10 C 4/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 806 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 146 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně se zamítá co do částky 9 160 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 340 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 806 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 340 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 13. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 340 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 18. 7. 2024. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil částku 2 854 Kč, o kterou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně se po žalovaném tedy domáhá jistiny ve výši 9 000 Kč, poplatku ve výši 2 340 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou z pěti odeslaných písemných výzev) a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 9 000 Kč od 19. 7. 2024 do 11. 11. 2025, kterou žalobkyně kapitalizovala na částku 4 320 Kč a ponížila o plnění žalovaného ve výši 2 854 Kč na částku 1 466 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě dokladu totožnosti a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby předžalobní výzvou odeslanou dne 3. 7. 2025, avšak neúspěšně.

2. V podání ze dne 21.1. 2026 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalovaný při žádosti o zápůjčku uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 15 500 Kč. Podle výplatních pásek činila mzda žalovaného v prosinci 2023 částku 40 338 Kč a v lednu 2024 částku 37 976 Kč, v průměru tedy částku 39 157 Kč. Jelikož žalovaný neuvedl žádné svoje výdaje, vycházela žalobkyně částky z nezabavitelného minima 12 705 Kč. Žalovaný žalobkyni dále sdělil, že je svobodný a bydlí v podnájmu.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 5. 2024 soud zjistil, že strany uzavřely dne 13. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaný se poskytnutou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 340 Kč nejpozději do 12. 6. 2024. Za předpokladu včasného splacení zápůjčky činila roční procentní sazba nákladů 10 301 % a celková částka splatná žalovaným činila 11 340 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, ze dne 1. 6. 2024 na č. l. 9-10 a z výpisu z účtu žalovaného č. , Anonymizováno, za období od 1. 4. 2024 do 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 5. 2024 zaslala žalovanému na jeho účet částku 9 000 Kč.

6. Z výpisu z účtu žalovaného č. , Anonymizováno, za období od 1. 4. 2024 do 31. 5. 2024 soud dále zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 4. 2024 další zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný dne 23. 4. 2024 odeslal společnosti , právnická osoba, ., o které je soudu z úřední činnosti známo, že se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů, částku 1 188 Kč. Soud má za to, že se jednalo o splátku dalšího úvěru. Dne 7. 5. 2024 byla žalovanému společností , právnická osoba, . vyplacena půjčka ve výši 5 000 Kč.

7. Příjem žalovaného činil v prosinci 2023 částku 40 338 Kč a v lednu 2024 částku 37 976 Kč, v průměru tedy částku 39 157 Kč (zjištěno z výplatních pásek žalovaného za měsíc prosinec 2023 a leden 2024).

8. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 2 854 Kč (žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že uhradil více).

9. Dopisem ze dne 3. 7. 2025 zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 16 600 Kč (prokázáno Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 7. 2025 a podacím lístkem s datem podání 3. 7. 2025).

10. Z dalších provedených důkazů (upomínka ze dne 25. 7. 2024 a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně) soud s ohledem na níže uvedené právní hodnocení neučinil žádné skutkové závěry rozhodné pro posouzení věci.Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

14. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 75 SpotřÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by posoudila jeho úvěruschopnost s odbornou péčí tak, jak jí ukládá zákon. Jedinými podklady, které si žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti opatřila, byly pouze dvě výplatní pásky žalovaného, výpis z insolvenčního a exekučního rejstříku. Žalobkyně nijak neověřila výdaje žalovaného jako žadatele o úvěr, když neměla k výdajům žalovaného k dispozici žádné podklady, nebo je měla, ale uvedené nebyla schopna v řízení nijak prokázat. Částka nezabavitelného minima, ze které žalobkyně vycházela, není v žádném případě způsobilá odrazit skutečné výdaje žalovaného. Kromě toho, žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovaný musí měsíčně vynakládat nemalou částku na bydlení, neboť dle svých tvrzení žil v době žádosti o zápůjčku v podnájmu. Žalobkyně dále zcela rezignovala na prověření žalovaného v jakýchkoliv registrech způsobilých ověřit bonitu, důvěryhodnost a platební morálku žalovaného. Dále muselo být žalobkyni z její vlastní činnosti známo, že žalovanému v krátké době před poskytnutím předmětné zápůjčky poskytla dne 29. 4. 2024 jinou zápůjčku ve výši 6 000 Kč, na základě čehož měla zbystřit a zabývat se celkovým zatížením žalovaného. Pokud by se žalobkyně zatížením žalovaného zabývala, pak by zjistila, že v krátké době před poskytnutím předmětné zápůjčky byl žalovanému kromě zápůjčky žalobkyně ze dne 29. 4. 2024 dále dne 7. 5. 2024 poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč a minimálně jeden další úvěr již žalovaný splácel. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nijak nezabývala celkovým zatížením žalovaného, jakož ani jeho ostatními výdaji a zápůjčku mu poskytla pouze na základě doložení jeho příjmu, nedostála řádně své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného.

17. Protože žalobkyně nesplnila svoji povinnost vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, považuje soud úvěrovou smlouvu na neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá úroku, smluvených poplatků či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

18. Protože žalobkyně neprokázala, že by splnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 SpotřÚ, v souladu s § 87 odst. 1 SpotřÚ je nutné úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou a na poskytnuté plnění soud hledí jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Žalovanému bylo vyplaceno celkem 9 000 Kč a žalovaný na tuto částku uhradil 2 854 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, natož že by prokázal, že žalobkyni uhradil více. Rozdíl těchto dvou částek pak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen vrátit zpět žalobkyni. Soud tak uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 6 146 Kč (výrok I.). Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky či smluvní pokuty sjednané touto smlouvou. Žalovaný se vzhledem k neplatnosti smlouvy neocitl ani v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.)

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšný ve věci byl žalovaný, kterému však vzhledem k jeho nečinnosti v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.