10 C 8/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 870 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalované se zamítá co do částky 5 870 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 10. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 638 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 870 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřela s žalobkyní dne 5.11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla spotřebitelský úvěr převodem na bankovní účet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně tak požaduje po žalované nesplacenou část jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, a to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Úvěruschopnost žalované ověřovala lustracemi v databázi ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Účastníci řízení spolu dne 5.11. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až výše 20 000 Kč, a to na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 40 % p. m. a RPSN ve výši 5 521,54 %. Vždy k 5. dni v měsíci byly splatné úroky přirostlé za uplynulé období. /viz smlouva o úvěru, listina s názvem žádost o spotřebitelský úvěr, kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalované/5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná v ní deklarovala měsíční příjem ve výši 20 436 Kč, měsíční výdaje ve výši 4 860 Kč, s tím, že má být zaměstnána v , podezřelý výraz, bydlet ve vlastním domě bez hypotéky a nemá mít vedeny na svou osobu exekuce nebo insolvenci.

6. Žalobkyně přes poskytnutím úvěru disponovala výpisem z běžného účtu žalované za období 7.5.2023 až 3.10.2023, ze které vyplývá, že v září 2023 čerpala žalovaná úvěr ve výši 40 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, , v srpnu 2023 úvěr ve výši 15 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, . Její běžné výdaje za shora uvedené dva měsíce byly ve vyšších desítkách tisíc měsíčně. Z větší části byly tyto výdaje pokryty právě shora uvedenými úvěry a dále pak blíže neurčenou příchozí platbou ve výši 50 000,20 Kč ze dne 7.9.2023 s poznámkou „compenstation“ a platbou 50 000,90 Kč ze dne 29.8.2023 s poznámkou „compenstation“. Z výpisu dále vyplývá, že v září 2023 činila výplata žalované částku 17 642 Kč, v srpnu 2023 částku 20 572 Kč a v červenci 2023 částku 23 094 Kč. /viz výpis z běžného účtu žalované za období 7.5.2023 až 3.10.2023/7. , adresa, 000 Kč vyplatila žalobkyně žalované převodem na její bankovní účet dne 5.11.2023. /viz výpis z účtu , jméno FO, a sdělení , právnická osoba, ze dne 24. 1. 2025/8. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. /viz dopis žalobkyně ze dne 6. 3. 2024 o zesplatnění a předžalobní výzva ze dne 13. 9. 2024, vč. podacího lístku/9. Z dalších provedených důkazů soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutková zjištění. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

14. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Splnění povinností podle § 84 a násl. SpotřÚ, musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod. Přestože žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalované, zcela ignorovala informace z něj vyplývající, a to, že faktické výdaje žalované mnohonásobně přesahují jak jí deklarované výdaje, tak i její pravidelné měsíční příjmy. Z výpisu dále muselo být žalobkyni zřejmé, že v posledních dvou měsících financovala žalovaná svůj nákladný životní styl z velké části z úvěrů v celkové výši 55 000 Kč, které v podstatě okamžitě utratila za běžnou spotřebu. Žalobkyně si musela být vědoma, že prokazatelně pravdivým údajem obdrženým od žalované, byl pouze údaj o výši měsíčního příjmu, který ale byl zcela nedostatečný k pokrytí běžných výdajů žalované. Pokud jde o tvrzené lustrace v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, tak k prokázání tvrzení, že se tak skutečně stalo, žalobkyně nenabídla jediný důkaz. Soud tak má za to, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované, když kriticky neposoudila skutečnosti vyplývající z výpisu z účtu a dle názoru soudu ani neprovedla jí tvrzené lustrace, ze kterých by muselo vyplynout, že se žalovaná zadlužuje neúměrně svým výdělkovým poměrům. Protože žalobkyně neprokázala, že řádně splnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 SpotřÚ, v souladu s § 87 odst. 1 SpotřÚ je nutné úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění je potom nutné nahlížet jako na bezdůvodné obohacení.

17. Žalované bylo vyplaceno celkem 10 000 Kč, přičemž z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná uhradila žalobkyni cokoliv zpět. Žalovaná, která zůstala v řízení zcela nečinná, ani nic takového netvrdil. O tuto částku se tak žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně a tuto částku je povinen vrátit žalobkyni zpět. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl.

18. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaná povinna platit jakékoliv poplatky či smluvní pokuty sjednané touto smlouvou. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou, a to i pokud jde o úrok z prodlení. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaná neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 SpotřÚ teprve tímto rozsudkem.

19. Soud na tomto místě považuje za vhodné podotknout, že i kdyby nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy ze shora uvedených důvodů, má soud za to, že by ke stejnému závěru o neplatnosti smlouvy dospěl z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba ve výši vyšších stovek % ročně totiž násobně překračuje průměrnou úrokovou sazbu v době a místě poskytnutí úvěru, a to i u tzv. mikroúvěrů.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady sestávají z- nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 870 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., neboť po porovnání s ostatními žalobami žalobkyně dospěl soud k závěru, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu- zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč- daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.Celkové náklady žalobkyně činily 2 452 Kč. Žalobkyně měla úspěch ve výši 63,01 % z předmětu řízení a neúspěch ve výši 36,99%. Náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26,02 %, ve kterém byla v řízení oproti žalované úspěšnější, tj. v částce ve výši 638 Kč.Doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad, neboť tato tvrzení měla a mohla být uvedena v samotné žalobě.

21. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Lhůta k plnění uvedená ve výroku I. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud má s ohledem na výši přisouzené částky za to, že zákonná třídenní lhůta je vzhledem k okolnostem případu příliš krátká a nepředstavuje spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran. Lhůta k plnění uvedená ve výroku I. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.