10 C 192/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 524,82 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 5. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se v žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 524,82 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 30 524,82 Kč od 12. 5. 2021 do 4. 8. 2021 a smluvním úrokem z prodlení co do rozdílu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 8. 2021 do zaplacení z částky 30 524,82 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18.9.2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 524,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním že účastníci uzavřeli dne 30.12.2020 dle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvu o podnikatelském úvěru č. [anonymizováno], dle které byl žalovanému jako podnikateli poskytnut úvěr, na který se nevztahuje zákon č. 257/2016 Sb. K uzavření smlouvy došlo postupem uvedeným v čl. 2 smlouvy o úvěru, a to v okamžiku připojení jedinečné elektronického SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jeho verifikovaný mobilní telefony, přičemž SMS kód připojený na smlouvu o úvěru nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému smluvní dokumentaci na verifikovaný email ve formátu Pdf, ve kterém byl systémem vygenerovaný automaticky čas připojení SMS kódu a samotný SMS kód. K ověření totožnosti žalovaný žalobkyni zaslal fotokopii dokladu totožnosti. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 15 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet] sjednaný ve smlouvě, a to 30.12.2020 Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do 29.1 2021 společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy a úrokem (čl. 1 a [číslo] Smlouvy o úvěru). Následně se účastníci domluvili na prodloužení data splatnosti do 11.5.2021 postupem dle čl. 3 smlouvy o úvěru. Žalovaný svůj závazek nesplnil, dostal se do prodlení, v důsledku čehož ztratil nárok na úhradu poplatku za sjednání a čerpání úvěru pro uplatnění slevy a úrok dle čl. 1 h. Žalobkyni tak vznikl v důsledku prodlení nárok na poplatek ve dle čl. 1 smlouvu ve výši 15 524,82 Kč. V důsledku prodlení má žalobkyně dále právo na 1/ smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a poplatku za sjednání a čerpání úvěru a úroku ve výši 15 524,82 Kč od splatnosti úvěru 11.5.2021 do zaplacení (čl. 5 smlouvy o úvěru), 2/ smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč vypočtenou jako 10 % z jistiny úvěru k 5., 10., 15. a 20. dni prodlení, tedy celkem 40 % z částky jistiny ve výši 15 000 Kč dle čl. 5 smlouvy, protože žalovaný byl k datu podání žaloby v prodlení déle než 20 dní. Žalovaný dluh neuhradil přes předžalobní výzvy, proto byla podána žaloba k soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Skutkový stav:

1. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 30.12.2020 má soud za prokázané, že strany uzavřely úvěrovou smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako podnikateli bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu 30 dní s tím, že datum splatnosti úvěru bylo 29.1.2021. Poplatek za sjednání a čerpání úvěru činil 14 909 Kč. Úrok z úvěru činil 50% ročně, neboli 616 Kč za dobu trvání úvěru. Podle čl. 4 odst. 2 v případě, že si strany sjednaly jakoukoliv slevu na příslušenství úvěru, je tato sleva sjednána s rozvazovací podmínkou, kdy v případě, že úvěr nebude uhrazen řádně a včas, práva o povinnosti vyplývající z ujednání o slevě zanikají. Výše poplatku za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy činila 6 134 Kč. Podle čl. 5 smlouvy po dobu prvních 90 dnů prodlení klienta se splatností úvěru nebo jeho části, bude klient povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5% denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku, dále od 91. dne prodlení ve výši 0,1% denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku, a to do jejich úplného uhrazení. Podle čl. 5 smlouvy nebude-li úvěr uhrazen do data splatnosti, je žalobkyně oprávněna nárokovat paušální poplatky ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku zaslanou k 5..10 a 20 dni trvání prodlení. Podle čl. 5 smlouvy v případě prodlení klienta s plněním jakékoliv povinnosti dle smlouvy je žalobkyně mimo jiné oprávněna předat vymáhání externí agentuře, přičemž paušální poplatku za přípravu k předání vymáhací agentuře a poplatku, který je společnost povinna uhradit vymáhací agentuře činí 15% z celkově dlužné částky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku připojením zaslaného elektronického SMS kódu ze strany žalovaného na návrhu smlouvy, což má soud za prokázané přehledem komunikace vztahující se k telefonnímu číslu [číslo] na č.l. 40, sdělením [anonymizováno] [právnická osoba], že toto telefonní číslo bylo do 13.2.2016 vedeno na žalovaného a následně na společnost [právnická osoba], jíž je žalovaný jediným jednatelem a zároveň jediným společníkem (viz výpis z obchodního rejstříku), přičemž žalovaný prokázal svoji totožnost zasláním fotokopie svého občanského průkazu.

3. Z potvrzení o provedení platby na č.l. 15 ve spojení se sdělením [právnická osoba] ze dne 23.2.2022 a výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalobkyně převedla dne 30.12.2020 na shora uvedený účet žalovaného částku 15 000 Kč.

4. Na upomínku ze dne 1.6.2021 zaslanou e-mailem žalovaný reagoval dne 2.6.2021 tak, že prodlení zdůvodnil finančními problémy zapříčiněnými špatným zdravotním stavem s tím, že prosí o možnost umoření dluhu ve splátkách.

5. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě doporučeným dopisem ze dne 24.7.2021, což má soud za prokázané tímto dopisem a podacím lístkem k doporučené zásilce ze dne 28.7.2021. Právní posouzení:

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ust. § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

9. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16.3.2021 sp.zn. 23 ICdo 56/2019 dovodil mimo jiné následující závěry: Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, na jejímž základě žalovanému tuto částku dne 30.12.2020 vyplatila, a to převodem na jeho bankovní účet. Soud se nicméně domnívá, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 588 o.z. Sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru na dobu třiceti dní ve výši 6 134 Kč (což odpovídá 41% z poskytnutého úvěru), který se navyšuje byť i za jeden den prodlení s úhradou na částku 14 909 Kč (což odpovídá 99,4% z poskytnutého úvěru) v kombinaci s celou řadou smluvních sankcí (paušálním poplatkem ve výši 500 Kč za každou ze čtyř upomínek zasílanou v rozmezí 15 dnů či 15% poplatkem z celé dlužné částky za předání pohledávky vymáhací agentuře) a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky (tedy nejen jistiny, ale i poplatku) považuje soud za nemravnou. Soud si je vědom, že hranice jednání, které lze považovat za neakceptovatelné z důvodu rozporu s dobrými mravy je v případě vztahu dvou podnikatelů méně přísná, než v případě, kdy by se jednalo o vztah podnikatele a spotřebitele, nicméně v případě žalobkyně má soud za to, že má své podnikání v podstatě postaveno na obchodním modelu, kdy již od samotného začátku počítá s tím, že úvěr nebude uhrazen včas a že z toho bude náležitě profitovat ve formě extrémně navýšeného poplatku za poskytnutí úvěru a dalších zpoplatněných úkonů, o jejichž smysluplnosti má soud značné pochybnosti (zaslání čtyř zpoplatněných upomínek v průběhu 15 dní či uhrazení cca 6 000 Kč již za samotné předání věci k vymáhání, aniž by bylo zřejmé jaké konkrétní úkony mají být vymáhající společností podniknuty a zda skutečně byly podniknuty). Žalobkyně tak vědomě staví své podnikání na neobvykle vysokém poplatku za poskytnutí úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko vyplývající ze zaměření na klienty, kterým by banky či jiné instituce poskytující úvěru za obvyklých podmínek s ohledem na míru jejich zadluženosti či platební morálku úvěr pravděpodobně ani neposkytly.

11. Na poskytnuté plnění tak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Žalovaný totiž neprokázal, že by tuto částku žalobkyni vrátil, když toto ani netvrdil. Vzhledem k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy žalovanému nevznikla povinnost hradit jakékoli paušální poplatky, smluvní pokuty či smluvní úroky z prodlení, neboť se k tomu platně nezavázal. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z., jeho výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou v návaznosti na uplynutí sedmidenní lhůty k plnění uvedené v předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 24.7.2021.

12. Na závěr soud podotýká, že část žalobkyní uplatněných nároků ani nemá oporu ve smluvních ujednáních, na které odkazuje, a soud by je tudíž nepřiznal ani v případě, že by nedospěl ke shora uvedenému závěru o neplatnosti smlouvy. Jedná se o následující nároky: -) nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši odpovídající rozdílu smluveného úroku z prodlení ve výši 0,1% denně a žalovaného úroku ve výši 0,5 % denně z částky 20 524,82 ode dne 29.5.2021, neboť počínaje 91 dnem prodlení činil smluvený úrok z prodlení nikoliv 0,5% denně, ale 0,1% denně (viz čl. 5 odst. 3 smlouvy). -) nárok na smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč jako 10% z jistiny k 5., 10., 15. a 20. dni prodlení, tedy celkem 40% částky 15 000 Kč, kdy žalobkyně odkazuje na čl. 5 smlouvy. Smlouva v uvedeném článku a ani na jiném místě ujednání o takto koncipované smluvní pokutě neobsahuje, přičemž obsahem čl. 5 smlouvy je ujednání o paušálním poplatku za odeslané upomínky ve výši 500 Kč upomínka.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., podle míry úspěchu ve věci. Přestože žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože žalovanému žádné náklady nevznikly.