10 C 151/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 190 104,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 118 608,07 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 71 496,59 Kč spolu s -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 229 737,24 Kč od datum do datum, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 229 737,24 Kč od datum do datum, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 224 678,34 Kč od datum do datum, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 215 930,74 Kč od datum do datum, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 207 239,77 Kč od datum do datum, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 198 386,60 Kč od datum do datum, -) úrokem ve výši 12,03 % ročně z částky 190 104,66 Kč od datum do datum, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 190 104,66 Kč od datum do datum, -) úrokem 12,03 % ročně z částky 190 104,66 Kč od datum do zaplacení, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 190 104,66 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. právnická osoba poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru číslo dne datum finanční prostředky ve výši 400 000 Kč právnická osoba zkoumala úvěruschopnost žalovaného z prohlášení žalovaného o příjmech v žádosti o úvěr a z předchozí žádosti o kontokorent (19 729 Kč). Dále provedl interního hodnocení žalovaného s tím, že žalovaný měl kontokorentní úvěr s limitem 56 000 Kč se splátkou 4 667 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 25 654 Kč a nulové výdaje. příjmení tak stanovila životní výdaje dle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a výdajů na bydlení na částku ve výši 7 989 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že součástí splátky je úrok ve výši 12,03 % ročně z dlužné jistiny a sjednané poplatky. Toto však nečinil, a dostal se do prodlení. právnická osoba prohlásila dne datum zbylou část úvěru za okamžitě splatnou, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami s tím, že poslední řádná splátka byla uhrazena dne datum O zesplatnění žalovaného informovala dopisem ze dne datum Náklady vzniklé prodlením ve formě poplatků účtovaných od datum do datum činí 2 058 Kč. Žalovaný od datum do datum uhradil částku ve výši 281 391,93 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu. Žalovaný však uhradil pouze dne datum částku 11 000 Kč, dne datum částku 11 000 Kč, dne datum částku 11 000 Kč, dne datum částku 11 000 Kč, dne datum částku 11 000 Kč, dne datum částku 11 000 Kč, a dne datum částku 4 000 Kč. Žalobkyně proto požaduje jistinu ve výši 190 104,66 Kč, a shora uvedený úrok 12,03 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Skutkový stav:

3. Z úvěrové smlouvy ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako klientem soud zjistil, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč s tím, že úrok z úvěru činí 12,03% ročně a RPSN úvěru 13,28% ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných 84 splátkách ve výši 7 135 Kč měsíčně, splatných vždy do 17. dne v měsíci, počínaje datum. V souvislosti s úvěrem byly sjednán poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr, poplatek za správu úvěru a poplatek za správu splátkového účtu, to vše ve výši dle ceníku. V případě prodlení žalovaného se splácením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo více než dvou splátek bylo ujednáno, že věřitel je oprávněn zesplatnit celý úvěr. Věřiteli dále vnikl v případě prodlení nárok na úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu dle ceníku a úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Finanční prostředky měly bát nejpozději do datum převedeny na bankovní účet uvedený klientem.

4. Z příkazu k úhradě na č.l. 53 a výpisu z účtu žalovaného č. č. bankovní účet má soud za prokázané, že dne datum byla na účet žalovaného převedena částka 400 000 Kč. V okamžiku převodu shora uvedené částky byl účet žalobce přečerpán o částku 42 475 Kč, přičemž povolený kontokorent činil 43 000 Kč.

5. Dopisem ze dne datum podaným k poštovní přepravě dne datum ulice spořitelna úvěr zesplatnila s tím, že žalovaný přes upomínku neuhradil ve stanoveném termínu pohledávku na úvěrovém účtu. Uvedené má soud za prokázané dopisem právnická osoba ze dne datum a poštovním podacím archem k doporučeným zásilkám ze dne datum.

6. Podle ceníku obec spořitelny činil poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr 1% z poskytnutého úvěru a poplatek za správu úvěru 59 Kč měsíčně.

7. Z přehledu na č.l. 54 vyplývá, jakou část z uhrazených splátek ulice spořitelna započetla na jistinu, poplatky, smluvní úroky, úroky z prodlení a smluvní sankce až nakonec dospěla k dlužné jistině ve výši 229 737,24 Kč ke dni datum.

8. Z anonymizována tři slova obec anonymizováno účinných od datum soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, neboť tyto podmínky se týkají podmínek vedení běžného účtu a nikoliv podmínek poskytování úvěrů. 9. právnická osoba ke dni datum svoji pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené úvěrové smlouvy postoupila žalobkyni a o této skutečnosti informovala žalovaného dopisem ze dne datum s tím, že celková dlužná částka ke dni postoupení činí 240 076,07 Kč. Uvedené má soud za prokázané smlouvou o postoupení ze dne datum, přílohou číslo k této smlouvě obsahující přehled postoupených pohledávek, oznámením o postoupení ze dne datum a poštovního podacího archu z téhož dne.

10. Z listiny na č.l. 110 až 121 spisu soud zjistil pouze to, že právnická osoba evidovala ve svém systému ohledně žalovaného ke dni datum příjem ve výši 19 729 Kč a disponibilní příjem po odečtení splátek 7 170 Kč. Význam ostatních uvedených údajů je soudu s ohledem na použité zkratky nejasný a k jejich objasnění nedošlo ani při ústním jednání, a to s ohledem na neúčast právního zástupce žalobkyně a nemožnost poskytnout žalobkyni patřičná poučení soudem.

11. Předžalobní upomínku ze dne datum zaslala žalobkyně žalovanému doporučeným dopisem z téhož dne. Právní posouzení:

1. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně číslo Sb, o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona číslo Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti smlouvy je třeba přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Podle ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 400 000 Kč, na jejímž základě žalovanému tuto částku vyplatil dne datum. Soud se nicméně domnívá, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu, že právnická osoba úvěr poskytla, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak ji ukládá zákon. právnická osoba při poskytnutí úvěru vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným, a to ve zcela nedostatečném rozsahu. Z provedených důkazů není zřejmé, že by jakýmkoliv způsobem ověřila výši tvrzeného měsíčního příjmu a pokud jde o běžné výdaje, spokojila se s tvrzením o jejich nulové výši, což je zřejmý nesmysl. Dopočet životních výdajů pouze na základě statistického údajů, které vůbec nemusí odpovídat situaci daného dlužníka, považuje soud za nezodpovědný přístup, a to vzhledem k výši poskytnutého úvěru. Například jen výdaje spojené s bydlením se mohou několikanásobně lišit podle toho, zda žadatel bydlí ve vlastním nebo nájemním bytě nebo např. u rodiny, která po něm nepožaduje žádný příspěvek. Pokud žadatel uvedl nulové výdaje, poskytovatel úvěru měl od něj žádat bližší objasnění a doložení této atypické situace a nikoliv stanovit jejich výši sám na základě statistických dat. Z žalobních tvrzení nevyplývá, že by poskytovatel úvěru prověřil žalovaného v jakýchkoliv registrech shromažďujících údaje ohledně poskytnutých finančních produktů a platební morálce při jejich splácení. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající ust. § 86 zák. o spotřebitelského úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvních úroků. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni poskytovatele úvěru částku 118 608,07 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil, neboť celkem obdržel částku Kč 400 00 Kč a na splátkách uhradil 281 391,93 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru totiž žalovanému nevznikla povinnost hradit úroky či jakékoli odměny nebo poplatky vyplývající ze smlouvy, neboť se k tomu platně nezavázal. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. S ohledem na výši dlužné částky stanovil soud splatnost v délce trvání 60 dní od právní moci rozsudku.

13. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu ve věci tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Pro účely porovnání míry úspěchu ve věci soud vyšel nejen z výše přisouzené/zamítnuté jistiny, ale též z výše žalovaných smluvních úroků a úroků z prodlení, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 118 608 Kč a žalovaný co do částky 71 496 Kč, smluvního úrok ve výši 35 024 Kč a úroku z prodlení ve výši cca 40 000 Kč. Z uvedeného pak vyplývá, že převážně úspěšný byl žalovaný a jako takový by měl nárok na náhradu nákladů řízení, pokud by mu nějaké vznikly. Protože ale žalovaný byl v řízení zcela nečinný, žádné náklady mu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuce.