10 C 137/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 44 923,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinné zaplatit žalobkyni 29 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá co do částky 15 923,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 224 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 923,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10.8.2023 uzavřela distančním způsobem se žalovaným smlouvu o úvěru s možností postupného čerpání, na jejímž základě vyplatila na jeho účet postupně v období od 10.8.2023 do 22.8.2022 peněžní prostředky v celkové výši 29 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit včetně smluveného příslušenství. Žalovaný si při uzavření smlouvy sjednal volitelné služby zpoplatněné dle Sazebníku, a to službu klidné spaní za poplatek 110 Kč, službu presto za poplatek ve výši 3 795 Kč a informační SMS servis za poplatek 29 Kč. Úvěr byl splatný dne 9.9.2023. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný 29 000 Kč na jistině, 8 290 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 110 Kč na poplatku za službu klidné spaní, 3 795 Kč na poplatku za službu presto a 29 Kč na poplatku za SMS servis a dále 3 699,90 Kč na smluvní pokutě sjednané v čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku za prodlení s úhradou dluhu (1% z dlužné jistiny po dobu trvání prodlení, přičemž žalobkyně omezila svůj nárok na prvních 90 dní prodlení). Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Opatřila si údaje o jeho příjmech a výdajích, dále jej lustrovala v různých registrech a vycházela též z údajů poskytnutých samotným žalovaným. Tyto údaje žalobkyně posoudila dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného marně vyzvala k úhradě dlužné částky. V doplnění žaloby žalobkyně specifikovala registry, ve kterých prověřovala žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Žalobkyně byla v rámci přípravy jednání usnesením soudu ze dne 24. 9. 2024, č. j. 10 C 137/2024-50, mimo jiné vyzvána, nechť označí důkazy k prokázání svých tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 10.8.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala jako úvěrující poskytnout žalovanému jakožto úvěrovanému úvěr až do výše 29 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč do 9.9.2023. RPSN úvěru činila dle smlouvy 1410,33 %. Smlouva byla označena variabilním symbolem , var. symbol, .

6. Z listiny „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a z výpisu účtu č. , č. účtu, za srpen 2023 soud zjistil, že na tento účet bylo postupně připsáno 23 plateb v souhrnné výši 29 000 Kč, a to pod VS , var. symbol, , kdy jako plátce je uvedena žalobkyně. Vlastníkem tohoto účtu je žalovaný, což má soud za prokázané sdělením , právnická osoba, . z 11.11. 2024.

7. Z listiny nazvané Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . ve spojení s další interní listinou žalobkyně s názvem „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně počítala u žalovaného s příjmem 39 100 Kč měsíčně a pravidelnými výdaji na bydlení ve výši 12 000 Kč a dalšími nezbytnému výdaji ve výši 7 000 Kč. U výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla uvedena částka 0 Kč. Z listiny s názvem Obecné principy posuzování a filozofie Společnost pak vyplývá, že žalobkyně vytvořila pro svoji potřebu dokument, v němž deklaruje, jak postupuje či jak by měla postupovat při ověření úvěruschopnosti spotřebitelů.

8. Z výpisu z účtu žalovaného č. , hodnota, za období březen 2022 až únor 2023, který si žalobkyně opařila před uzavřením smlouvy, soud zjistil, že přinejmenším v posledních několika měsících před poskytnutím úvěru žalovaný značnou část svých příjmů prosázel (opakované převody na účty označené jako www. vsadehrej.cz, TIPSPORT.CZ, Fortuna, apollogame.cz, Chance.cz, sazka.cz), přičemž se jednalo o stovky sázek měsíčně obvykle v rozmezí 100 až 300 Kč. Jiných plateb je naprosté minimu. Pokud jde o příchozí platbu ve výši 94 000 Kč ze dne 14.2.2023, se kterou žalobkyně kalkuluje jako příjmem žalovaného v tomto měsíci, jedná se o výhru u společnosti , právnická osoba, . U zbylých příchozích plateb pohybujících se obvykle v rozmezí jednotek tisíců je obvykle pokaždé uveden jiný plátce a není z nich nijak zřejmé, co je jejich důvodem. Z výpisu není zřejmé, že by žalovaný dosahoval jakéhokoliv pravidelného příjmu ze zaměstnání či podnikání.

9. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 31.5 2024 a podacím lístkem z téhož dne).

10. Z dalších provedených důkazů (souhlas se zpracováním údajů, listina s názvem ověření autorizace totožnosti, listina s názvem , jméno FO, výpis, sazebník žalobkyně, listina s názvem údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně) soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutková zjištění.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod.

17. Ač žalobkyni muselo být z jí opatřených podkladů (výpisu z účtu žalovaného za cca 1 rok) zřejmé, že žalovaný přinejmenším v posledních několika měsících většinu svých příjmů prosázel, tuto skutečnost nijak nezohlednila. Navíc zahrnovala do dosahovaných příjmů též částky, které žalobce získal jako výhry v sázkách, tedy prostředky, jejichž získání závisí zcela na náhodě. Vůbec se nezabývala zdrojem žalobcových příjmů, zda jsou setrvalé, jakož ani tím, že z výpisu účtu není zřejmé, jakým způsobem žalovaný hradí minimální výdaje, se kterými žalobkyně kalkuluje ve svém výpočtu případných disponibilních příjmů. Pokud jde o tvrzení, že platební morálku žalovaného prověřila v celé řadě registrů, uvedené přes výzvu soudu žalobkyně nedoložila jediným výstupem. Soud tak má za to, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného a že již jen na základě zjištěných skutečností neměla žalovanému vůbec úvěr poskytnout.

18. Protože žalobkyně neprokázala, že splnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Žalovanému bylo vyplaceno 29 000 Kč, přičemž ten žalobkyni ničeho nevrátil (žalovaný, který zůstal v řízení zcela nečinný, toto tvrzení žalobkyně nikterak nevyvracel). O tuto částku se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaný povinen platit jakékoliv poplatky či smluvní pokuty sjednané touto smlouvou. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl jako nedůvodnou a to i pokud jde o úrok z prodlení. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaný neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru teprve tímto rozsudkem.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci. Předmětem řízení byla částka 44 932,90 Kč plus úrok z prodlení, který soud za tímto účelem kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (8 250 Kč). Žalobkyně pak byla úspěšná co do částky 29 000 Kč (což přestavuje 54,54 % z žalované částky), a neúspěšná co do částky 15 923,90 Kč + kapitalizovaného úroku ve výši 8 250 (což přestavuje 45,46 %). Má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 9,08 % (54,54 – 45,46). Náklady řízení žalobkyně činí 3 976 Kč a z toho je:- částka 1 798 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 900 Kč jako odměna advokátovi za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť po porovnání s ostatními žalobami žalobkyně dospěl soud k závěru, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu- částka 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.,- částka 378 Kč za náhradu advokátovi za daň z přidané hodnoty [21 % z (1 500 Kč + 300 Kč)] podle § 137 odst. 3 o. s. ř.Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 360 Kč, což odpovídá 9,08 % z částky 3 976 Kč.Doplnění žaloby ze dne 5.12.2024 k výzvě soudu nepovažoval soud za účelně vynaložený úkon, neboť tato tvrzení měla a mohla být obsažena v žalobě samotné.

22. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Lhůta k plnění uvedená ve výroku I. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že není v možnostech žalovaného s ohledem na výši dlužné částky uhradit závazek v zákonné pariční lhůtě 3 dnů.