahu a byl náchylnější ke konfliktům. Jeho velikou zálibou byly jeho želvy. Žalobkyně zůstavitele navštěvovaly s jejich partnery a později i s jejich dětmi, vnoučaty zůstavitele. Žalobkyně zůstaviteli pomáhaly na zahradě a jejich jeden z partnerů obstarával pro zůstavitele příležitostně věci. Vztahy mezi zůstavitelem a žalobkyněmi se zhoršily po smrti bratra zůstavitele, ke které došlo zkraje roku 2013. Zůstavitel po smrti bratra přerušil s žalobkyněmi veškeré styky. Žalobkyně se pokoušely vztahy se zůstavitelem opětovně navázat. Pokoušely se zůstavitele navštívit i u něj doma, ten je však k sobě nepustil. Neodpovídal jim na telefonáty ani dopisy. Vídat se zůstavitel nechtěl ani se svými vnoučaty. Zůstavitele trápil špatný zdravotní stav. Tuto skutečnost však odmítal žalobkyním sdělit. Postupně uzavíral do sebe.

15. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud jde o částečně se rozcházející dílčí skutková zjištění, ohledně vztahu zůstavitele k alkoholu, nelze ve věci učinit skutkový závěr, že by byl zůstavitel na alkoholu závislý, či jej požíval ve větší míře. Ostatně v tom smyslu se ani svědek , jméno FO, , jak namítla žalovaná, nevyjádřil. Pouze popsal problémy zůstavitele v důsledku požití alkoholu. Nelze tak vyloučit, že pokud zůstavitel alkohol příležitostně požil, mohla tato konzumace mít na jeho chování negativní vliv. Nejedná se však o skutková zjištění, která by byla dle názoru soudu ve věci rozhodující.

16. Podle § 1642 o. z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

17. Podle § 1643 odst. 1 o. z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

18. Podle § 1643 odst. 2, věty druhé, o. z. je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

19. Podle § 1646 odst. 1 o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, kterýa) mu neposkytl pomoc v nouzi,b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebod) vede trvale nezřízený život20. Podle § 1650 o. z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

21. Podle § 1653 o. z. byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně.

22. Podle § 1654 odst. 1 o. z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná.

23. Mezi základní zásady, na nichž spočívá pozitivní dědické právo, patří autonomie vůle zůstavitele. Ta nalézá svůj odraz především v pořizovací volnosti zůstavitele. Vychází z myšlenky, že je to právě zůstavitel, kdo dokáže nejlépe rozhodnout, jak by mělo být s jeho majetkem a ostatními poměry po jeho smrti naloženo. Právní jednání pro případ smrti, kterým zůstavitel navenek projevuje svou vůli, jak má být s jeho majetkem a jinými poměry po jeho smrti naloženo, je osobním právním jednáním. Tedy takovým právním jednáním, které je úzce spjato s osobou zůstavitele, které přináleží pouze jemu a při jehož učinění se nemůže nechat nikým zastoupit. Je proto výsostnou volbou zůstavitele, zda a případně koho povolá za svého dědice. Stejně tak je výsostným právem zůstavitele vyloučit vyděděním svého nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl, anebo jej na tomto právu zkrátit. To však pouze za předpokladu, že nepominutelný dědic svým chováním (jednáním) naplní jeden ze zákonných důvodů pro vydědění. Právě na příkladu zákonodárcem taxativně vymezených zákonných důvodů pro vydědění, je dobře patrné to, že i pořizovací volnost zůstavitele není zcela bezbřehá a podléhá jistým limitům.

24. Nepominutelný dědicem zůstavitele jsou jeho děti, a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci, a jako takovém jim náleží zvláštní ochrana. Jedním z projevů této zvláštní ochrany je právo nepominutelného dědice na povinný díl z pozůstalosti, případně právo je jeho doplnění. Toto právo nalézá své uplatnění až tehdy, není-li nepominutelný dědic zůstavitelem za dědice povolán, ať už proto, že jej zůstavitel za dědice povolat nechtěl nebo jej povolat opominul. Nepominutelný dědic tak nemá právo na podíl z pozůstalosti, ale pouze jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu, a to vůči dědicům zůstavitele. Hodnota povinného dílu se pak odvíjí od toho, zda je nepominutelný dědic zletilý či nezletilý. Jinými slovy, nepominutelný dědic ve skutečnosti není vůbec dědicem zůstavitele, ale toliko věřitelem majícím peněžitou pohledávku za dědici zůstavitele, která se rovná hodnotě jeho povinného dílu. Proti jeho vůli, lze z práva na povinný díl nepominutelného dědice vyloučit, anebo jej na tomto právu zkrátit, pouze vyděděním. Aby mohl být nepominutelný dědic zůstavitelem vyděděn, je nezbytné, aby svým chováním (jednáním) naplnil jeden ze zákonných důvodů pro vydědění. Nenaplnil-li nepominutelný dědic svým chováním jeden ze zákonných důvodů pro vydědění, a byl-li i přesto zůstavitelem vyděděn, nebylo jeho vydědění učiněno po právu, a náleží mu tak právo na povinný díl.

25. V poměrech projednávané věci byly žalobkyně z jejich práva na povinný díl vyděděním zcela vyloučeny. Jako zákonný důvod jejich vydědění zůstavitel uvedl, že žalobkyně o něj neprojevovaly opravdový zájem, jaký by jako dcery projevovat měly. Při posuzování otázky, zda nepominutelný dědic projevoval o zůstavitele opravdový zájem, tedy svou kvalitou takový zájem, který lze od něj jako od potomka zůstavitele důvodně očekávat, nelze vycházet pouze z objektivního hlediska založeného na společenských zvyklostech a zásadách slušnosti. Naopak, je třeba ke každému jednotlivému případu přistupovat vždy individuálně a přihlédnout k jeho konkrétním okolnostem. Pozornost proto musí být věnována i konkrétním vztahům v rodině, jejímu sociálnímu statutu, jakožto i zvyklostem v rodině panujícím. Neméně důležité je i to, zda sám zůstavitel měl zájem na udržování blízkých vazeb se svými potomky. Tedy, zda zůstavitel o navázání, resp. udržení blízkého vztahu s jeho potomky stál a jeho absenci nesl úkorně, či naopak mu jeho absence byla lhostejná, či se dokonce jakéhokoliv navazování bližšího pouta stranil a sám o své potomky neprojevoval žádný zájem.

26. Vznikne-li spor o tom, zda byl nepominutelný dědic vyděděn zůstavitelem po právu, či nikoliv, leží v řízení o žalobě nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu, jak břemeno tvrzení, tak i důkazní břemeno na straně žalovaného dědice zůstavitele. Tato břemena jej přitom tíží nejen ohledně důvodu uvedeného v zůstavitelově prohlášení o vydědění, ale i ohledně jiných důvodů vydědění způsobilých mít za následek vydědění nepominutelného dědice, které však zůstavitel v prohlášení neuvedl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

27. Důkazní břemeno ohledně to, že žalobkyně o zůstavitele neprojevovaly opravdový zájem a naplnily tak svým chováním zákonný důvod pro vydědění uvedený zůstavitelově prohlášení o vydědění, leželo tudíž na straně žalované. Soud si je vědom toho, že pozice žalované byla komplikovanější v tom, že jí se zůstavitelem nepojil žádný bližší vztah, a že zůstavitele ani jeho rodinné poměry blíže neznala. Tato skutečnost však žalovanou nemůže v řízení zprostit jejího důkazního břemene, které v řízení neunesla. Výpověď jediného žalovanou navrženého svědka, ze které mělo vyplývat, že žalobkyně neprojevovaly o zůstavitele opravdový zájem, byla především pro její zprostředkovanost soudem hodnocena jako nedůvěryhodná. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že ačkoliv vztahy mezi žalobkyněmi a zůstavitelem nebyly optimální, žalobkyně se zůstavitelem kontakt udržovaly a pomáhaly mu. O přerušení kontaktu a odcizení se zasadil především sám zůstavitel, který se začal žalobkyň stranit a o další udržování blízkých vztahů nestál. Na pokusy žalobkyň o opětovné navázání kontaktu zůstavitel nijak nereagoval a sám o žalobkyně, či jejich děti, tedy svá vnoučata, zájem neprojevoval. Zůstavitel odmítal žalobkyně informovat o jeho nepříznivém zdravotním stavu. Nelze tudíž klást žalobkyním k tíži, že ke sklonku jeho života o zůstavitele neprojevovaly opravdový zájem, jak tvrdila žalovaná, když bylo prokázáno, že zůstavitel sám o žádný kontakt s žalobkyněmi nestál a projevování jakéhokoliv zájmu ze strany žalobkyň by tak bylo proti jeho vůli. Pokud jde o naplnění jiných, v prohlášení o vydědění neuvedených zákonných důvodů způsobilých mít za následek vydědění, žalovaná jejich existenci v řízení netvrdila, tím méně pak prokázala28. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně svým chováním naplnily některý ze zákonných důvodů pro vydědění, dospěl soud k závěru, že žalobkyně nebyly zůstavitelem vyděděny po právu. Žalobkyně tak mají právo na to, aby žalovaná, jakožto jediný zůstavitelův dědic, každé z nich zaplatila částku rovnající se hodnotě jejich povinného dílu. Výše povinného dílu každé z žalobkyni činí ¼ z jejich zákonného podílu. Dědily-li by žalobkyně po zůstaviteli ze zákona, tedy v rámci první dědické třídy, činila by výše zákonného podílu každé z nich , částka, (1/2 z čisté hodnoty pozůstalosti). Lze proto uzavřít, že žalobou požadované částky, odpovídají hodnotě povinného dílu žalobkyň. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu.

29. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a) a žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni a), jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze sedmi úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, , žaloba ze dne , datum, , replika ze dne , datum, , účast na soudním jednání ze dne , datum, , soudním jednání ze dne , datum, , soudním jednání ze dne , datum, ), s tím, že odměna byla snížena o 20% z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t (společný úkon účastníků) a z částky , částka, za úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé ze dne , datum, ), s tím, že odměna byla snížena o 20% z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t. (společný úkon účastníků), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., vztahujících se k úkonům právní služby provedených do , datum, , tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. vztahujících se k úkonům právní služby provedených od , datum, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

30. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní b) a žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni b), jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze sedmi úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, , žaloba ze dne , datum, , replika ze dne , datum, , účast na soudním jednání ze dne , datum, , soudním jednání ze dne , datum, , soudním jednání ze dne , datum, ), s tím, že odměna byla snížena o 20% z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t (společný úkon účastníků) a z částky , částka, za úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé ze dne , datum, ), s tím, že odměna byla snížena o 20% z původní částky , částka, podle § 12 odst. 4 a. t. (společný úkon účastníků), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., vztahujících se k úkonům právní služby provedených do , datum, , tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. vztahujících se k úkonům právní služby provedených od , datum, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .