10 C 11/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 399 544 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 345 790 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalované se zamítá co do částky 53 754 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 376 445 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 18 325,16 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení 399 544 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 376 445 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , (dále jen „Poskytovatel úvěru“) uzavřel s žalovanou dne 19. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 390 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl příslušný Sazebník. Žalovaná se úvěrovou smlouvou zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši , právnická osoba, % ročně, pojistným a poplatky, a to ve 120 měsíčních splátkách po 6 035 Kč s tím, že první splátka byla splatná 30. den ode dne čerpání úvěru a každá další splátka byla splatná vždy ve stejný den každého následujícího měsíce. Jelikož žalovaná svou povinnost úvěr splácet řádně neplnila, odstoupil Poskytovatel úvěru s účinností k 1. 10. 2023 od smlouvy, čímž se celý nesplacený zůstatek úvěru stal splatným včetně veškerého příslušenství. Úroky z úvěru žalobkyně požaduje pouze do odstoupení od smlouvy. Žalovaná částka ve výši 399 544 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 376 445 Kč, dlužné poplatky ve výši 600 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužné pojistné ve výši 1 970 Kč a úroky z úvěru k datu odstoupení od smlouvy ve výši 19 029 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 2. 10. 2023 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Poskytovatelem úvěru a žalobkyní dne 28. 5. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 10. 10. 2025, avšak neúspěšně.

2. Žalobkyně v podání z 11. 2. 2026 k výzvě soudu doplnila, že úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky tak, že žalovaná vyplnila 15. 8. 2022 žádost o úvěr, na základě které byl vypracován návrh úvěrové smlouvy, jenž byl následně předložen žalované ke schválení. Vzhledem k tomu, že žalovaná s návrhem souhlasila, byl jí na její telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód, který žalovaná zadala do systému k návrhu smlouvy, čímž došlo k elektronickému podepsání smlouvy ze strany žalované. Poskytovatel úvěru následně návrh smlouvy elektronicky podepsal 19. 8. 2022. Totožnost žalované byla ověřena na základě občanského průkazu, řidičského průkazu a cestovního pasu. V rámci posuzování úvěruschopnosti byla provedena interní analýza klientských dat a jejich ověření, dále byly prověřeny veřejné a komerční registry či databáze shromažďující informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce žalované. Schopnost žalované splácet úvěr byla ověřena v registru SOLUS, CRIF, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Poskytovatel úvěru dále vycházel z informací od žalované, která mu sdělila, že její průměrný příjem z podnikání činí 42 145 Kč a že náklady na bydlení činí 0 Kč. Poskytovatel úvěru dále z výpisu z účtu žalované za období od 7. 7. 2022 do 7. 8. 2022 zjistil, že žalovaná má povolen debetní limit ve výši 10 000 Kč, který aktuálně nevyužívá, a že čerpá úvěr u , právnická osoba, . ve výši 465 221,67 Kč, na jehož splacení byla v červenci 2022 odeslána splátka 6 186,13 Kč. Z daňového přiznání žalované za rok 2021 Poskytovatel úvěru zjistil, že žalovaná měla v roce 2021 příjmy ze samostatné činnosti ve výši 722 500 Kč, tj. v průměru 60 208 Kč hrubého měsíčně a výdaje žalovaná uplatňovala paušálem ve výši 60 % příjmů. Žalobkyně dále uvedla, že úvěr ve výši 390 000 Kč byl žalované vyplacen dne 19. 8. 2022 na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná měla poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách po 6 035 Kč, z nichž 394 Kč představovalo pojistné. Žalovaná Poskytovateli úvěru uhradila celkem 44 210 Kč.

3. V podání ze dne 20. 2. 2026 žalobkyně dále uvedla, že její tvrzení o tom, že dotazy do příslušných registrů neodhalily žádné negativní skutečnosti týkající se úvěruschopnosti žalované, je doloženo záznamy o administrativních úkonech Poskytovatele úvěru provedených před uzavřením úvěrové smlouvy.

4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a následujícímu závěru o skutkovém stavu.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, z 19. 8. 2022 soud zjistil, že Poskytovatel úvěru uzavřel s žalovanou dne 19. 8. 2022 smlouvu o úvěru, kterou se Poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 390 000 Kč a žalovaná se poskytnutou částku zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši , právnická osoba, % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 6 035 Kč zahrnujících i měsíční platbu pojistného ve výši 394 Kč s tím, že 1. splátka byla splatná 30. den ode dne načerpání úvěru.

7. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc srpen 2022 soud zjistil, že Poskytovatel úvěru zaslal žalované dne 22. 8. 2022 na její účet částku 390 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc červenec a srpen 2022 soud dále zjistil, že žalované byl poskytnut další úvěr, přičemž zůstatek nesplacené jistiny činil v srpnu 2022 částku 465 221,67 Kč a žalovaná uvedený úvěr splácela měsíčními splátkami po 6 186,13 Kč.

9. Ze sdělení , právnická osoba, . na č. l. 71 soud zjistil, že účet žalované č. , č. účtu, byl k 2. 9. 2024 zrušen.

10. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že Poskytovatel úvěru vycházel při posuzování úvěruschopnosti z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 42 145 Kč. Co se týče výdajů, pak Poskytovatel úvěru počítal pouze s jedním výdajem, a to měsíční splátkou jiného úvěru ve výši 6 071 Kč. U nákladů na bydlení měl Poskytovatel úvěru uvedeno 0 Kč. Žádné jiné výdaje ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti Poskytovatel úvěru neuváděl.

11. Ze záznamů administrativních úkonů Poskytovatele úvěru na č. l. 76 a 77, které mají dle tvrzení žalobkyně dokládat, že Poskytovatel úvěru provedl lustraci žalované v registru SOLUS, CRIF, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a že touto lustrací nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro neschopnost žalované splácet úvěr, soud toliko zjistil, že Poskytovatel úvěru si ve svém interním systému zaznamenal, že žalovaná není v registru CEE a neprochází insolvenčním rejstříkem, dále že se žalovaná nenachází v registru SOLUS a že je dán souhlas CRIF. Uvedené listiny však v žádném případě nejsou způsobilé prokázat, že by Poskytovatel úvěru žalovanou před poskytnutím úvěru skutečně lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, neboť se nejedná o výsledky vyhledávání v takových databázích, nýbrž o záznamy v interním systému Poskytovatele úvěru, které si Poskytovatel úvěru sám vytvořil.

12. Z přehledu plateb pro smlouvu č. , hodnota, na č. l. 11 vyplývá, že žalovaná Poskytovateli úvěru uhradila celkem 44 210 Kč.

13. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalované za rok 2021 na č. l. 49-52 soud zjistil, že příjmy žalované z podnikání v roce 2021 činily 722 500 Kč a výdaje 433 500 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji tak činil 289 000 Kč. Celková daň, kterou byla žalovaná po uplatnění slev na dani povinna uhradit za rok 2021 činila 15 510 Kč. Po odečtení daně činil rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované podle daňového přiznání 273 490 Kč. Měsíční příjem žalované tak v roce 2021 činil průměrně 22 791 Kč, přičemž se nejedná o konečnou částku čistého příjmu, neboť žalovaná musela dále měsíčně odvádět zálohy na sociální a zdravotní pojištění.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 5. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla Poskytovatelem úvěru postoupena žalobkyni dne 28. 5. 2025. Z oznámení o postoupení pohledávky z 23. 6. 2025 soud zjistil, že Poskytovatel úvěru postoupení pohledávky oznámil žalované.

15. Z předžalobní upomínky z 10. 10. 2025 adresované žalované a z dokladu o sledování zásilky na č. l. 10 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby předžalobní upomínkou z 10. 10. 2025.

16. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádné skutkové závěry rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na níže uvedené právní hodnocení.

17. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

21. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 75 SpotřÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že Poskytovatel úvěru poskytl žalované spotřebitelský úvěr, aniž by posoudil její úvěruschopnost s odbornou péčí tak, jak mu ukládá zákon. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí být poskytovatel úvěru schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod.

24. Tvrzení žalobkyně, že Poskytovatel úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované prostřednictvím lustrace v databázích sloužících k posouzení úvěruschopnosti, zůstalo zcela neprokázáno. K prokázání této skutečnosti žalobkyně předložila toliko screenshoty svých interních záznamů, které samy o sobě nejsou způsobilé uvedené tvrzení nijak prokázat, neboť se nejedná o výstupy z předmětných registrů, nýbrž o záznamy, které si vytvořil sám Poskytovatel úvěru. Jiný důkaz žalobkyně nenavrhla. Soud tak má za to, že k tvrzené lustraci žalované v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti vůbec nedošlo.

25. Pokud jde o příjmovou stránku žalované, pak měl Poskytovatel úvěru tvrzení žalované o průměrném měsíčním příjmu z podnikání ve výši 42 145 Kč porovnat s údaji uvedenými v daňovém přiznání za rok 2021. Po odečtení výdajů a vyměřené daně totiž roční příjem žalované dosáhl podle daňového přiznání v roce 2021 částky 273 490 Kč, což odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu pouze ve výši 22 791 Kč. Ani tato částka přitom nepředstavuje skutečný čistý měsíční příjem, neboť v ní nejsou zohledněny povinné zálohy na sociální a zdravotní pojištění. Je tak zřejmé, že žalobkyní tvrzená výše příjmu 42 145 Kč je s příjmem žalované zjištěným z daňového přiznání ve zjevném nepoměru. Pokud tedy poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel bez dalšího prověřování pouze z jí deklarovaného příjmu a nikoliv z částky vyplývající z daňového přiznání, počínal si nedbale.

26. Poskytovatel úvěru se zároveň vůbec nezabýval výdajovou stránkou žalované. Nebyly nijak zohledněny základní výdaje na stravu, dopravu, ošacení apod. Údaj o nulových výdajích na bydlení je přitom jen stěží uvěřitelný a pokud jej žalovaná skutečně uvedla, měl ji Poskytovatel úvěru v tomto směru konfrontovat a požadovat vysvětlení.

27. Soud dále zdůrazňuje, že Poskytovateli úvěru bylo z jím opatřeného výpisu z účtu žalované známo, že žalovaná již v době posuzování úvěruschopnosti splácela jiný úvěr měsíčními splátkami ve výši 6 186,13 Kč.

28. Lze tedy uzavřít, že Poskytovatel úvěru nejenže neprokázal provedení lustrace žalované v databázích umožňujících posouzení její úvěruschopnosti, ale současně se nijak nezabýval její výdajovou stránkou a při hodnocení příjmů žalované vycházel ze zcela nesprávných předpokladů (pouze tvrzeného, ale nijak nedoloženého příjmu). Nadto mu z podkladů, které si sám opatřil – zejména z daňového přiznání žalované za rok 2021 a zjištěné výše jejích dosavadních splátkových závazků – muselo být zřejmé, že žalovaná je při průměrném měsíčním příjmu vyplývajícím z daňového přiznání jen stěží schopna pokrýt své základní životní potřeby, natož řádně splácet splátky dalšího úvěru. Za těchto okolností tedy Poskytovatel úvěru žalované v žádném případě neměl úvěr poskytnout.

29. Protože Poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, považuje soud úvěrovou smlouvu na neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá úroku či smluvených poplatků. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Žalované bylo Poskytovatelem úvěru vyplaceno celkem 390 000 Kč a žalovaná na tuto částku uhradila 44 210 Kč, přičemž žalovaná netvrdila, natož že by prokázala, že Poskytovateli úvěru, případně žalobkyni uhradila více. Rozdíl těchto dvou částek pak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je povinna vrátit žalobkyni jako právnímu nástupci Poskytovatele úvěru. Soud tak uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 345 790 Kč (výrok I.). Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení jakýchkoli poplatků, smluvní pokuty, pojistného, ani úroků sjednaných touto smlouvou. Žalovaná se vzhledem k neplatnosti smlouvy neocitla ani v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.)

32. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla převážný úspěch ve věci, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to podle míry úspěchu ve věci. Za tímto účelem soud kapitalizoval žalované úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu. Předmětem řízení byla částka 399 544 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 376 445 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení v kapitalizované výši 140 161,3 Kč, tedy celkem částka 539 705,3 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 345 790 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla neúspěšná, což představuje úspěch v rozsahu 64,07 % a neúspěch v rozsahu 35,93 %. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů z 28,14 %. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení ve výši 65 121,40 Kč sestávající z následujících položek:a) zaplacený soudní poplatek ve výši 15 221 Kč;b) odměny za právní zastoupení stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 399 544 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. žaloba včetně jejího doplnění z 11. 2. 2026 a z 20. 2. 2026, 4. účast u jednání soudu dne 25. 3. 2026);c) paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. za čtyři uvedené úkony po 450 Kč;d) náhrada DPH podle § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 41 240 Kč, tj. ve výši 8 660,40 Kč.

33. S ohledem na míru úspěchu ve věci tak žalobkyni přísluší částka 18 325,16 Kč, která odpovídá 28,14 % z částky 65 315 Kč.

34. Doplnění žaloby 11. 2. 2026 a z 20. 2. 2026 učiněná k výzvě soudu nepovažoval soud za účelně vynaložené úkony, neboť tato tvrzení a předložené důkazy měly a mohly být obsaženy v žalobě samotné.

35. Lhůta k plnění uvedená ve výroku I. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že není v možnostech žalovaného kvůli výši dlužné částky uhradit závazek v zákonné pariční lhůtě 3 dnů.

36. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.