10 C 32/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 545 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 650 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalované se zamítá co do částky 14 895 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 545 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 18 545 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 545 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 14. 8. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované částku 17 300 Kč, a to převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 936 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 13. 9. 2024. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou z pěti odeslaných písemných výzev) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 17 300 Kč od 14. 9. 2024 do 16. 1. 2026, kterou žalobkyně kapitalizovala na částku 8 459 Kč. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná na svůj dluh uhradila částku 13 650 Kč, o kterou byla ponížena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a poplatek. Žalobkyně se po žalované tedy domáhá zaplacení částky 18 545 Kč jakožto jistiny a zbývající části poplatku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované na základě dokladu totožnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když si od ní vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby předžalobní výzvou odeslanou dne 1. 7. 2025, avšak neúspěšně.

2. V podání ze dne 24. 2. 2026 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že ohledně prověření úvěruschopnosti žalované již nebude doplňovat žádná další skutková tvrzení. Žalobkyně rovněž uvedla, že s ohledem na skutečnost, že toto tvrzení povede zřejmě k vyslovení neplatnosti smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje po žalované pouze vrácení bezdůvodného obohacení, uhrazení zákonných úroků z prodlení a nákladů řízení.

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

4. Soud v souladu s ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání.Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 8. 2024 soud zjistil, že strany uzavřely dne 14. 8. 2024 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 17 300 Kč a žalovaná se poskytnutou částku zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 936 Kč nejpozději do 13. 9. 2024. Za předpokladu včasného splacení zápůjčky činila roční procentní sazba nákladů 2 969 % a celková částka splatná žalovanou činila 21 236 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 30. 8. 2024 na č. l. 14 a z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 8. 2024 zaslala žalované na její účet částku 17 300 Kč.

7. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila žalobkyni celkem 13 650 Kč (žalovaná netvrdila, natož že by prokazovala něco jiného).

8. Dopisem ze dne 1. 7. 2025 zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 14 571 Kč (prokázáno Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 7. 2025 a podacím lístkem s datem podání 1. 7. 2025).

9. Z dalších provedených důkazů soud s ohledem na níže uvedené právní hodnocení neučinil žádné skutkové závěry rozhodné pro posouzení věci.Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

13. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 75 SpotřÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Po zhodnocení listinných důkazů má soud za to, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by posoudila její úvěruschopnost s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí být poskytovatel úvěru schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. Byť žalobkyně tvrdí, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované tím, že si od ní vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, k prokázání tohoto svého tvrzení nepředložila jediný důkaz. Kromě toho, z tvrzení žalobkyně vůbec nevyplývá, k jakým konkrétním zjištěním a závěrům při ověřování úvěruschopnosti žalované dospěla, a to zejména pokud jde o příjmy a výdaje žalované. Uvedené nedotvrdila ani na základě výzvy soudu obsažené v usnesení ze dne 17. 2. 2026, č. j. 10 C 32/2026-28. Soud tak má za to, že žalobkyně se ve skutečnosti úvěruschopností žalované vůbec nezabývala a na tuto svoji zákonnou povinnost ze soudu neznámých důvodů zcela rezignovala.

16. Protože žalobkyně nesplnila svoji povinnost vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, považuje soud úvěrovou smlouvu na neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluveného poplatku. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Nad rámec shora uvedeného považuje soud za vhodné podotknout, že i kdyby žalobkyně dostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované, dospěl by soud k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši roční procentní sazby nákladů úvěru 2 969 %.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Žalované bylo poskytnuto celkem 17 300 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni celkem 13 650 Kč. Rozdíl částky poskytnuté žalobkyní v celkové výši 17 300 Kč a částky zaplacené žalovanou ve výši 13 650 Kč, tedy částka ve výši 3 650 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je žalovaná v tomto rozsahu povinna vydat žalobkyni zpět. Soud proto žalobě co do částky 3 650 Kč vyhověl (výrok I.). Vzhledem k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy žalované nevznikla v souvislosti s úvěrem povinnost hradit jakýkoli poplatek, neboť se k tomu platně nezavázala. Žalovaná se rovněž neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v rozsahu všech nároků požadovaných nad rámec nevrácené jistiny zamítl (výrok II.)

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšná ve věci byla žalovaná, které však vzhledem k její nečinnosti v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že není v možnostech žalované uhradit závazek v zákonné pariční lhůtě 3 dnů.