10 C 194/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 998,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 998,25 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 998,25 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 854,18 Kč a částky 217 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, na náhradě nákladů řízení částku 977,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 998,25 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovaným došlo dne 2. 2. 2024 k uzavření Smlouvy o úvěru 622926016 (dále jen smlouva), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč. Následně uzavřenými dodatky č. , hodnota, až 4 byly žalovanému poskytnuty dodatečné úvěru ve výši 1 500 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč a 1 000 Kč (vše vyplaceno žalovanému v období od 2.2.2024 do 18.2.2024). Na základě uzavřené smlouvy ve znění jejich dodatků č. , hodnota, -4 tak poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 500 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 25 138 Kč spolu s příslušenstvím do 3. 3. 2024. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak ten dlužnou částku neuhradil. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti, žalobkyně přes výzvu soudu žádná tvrzení nedoplnila, přičemž pouze uvedla, že žádnými důkazy v tomto směru nedisponuje.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 13.1.2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 738 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 113,74 Kč. Soud řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne 21.5.2025 č.j. 10C 194/2024-72.

4. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

5. Mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „poskytovatel“), a žalovaným došlo dne 2. 2. 2024 k uzavření Smlouvy o úvěru 622926016 ve znění dodatků č. , hodnota, -4 uzavřených dne 4.2.20254, 9.2.2024, 13.2.2024 a 18.2.2024. Ve smlouvě bylo původně sjednáno, že poskytoval poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč na dobu 30 dnů, přičemž následně uzavřenými dodatky byl úvěru postupně navýšen až na částku 20 500 Kč s tím, že celkem má žalovaný vrátit 25 138 Kč. Úrok tak činil 4 638 Kč a RPSN úvěru 1 413,70%. Ve smlouvě se žalovaný mj. zavázal v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. /viz smlouva o úvěru včetně dodatků č. , hodnota, až 4 a obchodní podmínky/ Poskytovatel žalovanému bezhotovostně poskytl peněžní prostředky celkem v částce 20 500 Kč, a to v celkem v pěti platbách provedených převodem na účet žalovaného v období od 2.2.2024 do 18.2.2024. /viz výpisy z běžného účtu/ Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak ten dlužnou částku neuhradil. /viz předžalobní výzva za dne 17. 10. 2024, smlouva o postoupení pohledávek, včetně příloh, potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 9. 2024, poštovní podací arch, sporné prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, výpisy úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky/6. Z dalších provedených důkazů soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutková zjištění.

7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

8. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

12. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. poskytovatel jako její právní předchůdce, před uzavřením smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. Poskytovatel úvěru v projednávané věci nijak neověřil příjmy a výdaje žalovaného, nebo to v řízení alespoň žalobkyně dostatečně netvrdila, natož aby to prokázala. Soud tak má za to, že poskytovatel úvěru řádně nedostál své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 SpotřÚ a v souladu s § 87 odst. 1 SpotřÚ je nutné úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění je potom nutné nahlížet jako na bezdůvodné obohacení.

15. Žalovanému bylo vyplaceno celkem 20 500 Kč, přičemž žalobkyni vrátil částku 6 501,75 Kč a ve výši zjištěného rozdílu ve výši 13 998,25 Kč tak trvá bezdůvodné obohacení žalovaného, proto soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaný povinen platit jakékoliv poplatky či smluvní pokuty sjednané touto smlouvou. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou, a to i pokud jde o úrok z prodlení. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaný neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 SpotřÚ teprve tímto rozsudkem. Tuto lhůtu soud určil v délce uvedené ve výroku tohoto rozsudku, když soud má ze skutkových zjištění (s přihlédnutím k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela nečinný a nutnost stanovení delší lhůty netvrdil) za to, že lhůta k plnění stanovená podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) by byla pro žalovaného příliš přísná a neodpovídala by jeho možnostem.

16. Soud na tomto místě považuje za vhodné podotknout, že i kdyby nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy ze shora uvedených důvodů, má soud za to, že by ke stejnému závěru o neplatnosti smlouvy bylo možné dospět z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba ve výši vyšších cca 220% ročně totiž mnohonásobně překračuje průměrnou úrokovou sazbu v době a místě poskytnutí úvěru, která je soudu známa z úřední činnosti.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady sestávají ze (i) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč a (ii) nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 849,99 Kč (úkony byly poskytnuty předtím, než došlo k částečnému zastavení řízení na základě zpětvzetí žalobce) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně měla úspěch z 67,14 % (jelikož v částce 6 851,74 Kč zavinila zastavení řízení zpětvzetím žaloby a úspěšná byla ve zbylé části), náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení v části 34,28 %, ve které byla v řízení oproti žalovanému úspěšnější, tj. v částce ve výši 977,55 Kč. Podání ze dne 13.1.2025, jímž byla jednak žaloba částečně vzata zpět, jednak byla k výzvě soudu doplněna žalobní tvrzení, nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad, neboť doplněná tvrzení mohla být a měla být uvedena již v samotné žalobě, přičemž důvodem zpětvzetí žaloby nebylo plnění ze strany žalovaného, ale přehodnocení výše důvodně uplatněného nároku.