10 C 55/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 : Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 421 694,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 352 814 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá v rozsahu částky 68 880,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 571,38 Kč, úrokem ve výši 12,96 % ročně z částky 419 294,19 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 210,54 Kč za období od 30. 11. 2023 do 19. 2. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 421 694,19 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, na náhradě nákladů řízení částku 12 637,07 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 19. 2. 2024 domáhala zaplacení částky 421 694,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 571,38 Kč, úrokem ve výši 12,96 % ročně z částky 419 294,19 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 210,54 Kč za období od 30. 11. 2023 do 19. 2. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 421 694,19 Kč za dobu od 20. 2. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne 20. 4. 2022 úvěrovou smlouvu (dále též „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 460 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit i se sjednanými poplatky v 96 měsíčních splátkách. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek celkem částku 107 186 Kč, která byla adekvátně započítána na úrok, jistinu a poplatky. Jelikož však žalovaný následně porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 15. 11. 2023. V souladu se smlouvou byla žalovanému naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 1 500 Kč za opakovaná prodlení s úhradou splátek (za měsíce srpen, září a říjen 2023) předcházejících zesplatnění a 900 Kč jakožto nesplacené části nákladů na vymáhání pohledávky žalobkyně (naúčtovány po 300 Kč dne 29. 8. 2023, 24. 9. 2023 a dne 24. 10. 2023). Žalovaná částka tedy zahrnuje nesplacenou část jistiny ve výši 419 294,19 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 900 Kč, tj. celkem 421 694,19 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby, avšak dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ještě před ústním jednáním vyzval žalobkyni usnesením ze dne 26. 4. 2024, č. j. 10 C 55/2024-65 (a opětovně na ústním jednání), aby doplnila svá tvrzení a uvedla mj., jaké konkrétní doklady prokazující schopnost splácet úvěr si vyžádala od žalovaného a jaké doklady jí žalovaný dodal, v jakých evidencích prověřovala úvěruschopnost žalovaného a k jakým konkrétním zjištěním dospěla ohledně příjmů, výdajů a závazků žalovaného a označila důkazy k prokázání svých tvrzení.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu uvedla, že vycházela jednak k informací uvedených v kartě klienta, jednak z Metodiky posouzení úvěruschopnosti. V rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje a dále provádí lustraci klienta v externích registrech. Konkrétně u žalovaného provedla dotaz v registru NRKI, CEE a ISIR, v případě CEE a ISIR s negativním výsledkem a v případě NRKI s výsledkem pozitivním. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období od 26. 2. 2022 do 31. 3. 2022, aby si ověřila pravdivost tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů. Zjistila tak výdaje žalovaného na stravu či léky a dále výdaje zbytné a jednorázové (trafika GECO, Relay, Pressmedia apod.), o nichž lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěru po dobu jeho splácení omezeny. Žalovaný zjevně značnou část svých výdajů nehradil bezhotovostně, když nemalou část svých příjmů na účtu vybíral prostřednictvím bankomatu. Žalobkyně předpokládala, že žalovaný musel svoje výběry z účtu při sjednávání spotřebitelského úvěru uzpůsobit tak, aby svým závazkům dostál. Dle zprávy NRKI se žalovaný sice dostával do prodlení s hrazením svých závazků, ovšem pouze výjimečně, z čehož žalobkyně usoudila, že jeho platební morálka byla na vysoké úrovni. Konečně, vzhledem k tomu, že žalovaný po dobu delší než jeden rok hradil na smlouvu o úvěru než došlo k zesplatnění, svědčí i tato skutečnost o jeho schopnosti úvěr splácet.

5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 4. 2022 a přílohy č. , hodnota, k úvěrové smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 460 000 Kč s tím, že úroková sazba činí 12,96 % ročně a roční procentní sazba nákladů 13,9 %. Úvěr byl v rozsahu částky 409 406 Kč poskytnut za účelemShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .předčasného splacení dluhů žalovaného (konsolidace) vůči žalobkyni z titulu úvěrové smlouvy č. , hodnota, a v rozsahu částky 50 594 Kč jako bezúčelový. , adresa, 406 Kč určená na konsolidaci měla být převedena na účet č. , č. účtu, , zbylá neúčelová část úvěru na účet č. , č. účtu, . Úvěr měl být uhrazen v 96 měsíčních splátkách ve výši 7 703 Kč. Strany si dále ujednaly, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky, přičemž pokud je výše dlužné splátky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta maximálně ve výši dlužné částky.

7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy , Anonymizováno, na č. l. 81, z výpisu z běžného účtu žalovaného na č. l. 101–102 a ze sdělení PPF Banky ze dne 21. 8. 2024 na č. l. 111 soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 29. 4. 2022 částku 50 594 Kč na účet č. , č. účtu, a částku 409 406 Kč téhož dne na účet č. , č. účtu, , tedy na účty uvedené v úvěrové smlouvě.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad sestaveného žalobkyní k číslu smlouvy , Anonymizováno, na č. l. 24 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni v souhrnu 107 186 Kč, a to za období od května 2022 do července 2023.

9. Z úvěrové zprávy soud dále zjistil, že žalobkyně disponovala informací, že žalovaný měl ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy tři úvěry o nesplacené jistině 996 053 Kč. Dva z těchto úvěrů byly poskytnuty jen několik málo týdnů před poskytnutím předmětného úvěru (v únoru a v březnu 2022). Na úvěr, kde zůstatek jistiny činil 522 018 Kč, žalovaný splácel 8 554 Kč měsíčně. Na další z úvěrů pak splácel 7 377 Kč měsíčně (zůstatek jistiny 404 035 Kč) a na úvěr třetí o jistině 70 000 Kč měl splácet 1 726 Kč, tj. celkem 17 657 Kč.

10. Z interní listiny žalobkyně na č. l. 35 nazvané „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplývá, že žalobkyně počítala u žalobce s příjmem 22 000 Kč měsíčně a dále s příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč a s výdaji domácnosti ve výši 15 000, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem uvedené ověřila. Dle této listiny měla učinit též dotazy na vícero registrů (JAP_PUJCKA, NRKI, CEE, MVCR, ISIR), kdy výstupy z těchto registrů žalobkyně vyhodnotila jako „OK“, aniž by byl zřejmý konkrétní obsah sdělení.

11. Tvrzenou výši příjmu si žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného za měsíc březen 2023, kde je dne 15.3.2022 zachycena platba ve výši 22 315 Kč od společnosti , právnická osoba, (pravděpodobně mzda). Z tohoto výpisu je dále zřejmé, že úvěr, jenž měl být konsolidován, byl poskytnut žalovanému cca 1 měsíc před uzavřením Smlouvy (konkrétně dne 4.3.2022), a že žalovaný již dne 25.3.2022 čerpal další úvěr ve výši 32 907,64 Kč. Počáteční zůstatek za předmětné období byl -450,92 Kč a konečný 8 306 Kč. V daném měsíci žalovaný utratil celkem 404 963 Kč, z čehož částku cca 324 000 Kč použil na předčasnou úhradu celkem tří úvěrů a zbytek na běžný provoz či výběry v hotovosti (prokázáno výpisem č. , č. účtu, za měsíc březen 2023 a sdělením , právnická osoba, . ze dne 15. 8. 2024 ohledně identifikace majitele tohoto účtu).

12. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky (prokázáno dopisem ze dne 5. 12. 2023 a poštovním podacích archem ze dne 6. 12. 2023).

13. Z dalších provedených důkazů (úvěrových podmínek a dokumentů k pojištění, výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 15. 11. 2023, dokladů o jejich odeslání, metodiky – výkladu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“) soud neučinil žádné pro věc relevantní skutkové závěry, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .Právní posouzení:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkůmShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod.

21. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně nepožadovala po žalovaném dostatečné doložení jeho příjmů či výdajů (opatřila si toliko výpis z účtu za období jednoho měsíce předcházejícího uzavření Smlouvy), byť disponovala informací, že má nemalé dluhy, přičemž se jednalo o závazky vzniklé krátce před poskytnutím předmětného úvěru. Jen na splátkách ke dni uzavření Smlouvy měl žalovaný platit na existujících úvěrech téměř 18 000 Kč (vč. splátek na úvěr ze Smlouvy) za předpokládaného příjmu cca 22 000 Kč. K tomu přistupuje pro soud zcela nepochopitelné ignorování poznatků vyplývajících z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc březen 2023. Nejen, že zůstatek na účtu žalovaného v počátku daného období dosahoval záporné hodnoty, žalobkyně si musela být vědoma, že žalovaný následně konsolidovaným úvěrem hasí zjevně neutěšenou situaci, tj. splátky tří jiných úvěrů, a má běžné výdaje, které několikanásobně převyšují jeho příjem ze zaměstnání. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen hradit svoje další závazky a výdaje jinak, než z dalších úvěrů, což žalobkyně měla vyhodnotit jako skutečnost svědčící jednoznačně v neprospěch úvěruschopnosti žalovaného. Tvrdila-li žalobkyně v průběhu řízení předpoklad zdrženlivosti žalovaného v jeho výdajích (na tabák, potraviny, léky a další neidentifikované platby) za situace, kdy ji nebyla známa výše jeho výdajů na bydlení a základní potřeby (jídlo, hygienu apod.), pak tato argumentace zcela jednoznačně neodpovídá smyslu výše citovaných ustanovení. Tento její předpoklad totiž neměl jakoukoliv oporu v jí známých podkladech. Argument žalobkyně je nepřípadný tím spíš, že žalovaný již v momentě uzavření Smlouvy další nemalé úvěrové závazky měl, což jej v minulosti zjevně nikterak nevedlo k omezení se ve výdajích.

22. Nic dalšího než uvedenou úvěrovou zprávu a výpis z účtu žalovaného za měsíc březen žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti týkající se prověřování úvěruschopnosti nepředložila, zejména tedy nijak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného a jejich posuzováním namísto pouhého formálního postupu. Nejenže si tedy žalobkyně neobstarala dostatečné informace k prokázání příjmů a výdajů žalovaného, navíc ignorovala informace o jeho závazcích, jakož i krocích svědčících o tom, že se ocitl v situaci, kdy shání peníze, kde se dá a nabytými prostředky z části pokrývá svoje dřívější závazky, čímž se zjevně ocitá v dluhové spirále. Žalobkyně tedy nemohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

23. Protože žalobkyně nesplnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá smluveného úroku, poplatků či smluvních pokut. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

24. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Žalovanému bylo vyplaceno 460 000 Kč, přičemž z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný uhradil žalobkyni na daném závazku 107 186 Kč zpět. O rozdíl mezi těmito částkami se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

26. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaný povinen platit žádné smluvní pokuty, poplatky či smluvní úroky sjednané touto smlouvou. Žalovaný se rovněž neocitlShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu všech těchto nároků převyšujících samotnou nevrácenou jistinu poskytnuté částky.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci. Předmětem řízení byla částka 421 694,19 Kč plus úroky, které soud za tímto účelem kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (27 571,38 Kč + 32 663,70 Kč + 14 210,54 Kč + 38 021,61 Kč = 112 467,23 Kč). Žalobkyně pak byla úspěšná co do částky 352 814 Kč (což přestavuje 66,05 % z žalované částky), a neúspěšná co do částky 181 347,42 Kč (což přestavuje 33,95 %). Má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 32,10 %. Náklady řízení žalobkyně činí 79 304 Kč a z toho je:- částka 16 868 Kč za soudní poplatek za žalobu, - částka 50 100 Kč jako odměna advokátovi za 5 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby, 4. účast na jednání dne 24. 7. 2024 a 5. účast na jednání dne 26. 9. 2024)) po 10 020 Kč podle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., - částka 1 500 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za uvedených 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., - částka 10 836 Kč za náhradu advokátovi za daň z přidané hodnoty [21 % z (50 100 Kč + 1 500 Kč)] podle § 137 odst. 3 o. s. ř.Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkony písemných podání ve věci ze dne 12. 8. 2024 a 13. 8. 2024 k výzvě soudu, jelikož obsahovaly skutečnosti, které mohly a měly být již obsahem návrhu ve věci samé. Soud proto náklady na tyto úkony nepovažoval za účelně vynaložené.Soud tedy přiznal žalobkyni proti žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 25 456,58 Kč, což odpovídá 32,10 % z částky 79 304 Kč.

28. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 87 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru s tím, že ve výroku I. soud určil lhůtu 30denní. K tomu ho vedla zjištění v řízení učiněná týkající se tíživé finanční situace žalovaného. Lze předpokládat že částka, v níž byla žalobkyně úspěšná, je částkou pro žalovaného významnou, kterou nedisponuje ze dne na den a kterou si bude muset pod tíhou rozsudku opatřit.