10 C 72/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 14 726 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč do tří dnů a právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá v rozsahu částky 4 726 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 187,60 Kč od 30. 12. 2023 do 29. 1. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 736 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, na náhradě nákladů řízení 525 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 30.1.2024 domáhala zaplacení částky 14 726 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 187,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 726 Kč za dobu od 30.1.2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne 26.7.2023 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit i se sjednanými poplatky ve 24 splátkách zahrnujících též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a úroky z úvěru. Za poplatek 99 Kč/měsíčně mohl žalovaný dvakrát za dobu trvání úvěru využít možnosti odkladu aktuální splátky o měsíc. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas (neuhradil splátky za měsíce 8/2023 až 10/2023), přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 17.11.2023. V souladu se smlouvou byla žalovanému naúčtovaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou výše uvedenou neuhrazenou splátku a dále vynaložené náklady na upomínání ve výši 300 Kč/upomínka za upomínky ze dne 4.9.2023, 2.10.2023, 30.10.2023 a ve výší 130 Kč za upomínku ze dne 20.11.2023. Žalovaný za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho. Žalovaná částka tak zahrnuje jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, 4 poplatky á 99 Kč za tzv. bezpečnou splátku, úroky ve výši 1 470 Kč, náklady upomínání ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, a to právním zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud ještě před ústním jednáním vyzval žalobkyni usnesením ze dne 3.6.2024, č. j. 10 C 72/2024- 63, aby doplnila svá tvrzení a uvedla, k jakým konkrétním zjištěním dospěla ohledně úvěruschopnosti žalovaného a označila důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se prověření úvěruschopnosti.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu uvedla, že vycházela jednak k informací uvedených v kartě klienta, jednak z Metodiky posouzení úvěruschopnosti. V rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje a dále provádí lustraci klienta v externích registrech. Konkrétně u žalovaného provedla dotaz v registru Solus, NRKI, a ISIR a CRIBIS, a to bez negativních výsledků. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem.

5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

6. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 26.7.2023, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sjednaného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že úroková sazba činí 49,20 % ročně. Smlouvou byl dále sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99Kč/měsíčně, přičemž úvěr měl být uhrazen ve 24 měsíčních splátkách. Prvních 8 splátkách mělo zcela pokrýt poplatek za poskytnutí úvěru a úrok z úvěru. Zbylé splátky byly určeny výhradně na úhradu jistiny a poplatku za bezpečnou splátku. Strany si dále ujednaly, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě, že úvěr nebude vrácen v den jeho splatnosti, přičemž pokud je výše dlužné částky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta maximálně ve výši dlužné částky.

8. Z výseku z výpisu z účtu žalobkyně na č.l. 103 soud zjistil, že žalobkyně dne 26.7.2023 převedla na účet s názvem , Jméno zainteresované osoby 0/0, č. , č. účtu, částku 10 000 Kč s poznámkou „poskytnutí půjčky 2300035421!. Vlastníkem tohoto účtu je žalovaný, což má soud za prokázané sdělením , právnická osoba, , Anonymizováno, ze dne 5.6.2024.

9. Z úvěrové zprávy soud dále zjistil, že žalobkyně disponovala informací, že žalovaný měl ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy pět úvěrů v celkové výši cca 500 000 Kč, a to jak krátkodobých, tak dlouhodobých. Většina těchto úvěrů byla poskytnuta jen několik málo týdnů či měsíců před poskytnutím předmětného úvěru. Dva úvěry á 10 000 Kč byly žalobci poskytnuty v měsíci červnu 2023. Jen na úvěr, kde zůstatek jistiny činil 333 659 Kč, žalovaný splácel 7 518 Kč měsíčně. V případě tří úvěrů se jednalo pravděpodobně o jednorázové splátky v rozmezí 10 000 Kč až 19 680 Kč. Vedle toho žalobce čerpal úvěr ve výši 14 332 Kč a 10 000 Kč z kreditních karet. Od začátku roku 2023 si žalobce podal cca 50 žádostí o úvěr, které pokud nebyly vzaty zpět, byly finančními institucemi odmítnuty. Jednalo se o úvěry v rozmezí od 5 000 Kč do 500 000 Kč.

10. Z interního dokladu žalobkyně na č.l. 31 vyplývá, že žalobkyně počítala u žalobce s příjmem 42 000 Kč měsíčně a dále s příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 28 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem uvedené ověřila. v případě závazků vycházela pouze se splátkami jiným společnostem ve výši 7 000 Kč. Dle této listiny měla učinit též dotazy na vícero registrů (ISIS, NRKI, SOLUS, CRIBIS, ISIR, NRKI).

11. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky (prokázáno dopisem ze dne 15.12.2023 a poštovním podacích archem ze dne 18.12.2023).

12. Z dalších provedených důkazů (upomínky ze dne 2.10.2023, výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 17.11.2023, dokladů o jejich odeslání, výpisů z interního systému žalobkyně vztahujícího se k upomínkám, metodiky, výpisu čerpání a úhrad) soud neučinil žádné pro věc relevantní skutkové závěry, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.Právní posouzení:

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod.

20. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně nepožadovala po žalovaném jakékoliv doložení jeho příjmů či výdajů, byť disponovala informací, že má nemalé dluhy, přičemž se jednalo o závazky vzniklé krátce před poskytnutím předmětného úvěru. Dalším varovným signálem pro ni měla být skutečnost, že žalobce opakovaně žádal o poskytnutí různě velkých úvěrů, přičemž desítky jeho žádostí byly odmítnuty. Nic dalšího, než uvedenou úvěrovou zprávu, žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti týkající se prověřování úvěruschopnosti nepředložila, zejména tedy nijak neprokázala, že by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného a jejich posuzováním, namísto pouhého formálního postupu. Nejenže si tedy žalobkyně neobstarala dostatečné informace k prokázání příjmů a výdajů žalovaného, navíc zcela nepochopitelně ignorovala informace o jeho závazcích, jakož i krocích svědčících o tom, že se ocitl v situaci, kdy shání peníze kde se dá. Žalobkyně tedy nemohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

21. Protože žalobkyně nesplnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá smluveného úroku, poplatků či smluvních pokut. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

22. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Žalovanému bylo vyplaceno 10 000 Kč, přičemž z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný uhradil cokoliv zpět (žalovaný, který zůstal v řízení zcela nečinný toto ani netvrdil). O tuto částku se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

24. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaný povinen platit žádné smluvní pokuty, poplatky či smluvní úroky sjednané touto smlouvou. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu všech těchto nároků převyšujících samotnou nevrácenou jistinu poskytnuté částky.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci. Předmětem řízení byla částka 14 726 Kč plus úroky, které soud za tímto účelem kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (187,70 Kč + 1309,20 Kč). Žalobkyně pak byla úspěšná co do částky 10 000 Kč (což přestavuje 61,65% z žalované částky), a neúspěšná co do částky 6 222 Kč (což přestavuje 38,35%). Má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 23,30 %. Náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč a z toho je:- částka 800 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 900 Kč jako odměna advokátovi za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb.,- částka 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.,- částka 252 Kč za náhradu advokátovi za daň z přidané hodnoty /21 % z (900 Kč + 300 Kč)/ podle § 137 odst. 3 o. s. ř.Soud proto přiznal žalobkyni proti žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 525 Kč, což odpovídá 23,30 % z částky 2 252 Kč.

26. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.