10 C 115/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 564 492 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, jíž se domáhala po žalované zaplacení částky 564 492 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 564 492 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, na náhradě nákladů řízení, které hradil stát, 319 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 19. 8. 2025 se původně , Jméno žalobkyně, jako žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení částky 564 492 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 564 492 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení a , jméno FO, jako žalobkyně b) zaplacení částky 300 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 300 000 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení jako odškodnění duševních útrap, které jim vznikly v důsledku úmrtí , jméno FO, , posl. bytem , adresa, , jež zemřela na následky zranění utrpěných při dopravní nehodě ze dne 30. 12. 2022, kterou zavinil řidič motorového vozidla pojištěného v době dopravní nehody u žalované.

2. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou bylo řízení zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 1. 2025, č. j. 10 C 115/2024-140, neboť žalobkyně b) vzala svoji žalobu v plném rozsahu zpět.

3. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok , Jméno žalobkyně, na zaplacení částky 564 492 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě samotné uvedla, že zesnulá , jméno FO, byla její sestra, tedy osoba blízká, a v důsledku jejího úmrtí utrpěla duševní útrapy. Se zesnulou , jméno FO, měly intenzivní a velmi specifické vztahy způsobené handicapem zesnulé a spojovaly je blízké, rodinné a emocionální vazby. Zesnulá byla s žalobkyní v pravidelném kontaktu, jak jen jim to umožňovala zdravotní a rodinná situace zesnulé, navštěvovaly se a trávily společně volný čas. Žalobkyně popřela, že by jejich vztahy byly zásadně narušené a argumentaci žalované v tomto směru založenou na rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 25.7.2023 č.j. 3 T 48/2023-265 odmítla s tím, že tvrzení , jméno FO, uvedená v trestním řízení se nezakládala na pravdě. Protože ale nebyl v trestním řízení právně zastoupena a ani jako poškozená nebyla účastnicí trestního řízení, nemohla se přímo a účinně bránit těmto nařčením. Z jejího čestného prohlášení je jasné, jak smrt , jméno FO, silně zasáhla ji i celou její rodinu, přičemž jejich vztah nelze označit za typově neutrální a proto by mělo být přistoupeno k navýšení. Ohledně vyčíslení výše náhrady nemajetkové újmy žalobkyně uvedla, že vycházela z ustáleného modelu výpočtu výše odčinění duševních útrap, přičemž v tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018. V případě sourozenců se v souladu s tímto modelem považuje za základní částku náhrady duševních útrap dle § 2959 o. z. čtrnáctinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok předcházející smrti poškozeného. Při průměrné hrubé mzdě pro rok 2022 ve výši 40 353 Kč tak žalobkyni náleží částka 564 942 Kč. Podle závěrů Nejvyššího soudu ČR tyto částky odpovídají typovým (neutrálním) případům, kde nejsou naplněny zpřísňující nebo zmírňující kritéria. Žalobkyně měla se zesnulou prokazatelně lepší vztahy, než jak jsou judikaturou stanoveny typové či neutrální případy. U žalované tak původně uplatnila nárok na částku 790 288,80 Kč, který však následně snížila na částku uplatňovanou žalobou. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobkyni neplnila ničeho.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uplatněný nárok považuje za nedůvodný. Učinila nesporným, že zesnulá , jméno FO, zemřela v důsledku dopravní nehody, ke které došlo dne 30. 12. 2022 a kterou zavinil řidič motorového vozidla, jež bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalované. Byť žalobkyně a poškozená byly sestrami, jejich vztah nebyl takové kvality, aby odůvodňoval odškodnění. Kvalita vztahů je totiž nejdůležitějším kritériem pro posouzení výše nároků a v extrémních případech hraje roli i při posouzení samotného právního základu nároku. Pokud by se totiž pozůstalý choval k poškozenému (zesnulému) za jeho života zavrženíhodným způsobem, pak nelze uvažovat o jakémkoli odškodnění duševních útrap. Žalobkyně v podstatě neuvedla konkrétní tvrzení stran intenzity vztahu se zesnulou , jméno FO, . Uvádí pouze velmi obecná konstatování, na základě kterých si není možné učinit reálnou představu o intenzitě vzájemného citového vztahu. Tvrzení žalobkyně, že měly se zesnulou intenzivní vztah považuje žalovaná za neodpovídající realitě, neboť z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 25. 7. 2023, č. j. 3 T 48/2023-26, vyplývají diametrálně odlišné skutečnosti. Žalovaná z uvedeného rozsudku citovala, že: , jméno FO, byla usnesením zdejšího soudu č. j. 30 P 75/2007-39 ustanovena opatrovníkem poškozené (pozn.: zesnulé , jméno FO, ). , jméno FO, se sestry v roce 2006 skutečně ujala, když byla poškozená po požáru domu rodiny , jméno FO, v , adresa, v únoru 2006 fakticky bezprizorní. V návrhu je dále uvedeno, že poškozená odešla po požáru nejprve do , adresa, n. L., kde však byla , Jméno žalobkyně, , k níž se po požáru odstěhovala, psychicky a fyzicky týrána. Ze zprávy obecního úřadu , adresa, z roku 2006 vyplývá, že poškozená byla cit.: využívána celou rodinou , jméno FO, na různé posluhování, drobné práce a jiné úsluhy. Soud musí uzavřít, že zřejmě jediný, kdo se o , jméno FO, dalších 16 let fakticky staral, byla , jméno FO, . Za situace, kterou trestní soud popsal v odůvodnění uvedeného rozsudku, proto není možné uvažovat o jakémkoli odškodnění.

5. V doplnění žaloby ze dne 7.10.2024 žalobkyně uvedla, že tvrzení uvedená v trestním rozsudku jsou silně tendenční a jednostranná, přičemž soud tyto nijak hlouběji neověřoval a spokojil se pouze s tvrzením , jméno FO, . Rodinná situace v rodině , jméno FO, nebyla zcela ideální, nicméně žalobkyně se s poškozenou vídala, jak jen to bylo možné. Opatrovnice zesnulé, , jméno FO, , opakovaně zakazovala kontakt zesnulé s ostatními členy rodiny, ač k tomu neměla žádné důvody. Spory mezi , jméno FO, a ostatními členy rodiny zapříčiňovaly omezení styku žalobkyně se zesnulou. Opakovaně nastávaly situace, kdy se zesnulá s žalobkyní a původní žalobkyní b) vídávala bez vědomí , jméno FO, . Žalobkyně opakovaně neformálně projevovala zájem o osobu zesnulé, zájem postarat se oni a vídat se s ní. Nicméně to bylo ze strany , jméno FO, vždy se zištných důvodů zamítnuto. Zesnulá dokonce opakovaně utekla k žalobkyni b) bydlící taktéž v Táboře. Žalobkyně se zesnulou vyrostla a společně bydlely v domě v , adresa, , který později vyhořel. Následně o zesnulou chvíli pečovala, později si ji vzala do péče , jméno FO, . Vztah mezi zesnulou a žalobkyní, který se vyvinul v dětství je k odškodnění duševních útrap kvalifikován, jelikož nebylo nijak prokázáno, že by tento vztah byl jakkoliv narušen. Žalobkyně se dále důrazně ohradila vůči obviněním, že by si někdy vzala úvěr na poškozenou a odkázala na svůj čistý trestní rejstřík.Skutkový stav:

6. Mezi stranami je nesporné,- že , jméno FO, jako řidič vozidla , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, (dále jen Vozidlo), zavinil dne 30.12.2022 nehodu, při níž srazil paní , jméno FO, , , datum, (dále jen poškozená), která následně v důsledku zranění utrpěných při nehodě dne 3.1.2023 zemřela a dále- že Vozidlo bylo v době nehody pojištěno u žalované pro případ odpovědnosti za újmy způsobenou jeho provozem.

7. Žalobkyně a poškozená byly sestrami /prokázáno rodným listem poškozené a výpisem z centrální evidence obyvatel ohledně žalobkyně/.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 25.7.2023 č.j. 3 T 48/2023-265 ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 8.11.2023 č.j. 14 To 161/2023-292 soud zjistil, že , jméno FO, byl uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců s podmínečným odkladem na zkušební dobu v délce trvání 26 měsíců. Žalobkyně v trestním řízení žádný nárok na odškodnění neuplatnila, přičemž dalších 13 osob (mezi nimi např. bratr , jméno FO, , švagrová , jméno FO, či jejich tři děti), které uplatnily v adhezním řízení nárok na náhradu nemajetkové újmy bylo odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že z provedeného dokazování spíš vyplývá, že poškozená jim byla lhostejná a že jejich prezentované utrpení se jeví jako předstírané. Uvedené dovozoval i z toho, že širší rodina nechal poškozenou bydlet v těch nejhorších ubytovnách v Táboře. Odškodnění v adhezním řízení ve výši 731 640 Kč docílila pouze , jméno FO, ohledně níž soud dospěl k závěru, že ji s poškozenou pojilo skutečné, nepředstírané citové pouto a že se o ni fakticky dlouhodobě starala, byť si soud byl vědom toho, že i ona mohla profitovat z důchodu vypláceného poškozené. Pokud jde o vztahy poškozené s širší rodinou, trestní soud poukázal na zprávu , právnická osoba, , adresa, o využívání poškozené k posluhování.

9. Ve společném čestném prohlášení ze dne 13.12.2023 žalobkyně uvedla, že s poškozenou žila od malička v , adresa, , a to až do roku 2004, kdy se odstěhovala. Po smrti jejich matky o ni pečovala, stejně tak, jako o další postižené sourozence. Poškozená měla moc ráda i jejího manžela , právnická osoba, , které ji naučili trochu mluvit a trávili s ní čas. V podstatě spolu vyrostli, neboť poškozená zůstala v duši dítětem a když byli její synové malí, tak si s nimi hrála. Později si vzala poškozenou do péče , jméno FO, , přičemž původně to mělo být jen na přechodnou dobu jako výpomoc. To že , jméno FO, si nechala nakonec svěřit poškozenou do péče se jejich otce vůbec nelíbilo a proto se kvůli tomu hodně pomáhali. Vše se ale časem vyřešilo, vztahy s , jméno FO, byly dobré a s poškozenou byli všichni v denním kontaktu. Dokud bydleli v Chlumu, trávili společně všechny Vánoce, narozeniny a rodinné události. Poté plánovali tyto události tak, aby se sešli dohromady. Kolikrát si chtěla udělat fotografii na památku společných chvil, ale , jméno FO, focení neměla ráda. Zpráva o nehodě celou rodinu velmi zasáhla, dozvěděli se od známé. Ihned poté volala do nemocnice, kde ji sdělili, že vyhlídky jsou špatné. Rozsah zranění se dozvěděla od synovce – syna sestry , jméno FO, . Protože brali poškozenou jako neoddělitelnou součást svého života, často na ni myslí a moc jim všem chybí. K čestnému prohlášení připojili své podpisy manžel žalobkyně , jméno FO, a jejich společní synové , adresa, .

10. Pokud jde o tři fotografie na č.l. 24-25, tak na dvou z nich je zachycena poškozená, a to v době minimálně před dvaceti lety. Jednou je ve skupině dětí a podruhé s žalobkyní.

11. Z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 30.3.2023 soud zjistil, že ta v něm prohlásila, že poškozená je sestra jejího manžela , jméno FO, . Několik let společně žili v , adresa, a zůstali v kontaktu i poté, co se odstěhovali s manželem do Třeboně. Vídali se přibližně dvakrát nebo třikrát týdně, někdy i častěji, poškozená k nim ráda chodila na návštěvu. Kontakt na dálku s poškozenou nebyl vzhledem k její hluchoněmosti a negramotnosti možný. Jako rodina společně chodili na různé akce jako jsou husitské slavnosti nebo Romfest. Vánoce spolu netrávili kvůli neshodám se švagrovou , jméno FO, . Poškozená měla blízko k jejím dětem, se kterými si během jejich dětství často hrávala. O nehodě se dozvěděli od , jméno FO, a poté poškozenou v nemocnici každý den celá rodina navštěvovala. Smrt poškozené ji silně zasáhla, navíc ještě musela zařídit pohřeb a věci s tím spojené, což pro ni bylo psychicky náročně. K čestnému prohlášení připojil podpis manžel žalobkyně , jméno FO, . , jméno FO, učinila čestné prohlášení též za jejich společné děti Marika , Anonymizováno, , Mariana (nar. , Anonymizováno, ) a Fabiana (nar. , Anonymizováno, ).

12. Žalobkyně uplatnila prostřednictvím právního zástupce dopisem ze dne 3.1.2023 u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 790 288,80 Kč, kterou utrpěla v důsledků usmrcení poškozené/prokázáno dopisem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 3.1.2023 a doručenka datové zprávy z téhož dne/. Žalovaná dopisy ze dne 10.1.2024 a ze dne 8.3.2024 žalobkyni sdělila, že její nárok považuje za nedůvodný s tím, že z trestního rozsudku vyplývá, že jejich vzájemné vztahy byly silně negativně narušeny /prokázáno dopisy žalované ze dne 10.1.2024 a ze dne 8.3.2024/. V reakci na to, zaslala žalobkyně žalované žádost o přezkum rozhodnutí ze dne 4.3.2024 a předžalobní výzvu ze dne 5.6.2024 ve které se ohradila proti skutečnostem uváděným v trestním rozsudku s tím, že jsou nepravdivé a že se tvrzením , jméno FO, nemohla nijak bránit, neboť nebyla účastnicí řízení /prokázáno dopisy , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 4.3.2024 a ze dne 5.6.2024 a doručenkami datových zprávy/.

13. Žalovaná při své účastnické výpovědi uvedla, že s poškozenou vyrůstala, přičemž s ní bydlela až do roku 2004, kdy se odstěhovala do 15 km vzdáleného , adresa, Po smrti jejich maminky v roce 1998 převzala péči o poškozenou a další postižené sourozence. Když cca v roce 2004 dům v Chlumu vyhořel, tak si vzala tatínka, poškozenou a postiženého bratra Štefana k sobě. Ti si nic sebou nepřivezli, přijeli tak, jak byli. Poškozenou si potom vzala k sobě sestra , jméno FO, s tím, že si ji nejprve půjčila, aby ji s něčím pomohla. A potom už ji nevrátila a přivlastnila si ji. Jejich tatínkovi to vadilo a trápilo jej to, protože měl , jméno FO, moc rád. Poté co se poškozená dostala do péče sestry , jméno FO, , tak ji vídali přes telefon, aplikaci messenger, a ona za nimi několikrát přijela na návštěvu. Nejdříve se kvůli tomu s tátou pohádali, pak když se udobřili, tak mu ji , jméno FO, přinesla. Když ale táta umřel, tak mu , jméno FO, sestru , jméno FO, nepřinesla ani na pohřeb a ani sama na pohřbu nebyla. Sestra , jméno FO, se ní nevyrůstala, vyrůstala v ústavu do svých 18 let, důvody nezná, ale byla to taková černá ovce rodiny, byla neposlušná, neměla ráda rodiče ani sourozence. Když odešla v 15 letech do Budějovic, měla tam nějaké chlapy. Pokud jde o její komunikaci s poškozenou, tak , jméno FO, žalobkyni poškozenou vždycky ukázala na telefonu. Když o to požádala, tak mluvila telefonem s , jméno FO, . V době, kdy poškozená bydlela cca třičtvrtě roku ve Velenicích, tak ji vídala každý den, protože se u ní vždy stavila cestou do krámu. Ohledně četnosti jejich kontaktů uvedla, že první rok poté, co si ji vzala , jméno FO, , tak se nevídali, ale po roce se , jméno FO, usmířila. Několikrát za nimi přišla a vždycky brala , jméno FO, s sebou. Takto to probíhalo až do roku 2011, kdy zemřel táta, což , jméno FO, oznámila. Ten den tam přijela i s , jméno FO, , ale na pohřeb s ní už nepřišla, takže se opět pohádali, že nepřinesla Haničku na pohřeb. V Táboře ji navštívila vícekrát, protože její manžel tam má vnoučata. Při cestě za nimi se stavili u sestry na kafe a také potkávali poškozenou venku, kdy sama chodila po Táboře. Ohledně zadlužení poškozené uvedla, že když k nim , jméno FO, přišla po požáru a nic neměla, tak ji tatínek požádal až zařídím půjčku, kterou si vzal tatínek na , jméno FO, . Zavolala tehdy nějaké paní, kterou našla přes internet, ona přijela a tatínek to podepsal. Z půjčky, šlo o cca 30 000 Kč, pak nakoupili věci, aby měla pod čím a kde spát a zbytek dala tatínkovi. O nehodě ji informoval syn jejího bratra , jméno FO, , telefonicky se pak v nemocnici informovala na její zdravotní stav a když to oznámila sestře , jméno FO, , ta ji obvinila ze lži. Sestru v nemocnici nenavštívila, protož už si toho prošla dost, všichni umřeli u ní doma. Věděla o tom, že sestru navštěvovali bratr , jméno FO, s , jméno FO, . Na pohřbu nebyla, neví o tom kdy a kde byl, žádný ze sourozenců se totiž s , jméno FO, nebaví, protože jim neřekla a kdy a kde bude pohřeb. Ohledně fotografií založených ve spise uvedla, že byly pořízeny ještě v Chlumu, přičemž , jméno FO, je zachycena na hromadné fotografii a poté ještě na společné fotografii s ní. Poté co , jméno FO, bydlela s , jméno FO, , trávila s nimi každý druhý rok Velikonoce a Vánoce. Kromě toho k žalobkyni společně jezdily na velké prázdniny, pobyli u ní týden, 14 dní, prostě když , jméno FO, chtěla, tak přijeli. Vedlo toho jezdily na návštěvy tak 4x – 5 x do roka. Pokud měla osvětlil rozpor mezi tím, co uváděla ohledně četnosti kontaktů v rámci své výpovědi a tím, co uvedla v čestném prohlášení, žalobkyně uvedla že denním kontaktem mínila kontakt přes telefon. Vždy když volala , jméno FO, , tak žádala o to, ať ji dá , jméno FO, . Na narozeniny a Vánoce dávala setře bonbóny nebo ji uvařila sekanou. , jméno FO, byla druhou mámou a ona sama ji vnímala jako své třetí dítě. Nedokáže si vysvětlit, proč , jméno FO, uvedla to, co uvedla. V minulosti pečovala i o sestru Věru, která byla původně v ústavu v , adresa, , odkud si ji vzala , jméno FO, k sobě. , jméno FO, kvůli tomu měla i soud, šlo o sestřiny našetřené peníze. Žalobkyně tehdy odmítla proti , jméno FO, vypovídat.

14. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , soud zjistil, že od narození vyrůstala v ústavu, s rodinou nemá v podstatě žádný vztah, protože ji nepřijali. V dospělosti k nim občas jezdila na návštěvu a po dobu cca dvou měsíců s nimi i bydlela, bylo to v době kdy už měla vlastní děti. Má za to, že ji ani její děti rodina nepřijala, v podstatě to trvá doteď. Sama udržuje styky pouze s bratrem Miroslavem, se kterým vyrůstala v dětském domově. , jméno FO, znala ze svých návštěv Chlumu. , jméno FO, si vzala k sobě poté, co jejich otec skončil v nemocnici. , jméno FO, považovala za chudáka, o kterého se nikdo nestaral a který musel rodině sekat dříví, chodit na borůvky, chodit krást měď. V době, kdy měla , jméno FO, v péči, tak je žalobkyně nenavštívila ani jednou, objevila se až po její smrti, kdy svědkyně měla dostal po , jméno FO, peníze. O pojišťovny obdržela cca 760 000 Kč. S žalobkyní byla pouze v telefonickém kontaktu tak jedou měsíčně. Někdy v roce 2004 si rodina vzala na , jméno FO, půjčku, celkem to bylo za 253 000 Kč, musela tento dluh řešit na policii, přičemž následně se splácel z , jméno FO, důchodu. S otcem se poté, co si vzala , jméno FO, k sobě, neudobřila a vůbec k nim poté nejezdila. Tátovi vadilo, že přišel o zdroj peněz. U žalobkyně byla na návštěvě po smrti otce a zhrozila se, jak vypadají ostatní sourozenci Věra a Štefan, které měla žalobkyně v péči. , právnická osoba, jela kvůli , jméno FO, , kterou vzala s sebou. O nehodě , jméno FO, se dozvěděla od policie a poté ji každý den společně s bratrem , jméno FO, navštěvovala, dokud ta nezemřela. Pohřeb zařizovala ona a o jeho konání věděli všichni od , jméno FO, a jeho ženy , jméno FO, . , jméno FO, s ní byl dojednat pohřeb na pohřební službě a přispěl na něj částkou 1 500 Kč. Žalobkyně přispěla částkou 2 000 Kč. Obřadu se zúčastnila pouze ona a její děti.

15. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 25.7.2023 ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp.zn. 3 T 48/2023-265, který obsahuje výpověď , jméno FO, soud zjistil, že ta jako svědkyně vypověděla, že poškozenou získala do své péče asi v roce 2006, kdy ji odebrala od otce. Poškozená byla v té době zanedbaná. Poté co jejich otec dostal v roce 2005 nebo 2006 infarkt, tak si ji odvezla a od té doby žila poškozená s ní. S poškozenou se seznámila až v dospělosti, když navštěvovala rodinu. Poškozená v té době bývala špinavá, chodívala s kárkou do lesa na dříví a borůvky, sourozenci se o ni nestarali. , jméno FO, popřela, že by se poškozená s bratrem , jméno FO, a jeho rodinou účastnila Romfestu, nebo že by s nimi slavila narozeniny. Ještě před tím, než dosáhla u poškozené zbavení způsobilosti k právním úkonům, tak řešila situaci kolem toho, že na ni byl napsán nějaký úvěr. Tento následně musela splácet z jejího invalidního důchodu ve výši 12 800 Kč. Ohledně úvěru uvedla, že byl na , Jméno žalobkyně, , která se ji potom vysmála. Poté co poškozenou srazilo auto, jezdil s ní bratr , jméno FO, každý den do nemocnice, dokud nezemřela.

16. V době, kdy byla , jméno FO, opatrovnicí poškozené opakovaně dopustila, že s vozidlem RZ , SPZ, , kdy jako provozovatelka tohoto vozidla byla evidována poškozená, byly spáchány přestupky spočívající v neuzavření tzv. povinného ručení / viz. příkaz , právnická osoba, , adresa, dne 27. 4. 2020 na č. l. 190 až 191, příkaz , právnická osoba, , adresa, ze dne 13. 2. 2020 na č. l. 200 až 201 a usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, č.j. , Anonymizováno, , v provozování vozidla bez pravidelné technické prohlídky /viz. příkaz , právnická osoba, , adresa, ze dne 15. 6. 2018 na č. l. 196 až 197/. Dále nezajistila úhradu dlužné částky za telekomunikační služby poskytnuté v roce 2009, kdy smlouva byla patrně uzavřena jménem poškozené/viz. rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 9. 2014 na č. l. 192 až 193 a usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 3. 2016 na č. l. 209/ či úhradu poplatků za odpad /viz. usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 23. 8. 2022 na č. l. 199, platební výměr , právnická osoba, , adresa, ze dne 9. 2. 2016 na č. l. 207, platební výměr , právnická osoba, , adresa, ze dne 30. 1. 2019 na č. l. 207, platební výměr , právnická osoba, , adresa, ze dne 23. 2. 2021 na č. l. 208/17. Rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 7. 2007 na č. l. 204 až 205 se týkal pohledávky za poškozenou z titulu úvěrové smlouvy uzavřené v roce 2004, tedy v době, než ji , jméno FO, převzala do péče.

18. Z návrhu , jméno FO, ze dne 16.6.2006 adresovaného Okresnímu soudu v táboře soud zjistil, že ta podala návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům , jméno FO, s tím, že její sestra si není schopna zajišťovat své potřeby a hájit své zájmy. Poté co v únoru 2006 vyhořel dům, ve kterém žila společně se svým otcem, přestěhovali se k další dceři, a to , Jméno žalobkyně, do , adresa, . , jméno FO, zde týrali a zanedbával s tím, že o ni nebylo řádně postaráno. Poté co v červnu 2006 otce odvezli do nemocnice, , jméno FO, zůstala u ní. Navrhovatelka dále uvedla, že situaci v rodině může doložit zprávou starosty Chlumu a zprávou , tituly před jménem, , jméno FO, , lékařky.

19. Na žádost paní , jméno FO, vydal starosta , právnická osoba, , adresa, v červnu 2006 vyjádření ohledně chování poškozené a jejího soužití s rodinou v době jejího pobytu v Chlumu, ze kterého vyplývá, že poškozená byla využívána celou rodinou , jméno FO, na různé posluhování, drobné práce a jiné úsluhy, což vyplývalo z její nižší inteligence /prokázáno dopisem , právnická osoba, , adresa, ze dne 22.6.2026/.

20. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze 1.11.2006 vypracovaného pro účely řízení vedeného u Okresního soudu v Táboře ve věci zbavení poškozené způsobilosti k právním úkonům soud zjistil, že poškozená v podstatě vyrůstala až do svých 18 let v ústavu. Znalec v něm dospěl k závěru, že poškozená trpí těžkou mentální retardací s tím, že je plně odkázána na pomoc druhé osoby, a to i co se týká základních sebeobslužných úkonů.

21. Poškozená byla rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, zbavena způsobilosti k právním úkonům s odůvodněním, že pro trvalou duševní poruchu není vůbec schopna činit právní úkony.

22. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, vypracovaného pro účely řízení vedeného u Okresního soudu v Táboře ve věci řízení o svéprávnost poškozené soud vyplynulo, že při vyšetření poškozená v podstatě nenavázala se znalcem žádný kontakt. Byla schopna odpovídat pouze na jednoduché otázky a komunikovala pouze se svojí sestrou.

23. Z následujících důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:- úřední záznam o podaném vysvětlení , jméno FO, ze dne 18.1.2023 na č.l. 73 trestního spisu neboť se zde vyjadřuje zejména k tomu, jaké činnosti poškozená zvládala, co předcházelo nehodě a co po ní následovalo- platební rozkaz Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 1. 2021 na č. l. 198 ukládají poškozené uhradit částku 3 020 Kč a pověření soudního exekutora ze dne 14. 5. 2021 na č. l. 203, neboť z těchto dokumentů nevyplývá, jaké závazku poškozené se týká a kdy měl tento závazek vzniknout- potvrzení o ukončení exekučního řízení ze dne 13. 1. 2016 na č. l. 202, neboť z této listiny nevyplývá, jakého závazku poškozené se týká a kdy měl tento závazek vzniknout- usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 1. 4. 2009 na č. l. 194, neboť z této listiny nevyplývá, jakého závazku poškozené se týká a kdy měl tento závazek vzniknout- usnesení o zahájení trestního stíhání , jméno FO, na č.l. 9-10, neboť vše podstatné je uvedeno ve shora uvedeném trestním rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 25.7.2023 č.j. 3 T 48/2023-265- občanský průkaz , jméno FO, na č. l. 28, rodný list , jméno FO, na č. l. 29, oddací list , jméno FO, a , jméno FO, na č. l. 30, rodný list , jméno FO, na č. l. 31, listina s názvem identifikace ID zprávy na č. l. 33, dopis , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 26. 4. 2023 na č. l. 34-36, dopis , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 16. 8. 2023 na č. l. 43-45, dopis žalované ze dne 18. 8. 2023 na č. l. 46, dopis žalované ze dne 19. 6. 2023 na č. l. 47, neboť se nijak netýkají nároku uplatněného žalobkyní,- čestné prohlášení žalobkyně na č. l. 26, výpis evidence z rejstříku trestů na č. l. 27, a to s ohledem na výslech žalobkyně a svědkyně , jméno FO, a níže uvedené závěry soudu.

24. Soud dále zamítl u důvodu nadbytečnosti návrh žalované na doplňující výslech , jméno FO, a vyžádání si spisů týkajících se dluhů, neboť otázku objasnění původu a doby vzniku všech dluhů poškozené nepovažuje pro posouzení věci za podstatné s ohledem na níže uvedené skutkové a právní závěry.

25. Shrnutí skutkového stavu: Žalobkyně a poškozená byly sestrami, přičemž poškozená byla o 10 let starší. Poškozená, která které byla silně mentálně retardovaná, negramotná a téměř hluchá se silně omezenou schopností řeči, strávila celé své dětství v ústavech, odkud si ji rodiče vzali až v jejich 18 letech, přičemž poškozená přinejmenším v pozdějších letech představovala pro svoji rodinu především zdroj příjmů. Až do roku 2004 žila poškozená se svým otcem, žalobkyní a její rodinou a dalšími sourozenci v bytovce v Chlumu, přičemž rodina , jméno FO, ji využívala k posluhování. Poté, co jejich bydliště vyhořelo, se poškozená v roce 2006 přestěhovala s otcem k žalobkyni, která se již v roce 2004 odstěhovala do , adresa, . Žalobkyně se následně podílela na vyřízení půjčky jménem poškozené, byť si musela být vědoma, že k takovému právnímu jednání nemá poškozená mentální kapacitu. Poškozená v důsledku nesplácení této půjčky čelila později exekuci. V témže roce ji do péče proti vůli otce převzala její další sestra , jméno FO, , která následně docílila, že poškozená byla zbavena způsobilosti k právním úkonům a jmenovaná byla ustanovena jejím opatrovníkem. Motivací, proč , jméno FO, usilovala o převzetí poškozené do své péče, byla jednak snaha o zlepšení jejího osudu, jednak snaha o vylepšení si vlastní finanční situace, kdy na společné výdaje mohla využívat též důchodu poškozené. Soud má nicméně za to, že , jméno FO, a poškozenou pojila skutečná citová vazba. Posledních cca 17 let života strávila poškozená v péči své sestry , jméno FO, , aniž byl se o ni žalobkyně jakkoliv zajímala či s ní jen byla v kontaktu, jak je mezi sourozenci běžné. Žalobkyně poškozenou po nehodě v nemocnici ani jednou nenavštívila a nezúčastnila se ani jejího pohřbu, byť ji v tom nic nebránilo. Na pohřeb poškozené přispěla částkou 2 000 Kč. Byť , jméno FO, nevykonávala své opatrovnictví bezvadně a opakovaně zanedbala úhradu poplatků za odpad či telefon, popřípadě dopustila, aby s vozidlem zapsaným na poškozenou došlo k přestupku, což v některých případech vyvolalo dodatečné náklady, tato pochybení nebyla pro opatrovnický soud natolik závažná, aby přistoupil ke změně v osobě opatrovníka poškozené, přičemž soud podotýká, že , jméno FO, vykonávala funkci opatrovníka více jak patnáct let a musela podávat každoročně pravidelné zprávy o výkonu opatrovnictví.Právní hodnocení:

26. Mezi účastníky nebylo sporu o právní možnosti žalobkyně požadovat po žalované pojistné plnění. Soud proto jen konstatuje, že podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku způsobenou škodu na zdraví nebo usmrcením, a že podle § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

27. Podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželům, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení, nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

28. Podle § 22 odst. 1 o.z. osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

29. K výkladu ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku („o. z.“) se již opakovaně vyjádřila judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu, která zdůraznila, že újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. Mezi kritéria, která je třeba zohlednit při úvaze o výši náhrady pak patří zejména intenzita a kvalita vztahu pozůstalého se zemřelým, věk zemřelého, případná existenční závislost na zemřelém a případné poskytnutí jiné satisfakce, postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce (viz např. nálezy Ústavního soudu z 9.8.2016 sp. zn. I.ÚS 3456/15 či z 31.3.2020 sp. zn. IV.ÚS 2578/19, rozsudek Nejvyššího soudu z 16.10.2019 sp. zn. 25 Cdo 4518/2018 a zejména pak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 a v něm citovaná rozhodnutí). Z citované judikatury, jakož i ze samotného textu ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, je zřejmé, že tím, co se odčiňuje v případě ztráty blízké osoby, jsou útrapy (smutek, žal), citové strádání – tedy intenzivní pocity „bolesti“ ze ztráty nejbližších. Zákonodárcem použitý pojem „útrapy“ tak svědčí o tom, že aby smutek ze ztráty určité osoby bylo možné považovat za nemajetkovou újmu, za niž náleží poškozenému satisfakce, musí tento pocit dosahovat určité vyšší intenzity.

30. Protože žalobkyně a poškozená byly sestrami, je nutné je považovat bez dalšího za osoby blízké ve smyslu ust. § 22 věta první o.z.

31. Soud se dále zabýval intenzitou a kvalitou jejich vztahů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zemřelá byla těžce mentálně zaostalá, téměř hluchá s velmi omezenou schopností řeči. S ohledem na svůj hendikep byla v podstatě odkázána na péči svého okolí. Dokud žila poškozená se svými otce, žalobkyní a její rodinou v Chlumu, byla rodinou využívána k posluhování a pro svůj invalidní důchod pro ně představovala zejména zdroj příjmů. Od okamžiku, kdy se poškozená ocitla v roce 2006 v péči , jméno FO, , se dá říct, že jakékoliv vzájemné kontakty mezi žalobkyní a žalovanou ustaly, přičemž pokud někdo mohl iniciovat jakýkoliv kontakt, byla to s ohledem na mentální možnosti poškozené výlučně druhá strana. Soud považuje účastnickou výpověď žalobkyně za zcela nevěrohodnou, a to zejména z důvodu rozporu mezi skutečnostmi uváděnými v doplnění žaloby ze dne 7.10.2024 (ohledně bránění jiným rodinným příslušníkem v kontaktu s poškozenou ze strany , jméno FO, a stýkání se s poškozenou bez vědomí , jméno FO, ), skutečnostmi uváděnými při výslechu (běžné bezproblémové oboustranné návštěvy během roku, opakované společné trávení Vánoc, narozenin a déletrvající prázdninové pobyty poškozené a , jméno FO, v rodině žalobkyně) a obsahem jejího čestného prohlášení. V čestném prohlášení žalobkyně totiž uvedla, že poté, co péči o poškozenu převzala proti vůli jejich otce , jméno FO, , se jejich vztahy brzy normalizovali, s , jméno FO, měli dobré vztahy a všichni byli v denním kontaktu. Rozpor v četnosti a způsobu kontaktů se žalobkyně při své výpovědi snažila vysvětlit tvrzením, že tím mínila kontakt přes telefon. Pokud by , jméno FO, skutečně bránila zbytku rodiny v kontaktu s poškozenou, lze si stěží představit, že by denně přijímala hovory žalobkyně za účelem, aby ta mohla tímto způsobem komunikovat s mentálně retardovanou a hluchoněmou poškozenou, která v podstatě nebyla schopna řeči. Soud si nedokáže představit, že by touto formou mohl probíhat jakýkoliv hodnotný kontakt s poškozenou, o čemž svědčí i tvrzení uvedená původní žalobkyní b) Žanatou , jméno FO, v jejím prohlášení. Ta v něm uvedla, že s poškozenou nebylo možné s ohledem na její hendikep komunikovat telefonicky. Výpověď žalobkyně o společném trávení času o Velikonocích, Vánocích, prázdninách, vyzněla zcela nevěrohodně, přičemž pokud by sestry byly v tak intenzivním kontaktu, jak žalobkyně tvrdí, soud by očekával, že bude schopna uvedené doložit např. fotografiemi, na kterých by byla poškozená alespoň náhodně zachycena společně s někým z rodiny žalobkyně. Při příležitostech jako jsou narozeniny či svátky, kdy se schází širší rodina, je totiž obvyklé, že se fotí, obzvlášť v dnešní době, kdy fotoaparát je běžnou součástí telefonu, přičemž takovýmto telefonem musela disponovat také žalobkyně s ohledem na její tvrzení o používání aplikace messenger. Přesto byla žalobkyně schopna předložit pouze dvě několik desítek let staré fotografie. To, že by docházelo ke vzájemným návštěvám má soud za vyvrácené též výpovědí , jméno FO, , které není na výsledku tohoto řízení nijak zainteresována, přičemž její výpověď ohledně kontaktů poškozené s rodinou působila věrohodně, byla konzistentní a korelovala s její výpovědí učiněnou při hlavním líčení. Byť si je soud vědom, že zejména s ohledem na dětství strávené v ústavu, nemá , jméno FO, k části rodiny, která zahrnuje i žalobkyni, nijak vřelý vztah, neshledal soud, že by se jim svojí výpovědí snažila cíleně ublížit. Její rozhořčení z toho, že se žalobkyně snaží docílit odškodnění za smrt sestry , jméno FO, považuje soud za nepředstírané a vzhledem k okolnostem případu za pochopitelné. Drobné časové nesrovnalosti zejména v části výpovědi týkající se toho, kdy převzala , jméno FO, do péče a kde tehdy žila, přikládá soud době, která v mezidobí uplynula. Byť si je soud vědom, že i zájem , jméno FO, o poškzenou pramenil z části z toho, že mohla profitovat z ji vyplácených dávek, má za to, že měla k sestře opravdový vztah a její smrt ji na rozdíl od žalobkyně skutečně citově zasáhla.

32. Soud má za to, že vztah žalobkyně a poškozené nejenže nelze označit za nadstandardní, ale ani za typově neutrální. Poškozená byla v podstatě žalobkyni zcela lhostejná, a to přinejmenším posledních 16 let svého života. Jinak si soud nedokáže představit, proč by žalobkyně vůbec neusilovala o kontakt s poškozenou. Zájem o jiného se totiž projevuje zejména skutky. Tím, že člověk vyhledává přítomnost dané osoby, snaží se podílet na jejím životě, sdílí s ní společné okamžiky. V rámci rodiny by soud očekával, že sestry, zejména pokud bydlí nedaleko, se budou pravidelně navštěvovat, budou společně trávit např. svátky, budou se drobně obdarovávat. V daném případě s ohledem na skutečnost, že poškozená byla mentálně na úrovni malého dítěte, jakákoliv iniciativa k tomu mohla vzejít výhradně ze strany žalobkyně. Ta nicméně v posledních 16 letech nic z toho nečinila, o sestru se nijak nezajímala, nestýkala se s ní, přičemž jí v tom nic nebránilo. V okamžiku, kdy byla odstavena od přístupu k jejímu invalidnímu důchodu, pro ni přestala být poškozená jakkoliv zajímavá. Její vztah k zemřelé dle názoru soudu dokresluje i to, jak o ní hovořila v souvislosti s návštěvami. Opakovaně použila termín, že I. , jméno FO, sestru nepřinesla (nikoliv nepřivedla) na návštěvu nebo na pohřeb. Pokud jde o kvalitu jejich vztahu, soud dále zohlednil obsah sdělení starosty Chlumu, kde poškozená s rodinou dlouhodobě žila, přičemž v té době již o poškozenou měla delší dobu pečovat právě žalobkyně, která uvedla, že poškozenou vnímala jako své dítě. Pokud by žalobkyně skutečně měla k poškozené tak hluboký vztah, jak uvádí, soud si nedokáže představit, že by dovolila, aby mentálně postižená poškozená byla v době, kdy o ni „pečovala“ zanedbávána a využívána rodinou k posluhování, a ani to, že následně o ni šestnáct let neprojevovat naprosto žádný zájem. Žalobkyně dokonce sestru nenavštívila ani v době, kdy byla ve vážném stavu hospitalizována v nemocnici, přičemž její vysvětlení, že by to bylo pro ni příliš emočně náročné, považuje soud za účelové. Jediným projevem zájmu o zesnulou v posledních 16 letech bylo poskytnutí příspěvku na její pohřeb. Samotného pohřbu se nicméně nezúčastnila, byť ji v tom nic nebránilo. Její tvrzení o tom, že ji , jméno FO, odmítla cokoliv sdělil vyznívá v kontextu toho, že si informace o pohřbu mohla jednoduše zjistit od dalších členů rodiny, kteří se podíleli na jeho zařizování, jako účelové33. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že vztah sester nebyl takového charakteru a intenzity, že by úmrtí bylo způsobilé vyvolat u žalobkyně duševní útrapy v takové míře, aby odůvodňovaly přiznání jakéhokoliv odškodnění, byť se jednalo o sestry. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.

35. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobkyni povinnost hradit náhradu nákladů řízení státu ve výši 319 Kč, neboť její žaloba byla soudem zcela zamítnuta. V řízení vznikly výdaje na výslech svědkyně , jméno FO, ve výši 319 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

36. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.