10 C 53/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 20 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá v rozsahu částky 5 230 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 163,49 Kč za období od 20. 1. 2024 do 8. 2. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 230 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, na náhradě nákladů řízení částku 1 094,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 9. 2. 2024, posléze doplněnou na výzvu soudu, domáhala zaplacení částky 20 230 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 163,49 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 230 Kč za dobu od 9. 2. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne 8. 8. 2023 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal i se sjednanými poplatky splatit ve splátkách dle splátkového kalendáře do 24 měsíců. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 1. 12. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru včetně smluvní pokuty před podáním žaloby, avšak dluh neuhradil., právnická osoba, ohledem na výše uvedené, evidovala žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovaným pohledávku ve výši 20 230 Kč. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, úroků ve výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, což dohromady činilo celkem 20 230 Kč, a dále zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 163,49 Kč žalobkyně vypočetla ze zákonné sazby za období od 20. 1. 2024 do 8. 2. 2024.

3. Soud před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 26. 4. 2024, č. j. 10 C 53/2024-55, aby doplnila svá tvrzení a uvedla, k jakým konkrétním zjištěním dospěla ohledně úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké zjistila jeho příjmy, výdaje, případně další závazky a s jakým výsledkem provedla lustraci jeho osoby ve veřejně dostupných registrech a tyto registry konkretizovala.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje a dále že kontroluje klienta v externích registrech (Solus a NRKI). Konkrétně u žalovaného provedla lustraci v registrech Solus, NRKI, a ISIR, a to bez negativních výsledků. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem.

5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil.

6. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 8. 8. 2023 a sjednaného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr s výší úvěrového rámce 15 000 Kč s tím, že roční procentuální sazba nákladů činí 49,1 % ročně a měsíční splátka je splatná do 8. dne v měsíci. Strany si dále ujednaly, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, přičemž pokud je výše dlužné částky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta ve výši dlužné částky.

8. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, přičemž pokud je výše dlužné částky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta ve výši dlužné částky.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že má vůči jiným společnostem blíže nespecifikované závazky, kdy splátky činí 3 000 Kč měsíčně. Z úvěrové zprávy na č. l. 61-64 spisu je dále zřejmé, že žalobkyně disponovala informací, že žalovaný měl před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy tři úvěry, kdy k úhradě zbývá celkem 100 714 Kč. Vedle toho čerpal úvěr ve výši 20 000 prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. V měsících květen až červenec 2023 byl žalovaný neúspěšný s dalšími čtyřmi žádostmi o poskytnutí kreditní karty s úvěrovými rámcem v rozmezí 10 000 Kč až 100 000 Kč.

10. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet dne 8.8. 2023, což má soud za prokázané výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, .

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně neeviduje jakoukoliv úhradu ze strany žalovaného.

12. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu ze dne 8. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 20 230 Kč do 19.1.2024.

13. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod.

14. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně nepožadovala po žalovaném jakékoliv doložení jeho příjmů či výdajů za účelem objektivního zhodnocení jeho poměrů z hlediska úvěruschopnosti. Přestože si byla vědoma, že žalobce má nemalé dluhy (kdy tyto závazky pocházely z doby bezprostředně předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy), a že jiné finanční instituce jeho žádosti o úvěr odmítly, nepovažovala žalobkyně za nutné jakkoliv ověřit tvrzení žalovaného ohledně výše jeho příjmů či se zabývat jeho výdaji. Nic dalšího než uvedenou úvěrovou zprávu, žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti týkající se prověřování úvěruschopnosti nepředložila. Žalobkyně tak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného a jejich posuzováním, namísto pouhého formálního postupu.

15. Z dalších provedených důkazů (výzva k úhradě ze dne 1. 12. 2023, opis výpisu proplacení smlouvy, sazebník, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně) soud neučinil žádná pro věc relevantní skutkové závěry, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládal § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně si neobstarala dostatečné informace k prokázání příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně dále vůbec nereflektovala skutečnost, že 4 žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru z doby bezprostředně předcházející byly zamítnuty, jakož i to, že žalovaný již měla další nemalé závazky. Žalobkyně tedy nemohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměl žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

18. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Protože nebylo prokázáno, že by mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření platné úvěrové smlouvy ve smyslu ust. (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníků, dále jen o. z.), pohlíží soud na poskytnutou částku v celkové výši 15 000 Kč jako na plnění bez právního důvodu dle ust. § 2991 a násl. o. z., které je žalovaný povinen žalobkyni vydat zpět. Soud proto vyhověl žalobě co do této částky (výrok I).

20. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru žalovanému nevznikla povinnost hradit úroky či jakékoli poplatky nebo smluvní pokuty sjednané v souvislosti s úvěrem, neboť se k tomu platně nezavázal. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Předmětem řízení byla částka 20 230 Kč. Soud žalobkyni přiznal 15 000 Kč, což představuje 74,2 % úspěch. Ve zbytku byla úspěšná žalovaná (25,8 %). Po vzájemném zápočtu (74,2 % - 25,8 %) má žalobkyně právo na náhradu 48,4 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně činí 2 262 Kč a z toho je:- částka 810 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 1 452 Kč jako odměna advokátovi za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení, výzva k plnění) a 3 paušálních náhrad á 100 Kč a 21 % DPH z těchto částek, a to podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 a 5a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

22. Soud proto přiznal žalobkyni proti žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 094,80 Kč, což odpovídá 48,4 % z částky 2 262 Kč.

23. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

24. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.