10 C 3/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 10 052 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, jíž se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 052 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 066 Kč od 23. 7. 2013 do 14. 4. 2024 ve výši 7 997,34 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 064,37 Kč od 15. 4. 2023 do 18. 10. 2023 ve výši 420,84 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 052,46 od 19. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro , adresa, soudnípoplatek ze žaloby ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.11.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 052 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne 14.3.2013 uzavřela se žalovaným smlouvu o 10 , právnická osoba, /2024úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 4 999 Kč, a to bezhotovostním převodem dne 25.3.2013 na bankovní účet č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve dvanácti měsíčních splátkách po 892 Kč splatných vždy do 20 dne v měsíci počínaje měsícem dubnem 2013. Celkem měl žalovaný uhradit částku 10 700 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila z informací získaných od žalovaného a dále lustrací v insolvenčním rejstříku. Ke dni 21.7.2013 došlo automaticky k zesplatnění úvěru v důsledku prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, po dobu 60 dní. Součástí žalovaného částky je též smluvní pokuta v celkové výši 258 Kč ujednaná v čl. 10.1.a), b) za prodlení s úhradou splátky po dobu delší 15 dní (2x 71,36 Kč v případě splátky č., hodnota, a 3), potažmo 30 dní (115 ,96Kč v případě splátky č. , hodnota, ). Žalovaný uhradil pouze splátku č. , hodnota, ve výši 892 Kč a následně ještě v roce 2023 částku 13,54 Kč. Žalovanou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení vztahujících se k prověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy uvedla, že žalovanému po odečtení měsíčních výdajů ve výši 7 800 Kč od příjmů ve výši 8 000 Kč zbývalo 200 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 14.3.2013 úvěrovou smlouvu, jíž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 4 999 Kč na dobu 12 měsíců s tím, že žalovaný poskytnuté finanční prostředky včetně úrokového navýšení vrátí ve dvanácti měsíčních splátkách po 892 Kč. Úvěr měl být vyplacen na účet č. 02107085972/2700. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení s úhradou splátek, a to v čl. 11 předmětné úvěrové smlouvy (prokázáno úvěrovou smlouvou č. , hodnota, ze dne 14.3.2013, prohlášením žalobkyně o splnění informační povinnosti ze dne 14.3.2013, splátkovým kalendářem ze dne 26.3.2013 a oznámením o schválení úvěru ze dne 26.3.20213).

6. Z prohlášení klienta ze dne 14.3.2013 soud zjistil, že žalovaný v něm uvedl, že jeho čistý měsíční příjem v posledních třech měsících činil 8 00 Kč čistého/měsíčně. Dále uvedl, že z platu nemá žádné srážky a naplatí ani žádné jiné závazky z titulu úhrady půjček/úvěrů/leasingů či na základě soudního rozhodnutí. Z pracovní smlouvy ze dne 30.3.2021 ve spojení s výplatními páskami za měsíc říjen až prosinec 2013 vyplývá, že žalobcův měsíční čistý příjem ze zaměstnání činil 7 386 Kč. Žalovaná při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohlednila dle listiny s názvem Hodnocení klienta podepsané žalovaným částku 8 000 Kč jako jeho celkové pravidelné měsíční příjmy a v případě výdajů částku 4 000 Kč na nájem a 3 800 Kč na jeho běžné výdaje. Dospěla tak k volným měsíčním zdrojům ve výši 200 Kč (prokázáno Hodnocením klienta ze dne 14.3.2013).

7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná eviduje od žalobce úhrady v celkové výši 905,54 Kč (prokázáno kartou klienta).

8. Z listiny nazvané Doklad o vyplacení úvěru – otisk z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud neučinil žádné skutkové závěry, a to s ohledem na to, že se nejedná o jakýkoliv standardní výpis z účtu či potvrzení banky o provedení platby. Ze vzhledu této listiny je zřejmé, že se pravděpodobně jedná o interní listinu vytvořenou samotnou žalobkyní, která tak má jako důkaz nulovou vypovídací hodnotu. Soud proto k návrhu žalobkyně oslovil UniCreditBank Czech and Slovakia, a.s. s dotazem, zda eviduje platbu tvrzenou žalobkyní ze dne 25.3.2013 na účet č. 02107085972/2700. Shora uvedená banka soudu sdělila, že s ohledem na to, že uvedená transakce proběhla před více než deseti lety, byly veškeré dokumenty dle archivního a skartačního řáduShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .10 , právnická osoba, /2024 skartovány (prokázáno sdělením UniCreditBank Czech and Slovakia, a.s. ze dne 28.2.2024.

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 19.10.2023 podanou k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno dopisem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19.10.2023 a poštovním podacím archem z téhož dne).

10. Z oznámení žalobkyně o zesplatnění úvěru ze dne 21.7.2023, jakož i z dopisu žalobkyně ze dne 20.6.2013 nazvaného Pokus o smír, neučinil soud žádné skutkové závěry, neboť žádný z provedených důkazů neprokazuje jejich odeslání žalovanému. Soud dále nijak nepřihlédl k vyjádření znalce k úročení pohledávek zabývajícího se přepočtem efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu, neboť uvedené listina nemá jakýkoliv vztah k soudem posuzované věci.

11. Pokud jde o právní posouzení, vzhledem k ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) se posuzovaný nárok řídí dosavadními právními předpisy, tj. právní úpravou obsaženou v zákoně 513/1991 Sb., obchodní zákoník účinný do 31. 12. 2013 (obch. zák.), zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (obč. zák.) a zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013.

12. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru byl věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 2 osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy mylně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když již jen na základě jím sdělených údajů bylo zřejmé, že nebude schopen poskytnutý úvěr splácet. Soudu není zřejmé, jak mohla žalobkyně dospět k závěru, že z volných prostředků ve výši 200 Kč měsíčně je možné splácet téměř 900 Kč měsíčně. Navíc z doložených výplatních pásek ji muselo být zřejmé, že žalovaný nadhodnotil své příjmy o cca 600 Kč měsíčně, neboť jím předložené výplatní pásky prokazovaly konstantní příjem ve výši 7 386 Kč/měsíčně a nikoliv žalovaným uváděný příjem 8 000 Kč/měsíčně. V podstatě se dá říct, že žalovaného základní výdaje ještě před poskytnutím úvěru přesahovaly jeho příjmy a žalobkyni musela být tato skutečnost zřejmá. Žalobkyně tak neměla žalovanému jakýkoliv úvěr poskytnout. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouvy je neplatná a na jejím základě se tak nelze domáhat jakýchkoliv nároků (např. smluveného úroku ve smyslu ust. § 497 obch. zák. či smluvní pokuty ve smyslu ust § 300 a násl. obch. zák. a § 544 a násl. obč. zák.,).

14. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla jí tvrzené prostředky ve výši 4 999 Kč, neboť v takovém případě by soud na poskytnuté plnění pohlížel jako na plněníShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .z neplatného právního důvodu ve smyslu ust. § 451 odst. 2 obč. zák., které je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, povinen vydat. Z žádného provedeného důkazu však nelze učinit závěr, že se tak skutečně stalo. Banka, jenž vedla účet, na nějž měly být prostředky převedeny, z důvodu skartace takovými informacemi již nedisponuje a žalobkyní předložená listina má z tohoto hlediska nulovou vypovídací hodnotu (viz bod 8 odůvodnění).

15. Pokud žalovaná neprokázala, že žalovanému skutečně poskytla jí tvrzené prostředky, nemohl ji vzniknout nejen nárok na vrácení částky 4 999 Kč (případně ponížené o tvrzené platby žalovaného), ale ani na jakýkoliv úrok z prodlení. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř. Žalovaný, který byl ve sporu plně úspěšný, by měl nárok na jejich náhradu, pokud by mu nějaké vznikly. Protože byl ale v řízení zcela nečinný, žádné náklady mu nevznikly a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku č. II. tohoto rozsudku.

17. Zdejšímu soudu byla věc postoupena Okresním soudem v Trutnově za stavu, kdy žalobkyní nebyl uhrazen soudní poplatek ze žaloby. Soud toto nedopatřením přehlédl a ve věci jednal. V takovém případě pak dle ust. § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká uložením povinnosti zaplatil poplatek v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé. Podle ust. § 1 písm. a) zák. o soudních poplatcích je poplatníkem poplatku v tomto případě žalobkyně jako navrhovatelka, přičemž výše soudního poplatku (1 000 Kč ) vyplývá z Položky 1 písm. a) Sazebníku poplatků.

18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. .