10 C 189/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 193 938,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) 93 776,88 Kč spolu s úrokem ve výši 10,6 % ročně z částky 105 469,88 Kč od 2. 2. 2024 do 5. 2. 2024, úrokem ve výši 10,6 % ročně z částky 93 867,88 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 93 867,88 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek;b) 14 987 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá, co doa) částky 91 Kč, úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 91 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 91 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení a dále úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 11 511 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení;b) částky 85 084,05 Kč, úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 111 719,05 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 648 Kč od 2. 2. 2024 do 5. 2. 2024 a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 071,05 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16.10.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 222 988,93 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze dvou úvěrových smluv s tím, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na poté, co mu žalobkyně zaslala předžalobní výzvu ze dne 9.9.2024.

2. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr v celkové výši 150 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem v sazbě 10,6% Kč p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 350 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce (bod 3 Smlouvy). Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatky za případné služby související s úvěrem (bod 4.2) či poplatky související se správou klienta v prodlení (aktuální Ceník , Anonymizováno, ). Součástí smluvního ujednání byla kapitalizace úroků do jistiny (bod 3.1 Smlouvy). Pro případ porušení povinnosti řádného splácení bylo na základě Smlouvy ujednáno oprávnění žalobkyně prohlásit úvěr za splatný a žádat po žalovaném úhradu celé dlužné částky (bod 8 Smlouvy). Žalovaný splátky řádně nehradil, a protože dlužnou částku neuhradil ani ve lhůtě stanovené upomínkou, tj. do dne 1.2.2024, žalobkyně úvěr zesplatnila, o čem žalovaného informovala oznámením ze dne 3.2.2024. Ke dni zesplatnění, tj. ke dni 1.2.2024 činila dlužná částka celkem 108 367,88 Kč. Tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 105 469,88 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 898 Kč (2 100 Kč náklady spojené s prodlením dle Ceníku , Anonymizováno, , 300 Kč za každých 10 dní prodlení; 792 Kč dlužné pojistné dle čl. 7.1. smlouvy o úvěru). Vedle toho žalobkyně ještě požadovala úhradu řádného úroku 10,6% a zákonného úroku z prodlení, obojí jdoucí z dlužné jistiny od 2.2.2024 do zaplacení (dále též jen jako Nárok 1). Pokud jde výši nároku, žalobkyně odkázala na detailní přehled všech obratů na úvěrovém účtu. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřila výši jeho mzdy a závazků a zohlednila běžné výdaje, jejichž výši stanovila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a ekonomického modelu zohledňujícího životní náklady.

3. Dne 18.7.2019 uzavřela žalobkyně s žalovaným další Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr v celkové výši 150 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem v sazbě 10,6% Kč p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 351 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce (bod 3 Smlouvy). Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatky za případné služby související s úvěrem (bod 4.2) či poplatky související se správou klienta v prodlení (aktuální Ceník , Anonymizováno, ). Součástí smluvního ujednání byla kapitalizace úroků do jistiny (bod 3.1 Smlouvy). Pro případ porušení povinnosti řádného splácení bylo na základě Smlouvy ujednáno oprávnění žalobkyně prohlásit úvěr za splatný a žádat po žalovaném úhradu celé dlužné částky (bod 8 Smlouvy). Žalovaný splátky řádně nehradil, a protože dlužnou částku neuhradil ani ve lhůtě stanovené upomínkou, tj. do dne 1.2.2024, žalobkyně úvěr zesplatnila, o čem žalovaného informovala oznámením ze dne 3.2.2024. Ke dni zesplatnění, tj. ke dni 1.2.2024 činila dlužná částka celkem 114 621,05 Kč. Tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 111 719,05 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 902 Kč (2 100 Kč náklady spojené s prodlením dle Ceníku , Anonymizováno, , 300 Kč za každých 10 dní prodlení; 802 Kč dlužné pojistné dle dle čl. 7.1. smlouvy o úvěru). Vedle toho žalobkyně ještě požadovala úhradu řádného úroku 10,6% a zákonného úroku z prodlení, obojí jdoucí z dlužné jistiny od 2.2.2024 do zaplacení (dále též jen jako Nárok 2). Pokud jde výši nároku, žalobkyně odkázala na detailní přehled všech obratů na úvěrovém účtu. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřila výši jeho mzdy a závazků a zohlednila běžné výdaje, jejichž výši stanovila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a ekonomického modelu zohledňujícího životní náklady.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jednak s tím, že žalobkyně neprokázala uzavření předmětných úvěrových smluv, jednak s tím, že žalobkyně řádně neprověřila jeho úvěruschopnost, jak ji ukládá zákon. Žalobkyně totiž vycházela z ekonomického modelu bez zjištění a ověření konkrétních informací o žadateli, jeho příjmů a faktických výdajů. Žalobkyně si neověřila u koho, a na jak dlouho, je žalovaný zaměstnán a zda není ve výpovědní lhůtě. Nezohlednila skutečnost, že žalovaný nebyl schopen za celý doložený rok cokoliv ušetřit a dostal se do ještě většího debetu, než byl rok před tím. Obě smlouvy proto považuje za absolutně neplatné se všemi důsledky s tím spojenými. Žalovaný odkázal na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu s tím, že závěry v nich obsažené ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti považuje v této věci za přiléhavé.

5. Na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 16.1.2025 bylo řízení zastaveno co do částky 5 891 Kč, přičemž v částce 2 989 Kč se jednalo o poplatky z Nároku 1 a v částce 2 902 Kč o poplatky z Nároku 2. Zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila platbami žalovaného na Nárok 1 ze dne 5.2.2024 ve výši 9 500 Kč a ze dne 13.3.2024 ve výši 5 000 Kč s tím, že úhradu ze dne 5.2.2024 započetla v částce 2 989 Kč na dlužné poplatky, v částce 6 602 Kč na jistinu, přičemž na jistinu započetla rovněž druhou úhradu ve výši 5 000 Kč. V případě Nároku 2 z platby ze dne 5.2.2024 žalobkyně započetla částku 2 902 Kč na dlužné poplatky a částku 6 648 Kč na jistinu, na kterou započetla rovněž druhou úhradu ve výši 5 000 Kč.

6. Na základě dalšího částečného zpětvzetí žaloby ze dne 13.3.2025 bylo řízení zastaveno co do částky 11 511 Kč včetně úroku z prodlení z částky 11 511 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení z Nároku 1, a co do částky 11 648 Kč včetně úroku z prodlení z částky 11 648 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení z Nároku 2. Toto zpětvzetí žalobkyně odůvodnila tím, že v předchozím zpětvzetí nezohlednila všechny shora uvedené platby ze dne 5.2.2024 a 13.3.2024.Skutkový stav:

7. Žalovaný učinil v průběhu řízení nesporným, že žalobkyni celkem uhradil částku 279 502 Kč uváděnou v podání žalobkyně ze dne 16. 1. 2025 (tj. 129 989 Kč na Nárok 1, 120 436 Kč na Nárok 2 a dále shora uvedené platby ze dne 5.2.2024 a 13.3.2024 v celkové výši 29 050 Kč).Nárok 18. Z úvěrové smlouvy ze dne 25.3.2019 (dále také jen jako „Smlouva 1“), soud zjistil, že žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému neúčelový úvěr ve výši 150 000 Kč při úrokové sazbě 10,60% ročně s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 335 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 23.4.2019 (bod 3 Smlouvy). Strany si dále ujednaly, že úroky z úvěru se budou připisovat k jistině úvěru a jako takové budou úročeny společně s jistinou a spláceny zároveň s jistinou (bod 3.1). Pokud platba nebude postačovat na úhradu splatných pohledávek, bylo dohodnuto, že pohledávky budou placeny v následujícím pořadí: náhrada nákladu vzniklých žalobkyni v souvislosti s případným vymáháním pohledávek, náhrada ostatních nákladu vzniklých v souvislosti s úvěrovým vztahem, ceny související s úvěrem a smluvní pokuty (porušení peněžitého dluhu), úroky z úvěru, úroky z prodlení, jistina úvěru v pořadí od splátky nejdříve splatné, smluvní pokuty (porušení nepeněžité povinnosti), ostatní pohledávky z úvěru (bod 3.3). Dále se žalovaný zavázal hradit žalobkyni v souvislosti s úvěrem veškeré ceny podle ceníku. Pro případ porušení povinnosti řádného splácení (prodlení se splácením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek) bylo ujednáno oprávnění žalobkyně prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě a žádat po žalovaném úhradu celé dlužné částky (bod 8.1 a 8.2 Smlouvy). V čl. 7 bylo ujednáno pojištění schopnosti splácet pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti žalovaného, kdy paušální náhrada za toto pojištění činila 198 Kč měsíčně. Dle čl. 1 nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník.

9. Z ceníku účinného od 1.9.2023 soud zjistil, že v případě nedodržení smluvních podmínek úvěru činí náklady spojené s prodlením 300 Kč za 10 dní v prodlení s tím, že tyto náklady budou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni v prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč.

10. Uzavření Smlouvy 1 prostřednictvím elektronického bankovnictví v aplikaci George má soud za prokázané výpisy z interního systému žalobkyně s názvem Detail zadané operace na č.l. 150 až 158 dokumentujícími jednotlivé kroky stran v rámci kontraktačního procesu včetně časového údaje o jejich uskutečnění a smlouvou o bankovní identitě žalovaného na č.l. 148.

11. V rámci kontraktačního procesu se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného, kdy disponovala jednak údaji sdělenými žalovaným (náklady na bydlení ve výši 7 500 Kč, nulové splátky mimo úvěrů poskytnutých žalobkyní a nulové výdaje na výživné, srážky ze mzdy či léky), jednak interními údaji čerpanými z historie žalovaného, jako jejího klienta (kdy zohlednila příjmy ve výši 36 718 Kč/měsíčně, existenci kontokorentního úvěru u žalobkyně s limitem 100 000 Kč a orientační splátkou 8 333 Kč, neexistence negativních informací např. o podvodném jednání či exekučním řízení). Dále si žalobkyně ověřila v CCB předchozí splátkovou morálku žalovaného s tím, že žalovaný nemá žádné jiné úvěry než právě shora uvedených kontokorent (viz posouzení úvěruschopnosti na č.l. 104 a listina na č.l 149 zachycující informace sdělené žalovaným).

12. Čerpání úvěru ve výši 150 000 Kč dne 25.3.2019 dle Smlouvy 1 má soud za prokázané výpisem z úvěrového účtu na č.l. 111.

13. Dopisem ze dne 30.12.2023 žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 9 500 Kč do 1.2.2024 s tím, že jinak přistoupí k zesplatnění úvěru (viz dopis žalobkyně na č.l. 28).

14. Žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 3.2.2024, že ke dni 1.2.2024 úvěr zesplatnila z důvodu, že žalovaný přes upomínku neuhradil dlužnou pohledávku (viz dopis žalované ze dne 3.2.2024 na č.l. 16 s podacím kódem).

15. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 105 469,98 Kč a dluh na poplatcích 2 898 Kč. Žalovaný hradil úvěrové splátky zejména v letech 2022 a 2023 s prodlením, přičemž v roce 2023 učinil poslední platbu dne 30.10.2023 (viz listina na č.l. 105 – 109 nazvaná podklady pre súdne konanie obsahující přehled všech plateb včetně uvedení toho, na co byly započteny, a zoznam splátok úveru na čl. 22-24). Na Smlouvu 1 žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil dne 5.2. 2024 částku 9 500 Kč a dne 13.3.2024 částku 5 000 Kč, přičemž z první platby žalobkyně započetla 2 898 Kč na dlužné poplatky, vše ostatní bylo započteno na jistinu (viz. zoznam splátok úveru na č.l. 112).Nárok 216. Z úvěrové smlouvy ze dne 18.7.2019 (dále také jen jako „Smlouva 2“), soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému neúčelový úvěr ve výši 150 000 Kč při úrokové sazbě 10,60% ročně s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 351 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 20.8.2019 (bod 3 Smlouvy). Strany si dále ujednaly, že úroky z úvěru se budou připisovat k jistině úvěru a jako takové budou úročeny společně s jistinou a budou spláceny zároveň s jistinou (bod 3.1). Pokud platba nebude postačovat na úhradu splatných pohledávek, bylo dohodnuto, že pohledávky budou placeny v následujícím pořadí: náhrada nákladu vzniklých v souvislosti s případným vymáháním pohledávek, náhrada ostatních nákladu vzniklých v souvislosti s úvěrovým vztahem, ceny související s úvěrem a smluvní pokuty (porušení peněžitého dluhu), úroky z úvěru, úroky z prodlení, jistina úvěru v pořadí od splátky nejdříve splatné, smluvní pokuty (porušení nepeněžité povinnosti), ostatní pohledávky z úvěru (bod 3.3). Dále se žalovaný zavázal hradit žalobkyni v souvislosti s úvěrem veškeré ceny podle ceníku. Pro případ porušení povinnosti řádného splácení (prodlení se splácením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek) bylo ujednáno oprávnění žalobkyně prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě a žádat po žalovaném úhradu celé dlužné částky (bod 8.1 a 8.2 Smlouvy). V čl. 7 bylo ujednáno pojištění schopnosti splácet pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti žalovaného, kdy paušální náhrada za toto pojištění činila 199 Kč měsíčně. Dle čl. 1 nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník.

17. Z ceníku účinného od 1.9.2023 soud zjistil, že v případě nedodržení smluvních podmínek k úvěru činí náklady spojené s prodlením 300 Kč za 10 dní v prodlení s tím, že tyto náklady budou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dni v prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč.

18. Uzavření Smlouvy 2 prostřednictvím elektronického bankovnictví v aplikaci , Anonymizováno, má soud za prokázané výpisy z interního systému žalobkyně s názvem Detail zadané operace na č.l. 139 až 148 dokumentujícími jednotlivé kroky stran v rámci kontraktačního procesu včetně časového údaje o jejich uskutečnění a smlouvou o bankovní identitě žalovaného na č.l. 148.

19. V rámci kontraktačního procesu se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného, kdy disponovala jednak údaji sdělenými žalovaným (náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, nulové splátky mimo úvěrů poskytnutých žalobkyní a nulové výdaje na výživné, srážky ze mzdy či léky), jednak interními údaji čerpanými z historie žalovaného jako jejího klienta (příjmy ve výši 35 398 Kč/měsíčně, existence kontokorentního úvěru u žalobkyně s limitem 100 000 Kč a orientační splátkou 8 333 Kč, existence revolvingového úvěru u žalobkyně s limitem 50 000 a orientační splátkou 2 500 Kč a existence spotřebního úvěru u žalobkyně se splátkou 2 335 Kč, dále neexistence negativních informací např. o podvodném jednání či exekučním řízení). Dále si ověřila v CCB předchozí splátkovou morálku klienta s tím, že žalovaný nemá žádné jiné úvěry než ty shora uvedené (viz posouzení úvěruschopnosti na č.l. 103 a listina na č.l 147 zachycující informace sdělené žalovaným).

20. Čerpání úvěru ve výši 150 000 Kč dne 18.7.2019 dle Smlouvy 2 má soud za prokázané výpisem z úvěrového účtu na č.l. 110.

21. Dopisem ze dne 30.12.2023 žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 9 550 Kč do 1.2.2024 s tím, že jinak přistoupí k zesplatnění úvěru (viz dopis žalobkyně na č.l. 42).

22. Žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 3.2.2024, že ke dni 1.2.2024 úvěr zesplatnila z důvodu, že žalovaný přes upomínku neuhradil dlužnou pohledávku (viz dopis žalované ze dne 3.2.2024 na č.l. 31 s podacím kódem).

23. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 111 719,05 Kč a dluh na poplatcích 2 902 Kč. Žalovaný hradil úvěrové splátky zejména v letech 2022 a 2023 s prodlením, přičemž v roce 2023 učinil poslední platbu dne 30.10.2023 (viz listina na č.l. 114-117 nazvaná podklady pre súdne konanie obsahující přehled všech plateb včetně uvedení toho, na co byly započteny, a zoznam splátok úveru na čl. 36-38). Na Smlouvu 1 žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil dne 5.2. 2024 částku 9 550 Kč a dne 13.3.2024 částku 5 000 Kč, přičemž z první platby bylo započteno 2 902 Kč na dlužné poplatky, vše ostatní bylo započteno na jistinu (viz. zoznam splátok úveru na č.l. 113).

24. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období březen 2018 až červenec 2019, jejichž obsah byl žalobkyni znám, soud zjistil, že žalovaný měl na počátku shora uvedeného období sjednán kontokorent ve výši 29 000 Kč, který mu byl poté, co jej vyčerpal, počínaje měsícem lednem 2019 navýšen na 100 000 Kč při úrokové sazbě 18,9% ročně. Tento kontokorent téměř v plné výši vyčerpal ihned v lednu 2019. Žalovaný vložil v období od 18.2.2019 do 7.6.2019 na svůj účet v hotovosti v sedmi platbách částku v celkové výši cca 110 000 Kč. V každém měsíčním výpisu se vyskytovala příchozí platba/platby od společnosti , právnická osoba, s poznámkou, že se jedná o doplatek mzdy, popřípadě zálohu na mzdu. Jednalo o různě vysoké částky, přičemž ve třech měsících předcházejících uzavření Smlouvy 1 šlo průměrně o částku cca 29 300 Kč/měsíčně a ve třech měsících předcházejících uzavření Smlouvy 2 šlo průměrně o částku cca 28 000 Kč/měsíčně. Z výpisu nelze dovodit jakékoliv platby sázkovým kancelářím.

25. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky (viz předžalobní výzva ze dne 9.9.2024 a obálka k doporučené zásilce s datem podání 9.9.2024).

26. Pokud jde o aktuální finanční situaci žalovaného, žalovaný dosahuje měsíčně příjmu v rozmezí 41 500 Kč až 45 000 Kč (viz. výplatní pásky za leden a únor 2025), na nájemném hradí 29 000 Kč měsíčně (viz nájemní smlouva uzavřená dne 10.12.2024, podle které v bytě s žalovaným bydlí další dvě osoby, z nichž jedna je , jméno FO, ) a má další tři úvěry, kdy úvěrové splátky činí 5 975 Kč (za úvěr u , právnická osoba, ve výši 100 000 Kč při RPSN úvěru 90,9% a splatnosti úvěru do července 2027), 1 416 Kč za úvěr u , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč měsíčně při RPSN 194,04% a splatnosti úvěru v dubnu 2025 (viz úvěrová smlouva uzavřená s , právnická osoba, . ze dne 24.7.2023 a úvěrová smlouva uzavřená s , právnická osoba, . ze dne 17.4.2024). Dále má úvěr od společnosti , právnická osoba, . s jednorázovou splátkou ve výši 90 000 Kč, která byla splatná dne 15.4.2025 na úvěr ve výši 50 000 Kč s měsíční sazba úroku 15% (viz úvěrová smlouva uzavřená s , právnická osoba, . ze dne 16.4.2024). Dle výpisu z centrální evidence obyvatel má žalovaný syna , jméno FO, narozeného 9.7.2022. Sám žalovaný ve svém podání ze dne 27.3.2025 uvedl, že měsíčně dosahuje příjmu ve výši 50 000 Kč až 55 000 Kč čistého s tím, že cca 20 000 Kč z toho odpovídá cestovním náhradám a dietám.

27. Z ostatních provedených důkazů /záznam o poskytnutí předsmluvních informací/ soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění.

28. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že s žalovaným jako spotřebitelem uzavřela prostřednictvím aplikace George jak Smlouvu 1, tak Smlouvu 2, a že na jejichž základě vyplatila žalovanému celkem 2x 150 000 Kč. Při uzavření obou smluv žalobkyně disponovala údaji o výši jeho mzdy za poslední tři měsíce před podáním žádosti o úvěr a údaji o výši jeho závazků z úvěrových produktů s tím, že všechny úvěry žalovaný čerpal výhradně u žalobkyně. Z důvodu prodlení s úhradou přinejmenším dvou splátek, žalobkyně přistoupila k zesplatnění obou úvěrů ke dni 1.2.2024. Ke dni zesplatnění žalovaný na Smlouvu 1 uhradil celkem 129 989 Kč a na Smlouvu 2 částku 120 463 Kč. Poté ještě uhradil 14 500 Kč na Smlouvu 1 a 14 550 Kč na Smlouvu 2.Právní hodnocení:

29. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

30. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byla žalobkyně povinna provést před poskytnutím každého úvěru prověření úvěruschopnosti žalovaného, jak ji ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen z. s. ú.), podle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 z. s. ú. je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 z. s. ú.).

33. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, této své povinnosti žalobkyně řádně dostála pouze v případě Smlouvy 1, kdy si prověřila jednak jeho závazky a splátkovou morálku v registru , Anonymizováno, , jednak výši jeho příjmů v interním systému, neboť vedla jeho běžný účet, na který žalovanému chodila mzda. Pokud dále vycházela z informací poskytnutých žalovaným, který výslovně uvedl, že nehradí výživné, nemá srážky ze mzdy a nemá ani žádné závazky mimo , Anonymizováno, (což odpovídalo i datům získaným z registru , Anonymizováno, ), a ekonomického modelu zohledňujícího běžné výdaje, a to v situaci, kdy z ničeho nevyplývalo, že by žalovaným deklarované výdaje neodpovídaly skutečnosti, považuje soud její úsudek, že žalovaný je s ohledem na jeho mzdu ve výši cca 29 300 Kč měsíčně schopen splácet vedle svých dalších závazků částku cca 2 350 Kč po dobu osmi let, za přiléhavý a věcně správný. V situaci, kdy se jednalo o jejího dlouhodobého klienta, ke kterému neměla žádné negativní poznatky, kdy jeho jediným známým dalším závazkem byl nesplacený kontokorent ve výši 100 000 na běžném účtu vedeném žalobkyní, považuje soud množství informací, které si pro tento účel obstarala, za plně vyhovující. Pokud jde výdaje hrazené z běžného účtu žalovaného, nefigurují zde žádné platby, které by svědčily o rizikovém chování žalovaného, nebo ze kterých by bylo možno usoudit na nepravdivost údajů sdělených žalovaným. Závěry obsažené v judikatuře zmíněné žalovaným považuje soud za nepřiléhavé, neboť ze shora uvedeného vyplývá, že žalobkyně provedla vlastní šetření a nespokojila se pouze s údaji uvedenými žalovaným.

34. Žalovaný je tak povinen dostát závazkům ze Smlouvy 1 a uhradit žalobkyni zbylou jistinu včetně sjednaného úroku a úroku z prodlení. Žalovaný učinil výši úhrad provedených na Smlouvu 1 nespornou a pokud jde o správnost zápočtu plateb na jednotlivé nároky, nevznesl v tomto směru žádné námitky. Soud proto žalobě pokud jde o Nárok 1 vyhověl, a to až na částku 91 Kč na jistině včetně příslušenstvím (kdy žalobkyně byť tuto částku z platby ze dne 5.2.2024 dle svých tvrzení započetla na jistinu, uvedené nijak v žalobě, či zpětvzetích nezohlednila). Dále soud žalobu zamítl, co do smluveného úroku z jistiny ve výši 11 511 Kč, a to za období, kdy tato částka byla dle tvrzení žalobkyně již uhrazena.

35. V případě Smlouvy 2 dospěl soud k závěru, že žalobkyně prověření úvěruschopnosti žalovaného podcenila, když nijak nepřihlédla k rychlému tempu dalšího zadlužování žalovaného, který ani ne za čtyři měsíce od poskytnutí prvního úvěru, požádal o další úvěr, přičemž žalobkyni bylo známo, že v mezidobí mu přibyl další jeden závazek. V této situaci se měla podrobněji zabývat nejen příjmovou složkou a výdaji za splátky úvěru, ale též běžnými výdaji žalovaného a nespoléhat se v případě výdajů pouze na ekonomický model. Za situace, kdy žalobkyně disponovala informacemi, že žalovaný si od ledna 2019 navýšil kontokorent z 29 000 Kč na 100 000 Kč při úrokové sazbě 18,9% ročně a tento okamžitě beze zbytku využil, že v březnu 2019 čerpal úvěr 150 000 Kč, aniž by cokoliv z toho využil na úhradu výrazně nákladnějšího konktokorentu, že v červnu čerpal u žalované revolvingový úvěr ve výši 50 000 Kč, aby si v dalším měsíci požádal o další úvěr ve výši 150 000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla zpozornět a důkladně prověřit finanční situaci žalovaného podrobnějšími dotazy zejména na jeho výdaje, a to bez ohledu na to, zda předchozí úvěry řádné splácí. Již v tomto okamžiku u ní mělo vzniknout podezření, zda se žalovaný neocitl v tzv. dluhové spirále, kdy předchozí úvěry hradí z těch nově poskytnutých. Pokud tak neučinila, nedostála řádně zákonné povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, a proto ani neměla žalovanému úvěr poskytnout.

36. Podle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

37. K této neplatnosti je třeba dle názoru soudu nutno přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá z. s. ú.). Ústavní soud totiž ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

38. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Soud tak považuje Smlouvu 2 za absolutně neplatnou a na poskytnuté plnění hledí jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, přičemž pokud jde o jeho výši, soud přihlédl ke všem platbám žalovaného, které v mezidobí učinil. Žalobkyně žalovanému poskytla 150 000 Kč a ten ji uhradil celkem 135 013 Kč. Rozdíl těchto dvou částek ve výši 14 987 Kč pak představuje bezdůvodné obohacení na jeho straně, které je povinen vrátit žalobkyni zpět. Soud tak uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 14 987 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že Smlouva 2 je neplatná, není žalovaný podle této smlouvy povinen platit žádné úroky či poplatky a ani úroky z prodlení, neboť vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaný neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, když lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 z.s.ú. teprve tímto rozsudkem.

40. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že žalovaný oba úvěry dlouhodobě splácel, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2022, má soud za to, že tato skutečnost není s to prokázat řádné prověření úvěruschopnosti. Především věřitel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením úvěrové smlouvy. To, zda tuto povinnost splnil, je proto nutné posuzovat k okamžiku, který předcházel uzavření smlouvy. Pokut tuto povinnost porušil, potom je uzavřená smlouva absolutně neplatná, a to od počátku, tedy od okamžiku jejího uzavření. Pozdější zhojení smlouvy, jež je absolutně neplatná, není možné. Přistoupit na názor, že pro závěr, zda je úvěrová smlouva neplatná, nepostačuje samo zjištění, že věřitel řádně neposoudila úvěruschopnost spotřebitele, by tak popíralo preventivní funkci, kterou má zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy. České soudy jsou navíc povinny interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem, neboť ochrana spotřebitele představuje jeden z principů, za nichž je založeno fungování Evropské unie a kterými se musí řídit členské státy. Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/2022 „porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením (čl. 8 směrnice 2008/48) nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní“. Pro rozhodnutí českých soudů je toto rozhodnutí tím významnější, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podaná českými soudy a Soudní dvůr vykládal směrnici na podkladě českého práva.

41. Pokud jde o stanovení lhůty, v jaké má žalovaný splnit povinnosti uložené žalobou, je nutné rozlišit částku přiznanou pod bodem a) a pod bodem b) výroku č. I., a to s ohledem na ust. § 87 odst. 2 z.s.ú.

42. Při stanovení lhůty k úhradě částky uvedené pod bodem a) výroku I. postupoval soud podle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a s ohledem na momentální situaci žalovaného mu umožnil uhradit přisouzenou částku ve splátkách po 10 000 Kč (s výhradou ztráty splátek) tak, aby tato byla uhrazena do cca jednoho roku, přičemž přihlédl též k tomu, že žalobkyně je bankou a že se jedná o závazek z úvěrové smlouvy, který se dále úročí.

43. V případě částky uvedené pod bodem b) výroku I. stanovil soud s ohledem na ust. § 87 odst. 2 z. s. ú. splátky pouze ve výši 500 Kč měsíčně (a to bez ztráty výhody splátek). Zohlednil při tom výši přiznaného nároku a momentální možnosti žalovaného, který dosahuje měsíčně příjmu přinejmenším ve výši 45 000 Kč, má závazky ve shora uvedené výši, jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a na nákladech spojených s bydlením hradí částku 29 000 Kč, z níž na něj připadá maximálně ½ s ohledem na počet osob v domácnosti.

44. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud soud porovná v jakém rozsahu bylo žalobě vyhověno, a v jakém rozsahu byla zamítnuta (a to za situace, kdy kapitalizuje žalované úroky ke dni vyhlášení rozsudku) a přihlédne též částkám, ohledně nichž došlo k zastavení řízení (§ 146 odst. 2 o.s.ř.), kdy procesní zavinění na tomto tíží žalobkyni, lze uzavřít, že obě strany byly úspěšné co do ½ předmětu řízení. V takové situaci ani jedna z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení