10 C 50/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá co do částky 7 000 Kč a co do částky 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 100 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 27. 12. 2023 uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byla poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč. Součástí smlouvy byl rovněž závazek žalovaného uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Celková částka 13 250 Kč byla splatná dne 26. 1. 2024, avšak žalovaný svůj závazek neuhradil ani částečně. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta převodem na jeho bankovní účet. Přestože byl žalovaný k úhradě vyzván dne 14. 10. 2024, na výzvu nijak nereagoval a svůj dluh neuhradil. Na základě smluvního ujednání vznikl žalobkyni rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 10 000 Kč, a to od 27. 1. 2024 do 15. 2. 2025, což činí 3 850 Kč. Kromě jistiny, poplatku a smluvní pokuty uplatňuje žalobkyně také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Celková výše uplatňovaného nároku tak činila 15 750 Kč. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, aniž by tyto dokumenty jakkoliv konkretizovala či označila k důkazu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

5. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet, přičemž lhůta splatnosti zápůjčky byla dohodnuta na 26. 1. 2024. Za to se žalovaný zavázal uhradit poplatek 3 250 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to ode dne 27. 1. 2024.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně i žalovaného soud zjistil, že zápůjčka byla skutečně bezhotovostně žalovanému poskytnuta.

7. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu soudu zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Z dalších provedených důkazů soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutková zjištění.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

13. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. Žalobkyně v projednávané věci uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, aniž by uvedla, k jakým konkrétním zjištěním na základě toho dospěla. Zároveň neoznačila ani jeden důkaz k prokázání těchto svých tvrzení. Na výzvu soudu k doložení podkladů a doplnění konkrétních tvrzení uvedla, že tvrzení nijak doplňovat nebude s tím, že si je vědoma, že soud z toho důvodu pravděpodobně posoudí smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, přičemž v takovém případě požaduje (i) vrátit bezdůvodné obohacení (podle § 2991 o. z.), (ii) uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a (iii) nahradit náklady řízení. Protože žalobkyně neprokázala, že splnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 SpotřÚ, v souladu s § 87 odst. 1 SpotřÚ je nutné smlouvu o zápůjčce považovat za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění je potom nutné nahlížet jako na bezdůvodné obohacení.

16. Žalovanému bylo vyplaceno celkem 10 000 Kč, přičemž žalobkyni nevrátil ničeho. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč a proto soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je neplatná, není žalovaný povinen platit jakékoliv poplatky či smluvní pokuty sjednané touto smlouvou. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou, a to i pokud jde o úrok z prodlení. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaný neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 SpotřÚ teprve tímto rozsudkem. Tuto lhůtu soud určil v délce uvedené ve výroku tohoto rozsudku, když soud má ze skutkových zjištění (s přihlédnutím k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela nečinný a nutnost stanovení delší lhůty netvrdil) za to, že lhůta k plnění stanovená podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) by byla pro žalovaného příliš přísná a neodpovídala by jeho možnostem.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobkyně a žalovaného byl přibližně ve srovnatelné výši, a proto rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.