8 C 96/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 160 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Řízení se co do částky , částka, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že s žalovanou dne , datum, uzavřela dohodou o narovnání, kterou byly upraveny a vypořádány vzájemné právní vztahy a sporné nároky mezi žalobkyní a žalovanou. V článku 3. odst. 3. 1. 1. této dohody se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to nejpozději do , datum, . V rozporu s tímto svým závazkem, tak žalovaná ke dni podání žaloby neučinila. Vedle dlužné jistiny požadovala žalobkyně dále zaplatit příslušenství, a to v podobě zákonného úroku z prodlení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , neboť závazek mezi ní a žalobkyní představuje závazek uzavřený mezi podnikateli.

3. Dne , datum, byl žalované prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky doručen elektronický platební rozkaz zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. EPR C , číslo, , jehož součástí byla i kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř., která byla obsažena ve výroku II. tohoto platebního rozkazu. Zdejší soud tak při vydání platebního rozkazu postupoval v souladu s ustálenou soudní praxí, dle které platební rozkaz a kvalifikovaná výzva mohou být součástí jedné listiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ve smyslu § 114b o. s. ř. byla žalovaná vyzvána, aby se, v případě že proti platebnímu rozkazu podal odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřila písemně ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla žalovaná soudem poučena o následcích nesplnění této výzvy podle § 114b odst. 5 o. s. ř.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a proti elektronickému platebnímu rozkazu podala dne , datum, odpor, ve kterém pouze uvedla, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, přičemž svůj odpor v zákonné lhůtě doplní. V rozporu se svým prohlášením tak však žalovaná neučinila. V podání ze dne , datum, žalovaná soudu sdělila, že částku , částka, žalobkyni již uhradila. Z připojeného potvrzení o platbě se podává, že tak měla učinit dne , datum, .

5. Žalobkyně podáním ze dne , datum, vzala žalobu co do částky , částka, zpět, a to s odůvodněním, že jí žalovaná tuto částku uhradila dne , datum, . Soud proto v souladu s § 96 odst. 2 větou prvou o. s. ř. řízení v uvedeném rozsahu zastavil, jak i uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Předmětem řízení tak nadále zůstává nárok žalobkyně na zaplacení příslušenství, a to v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, .

6. Pokud jde o žalobkyní uplatňované příslušenství soud se nejprve zaobíral tím, zda vyjádření žalované ze dne , datum, učiněné v rámci podaného odporu proti platebnímu rozkazu je způsobilé odvrátit vznik fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř, a dospěl k závěru že nikoliv. Žalovaná se v podaném odporu nijak nevyjádřila ve věci samé. Pouze uvedla, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. Z důvodu nedostatečně kvalifikovaného vyjádření žalované ve věci samé, nebylo vůbec zřejmé, zda žalovaná něčeho po skutkové stránce namítá, případně čeho namítá. Žalovaná ve stanovené lhůtě ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí brání ve vyjádření ve věci samé. Dále nelze odhlédnout ani do tohoto, že žalovaná v průběhu řízení dlužnou jistinu, ze které žalobkyně příslušenství požaduje, uhradila. Soud proto uzavírá, že má v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaná nárok, který byl proti ní žalobou uplatněn, uznala.

7. Vzhledem k tomu, že lhůta k vyjádření ve věci samé žalované marně uplynula dne , datum, a v projednávané věci tak nastala fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., postupoval soud dále podle § 153a o. s. ř a zkoumal, zda jsou splněny i další zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“), ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s § 367 a § 371 z. ř. s.), případně ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní jednání neplatná (z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně, neboť uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci), či se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6).

8. V návaznosti na právě uvedené soud uzavírá, že má v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaná nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznala. Současně se v posuzované věci jedná o spor, ve kterém žalobkyně nadále požaduje, aby jí bylo uhrazeno příslušenství z již uhrazené jistiny ve výši , částka, , a to v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Je proto nepochybné, že předmětem věci jsou subjektivní majetková práva, se kterými mohou účastníci volně nakládat a povaha věci tak připouští, aby byl mezi účastníky uzavřen a schválen smír. Nárok uplatňovaný žalobou není ani v rozporu s kogentními právními normami. Soud proto uzavírá, že vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné předpoklady podle § 153a ve spojení s § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř, rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř.

9. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť podle §153a odst. 4 o. s. ř. platí, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež zvala důvodnou žalobu částečně zpět pro chování žalované a ve zbytku řízení byla jinak zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka