10 C 67/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 43 565,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně 22 192 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá v rozsahu částky 21 373,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 570,96 Kč od 5. 2. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 28 801,41 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.12.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 565,98 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne 13.6.2022 uzavřela její právní předchůdkyně společnost právnická osoba. se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem dne 14.6.2022 na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 1 952 Kč počínaje měsícem červencem 2023. Úvěruschopnost žalovaného poskytovatel úvěru prověřil z dokladů získaných od žalovaného a dále ve veřejných registrech, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Poskytovatel úvěru dopisem ze dne 25.1.2023 úvěr pro prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 35 368,96Kč. Žalovaná částka zahrnuje 1/ dlužnou jistinu ve výši 28 801,41 Kč, 2/ dlužné úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši 4 769,55, 3/ dlužné smluvní pokuty ve výši 9 995,02 Kč (zahrnující pokutu ve výši 2x 499 Kč za pozdní úhradu splátek č. hodnota a 6 a pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od zesplatnění do 20.10.2023 ve výši 8 997,02), 4/ úrok ve výši 26,43% ročně z dlužné jistiny a 5/ úrok z prodlení z dlužné nové jistiny. Žalovaný uhradil pouze úvěrové splátky č. hodnota až 4 v celkové výši 7 808 Kč. Žalovanou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. právnická osoba výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení vztahujících se k prověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy uvedla, že poskytovatel úvěru ohledně výdajů žalovaného vyšel z částky 8 889 Kč, do které zahrnul vedle nákladů na bydlení ve výši 4 639 Kč i částku 4 250 Kč, jako životní minimum stanovené zákonem. Z dokladů dodaných žalovaným pak zjistil, že jeho průměrný měsíční příjem činí 12 490 Kč. Žalovaný tak disponoval měsíčně částkou 2 601 Kč jako volnými prostředky.

3. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Společnosti právnická osoba. uzavřela s žalovaným dne 13.6.2022 úvěrovou smlouvu, jíž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný poskytnuté finanční prostředky včetně úrokového navýšení vrátí ve 36 měsíčních splátkách po 1 952 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činila 67,05% ročně a RPSN úvěru 92,02% ročně. Úvěr měl být vyplacen na účet č. č. účtu. Podle čl. 6.3 v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dní dojde automaticky k zesplatnění úvěru a k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré přirostlé úroky, smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů vzniklé v souvislosti s prodlením. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 499 Kč pro případ prodlení o délce 30 dnů s úhradou každé splátky (viz čl. 6.1) a dále ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení s úhradou tzv. nové jistiny ve výši 0,1% denně z nové jistiny (viz čl. 6.5), což má soud za prokázané úvěrovou smlouvou č. hodnota ze dne 14.6.2022, splátkovým kalendářem, dodatkem č. hodnota ke smlouvě ze dne 14.6.2022 a sdělením o schválení úvěru ze dne 15.6.2022.

6. V hodnocení klienta ze dne 14.3.2013 je uvedeno, že žalovaný dosahuje přijmu ve výši 12 490 Kč a má výdaje ve výši 4 639 Kč na bydlení a 4 250 Kč jako životní minimum. Z hodnocení nijak nevyplývá, co má být zdrojem příjmů, ani jakým způsobem byly uváděné informace ověřeny. Dle popisu na formuláři, údaje v něm uvedené vyplňuje zaměstnanec poskytovatele úvěru jednající s klientem nebo zprostředkovatelem úvěru. Z výpisu z registru SOLUS je zřejmé pouze to, že dne 8.6.2022 byl učiněn dotaz týkající se žalovaného, aniž by bylo zřejmé, jaký je výstup. Z výpisu z registru NRKI vyplývá, že žalovaný byl ke dni 13.6.2022 hodnocen skórem 328, což spadá do kategorie II s rozmezím 316-415- menší riziko, lepší segment klientů.

7. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 27.5.2024, výpisu z účtu č. č. účtu za měsíc červen 2022 a dokladu o vyplacení úvěru na č.l. 6 soud zjistil, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, a že dne 14.6.2022 na něj obdržel příchozí platbu ve výši 30 000 Kč pod VS, který odpovídá číslu shora uvedené úvěrové smlouvy.

8. Z přehledu plateb na č.l. 7 soud zjistil, že žalobkyně eviduje od žalovaného úhrady v celkové výši 7 808 Kč ( 4x 1 952 Kč provedené v období od 1.8.2022 do 3.11.2022).

9. Společnosti právnická osoba. postoupila svoji pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni, což má soud za prokázané oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20.9.2023 a plnou mocí společnosti právnická osoba. zmocňující žalobkyni k vyrozumění dlužníka o postoupení pohledávky. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem žalobkyně ze dne 20.9.2024, podaným k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno podacím lístkem k doporučené zásilce ze dne 20.9.2023)

10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 3.11.2023 podanou k poštovní přepravě dne 6.11.2023 (prokázáno dopisem tituly před jménem jméno FO ze dne 3.11.2023 a podacím lístkem ze dne 6.11.2023).

11. Z listiny nazvané oznámení ze dne 25.1.2023 obsahující výzvu k úhradě zesplatněného úvěru soud neučinil žádné skutkové závěry, a to s ohledem na níže uvedené právní hodnocení. Právní posouzení:

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak ji ukládá zákon. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, právnická osoba. si neobstarala dostatečné informace k ověření příjmů a výdajů žalovaného a spokojila se s nijak neověřenou informací o výši jeho příjmu. V případě běžných výdajů pak vyšla nikoliv z konkrétní situace žadatele, ale pracovala s částkou životního minima, která ale vůbec nemusí odpovídat jeho reálné situaci. Pokud jde o náklady na bydlení, jejich výši si taktéž nijak neověřovala. Informace získaná z registru NRKI, který hodnotí platební morálku žalovaného na spodní hraně rozmezí přiřazeného klientů s menším rizikem, je pro posouzení úvěruschopnosti zcela nedostatečná. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že společnost právnická osoba. neměla dostatečné podklady, na jejichž základě by mohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

19. Protože právnická osoba. nesplnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá smluveného úroku či smluvních pokut. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

20. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Žalovanému bylo vyplaceno 30 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 7 808 Kč, rozdíl ve výši 22 192 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, když žalobkyně prokázala, že pohledávku za žalovaným nabyla postoupením dle ust. § 1879 a násl. o.z.

22. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaný povinen platit žádné smluvní pokuty ani smluvní úroky sjednané touto smlouvou. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu všech těchto nároků převyšujících samotnou nevrácenou jistinu poskytnuté částky.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně, zároveň mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

24. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.