10 C 49/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro vydání a zaplacení 109 500 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 85 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce proti žalovanému se zamítá co do částky 24 450 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce Jméno advokáta A na náhradě nákladů řízení částku 17 334,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 29.4.2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 109 500 Kč a dále vydání vyúčtování služeb za roky 2020 až 2022 a vydání podkladů vztahujících se k nákladům na služby poskytované v souvislosti s nájmem bytu za období let 2020 – 2023. Žalobce jakožto člen žalovaného a zároveň nájemce bytu neobdržel od žalovaného vyúčtování služeb za období let 2020 – 2022, a proto se v případě každého nedodaného vyúčtování domáhá pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení se splnění této povinnosti, přičemž v případě vyúčtování za rok 2020 se jedná o částku 54 750 Kč za období od 1.5.2021 do 29.4.2023, v případě vyúčtování za rok 2021 se jedná o částku 36 500 Kč za období od 1.5.2022 do 29.4.2023 a v případě vyúčtování za rok 2022 se jedná o částku 18 250 Kč za období od 1.5.2023 do 29.4.2023. Vedle toho se domáhal vydání blíže konkretizovaných podkladů týkajících se nákladů na jednotlivé služby, jakož i samotného vyúčtování za shora uvedené období. Původní předsedkyně žalovaného jméno FO neplnila své povinnosti, což bylo důvodem jejího odvolání z vedení družstva dne 7.9.2023. právnická osoba ohledem na skutečnost, že žalobce je aktuálním předsedou žalovaného bytové družstva, Městský soud v Praze ustanovil žalovanému pro kolizi zájmů jako procesního opatrovníka Jméno advokáta B.

3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24.2.2025 č.j. Ncp 595/2024-30 bylo rozhodnuto, že k projednání věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy a věc byla postoupena zdejšímu soudu.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že je to žalobce, kdo jako statutární orgán žalovaného, má povinnost zajistit vyúčtování služeb včetně jeho doručení nájemcům. Je na něm, aby protiprávní stav odstranil a nesplněné povinnosti dodatečně splnil. V podstatě zasílal výzvy k plnění sám sobě. Žalovaný má za to, že uplatněný nárok je v rozporu s dobými mravy. Dále namítl, že výše uplatněné částky neodpovídá době prodlení.

5. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 22.4.2025 uvedl, že vyčíslení nároku je správné, pouze se dopustil písařské chyby v datu, kdy pokuty se ve všech případech domáhá až do 29.4.2024 a nikoliv pouze do 29.4.2023, čemuž odpovídá i žalovaná částka. Pokud jde o podklady týkající se služeb, žalobce se neúspěšně snažil získat tyto dokumenty od bývalé předsedkyně, kterou opakovaně urgoval o jejich vydání. Žalobce jako člen družstva má nárok na vydání vyúčtování a podkladů bez ohledu na to, že se následně stal statutárním orgánem žalovaného.

6. Podáním ze dne 11.8.2024 vzal žalobce žalobu zpět co do požadavku na vydání listin a vyúčtování za roky 2020 až 2023. Zpětvzetí žaloby zdůvodnil tím, že mu jméno FO předala v dubnu 2025 část požadovaných dokumentů a ve zbytku pravděpodobně nelze docílit řádného vyúčtování. Dále žalobce upřesnil, že předmětem vyúčtování služeb měly být zálohy na vodu, osvětlení domu, odvoz komunálního odpadu, úklid domu a pravděpodobně čištění komínů. Nájemcem předmětného bytu se žalobce stal již v roce 2016 a od té doby opakovaně žádal žalovanou o uzavření nájemní smlouvy, která mu byla předložena k podpisu až v roce 2020. Taktéž předpis plateb, a to ve třech různých variantách obdržel až v roce 2020. V předpisu plateb nebyl uveden jakýkoliv rozklad na jednotlivé části, jako je např. podíl na údržbě, správě domu, pojištění domu, dani z nemovitosti. Kolik ze zaplacené částky tedy připadlo na režii/služby/fond/úvěr nebylo možné rozklíčovat. Z tohoto důvodu nemohl dodatečně jako předseda družstva provést vyúčtování, přičemž nedisponoval ani informací o tom, kolik uživatelů bylo v jednotlivých bytech. Poté, co se stal v září 2023 předsedou družstva, neúspěšně vyzval jméno FO k předání veškeré dokumentace a oslovil účetní družstva adresa, která mu sdělila, že veškerou spisovou agendu předala jméno FO Žalobce tedy oslovil novou účetní společnost s žádostí o vedení účetnictví do budoucna a sanaci starého účetnictví. Možnost rekonstrukce účetnictví se ukázala velmi problematická a nákladná, navíc s nejistým výsledkem 7. Soud usnesením ze dne 15.9.2025 č.j. 10 C 49/2025-136 řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

8. Při jednání žalobce uvedl, že nájemné a zálohy za období let 2016 – 2020 neplatil z toho důvodu, že neobdržel od žalované jakýkoliv předpis. Poté, co obdržel evidenční list, došlo k uzavření splátkového kalendáře a následně začal platit jak běžné nájemné a zálohy, tak dlužné nájemné dle splátkového kalendáře.

9. Žalovaný v průběhu řízení dále namítl, že stanovami byl určen termín vyúčtování na 30.6. následujícího roku a tato smluvní úprava by měla mít přednost před termínem stanoveným zákonem. Za dobu přiměřenu k provedení vyúčtování považuje žalovaný dobu 1 měsíce od okamžiku, kdy se žalobce stal jeho statutárním orgánem a provedení vyúčtování tak bylo v jeho rukou. Doba jednoho měsíce je dostatečná, aby žalobce oslovil jednotlivé dodavatele, banku a popřípadě i jednotlivé nájemníky za účelem obstarání si podkladů nezbytných k provedení vyúčtování. Celková rekonstrukce účetnictví pro účely vyhotovení vyúčtování nebyla vůbec zapotřebí. Skutkový stav:

10. Žalobce se stal dne 8.9.2023 předsedou žalovaného družstva, přičemž podle zápisu v obchodním rejstříku je způsob jednání za družstvo stanoven tak, že za ně jedná předseda družstva jako statutární orgán, který řídí činnost družstva a rozhoduje o všech záležitostech družstva, které nejsou zákonem nebo stanovami vyhrazeny jinému orgánu. Předchozí předsedkyní žalovaného, a to v období od 19.8.2014 do 19.8.2019 a od 27.1.2020 do 7.9.2023 byla právnická osoba, nar. 22.1.1967.

11. Žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. hodnota v k.ú adresa, jehož součástí je dům č.p. 822, dále jen Dům (viz výpis z katastru nemovitostí na č.l. 71). Žalobce je nájemcem bytu č. hodnota ve shora uvedeném Domě. Pokud jde o výši nájemného, nájemní smlouva ze dne 19.2.2020 odkazuje na evidenční list jako přílohu č. hodnota nájemní smlouvy. Jako plnění poskytovaná s užíváním bytu jsou uvedeny tyto služby: vodné a stočné a osvětlení společných prostor. Pokud jde o poplatky za odvoz odpadu, ty měl nájemce hradit přímo příslušnému poskytovateli této služby (nájemní smlouva ze dne 19.2.2020 na č.l. 72-77). Z evidenčního listu k bytu č. hodnota ze dne 19.2.2020 soud zjistil, že celková výše nájemného za byt č. hodnota činila 9 826 Kč s tím, že částka 6 358 Kč z ní připadala na splátku úvěru. Zálohy na služby byla stanoveny ve výši 1 341 Kč s tím, že 200 Kč z toho představuje úklid společných prostor (viz evidenční list na č.l. 102). V předchozím evidenčním listu, jehož převzetí žalobce stvrdil dne 27.1.2020 bylo nájemné vyčísleno taktéž na 9 826 Kč a služby na částku 447 Kč bez jakéhokoliv bližšího rozklíčování (viz evidenční list na č.l. 103). V případě tohoto evidenčního listu žalobce upozornil žalovaného, že není úplný, vychází z nesprávného počtu osob užívajících byt a navíc obsahuje chybné číslo účtu stanoveného k úhradám (viz e-mailová korespondence na č.l. 105 a listiny na č.l. 103 a 106). Z výpisu z účtu na č.l. 107 – 111 soud zjistil, že počínaje dubnem 2020 začal žalobce každý měsíc pravidelně hradit nájemné a zálohy na služby ve výši 11 367 Kč (ve výpise označeno jako dům a zahrada) a dlužné nájemné a zálohy ve výši 11 367 Kč (ve výpise označeno jako splátky).

12. Žalobce z pozice předsedy družstva vyzval v září 2023 jméno FO k předání veškeré agendy vztahující se k žalovanému (viz. dopis právního zástupce tituly před jménem jméno FO na č.l. 110 – 111 a podací lístek na č.l. 112). Vydání agendy družstva žalobce urgoval dále e-mailem ze dne 13.11.2023 (viz tento mail na č.l. 124). V dubnu 2024 pak žalobce vyzval jméno FO k vydání dokladů družstva týkajících se vyúčtování služeb za roky 2020 až 2023 a sdělení zda byla v tomto období vyhotovena a doručena vyúčtování a pokud ne, z jakého důvodu se tak stalo (viz. dopis tituly před jménem jméno FO ze dne 19.4.2024 na č.l. 49, doklad o sledování doporučené zásilky na č.l. 48 a č.l. 46 a e-mail ze dne 24.4.2024 na č.l. 51). K předání dokladů družstva žalobci jako statutárnímu orgánu družstva došlo dne 24.4.2025, přičemž jméno FO při tom zastupoval tituly před jménem. Vyúčtování služeb ani evidenční listy mezi předanými dokumenty nebyly (viz předávací protokol s výčtem dokladů za roky 2016 až 2022 na č.l. 125-126). 13. adresa uvedla ve svém čestném prohlášení ze dne 3.2.2025, že v letech 2014 až 2023 poskytovala žalovanému služby spadající do předmětu činnosti bytového družstva, přičemž práci ji zadávala jméno FO, které odevzdávala veškeré vypracované výstupy. Poté co byla novým předsedou informována, že jméno FO byla odvolána z funkce, poskytovala součinnost nové správcovské a účetní firmě právnická osoba. Pro žalovaného nikdy nevytvářela vyúčtování služeb a ani si není vědoma, že by z bankovního účtu žalovaného byly placeny přeplatky vyúčtování nebo naopak na něj hrazeny nedoplatky (viz čestné prohlášení na č.l. 78-79). Společnost právnická osoba. ve svém čestném prohlášení uvedla, že od konce roku 2023 poskytuje žalovanému služby správcovské společnosti zahrnující také účetnictví a vyúčtování plateb. Cena za případnou rekonstrukce účetnictví za předchozí období odhadla na minimálně 100 000 Kč s tím, že kvůli chybějícím podkladům není schopna garantovat výsledek (viz čestné prohlášení právnická osoba. ze dne 9.7.2025 na č.l. 82).

14. Pokud jde o výpověď právnická osoba, ať již vypovídala v pozici svědka nebo v pozici bývalého statutárního orgánu žalovaného, soud ji celkově hodnotí jako vnitřně rozpornou, vyhýbavou či přímo tendenční. Vyslýchaná opakovaně uváděla vzájemně neslučitelná tvrzení, kdy jednou uváděla, že vyúčtování bylo provedeno a jindy zase, že je nebyla potřeba dělat, což ji sdělila účetní adresa. Totéž se týká i její výpovědi stran vypořádání případných přeplatků či nedoplatků. Když byla vyslýchaná v pozici svědkyně seznámena s listinným důkazy, její odpovědi se v podstatě omezily na sdělení typu „nevím“, „nepamatuji si“, „nechápu“, „nemohu uvést“, a to zejména v bodech, kdy mohla být konkfrontována s tím, co uvedla v dřívější části své výpovědi. Když měla Anonymizováno Anonymizováno jméno FO osvětlit, jak se doklady družstva před jejich protokolárním předáním novému předsedovi družstva Anonymizováno v dubnu 2025 ocitly v rukou jejího zástupce Anonymizováno, její vysvětlení postrádalo jakýkoliv smysl. O nevěrohodnosti a vyhýbavosti její výpovědi svědčí i neochota vyjádřit se jednoznačně k obsahu prohlášení účetní adresa, ve kterém tato popírá provádění pravidelného vyúčtování služeb, kdy namísto přímé odpovědi uvedla, že se k tomu nemůže vyjádřit, „neboť účetnictví se neustále nějak otáčí a toto nelze vůbec říct“. Z výpovědi Anonymizováno. jméno FO soud učinil pouze ten závěr, že jmenovaná přinejmenším v letech 2020 až 2023 fakticky rezignovala na výkon povinností, které jí plynuly z její funkce předsedkyně žalovaného. V letech 2020 až 2022 nezajistila provedení vyúčtování služeb nájemníkům a poté co byla odvolána z funkce, neoprávněně zadržovala dokumenty žalovaného.

15. Ze zápisu ze zasedání členské schůze žalovaného konané dne 24.4.2025 na č.l. 112-115, pozvánky na tuto schůzi na č.l. 116-118 a prezenční listiny na č.l. 119 soud zjistil, že ve Domě se nachází celkem hodnota bytových jednotek, přičemž panuje nejasnost, zda a kdy došlo k rozdělení podílu, ke kterému se váže právo nájmu bytu č. hodnota, č.hodnota a č. hodnota, a to na tři samostatné podíly.

16. Při jednání dne 19.3.2026 strany učinily nesporným, že stanovy žalovaného v čl. 26, bod 3 stanoví, že plnění spojená s užíváním bytu budou vyúčtována nejpozději do 30. 6. následujícího roku.

17. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl návrh žalobce na provedení dokazování následujícími listinami: přehled plných moci a plnými mocemi na č.l. 119-123, protokol o hlasování na členské schůzi žalovaného konané dne 24.4.2025, vyrozumění finančního úřadu o výši nedoplatku na dani z nemovitých věcí včetně doručeny na č.l. 127 – 128, výpisu z bankovního účtu žalovaného za říjen 2023 ohledně výše zůstatku v tomto měsíci a listinou staženou ze stránek společnosti Anonymizováno výši ceny za správu na č.l. 131 18. Ze stejného důvodu soud zamítl návrh žalobce na výslech účetního společnosti Anonymizováno a lustrací jméno FO v rejstříku trestů a v rejstříku zdejšího stran řízení vedených proti ní.

19. Zjištěný skutkový stav lez shrnout následujícím způsobem: Žalovaný jakožto pronajímatel nedoručil žalobci jakožto nájemci vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu č. hodnota za roky 2020 – 2022, a to ve lhůtách předvídaných zákonem a ani následně. K vyúčtování služeb za shora uvedené roky žalovaný nepřistoupil ani poté, co se v září 2023 stal jeho statutárním orgánem žalobce. Vyúčtovány měly být zálohy na celkem čtyři služby poskytované v souvislosti s nájmem bytu, a to vodné a stočné, elektřinu ve společných prostorách, odvoz odpadu a úklid, přičemž v Domě bylo celkem hodnota bytů. Veškeré výzvy k vydání listin, jakož i k úhradě pokuty v celkové výši 109 500 Kč, adresoval žalobce předchozí předsedkyni jméno FO, které byly statutárním orgánem žalovaného v období let 2014 až 2023, přičemž k zániku její funkce došlo dne 7.9.2023. Žalobce se stal statutárním orgánem žalovaného dne 8.9.2023. První výzvou k úhradě žalované částky byla až samotná žaloba, neboť veškeré předchozí výzvy byly adresované jméno FO až poté, co již nebyla statutárním orgánem žalovaného. Právní hodnocení:

20. Žalobce se domáhal zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. za prodlení žalovaného s doručením vyúčtování služeb za tři zúčtovací období. tj. roky 2020 až 2022, a to ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Nesplní-li tuto povinnost, je povinen podle § 13 odst. 1 téhož zákona zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

22. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

23. Ani jedna ze stran netvrdila, že by rozhodnutím družstva byla stanovena pokuta v nižší výši, než stanoví zákon. Žalobci tak vznikl nárok na pokutu ve výši 50 Kč za každý den, kdy byl žalovaný v prodlení s doručením vyúčtování za předchozí kalendářní rok, přičemž v prodlení se žalovaný ocitl vždy k 1.5. následujícího roku, tj. dne 1.5.2021 v případě vyúčtování za rok 2020, dne 1.5.2022 v případě vyúčtování za rok 2021 a dne 1.5.2023 v případě vyúčtování za rok 2022. Pokud jde o argument žalovaného, že ve stanovách byl určen termín vyúčtování vždy do 30.6. následujícího roku a tato smluvní úprava má přednost před zákonem, považuje jej soud za nepřípadný, neboť z dikce ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. vyplývá, že se jedná o ustanovení kogentní, od kterého se nelze platně odchýlit smluvním ujednáním.

24. Co se týká celkové doby trvání prodlení žalovaného s doručením vyúčtování, přihlédl soud k tomu, že žalobce se v průběhu doby, za niž pokutu požaduje, stal statutárním orgánem žalovaného bytového družstva. Od tohoto okamžiku tak žalobce získal právní i faktickou možnost zajistit, aby byla chybějící vyúčtování alespoň dodatečně vyhotovena a doručena. Přesto se tak v přiměřené době nestalo, přičemž žalobce požaduje pokutu i za dobu, po kterou měl pokračování prodlení již plně ve své moci. S ohledem na počet bytů a skutečnost, že s nájmem bylo poskytováno pouze pár služeb jednoduchých k rozúčtování, a to voda, odpad, úklid a společná elektřina (např. na rozdíl od vyúčtování tepla či teplé vody), považuje soud za dobu přiměřenou k vyúčtování dobu 70 dní. A to i při vědomí chybějící součinnosti ze strany předchozího statutára. K provedení vyúčtování služeb totiž nebylo zapotřebí provést celkovou rekonstrukci účetnictví žalovaného, jak se mylně domnívá žalobce, ale postačovalo zajistit si výpisy z bankovního účtu žalovaného za předmětné období, informace o vyúčtovaných službách od jednotlivých dodavatelů a informace o počtu uživatelů od jednotlivých nájemníků. V případě dodavatelů je v podstatě jednalo za každý rok o jeden či dva doklady s výjimkou úklidu, kdy se mohlo jednat o fakturaci na měsíční bázi. Soudu je totiž z jeho činnosti známo, že Hl. město adresa účtuje poplatek za komunální odpad zpětně za každé pololetí, právnická osoba. a dodavatelé elektřiny zase posílá vyúčtování dodaných služeb jednou ročně, a to obvykle na přelomu roku. Získání vyúčtování za dobu tří let zpětně by tak měla být otázka jedné návštěvy kontaktního místa. Žalobce ale netvrdil, že by shora uvedené kroky vůbec podnikl s tím, že poptával rekonstrukci celého účetnictví. Jeho argument, že by správnost vyúčtování byla pravděpodobně někým napadena, považuje soud za pouhé bezdůvodné předjímání hypotetických námitek, jež nejsou způsobilé ospravedlnit následnou nečinnost žalobce jako statutárního orgánu žalovaného ohledně dodatečného vyhotovení a doručení vyúčtování. Požadavek na úhradu pokuty za období po sedmdesátém dnu, kdy se žalobce stal statutárním orgánem žalovaného, tak považuje soud za nedůvodný, a to pro rozpor s dobrými mravy.

25. Podle ust. § 6 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., totiž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o.z. pak zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Výklad a použití soukromého práva nesmí být současně v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o.z.).

26. Soud vzal dále v úvahu, že podle § 159 odst. 1 občanského zákoníku je člen voleného orgánu povinen vykonávat funkci s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Jestliže se tedy žalobce stal statutárním orgánem žalovaného, byl povinen usilovat o odstranění závadného stavu spočívajícího v absenci vyúčtování, nikoli tento stav ponechat trvat a z jeho dalšího pokračování pro sebe dovozovat peněžitý nárok vůči žalovanému.

27. Soud si je vědom, že Nejvyšší soud dovodil, že požadavek příjemce služeb na řádné vyúčtování podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. může být v rozporu s dobrými mravy či představovat zjevné zneužití práva jen ve zcela mimořádných a výjimečných případech; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1835/2023. Podle názoru soudu je však projednávaná věc právě takovým výjimečným případem. Žalobce totiž nepožaduje pokutu pouze za prodlení žalovaného, které sám nezavinil, nýbrž i za dobu, kdy již měl jako statutární orgán žalovaného možnost protiprávní stav ukončit, avšak neučinil tak. Tím žalobce vědomě udržoval stav, z něhož následně dovozuje svůj vlastní majetkový prospěch.

28. S ohledem na shora citovaná ustanovení má soud za to, že v rozsahu, v němž žalobce požaduje pokutu za dobu po uplynutí přiměřené doby potřebné k převzetí funkce, obstarání se podkladů a vyhotovení vyúčtování, jde o výkon práva v rozporu s § 6 odst. 2, § 8 a § 2 odst. 3 občanského zákoníku, a takovému nároku nelze poskytnout právní ochranu. Jak je uvedeno shora, po zohlednění všech okolností případu, dospěl soud k závěru, že doba sedmdesáti dní od nástupu do funkce statutárního orgán měla žalobci postačovat k tomu, aby zajistil provedení a doručení vyúčtování služeb za období tří let. Po marném uplynutí této doby již nelze další narůstání pokuty přičítat výlučně žalovanému, neboť žalobce měl další pokračování prodlení ve své sféře kontroly. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl.

29. Soud tak přiznal žalobci částku 85 050 Kč sestávající z částky 46 600 za prodlení s vyúčtování za rok 2020 (932 dní x 50 Kč), z částky 28 350 Kč za prodlení s vyúčtování za rok 2021 (567 dní x 50 Kč) a z částky 10 100 za prodlení s vyúčtování za rok 2022 (202 dní x 50 Kč), tj. v případě všech pokut pouze do dne 18.11.2023 (výrok č. I.). Ve zbytku, tj. co do částky 24 450 Kč (tj. pokuty za období od 19.11. 2023 do 29.4.2024 – 3x 163 dní x 50 Kč) žalobu zamítl (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se v řízení domáhal jednak zaplacení částky 109 500 Kč, jednak splnění nepeněžité povinnosti, jejíž tarifní hodnota činila 30 000 Kč. O peněžitém nároku soud rozhodl meritorně tak, že žalobě vyhověl co do částky 85 050 Kč, zatímco co do částky 24 450 Kč ji zamítl. Pokud jde o nepeněžité plnění, byla žaloba v této části vzata zpět, přičemž procesní zavinění na zastavení řízení nese žalobce. V případě, že žalobce vzal žalobu zpět poté, co bývalá předsedkyně družstva vydala doklady nebo jejich část, nelze z toho dovozovat, že by tento uplatněný nárok splnil žalovaný. V této části je proto třeba vycházet z § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady.

31. Pro stanovení celkového úspěchu účastníků ve věci tak soud vyšel z celkové hodnoty předmětu řízení ve výši 139 500 Kč, sestávající z peněžitého nároku 109 500 Kč, a tarifní hodnoty nepeněžitého nároku ve výši 30 000 Kč. Žalobce měl úspěch co do částky 83 550 Kč, tj. v rozsahu 59,89 % z celkového předmětu řízení. Žalovaný byl naopak úspěšný jednak co do zamítnuté části peněžitého nároku ve výši 25 950 Kč, jednak co do zastavené části řízení o nepeněžitém plnění v tarifní hodnotě 30 000 Kč, celkem tedy v rozsahu 55 950 Kč, tj. 40,11 %.

32. Po vzájemném poměření úspěchu a neúspěchu obou účastníků činí čistý procesní úspěch žalobce 19,78 %. V tomto rozsahu proto soud přiznal žalobci proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

33. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 87 637,50 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 7 475 Kč; b) nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 3 a. t. ve výši 139 500 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za každý ze 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí zastoupení a příprava věci, 2. sepsání předžalobní upomínky, 3. podání žaloby, 4. vyjádření ze dne 22. 4. 2025, 5. účast na jednání dne 10. 7. 2025, 6. podání ze dne ze dne 11. 8. 2025), z tarifní hodnoty 109 500 Kč sestávající z částky 5 500 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. účast u jednání dne 4. 3. 2026 přesahující dvě hodiny, 2. podání ze dne 17. 3. 2026 obsahující závěrečný návrh, 3. účast u jednání dne 19. 3. 2026); c) tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024 a sedmi paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025; d) náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 66 250 Kč ve výši 13 912,50 Kč.

34. S ohledem na čistý procesní úspěch žalobce přiznal soud žalobci 19,78 % z částky 87 637,50 Kč, tedy 17 334,70 Kč.

35. Jako úkon právní služby nebyla žalobci přiznána podání ze dne 24. 11. 2025, 12. 1. 2026, 19. 1. 2026 a 25. 2. 2026, neboť se jednalo o žádosti o odročení jednání soudu, případně o doplnění takové žádosti, což jsou pouze administrativně technické úkony a nikoli úkony právní služby ve smyslu advokátního tarifu.

36. Pokud jde o náklady státu vzniklé tím, že žalovanému byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, soud vycházel z § 149 odst. 2 o. s. ř. a z právního závěru formulovaného v Rc 44/2022, podle něhož má stát ve sporném řízení právo na náhradu hotových výdajů a odměny ustanoveného advokáta-opatrovníka jen vůči protistraně zastoupeného účastníka, a to pouze tehdy, byla-li této protistraně současně uložena povinnost nahradit náklady řízení zastoupenému účastníku. Protože v projednávané věci žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci přiznáno nebylo, nevzniklo ani státu právo na náhradu těchto nákladů vůči žalobci.

37. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

38. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta před středníkem, neboť neshledal mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit lhůtu k plnění jinou než zákonem předvídanou. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.