10 C 11/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 750 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá co do částky 17 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 747,77 Kč a dále co do částky 699 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5.12.2024 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 29 325 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 14.9.2023 byla uzavřena mezi Zaplo , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 30 426 Kč do 12.1.2024. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, přičemž úvěruschopnost žalovaného poskytovatel úvěru prověřil nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, registru BRKI a NRKI. Smlouvou byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny za každý den prodlení s úhradou. Zaplo , právnická osoba, . svoji pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.11.2023. K úhradě dluhu nedošlo ani poté, co žalobkyně zaslala žalovanému dne 17.10.2024 předžalobní výzvu. Žalovaná částka zahrnuje 25 000 Kč jako dlužnou jistinu, 5 426 Kč jako dlužný úrok, 4 400 Kč jako smluvní pokutu za období od 13.1.2024 do 4.7.2024 a 699 Kč jako náklady mimosoudního vymáhání.

2. V podání ze dne 10.2.2025 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že k úvěrové smlouvě bylo uzavřeno celkem pět dodatků, jimiž došlo k navýšení původní výše úvěru ve výši 12 000 Kč právě na částku 25 000 Kč a posunutí termínu splatnosti celého úvěru na 12.1.2024. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil pouze poplatky za prodloužení splatnosti úvěru v celkové výši 17 250 Kč. Na jistinu neuhradil ničeho. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti, tak poskytovatel úvěru žádné doklady k tomu se vztahující ve svém systému neuchoval.

3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 10.2.2025 soud řízení usnesením ze dne 13.2.2025 č.j. 10 C 11/2025-83 co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 526 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 325 Kč zastavil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

6. Úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 14.9.2023 má soud za prokázané, že mezi , právnická osoba, jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), jíž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč na dobu 30 dnů s tím, že žalovaný se zavázal do 14.10.2023 vrátit 14 760 Kč. Zápůjční úroková sazby činila 279,83 ročně a RPSN úvěru 1 141,2%. Prostředky měly být poskytnuty bezhotovostně převodem na účet č. , č. účtu, . Smlouvou byla dále ujednána jednak smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny za každý den prodlení pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv části závazku podle smlouvy, jednak poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 50 Kč. Strany následně uzavřely celkem pět dodatků k úvěrové smlouvě, přičemž prvním z nich došlo k navýšení úvěru na částku 22 000 Kč a ujednání nové výše úroku, který činil 4 820 Kč /viz dodatek ze dne 20.9.2023/. Druhým dodatkem došlo k dalšímu navýšení úvěru, a to na částku 25 000 Kč /viz dodatek ze dne 21.9.2023/. Třetím dodatkem došlo k sjednání nového termínu splatnosti úvěru, a to dnem 13.11.2023, a dále k úpravě úroku na částku 5 426 Kč /viz dodatek ze dne 15.10.2023/. Čtvrtým dodatkem došlo k dalšímu posunutí splatnosti úvěru, a to na den 13.12.2023 /viz dodatek ze dne 13.11.2023/. Dodatkem č. , hodnota, došlo k posunutí data splatnosti úvěru na den 12.1.2024 s tím, že úrok za celé období byl ujednán na částku 5 426 Kč /viz dodatek ze dne 18.12.2023/.

7. Poskytnutí částky 25 000 Kč žalovanému, a to celkem ve třech platbách dne 14.9.2023, dne 20.9.2023 a 21.9.2023, má soud za prokázané výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, /viz. sdělení , právnická osoba, . ze dne 28.1.2025 a výpis z účtu č. , č. účtu, za měsíc září 2023/.

8. Společnost , právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1.11.202, společné prohlášení stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.7.2027a potvrzení o provedení transakce s poznámkou „, Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 4.8.2024 /viz dopis žalobkyně ze dne 18.7.2024 včetně plné moci poskytovatele úvěru ze dne 13.11.2023 zplnomocňujícího k tomuto úkonu a podacího archu k doporučené zásilce ze dne 19.7.2024/. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky /viz. dopis , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17.10.2024/.

9. Z dalších provedených důkazů /obchodní podmínky Zaplo finance s. r. o., upomínka ze dne 22.8.2024, výsek výpisu z účtu na čl. 40 vztahující se k platbě 1 Kč, výpis úkonů mimosoudního vymáhání, přehled uskutečněných návštěv terénním pracovníkem/ soud neučinil žádné skutkové závěry rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na níže uvedené právní hodnocení.

10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

14. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí být poskytovatel úvěr schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. Byť žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, nenabídla k prokázání tohoto svého tvrzení ani jeden důkaz. Tvrzené lustrace tak zůstaly v rovině neprokázaných tvrzení, přičemž soud má za to, že poskytovatel úvěru se ve skutečnosti úvěruschopností žalované vůbec nezabýval a na tuto svoji zákonnou povinnost ze soudu neznámých důvodů zcela rezignoval.

17. Protože žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 SpotřÚ, v souladu s § 87 odst. 1 SpotřÚ je nutné úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání ohledně úroku z prodlení, smluvní pokuty či poplatků. Na poskytnuté plnění je potom nutné nahlížet jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

18. Žalovanému bylo vyplaceno celkem 25 000 Kč, přičemž z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný celkem uhradil poskytovateli úvěru částku 17 250 Kč, kterou ten započetl výlučně na poplatky. Ve výši rozdílu shora uvedených částek, tj. co do částky 7 750 Kč trvá bezdůvodné obohacení žalovaného, proto soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaný povinen platit jakékoliv poplatky či smluvní pokuty sjednané úvěrovou smlouvou. Ze stejného důvodu nemohlo dojít ze strany poskytovatele úvěru ani k platnému započtení provedených plateb na poplatky za prodloužení splatnosti. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou, a to i pokud jde o úrok z prodlení. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaný neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění mu je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 SpotřÚ teprve tímto rozsudkem.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšný ve věci byl žalovaný, kterému však vzhledem k jeho nečinnosti v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůta k plnění uvedená ve výroku I. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud má s ohledem na výši přisouzené částky za to, že zákonná třídenní lhůta je s ohledem na okolnosti případu příliš krátká a nepředstavuje spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.