10 C 43/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mg. Alžbětou Pasternakovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 191 375 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 200,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200,85 Kč od 3. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 190 174,15 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 190 174,15 Kč od 3. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 191 375 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] při dopravní nehodě, kterou způsobil řidič vozidla značky VW Passat [anonymizováno] [jméno] [příjmení], utrpěla žalobkyně, řídící vozidlo zn. Toyota Auris, škodu na zdraví a majetku. V důsledku nehody byl u žalobkyně diagnostikován tzv. [anonymizována dvě slova], kvůli kterému má dlouhodobé zdravotní obtíže, které si vyžadaly rehabilitaci. Žalovaná ji nicméně dosud všechny vzniklé náklady a škodu nenahradila. Jedná se o ušlý výdělek z dohody o provedení práce se [právnická osoba] za období dubna 2016 až prosince 2016, kdy každý měsíc přišla o průměrnou mzdu ve výši 2 346 Kč, tj. celkem 21 114 Kč. Dále žalobkyně marně vynaložila částku 6 800 Kč za dvě školení konaná v měsíci červnu 2016, jichž se ale nemohla zúčastnit z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. Na rehabilitaci v [jméno] [příjmení] v centru [anonymizována dvě slova] v [obec] vynaložila částku 11 000 Kč. V období od 7.4.2016 do 27.6.2017 podnikla žalobkyně celkem 45 cest na různá vyšetření či rehabilitaci, přičemž 25 z nich byly cesty z místa jejího bydliště do [obec], 17 cest do [obec] a 3 cesty do [obec]. Cesty do 14.7.2016 podnikla vozidlem Citroen, zbylé cesty od 4.8.2016 vozidlem Toyota. Na cestovném tak požaduje celkem 10 461 Kč. Při nehodě byl poškozen její vůz zn. Toyota Auris a žalovaná ji uhradila náklady na jeho opravu ve výši 233 932 Kč. Nicméně i po provedené opravě byla hodnota vozidla o 142 000 Kč nižší, než jeho hodnota před nehodou, což je prokázáno znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení], který si nechala žalobkyně vyhotovit. Žalobkyně se proto domáhá náhrady za znehodnocení vozidla ve výši 142 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že pokud jde o nárok žalobkyně, jenž dovozuje ze znehodnocení vozidla, vznáší námitku promlčení, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1976/2019. Výše škody na vozidle byla žalobkyně známa nejpozději k datu vystavení faktury za opravu dne [datum], přičemž na tomto nic nemění, kdy si nechala vypracovat znalecký posudek. Následně žalovaná vznesla námitku promlčení i pokud jde o všechny ostatní nároky s výjimkou části cestovného (za poslední čtyři jízdy uskutečněné dne 4.4.2017, 4.5.2017, 9.5.2017 a 27.6.2017), kde naopak uvedla, že tento nárok již uhradila. V případě ušlého výdělku dále namítla, že z předložených dokladů není zřejmé, jak často žalobkyně pro tohoto zaměstnavatele pracovala, v případě nároku na náhradu nákladů školení namítla, že školení žalobkyně uhradila až v době, kdy již byla v pracovní neschopnosti. V případě nákladů na rehabilitaci u [anonymizována dvě slova] namítla, že se nejedná o účelně vynaložené náklady, neboť jmenovaná nemá lékařské vzdělání a v případě cestovného, že žalobkyně v předsoudní fázi nedoložila seznam vykonaných cest a s nimi související lékařské zprávy. Po řádném uplatnění a doložení tohoto nároku žalovaná vyplatila dne 22.6.2020 žalobkyni celkem 1 201 Kč za tři cesty na akupunkturu do [obec] a jednu cestu do [anonymizována dvě slova] [část obce] vykonané v období od 4.4.2017 do 27.6.2017. Jedná se o cesty, ohledně kterých nevznesla námitku promlčení. V případě náhrady za znehodnocení vozidla namítla, že [anonymizováno] [příjmení] své závěry ve znaleckém posudku řádně nezdůvodnil a dále, že z titulu znehodnocení vozidla žalobkyni již vyplatila částku 23 260 Kč. Skutkový stav:

3. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne [datum] a jeho doplnění soud zjistil, že viníkem této nehody byl řidič vozidla VW Passat, [registrační značka], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který nedal přednost v jízdě vozidlu Škoda Fabia jedoucímu po hlavní silnici, v důsledku čehož pak došlo ke střetu těchto vozidel. Vozidlo Škoda Fabia v důsledku střetu následně vyjelo na účelovou komunikaci, kde se střetlo s vozidlem žalobkyně. Vozidlo VW Passat, [registrační značka], bylo v době nehody pojištěno u žalované, o čemž svědčí mezinárodní pojistná karta [spisová značka] platná od [datum rozhodnutí] do [datum]. Při nehodě došlo ke zranění žalobkyně a dále k poškození jejího vozidla, a to zejména v jeho levé části. Z protokolu dále vyplývá, že byli ztotožnění všichni účastníci nehody, kteří zároveň předložili doklad o uzavření pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a že žalobkyně odmítla převoz a ošetření v nemocnici, takže byla přítomna vyšetřování nehody.

4. Z dopisu žalované ze dne 15.12.2017 a přiloženého formuláře soud zjistil, že žalovaná seznámila žalobkyni s tím, jaké doklady požaduje předložit v případě jednotlivých nároků.

5. Z technické průkazu vozidla zn. Citroen, [registrační značka], soud zjistil, že vlastníkem vozidla je [příjmení] [příjmení] a vozidlo má průměrnou spotřebu 5,56 l nafty na 100 km. Z technické průkazu vozidla zn. Toyota [registrační značka], soud zjistil, že vlastníkem vozidla je žalobkyně a vozidlo má průměrnou spotřebu 4,4 l nafty na 100 km.

6. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu cestovních nákladů emailem ze dne 19.10.2018, ke kterému přiložila rozpis cest a řadu lékařských zpráv, což má soud za prokázané emaily ze dne 19.10.2018 a přehledem jízd.

7. Z mapy stažené z internetu soud zjistil, že cesta z místa bydliště žalobkyně do [anonymizována tři slova] [část obce] činí 67,2 Km, a cesta do [obec] na adresu [adresa].

8. Z rozpisu cest a oznámení o vyřízení škodné události ze dne 22.6.2020 soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobkyni odškodnění za cestovné v částce 6 298 Kč přičemž do této částky zahrnula odškodnění za cesty, u nichž nenamítla promlčení. V případě cesty do [obec] na adresu [adresa]. Na tyto cesty pak připadla částka 1 200,85 Kč.

9. Z faktury [číslo] spol. [právnická osoba] soud zjistil, že byla vystavena na částku 210 672 Kč za opravu vozidla žalobkyně Toyota [registrační značka], přičemž jako datum vystavení a datum uskutečnění zdanitelného plnění byl uveden den [datum].

10. Ze zprávy [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] podstoupila vyšetření ve [anonymizována tři slova] [část obce] pro občasné vertigo z důvodu podvrtnutí a natažení [anonymizována dvě slova]. Ostatní lékařské zprávy založené ve spise, jakož i doklady o platbách, se týkají ošetření/vyšetření a plateb za zdravotní péči za období přede dnem [datum].

11. Z dokladů o platbách z [anonymizováno 5 slov]. [příjmení] a dokladů o platbách od [anonymizováno] [příjmení] soud zjistil, že veškeré platby připadají na období roku 2016 až 22.3.2017.

12. Z dohody o provedení práce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně se zavázal k provedení práce jako [anonymizována dvě slova] pro uvedenou společnost v rozsahu 300 hodin v období od 4.1.2016 do 31.12.2016. Byla dohodnuta odměna ve výši 160 Kč/hod s tím, že je splatná vždy do 15. dne následujícího měsíce.

13. Z faktury [ulice] [anonymizována dvě slova] [číslo] ve spojení s oznámeními [obec] [anonymizováno] o zadání platby soud zjistil, že žalobkyně dne 1.6.2016 uhradila platbu 2x 3 400 Kč za školení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] konané v termínu [anonymizováno] [datum] a v termínu [anonymizováno] [datum] O zařazení do specializačního vzdělávání v oboru [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se žalobkyně přihlásila dne 29.4.2015, což má soud za prokázané žádostí o zařazení na č.l. 146-147 spisu.

14. Z dopisu žalované ze dne 14.2.2019 soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že přehodnotila výši pojistného plnění z titulu znehodnocení vozidla s tím, že ji uhradí ještě částku 23 260 Kč.

15. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] stanovujícího obvyklou cenu vozidla zn. Toyota Auris, [registrační značka], ke dni [datum] před a po poškození, z informace o výplatě pojistného plnění za ztrátu na výdělku ve výši 116 660 Kč od [obec] [anonymizováno], z přehledu absolvovaných kurzů, z výplatních pásek žalobkyně za měsíce leden a únor 2016 a historie transakcí od [obec] [anonymizováno] na č.l. 142 soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na právní posouzení věci, které bude podrobněji rozvedeno níže.

16. Zpráva [anonymizována dvě slova] ze dne 17.10.2018 o vystavení formulář Ošetřování člena rodiny se netýká žádného z uplatněných nároků. Právní hodnocení věci:

17. Pokud jde o pasivní věcnou legitimaci žalované, viník předmětné nehody byl odpovědnostně pojištěn u žalované pojišťovny a žalobkyně je tak oprávněna podle ust. § 9 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb., uplatnit svůj nárok přímo proti pojišťovně, což i učinila. Pojišťovna je pak povinna plnit v rozsahu daném ustanovením § 6 zák. č. 168/1999 Sb.

18. Z hlediska hospodárnosti řízení, považoval soud za nejvhodnější, zabývat se ze všeho nejdříve důvodností vznesené námitky promlčení. Zjišťování předpokladů pro posouzení důvodnosti námitky promlčení se totiž soudu jeví jako efektivnější než zjišťování oprávněnosti a výše nároku. I když samozřejmě platí, že nárok, který nevznikl, se nemůže promlčet, lze žalobu zamítnout pro promlčení a nezkoumat, zda nárok vznikl (a je promlčen) nebo není vůbec dán. Z toho důvodu též zamítl návrh na provedení dokazování výslechem znalce [příjmení] [příjmení], jakož i dotazem na [anonymizována tři slova] ohledně vyplaceného pojistného plnění, neboť by tím pouze navyšoval náklady řízení.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná, přičemž námitkou promlčení bylo nutné zabývat se zvlášť ke každému uplatněnému nároku, neboť počátek promlčecí doby počíná běžet u každého z nich samostatně. Při posouzení námitky promlčení vycházel soud z níže uvedených ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., a dále z rozsudku NS 25 Cdo 1976/2019.

20. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu dne [datum].

21. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

22. Podle § 619 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 1 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

23. Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

24. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

25. Podle § 626 o.z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

26. Podle § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

27. Soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva; znamená výrazné oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Nárok oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným.

28. Pokud jde o vztah ust. § 626 o.z a § 635 odst. 2 o.z. soud poukazuje na podrobné zdůvodnění v rozhodnutí Nejvyššího soud č.j. 25 Cdo 1976/2019 ze dne 28.11.2019. U práva na pojistné plnění stanoví ustanovení § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen ustanovením § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje ustanovení § 636 odst. 1 o.z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o.z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v ustanovení § 2761 o. z. Slovo„ nejpozději“ v ustanovení § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v ustanovení § 626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody. Promlčecí lhůta u práva na pojistné plnění počíná běžet za jeden rok od pojistné události. Subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s § 619 odst. 1 o. z. běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. U práva na náhradu škody okolnosti rozhodné specifikuje ustanovení § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Z výše uvedeného je patrné, že počátek běhu subjektivní lhůty pro náhradu škody se nemusí shodovat s okamžikem pojistné události a může nastat později.

29. Kdo je osobou odpovědnou za vznik škody bylo žalobkyni známo již v den dopravní nehody, tj. [datum], což vyplývá z protokolu o dopravní nehodě, kdy nehoda byla šetřena Policí ČR a účastníci nehody byli na místě ztotožněni.

30. Pokud jde o vědomost o škodě, zde je to odlišné u každého uplatněného nároku.

31. V případě ušlého výdělku ve výši 21 114 Kč bylo žalobkyni dne 1.1.2017 známo, že ani v měsíci prosinci 2016 neodpracovala pro spol. [anonymizována dvě slova] ani jednu hodinu a nemohl ji tak vzniknout nárok na jakoukoliv odměnu. K tomuto dni ji tak byla známa i výše ušlého výdělku za celé žalované období od dubna 2016 do prosince 2016. Promlčecí lhůta tak počala plynou dne 1.1.2017 a uplynula dnem 1.1.2020. Nárok je tedy promlčen.

32. V případě nákladů vynaložených na školení ve výši 6 800 Kč, ty žalobkyně uhradila dne 1.6.2016 a skutečnost, že se školení vůbec nezúčastní ji v případě prvního cyklu byla známa dne [datum] a v případě druhého cyklu dne [datum] (tj. následujícím dnem po posledním dni školení). Promlčecí lhůta ji tak v případě tohoto nároku počala běžet dne [datum] pokud jde o částku 3 400 Kč a dne [datum] pokud jde o zbytek. Nárok je tedy taktéž promlčen, přičemž promlčecí lhůta v případě první poloviny částky skončila dnem [datum] a v případě druhé poloviny částky dnem [datum].

33. Pokud jde o částku 11 000 Kč vynaloženou na rehabilitace v [anonymizována čtyři slova]. [příjmení], tak poslední rehabilitace proběhla dne 22.3.2017, všechny ostatní před tímto datem. Žalobkyně je hradila v hotovosti po skončení každé jednotlivé procedury. Promlčecí lhůta počala běžet v případě každého jednotlivého nároku dnem jeho vynaložení, což znamená nejpozději dnem 22.3.2017, kdy došlo k poslední rehabilitaci. K uplynutí promlčecí lhůty u posledního nároku došlo dnem 22.3.2020. I tento nárok je tudíž promlčen.

34. Pokud jde o cestovné na rehabilitace/vyšetření, tak i zde platí, že promlčecí lhůta ohledně vynaložených nákladů počala běžet v případě každé jednotlivé cesty zvlášť, a to okamžikem jejich vynaložení. Všechny cesty uskutečněné do 2.4.2017 jsou tak promlčené. Zbývají pak čtyři cesty uskutečněné v období od 4.4.2017 do 27.6.2017, ohledně nichž ale žalovaná tvrdí, že je uhradila. Toto své tvrzení ale přes poučení soudu (viz protokol o jednání ze dne 30.9.2020) nijak nedoložila, neboť oznámení o provedení výplaty nelze považovat za důkaz o úhradě za situace, kdy žalobkyně toto neučinila nesporným a uvádí, že tuto platbu není schopna dohledat, nicméně ji nemůže ani vyloučit. Soud tak shledal nárok za důvodný co do částky 1 200,85 Kč, přičemž při výpočtu náhrady za použití vozidla vyšel z průměrné spotřeby vozidla Toyota ve výši 4,4 l/100km, ceny pohonných hmot 28,6 Kč, sazba základní náhrady 3,9 Kč/km, délky trasy do [obec] a zpět 31,6 km, čemuž pak odpovídá 163 Kč za jednu cestu, tj. 489 Kč za tři cesty. V případě cesty do [obec] šlo o trasu v délce 138, čemuž pak odpovídá částka 711,85 Kč. Žalobkyně nárok na náhradu cestovních výdajů uplatnila a doložila dne 19.10.2018, nicméně úroku z prodlení se domáhala až ode dne podání žaloby a proto soud rozhodl o přiznání úroku z prodlení až od data 3.4.2020. Nárok na úrok z prodlení ze shora uvedené částky vyplývá z ust. § 1970 o.z., jeho výše z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku je nárok promlčen, neboť všechny ostatní cesty dle tvrzení žalobkyně byly vykonány přede dnem 2.4.2017, přičemž pro délku a běh promlčecí lhůty platí totéž, co je uvedeno výše.

35. Pokud jde škodu na vozidle z důvodu jeho znehodnocení přes provedenou opravu, pak se soud ztotožňuje s žalovanou ohledně počátku běhu promlčecí doby ve vazbě na opravu vozidla po nehodě. Dne [datum] byla vystavena faktura za provedenou opravu a žalobkyni tak počínaje tímto dnem byl znám stav vozidla po jeho opravě a tudíž i výše škody na vozidle způsobené jeho znehodnocením. O tom, že vozidlo bylo ke shora uvedenému datu opraveno, svědčí i to, že jej žalobkyně počínaje měsícem srpnem 2016 začala používat při svých cestách k lékařskému ošetření, jak uvedla v žalobě. Přijetí argumentace žalobkyně, že se o škodě jako takové dozvěděla až poté, co se seznámila se závěry znaleckého posudku, který si nechala vypracovat ohledně snížení ceny vozidla, by znamenalo nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby (ve zřejmém rozporu s účelem institutu promlčení), neboť počátek jejího běhu by se odvíjel pouze od toho, zda vůbec, popřípadě kdy žalobkyně přistoupí k zadání znaleckého posudku, tedy na skutečnosti zcela nahodilé. Žalobkyni v okamžiku dokončení opravy a vystavení faktury opravnou, tj. dne [datum], nic nebránilo v uplatnění nároku za znehodnocení vozu, neboť již v tomto okamžiku ji byl znám orientační rozsah výše škody, přičemž přesná výše škody ji dle konstantní judikatury známa být nemusela. Smyslem promlčení je totiž především stimulovat věřitele k rychlému (včasnému) uplatnění jeho práv (vigilantibus iura), a tím i předcházet v konkrétních případech důkazní nouzi na straně žalobce v soudním řízení. Úprava promlčení zároveň chrání i dlužníka. Ten nemůže být vystaven nebezpečí postihu od svého věřitele bez jakéhokoli časového omezení. Nárok na náhradu za znehodnocení vozidla se tak promlčel uplynutím dne [datum] a proto soud žalobu zamítl i pokud jde o tento nárok.

36. Námitku žalobkyně, že dosavadní judikatura byla jiná, považuje soud za nedůvodnou, neboť shora citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu byla sjednocena rozkolísané judikatur nižších soudů, přičemž Ústavní soud dospěl ve svém rozhodnutí I ÚS 756/20 k závěru, že uvedené rozhodnutí nelze považovat za projev libovůle či nahodilosti. Představa žalobkyně, že za relevantní bylo možno považovat pouze jen jeden aplikovaný výklad, není důvodná. Nelze tak hovořit o porušení předvídatelnosti práva ve smyslu žalobkyní citovaného nálezu ÚS. Vznesená námitka ani neodporuje dobrým mravům, neboť ze založené korespondence stran je totiž zřejmé, že žalobkyně s uplatněním svých nároků a jejich doložení poměrně otálela, přičemž v jednání žalované soud neshledal jakékoliv známky zdržovací taktiky, jejímž účelem by bylo dosáhnout promlčení nároků. Pokud se žalobkyně domnívala, že žalovaná neposoudila její nároky správně, nic ji nebránilo podat žalobu dříve.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované jenž měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle § 2 odst. 3 částka 300 Kč za každý úkon dle § 1 odst. 3, v daném případě za dvě vyjádření ve věci, za dvě účasti u jednání a za dvě přípravy k jednání.

38. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.