11 C 131/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 48 663 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 48 663 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 721 Kč od 24. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28 459,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 27. 7. 2017 domáhal po žalované zaplacení částky 48 663 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 6. 2014 došlo v 21:25 hodin k dopravní nehodě na 37,75 km dálnice D5, ve směru jízdy z [obec] na [obec], v obcí [obec]. Viníkem dopravní nehody byl řidič pan [jméno] [příjmení], který provozem vozidla - nákladního automobilu tovární značky DAF FT XF105 XF05EDN3, rz [anonymizováno] [číslo], s návěsem značky [příjmení] [jméno] [příjmení], rz [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ předmětné vozidlo“) poškodil svodidla v délce 48 metrů. Řidič se při jízdě v pravém jízdním pruhu plně nevěnoval řízení - usnul, z důvodu požití alkoholu před jízdou, s nákladní soupravou sjel vpravo mimo těleso dálnice D5, střetl se s pravými svodidly a zůstal stát mimo těleso dálnice. Vlastníkem vozidla je pan [jméno] [jméno]. Vlastníkem poškozených svodidel je stát, příslušnost hospodaření s tímto státním majetkem náleží právě žalobci. Předmětné vozidlo bylo v době škodní události pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, u žalované. Opravu poškozených svodidel provedla [právnická osoba] s.r.o., která ji vyfakturovala částkou 205 286 Kč. Žalovaná na základě šetření pojistné události nevyplatila žalobci část ceny opravy ve výši 48 663 Kč, kdy jako důvod ponížení pojistného plnění uvedla tzv. amortizaci, tedy automatické snižování náhrady o poměrnou částku odpovídající poměru stáří k předpokládané délce životnosti opravované věci. Uplatnění amortizace je však s ohledem na konstantní judikaturu nepřípustné. Oprava byla provedena za cenu obvyklou s ohledem na rozsah poškození, přičemž zohlednila náklady na dopravu, práci pracovníků vč. demontáže a montáže, cenu materiálu a dopravního zajištění. Náklady na opravu byly vynaloženy účelně k obnovení funkce poškozené věci.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nesouhlasila s argumentací žalobce, který požaduje zaplatit za svodidla, která jsou opotřebovaná a v provozu po mnoho let, cenu nových svodidel. Je samozřejmě rozdíl, jsou-li poškozená svodidla stará rok nebo patnáct let, kdy jsou takřka na konci životnosti. Přirozené opotřebení materiálů vlivem stáří je obecnou skutečností, přičemž ani životnost svodidel není neomezená.

3. Na jednání soudu dne 3. 6. 2019 žalovaná vznesla s ohledem na § 635 odst. 2 o.z. námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne 25. 6. 2014 ve 21:25 hod. řídil řidič [jméno] [příjmení] nákladní soupravu NA DAF, rz [anonymizováno] [číslo] s návěsem, rz [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ předmětné vozidlo“) po dálnici D5 ve směru jízdy od [obec] na [obec]. V prostoru 37,75 km D5 při jízdě v pravém jízdním pruhu se plně nevěnoval řízení - usnul, z důvodu požití alkoholu před jízdou. Se soupravou sjel vpravo mimo těleso dálnice D5, střetl se s pravými svodidly a zůstal stát mimo těleso dálnice D5. Technická závada na nákladní soupravě nebyla zjištěna ani uplatněna. Při této dopravní nehodě došlo k poškození svodidel ve vlastnictví ČR, se kterými má právo hospodařit žalobce. Předmětné vozidlo bylo v době škodní události pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, u žalované.

5. Z Úředního záznamu Policie ČR ze dne 26. 6. 2014, [číslo jednací], soud zjistil, že při šetření DN došlo k uzavření pravého jízdního pruhu a pravé zpevněné krajnice, uzavření JP provedla SSÚD [obec].

6. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 25. 6. 2014, [číslo jednací], soud zjistil, že potvrzení o DN předáno SSÚD [číslo].

7. Z objednávky [číslo] ze dne 29. 7. 2014 má soud za zjištěné, že tohoto dne žalobce objednal u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], opravu svodidel po DN v km 37,750 – pachatel známý, přičemž cena díla byla stanovena dohodou smluvních stran jako maximální v částce 236 418,27 Kč vč. DPH.

8. Z předávacího protokolu ze dne 8. 8. 2014 soud zjistil, že tohoto dne předala [právnická osoba] s.r.o., dokončené dílo opravy poškozených svodidel za cenu 195 212 Kč bez DPH.

9. Z faktury [číslo] vystavené [právnická osoba] s.r.o. dne 12. 8. 2014, s datem splatnosti dne 12. 9. 2014, má soud za prokázané, že touto byla žalobci vyfakturována cena díla v částce 195 212 Kč bez DPH, tj. 236 206,52 Kč vč. DPH.

10. Z opravného daňového dokladu [číslo] vystaveného [právnická osoba] s.r.o. dne 21. 10. 2014, s datem splatnosti dne 4. 11. 2014, má soud za prokázané, že tímto bylo žalobci dobropisována částka 30 921 Kč vč. DPH z důvodu rozsahu plnění škody.

11. Dne 19. 9. 2014 žalovaná skončila šetření předmětné pojistné události, kdy celková výše pojistného plnění činí částku 161 543 Kč, přičemž bylo uplatněno opotřebení materiálu 50,4 %. Žádostí o navrácení vyplaceného pojistného plnění ze dne 17. 10. 2014 vyzvala žalovaná žalobce o vrácení pojistného plnění ve výši 10 914 Kč, neboť šetřením zjistila, že odečtené opotřebení neodpovídalo skutečné hodnotě použitého materiálu, správná částka pojistného plnění po odečtu opotřebení činí 150 629 Kč. Žádostí o proplacení ze dne 21. 10. 2014 vyzvala [právnická osoba] s.r.o. žalobce o proplacení částky amortizace materiálu dle likvidačního dopisu pojišťovny v částce 48 662,79 Kč vč. DPH.

12. Z dalších provedených důkazů již žádné podstatné skutečnosti pro posouzení věci zjištěny nebyly.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

14. Podle § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

15. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

16. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

17. Podle § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

18. Podle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

19. Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

20. Podle § 626 o.z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

21. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Podle § 635 odst. 2 o.z. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

23. Nejprve se soud zabýval posouzením námitky promlčení žalobou uplatněného nároku.

24. Otázkou počátku běhu promlčecí lhůty, její délkou a okamžikem jejího uplynutí v případě přímého nároku pojistného plnění z pojištění odpovědnosti uplatněného proti pojistiteli škůdce, se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2019, č.j. 25 Cdo 1976/2019-182 Nejvyšší soud v tomto rozsudku konstatoval, že„ U práva na pojistné plnění stanoví ustanovení § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen ustanovením § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje ustanovení § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v ustanovení § 2761 o. z. (srov. TÉGL a WEINHOLD. In: MELZER, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004 ISBN 978-80-7502 -003-1). Slovo„ nejpozději“ v ustanovení § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v ustanovení § 626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. TÉGL a WEINHOLD. In: MELZER, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004 ISBN 978-80-7502 -003-1). Neobstojí proto námitka dovolatele, že ustanovení § 635 odst. 2 o. z. odkazuje pouze na ustanovení § 636 odst. 1 o. z., které stanoví desetiletou objektivní promlčecí lhůtu pro právo na náhradu škody nebo újmy. Takový výklad ustanovení § 635 odst. 2 o. z. nepřipouští a byl by v rozporu se smyslem a účelem zmíněného ustanovení. Pro jeho účely je irelevantní, zda se právo na náhradu škody promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě (§ 619 a § 620 ve spojení s § 629 o. z.) nebo v promlčecí lhůtě objektivní (§ 636 odst. 1 o. z.). Dále nejvyšší soud podotkl, že „Občanský zákoník hovoří přímo o právu na pojistné plnění a nerozlišuje situace, kdy vznikne poškozenému právo přímo na pojistné plnění od pojišťovny a kdy mu hradí škodu škůdce, který následně požaduje uhrazené plnění po pojišťovně.“ Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že„ právo na pojistné plnění se ve smyslu ustanovení § 635 odst. 2 o. z. promlčuje nejen současně s uplynutím objektivní promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, ale i uplynutím promlčecí lhůty subjektivní.“ 25. Pro posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení je tedy zásadní určení okamžiku uplynutí subjektivní promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody.

26. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s § 619 odst. 1 o.z. běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. U práva na náhradu škody okolnosti rozhodné specifikuje ustanovení § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Vědomost poškozeného o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, jako předpoklady pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, musí být splněny kumulativně. O škodě se poškozený dozví tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah (tak, aby bylo možné případně též určit alespoň přibližně výši škody v penězích); není potřebné, aby znal rozsah (výši) škody přesně, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku. Při zkoumání, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného; nemusí však jít o zjištění (rozumí se jistotu v běžném slova smyslu), nýbrž postačuje, aby skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, byly způsobilé takový závěr o možném vzniku škody a možné odpovědnosti škůdce učinit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp.zn. 21 Cdo 27423/2006, ze dne 29. 9. 2009, sp.zn. 25 Cdo 2891/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp.zn. 21 Cdo 2620/2016).

27. Žalobce jako poškozený se o škodě a osobě za ni odpovědné dozvěděl již dne 25. 6. 2014, kdy došlo k předmětné dopravní nehodě, neboť tohoto dne uzavírala na místě DN pravý jízdní pruh a pravou zpevněnou krajnici SSÚD [obec] (viz Úřední záznam Policie ČR ze dne 26. 6. 2014, [číslo jednací]) přičemž SSÚD [obec] bylo předáno potvrzení o DN. Žalobce právě prostřednictvím Středisek správy a údržby dálnic (SSÚD) zajišťuje údržby dálnic, kdy jednotlivá SSÚD vykonávají správu a údržbu svěřeného úseku komunikace a jeho součástí, udržují je ve stavu odpovídajícímu určenému účelu. Již tohoto dne tak žalobce měl povědomost o osobě škůdce, ale taktéž i o škodě. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, že o výši škody se žalobce dozvěděl nejdříve dnem vystavení faktury za opravu poškozených svodidel s uvedenou konečnou cenou opravy (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 7. 2020, č.j. 30 C 76⁄ 2017 -119). Jak vyplývá z výše citované judikatury Nejvyššího soudu, o škodě se poškozený dozví tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah (tak, aby bylo možné případně též určit alespoň přibližně výši škody v penězích); není potřebné, aby znal rozsah (výši) škody přesně, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku. Soudu je z jeho činnosti známo, když u Obvodního soudu pro Prahu 8 je vedeno několik desítek sporů týkajících se amortizace svodidel, že k poškození svodidel nárazem vozidla dochází velice často, pracovníci SSÚD jsou po poškození svodidel na místě DN často osobně přítomni, mají tedy již rozsáhlé zkušenosti s těmito škodními událostmi. Soudu je taktéž z jeho činnosti známo, že [právnická osoba] s.r.o. je jedna z mála společností, které provádí pro žalobce opakovaně opravy poškozených svodidel. Lze tak dovodit, že žalobce disponuje takovými zkušenostmi, které mu umožňují i třeba jen orientačně určit výši škody v podobě ceny opravy poškozených svodidel již na místě dopravní nehodě bezprostředně po poškození svodidel.

28. Pokud žalobce odkazuje na argumentaci obsaženou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, č.j. 25 Cdo 1976 2019-182, kde v bodě č. 25 je uvedeno, že v souladu s ust. § 635 odst. 2 o.z. se právo na pojistné plnění promlčelo nejpozději dnem 12. 9. 2017, a to za situace, kdy 12. 9. 2014 si žalobce objednal u [právnická osoba] s.r.o. opravu svodidel, kdy v objednávce uvedl rozsah poškození a jméno pachatele, nelze danou část odůvodnění rozsudku interpretovat tak, že teprve od okamžiku vystavení objednávky, do které žalobce uvede rozsah poškození a jméno pachatele, začíná plynout subjektivní promlčecí lhůta dle § 635 o.z., a že tedy jedině až s tímto okamžikem lze spojovat vědomost žalobce o škodě a osobě za škodu odpovědné. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud nezkoumal okamžik, kdy se žalobce poprvé dozvěděl, či měl a mohl dozvědět, o škodě a osobě za škodu odpovědné, když již ze znění bodu č. 25 rozsudku vyplývá, že okamžik promlčení žalobou uplatněného nároku ke dni 12. 9. 2017 byl Nejvyšším soudem stanoven jako okamžik nejzazší možný („ nejpozději dnem 12. 9. 2017“), neboť pro účely posouzení důvodnosti námitky promlčení i při tomto nejzazším možném okamžiku bylo možno shledat námitku promlčení důvodnou.

29. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení proto soud uzavírá, že již dne 25. 6. 2014 měl žalobce vědomost o škodě, tedy i orientační povědomost o rozsahu škody vyčíslitelné v penězích, a o osobě odpovědné za škodu. Tříletá promlčecí lhůta tak v souladu s § 635 odst. 2 o.z. uplynula dnem 26. 6. 2017 (25. 6. 2017 byla neděle). Žalobce podal žalobu k soudu dne 27. 7. 2017, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Z tohoto důvodu soud žalobu bez dalšího věcného přezkoumávání ve výroku I. rozsudku zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, neboť byla žaloba zamítnuta, a proto jí soud přiznal náhradu nákladu řízení. Ta se sestává z odměny za 7 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne 21. 2. 2019, 3. 6. 2019, 14. 11. 2019, 8. 10. 2020 a 18. 3. 2021) 1 úkon za 3 060 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 7 úkonů právní služby ve výši celkem 2 100 Kč a dále 21% DPH v částce 4 939,20 Kč, celkem tedy 28 459,20 Kč.