10 C 191/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 45 303,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 472 Kč a dále 3 754 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalované se zamítá co do částky- 17 977,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 722,06 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 753,59 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 009,97 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 18,37 % ročně z částky 18 009,97 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení,- 10 099,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 872,65 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 837,12 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 061,23 Kč od 30. 7. 2024 zaplacení a úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 9 061,23 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 45 303,48 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne 9. 11. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru 2“) a dne 28. 8. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru 1“ a společně se Smlouvou 2 jako „smlouvy o úvěru“), jejichž součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy o úvěru. Na základě smluv o úvěru byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a 20 000 Kč, které se zavázala žalovaná splácet, což však neučinila, ačkoliv k tomu byla vyzývána. Pohledávky ze smluv o úvěru byly následně postoupeny na žalobkyni, která vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak ta dlužnou částku dosud neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Dne 28. 8. 2022 společnost , právnická osoba, (dále jen „poskytovatel“) a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o úvěru 1, na základě které poskytovatel úvěru poskytl žalované v hotovosti 13 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 497 Kč vrátit v pravidelných 65 týdenních splátkách po 362 Kč. Ze smluvních podmínek vyplývá, že úroková sazba činila 69% ročně a RPSN úvěru činila 127,68 %. /viz smlouva o úvěru 1, zákaznická karta, smluvní podmínky/ Poskytovatel při uzavření smlouvy vycházel z toho, že žalovaná má čisté příjmy 11 470 Kč, další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč, interní splátky 1 531 Kč, odhadované měsíční výdaje 6 000 Kč, nemá jiný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá bankovní účet. /viz zákaznická karta/5. Dne 9. 11. 2022 poskytovatel a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru 2, na jejímž základě poskytovatel úvěru poskytl žalované v hotovosti 20 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 19 107 Kč vrátit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 502 Kč. Ze smluvních podmínek vyplývá, že úroková sazby činila 76% ročně a RPSN úvěru činila 128,19 %. /viz smlouva o úvěru 2, zákaznická karta, smluvní podmínky/ Poskytovatel při uzavření smlouvy vycházel z toho, že žalovaná má čisté příjmy 11 408 Kč, další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč, interní splátky 3124 Kč, odhadované měsíční výdaje 9 000 Kč, nemá jiný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá bankovní účet. /viz zákaznická karta/6. Žalovaná uhradila na pohledávku ze smlouvy o úvěru 1 částku 9 246 Kč a na pohledávku ze smlouvy o úvěru 2 částku 6 528 Kč. /viz tabulka umoření i tvrzení žalobkyně/7. Pohledávky z uvedených smluv o úvěru byly postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, přičemž před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky /viz oznámení ze dne 29. 7. 2024 o postoupení pohledávek, dopis ze dne 29. 7. 2024, předžalobní výzva, podací lístky, potvrzení o úhradě úplaty za postoupení pohledávek, příloha č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek/8. Ze statistických údajů ČNB – sestavy 1144 – uvádějící úrokové sazby u Korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu a listopadu roku 2022 soud zjistil, že v případě úvěrů poskytnutých v tomto období domácnostem na spotřebu s dobou splatnosti 1 až 5 let činil úrok v průměru 9,89 % a 10,12 % ročně. /viz listina stažená ze stránek ČNB Sestava 1144/9. Z dalších provedených důkazů soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutková zjištění.

10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

15. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. Poskytovatel úvěru v projednávané věci nedostatečně ověřil uváděný příjem žalované jako žadatele o úvěr, když neměl ani u jedné smlouvy o úvěru k dispozici žádné podklady k příjmům žalované, nebo je měl, ale žalobkyně uvedené nebyla schopna v řízení nijak prokázat. Poskytovatel úvěru tak nedostatečně zkoumal příjmy žalované, resp. žalobkyně dostatečné zkoumání příjmů žalovaného v době uzavření smluv o úvěru nebyla schopna soudu prokázat. Obdobná situace platí i v případě výdajů žalované, které poskytovatel úvěru v zákaznické kartě uvedl ve výši 6 000 Kč a 9 000 Kč, avšak uvedené nijak neověřoval, resp. žalobkyně uvedené soudu neprokázala – nebylo tak prokázáno, že bylo zjišťováno, zda například žalovaná čerpá hypotéku nebo platí nájem, v jaké výši, komu, jaké výdaje vynakládá na potraviny, ošacení, drogerii apod. Žalobkyně soudu ani nijak konkrétně nedoložila, jak bylo zkoumáno, zda žalovaná nesplácí jiné úvěry. Soud tak má za to, že poskytovatel úvěru řádně nedostál své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované a s ohledem na zjištěné skutečnosti neměl žalované vůbec úvěr poskytnout.

18. Protože žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost vyplývající § 86 odst. 1 SpotřÚ, v souladu s § 87 odst. 1 SpotřÚ je nutné úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění je potom nutné nahlížet jako na bezdůvodné obohacení.

19. Žalované bylo vyplaceno 13 000 Kč a 20 000 Kč, přičemž žalobkyni vrátila částku 9 249 Kč a 6 528 Kč. Rozdíl ve výši 3 754 Kč a 13 472 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované a proto soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaná povinna platit jakékoliv poplatky či smluvní pokuty sjednané touto smlouvou. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou, a to i pokud jde o úrok z prodlení. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaná neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 SpotřÚ teprve tímto rozsudkem. Tuto lhůtu soud určil v délce uvedené ve výroku tohoto rozsudku, když soud má ze skutkových zjištění (s přihlédnutím k tomu, že žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela nečinná a nutnost stanovení delší lhůty netvrdila) za to, že lhůta k plnění stanovená podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) by byla pro žalovanou příliš přísná a neodpovídala by jejím možnostem.

20. Soud na tomto místě považuje za vhodné podotknout, že i kdyby nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy ze shora uvedených důvodů, má soud za to, že by ke stejnému závěru o neplatnosti smlouvy dospěl z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba ve výši vyšších desítek % ročně, resp. roční procentní sazba nákladů, která zohledňuje všechny účtované poplatky za úvěr, totiž u obou smluv cca sedminásobně překračuje průměrnou úrokovou sazbu v době a místě poskytnutí úvěru, jak bylo zjištěno provedeným dokazován a jak je i soudu známo z jeho úřední činnosti.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšný ve věci byl žalovaný, kterému však vzhledem k jeho nečinnosti v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.