11 C 137/2012

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky ve výši 91 305 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 91 305 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 91 305 Kč, a to od 12. 4. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 144 584 Kč, a to k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši určené samostatným usnesením.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 4 570 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 7. 2012 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady ztráty na výdělku ve výši 104 915 Kč vzniklé pracovní neschopností žalobkyně v období od 21. 9. 2010 do 30. 4. 2011, která byla způsobena poškozením pravého lýtkového nervu žalobkyně při operaci na ortopedické klinice žalované. V žalobě žalobkyně dále uvedla, že dne 20. 9. 2010 se podrobila na ortopedické klinice žalované ablaci prominujících exostóz (kostních výrůstků) distálního femuru (dolního konce kosti stehenní) a proximální fibuly (horního konce kosti lýtkové) vpravo. Bezprostředně po operaci byla u žalobkyně zjištěna motorická i senzitivní paréza (obrna) hluboké větve pravého nervi peronei (lýtkového nervu). Dne 20. 10. 2010 podstoupila žalobkyně elektromyografické vyšetření, dle kterého šlo o lézi (poškození) lýtkového nervu, a to nejméně v rozsahu axonotmese (tj. přerušení nervových vláken při zachování kontinuity nervu jako celku). Dne 13. 1. 2011 žalobkyně podstoupila na neurochirurgické klinice , právnická osoba, revizní operaci, při níž byla nejprve zjištěn velký neurom, tedy rozšíření nervu v oblasti před jeho vstupem pod musculus peroneus longus (dlouhý lýtkový sval) v místě jizvy po resekci exostozy a byla provedena rekonstrukce společného lýtkového nervu 9 cm dlouhým štěpem. Stav byl uzavřen jako iatrogenní (lékařem způsobená) léze (poškození) lýtkového nervu vpravo, tedy poranění lýtkového nervu při operaci. Poškození lýtkového nervu při operativním odstraňování exostóz přitom nebylo ani takovým postupem, aby ke škodě na zdraví žalobkyně nedošlo, ani postupem souladným s dostupnými poznatky lékařské vědy, ani postupem souladným s profesními povinnostmi a standardy. Poškození pravého lýtkového nervu žalobkyně bylo jednou z podstatných příčin její pracovní neschopnosti v období od 21. 9. 2010 do 30. 4. 2011, kdy byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , a z toho plynoucí ztráty na výdělku v uvedeném období ve výši 104 915 Kč. K vyplacení této náhrady žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 16. 4. 2012. Žalovaná dopisem ze dne 14. 5. 2012 odmítla žádosti žalobkyně vyhovět.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a uvedla, že žalobkyně skutečně týden po operaci byla vyšetřena neurologem a byla zjištěna obrna lýtkového nervu vpravo. Z operačního nálezu pak dle žalované vyplývá, že nerv nebyl přerušen ve smyslu přeříznutí, ale došlo k jeho poškození tahem nebo tlakem při operaci, což je ovšem nutno považovat nikoli za postup non lege artis – tedy v rozporu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy, ale za operační riziko příslušného zdravotního výkonu. Žalovaná neporušila žádnou svou právní povinnost a nepostupovala v rozporu s pravidly lékařské vědy, proto nárok žalobkyně na náhradu škody neuznává. I kdyby však u vedené škodě došlo zaviněním žalované, musí žalobkyně prokázat, že celá doba tvrzené pracovní neschopnosti žalobkyně byla v příčinné souvislosti s tvrzeným poškozením při operaci dne 20. 9. 2010 a musí také prokázat skutečnou výši jí ušlého výdělku.

3. Ve věci jde již o čtvrtý rozsudek ve věci. Poprvé zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 30. května 2016, č. j. 11 C 137/2012-179, kterým žalobě částečně vyhověl, když uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 91 305 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 91 305 Kč od 19. 4. 2012 do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky ve výši 13 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13 610 Kč od 19. 4. 2012 do zaplacení zamítl (výrok II.), uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 60 984 Kč (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 2 130,70 Kč (výrok IV.), rozhodl o vrácení nespotřebované části zaplacené zálohy na náklady důkazů ve výši 2 869,30 Kč žalobkyni (výrok V.), uložil žalované povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 14 259,30 Kč (výrok VI.) a uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 4 567,50 Kč (výrok VII.). Tento rozsudek byl k odvolání žalované ve výrocích I., III., IV., V., VI. a VII. zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2016, č. j. 23 Co 326/2016 - 207 ve znění opravného usnesení ze dne 28. června 2017, č. j. 23 Co 326/2016-221. Předmětem řízení tak zůstala nadále částka ve výši 91 305 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 91 305 Kč od 19. 4. 2012 do zaplacení.

4. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. března 2020, č. j. 11 C 137/2012-338, kterým soud žalobu zamítl, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2020, č. j. 23 Co 280/2020-354 a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení a rozsudek zdejšího soudu ze dne 4. května 2022, č. j. 11 C 137/2012-436, byl k odvolání žalobkyně opět zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2022, č. j. 23 Co 337/2022-449 a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení s tím, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce zdejšího soudu. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutkové zjištění zdejšího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, když výsledek hodnocení důkazů nesprávnýma a povrchním způsobem nedopovídá ust. § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti nevyplývající z provedených důkazů, naopak opominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nedostatečně zhodnotil logické rozpory v revizním znaleckém posudku s výpovědí znalců , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , nesprávně posoudil otázku důkazního břemene, když žalovaná se může odpovědnosti zprostit pouze tehdy, pokud by prokázala, že škodu nezavinila. S ohledem na poukaz na důkazní břemeno již v předchozím zrušovacím usnesení Městského soudu v Praze z roku 2016 a ustálenou soudní praxi v tomto směru se jeví již nadbytečné poučení žalované ve smyslu § 11a odst. 1 a 3 o. s. ř. Pokud znalci , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, uváděli, že by mohlo dojít k poškození nervu i při zvolení jiného operačního postupu, jednalo se pouze o obecné podmíněné úvahy, které nesouvisí s konkrétním projednávaným případem; rovněž z těchto úvah soud I. stupně nesprávně vycházel. V dalším řízení soud I. stupně bude při vyčíslení ztráty na výdělku žalobkyně postupovat ve smyslu § 351 a následujících zákoníku práce, v tomto směru rovněž náležitě doplní dokazování a neopomine, že v souvislosti s předchozími zrušovacími rozhodnutími odvolacího soudu je předmětem řízení náhrada za ztrátu na výdělku v částce 91 305 Kč (a nikoliv 104 915 Kč), poté soud I. stupně provedené důkazy zhodnotí způsobem předpokládaným ustanoveními § 132 a 157 o. s. ř. logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem a opětovně rozhodne o dosavadních nákladech řízení mezi účastníky navzájem i ve vztahu ke státu.

5. Ze shodných skutkových tvrzení a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně se dne 20. 9. 2010 podrobila na ortopedické klinice žalované odstranění exostóz neboli kostních výrůstků kosti stehenní a lýtkové pravé nohy, které byly odsekávány dlátem, přičemž nerv nebyl preparován (viz shodné skutkové tvrzení účastníků i operační protokol ze dne 20. 9. 2010). Ihned po operaci byla u žalobkyně zjištěna pooperační obrna lýtkového nervu (viz dekurz ze dne 20. 9. 2010), která byla potvrzena elektromyografickým vyšetřením žalobkyně dne 20. 10. 2010 (viz zpráva FNB ze dne 20. 10. 2010) a pro kterou žalobkyně podstoupila dne 13. 1. 2011 operaci na neurochirurgické klinice , právnická osoba, (viz shodná tvrzení účastníků a zpráva fakultní nemocnice , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2011). Při této operaci byl zjištěn velký neurom v oblasti jizvy po operaci odstraňující kostní výrůstky, byla provedena rekonstrukce nervu autotransplantátem v délce 9 cm (viz lékařská zpráva neurochirurgické kliniky , právnická osoba, ze dne 21. 1. 2021, popis operace ze dne 13. 1. 2011).

7. Soud v řízení provedl důkaz dvěma znaleckými posudky, a to znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, (z oboru neurochirurgie) a revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu – , právnická osoba, . Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 583/2001 ze dne 25. dubna 2002 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 551/2007 ze dne 1. 8. 2008).

8. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , jeho doplnění ze dne 4. 10. 2015 a výslechu znalce soud zjistil, že k poškození lýtkového nervu žalobkyně došlo během operace dne 20. 9. 2010, poukázal přitom také na časovou souvislost zdravotního stavu žalobkyně v den operace 20. 9. 2010, kdy ráno měla žalobkyně pravou nohu normálně hybnou, zatímco večer již ochrnutou a v mezidobí proběhla operace v blízkosti lýtkového nervu, který hybnost nohy zajišťuje. Následkem poranění došlo k vazivové přestavbě nervu (neuromu) s úplnou ztrátou funkce nervu. Kontinuita nervu byla obnovena rekonstrukční neurochirurgickou operací téměř 4 měsíce po ortopedické operaci. Prokázaný neurom mohl být teoreticky způsoben poraněním operačním nástrojem, tlakem na nerv nebo tahem za nerv – přesné zjištění mechanismu není možné, protože operatér nerv během operace neviděl. Příčinou poranění nervu byl postup žalované (znalec jej označil za non lege artis, jde však ze stran znalce o nepřípustné právní hodnocení, které náleží pouze soudu) při operaci dne 20. 9. 2010, a to ze dvou důvodů. Nerv byl před operací dne 20. 9. 2010 jednoznačně poškozen dlouhodobým tlakem zvětšujících se exostóz v oblasti hlavičky fibuly vpravo, a již jen z tohoto důvodu měl být při operaci revidován. Operatér také během 26 minutového výkonu snesl tři kostní exostózy přímo naléhající na nerv. Použil k tomu hrubé i ostré operační nástroje a značnou sílu – sílu vyšší intenzity (sekání), aniž nerv viděl, tedy aniž by znal jeho přesné uložení (nerv byl nepochybně dislokován mimo fyziologické uložení v důsledku zvětšení objemu kosti). Dle znalce tak měl být nerv revidován ještě před snesením exostóz – takovýto postup by poranění nervu předešel a byl by v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, když operatéři, přestože znali neurologickou symptomatologii žalobkyně - iritační syndrom lýtkového nervu vpravo, žalobkyně byla přijata mj. k revizi lýtkového nervu, tak naplánovaný postup nedodrželi, aniž by bylo z dokumentace zřejmé z jakého důvodu došlo ke změně operačního postupu. Ztráta funkce tohoto nervu po operaci si vyžádala dlouhodobou rehabilitační léčbu vč. elektrostimulací a uvedenou rekonstrukční operaci, při které pro obnovení kontinuity nervu došlo k použití autotransplantátu v délce 9 cm. Dle znalce takto rozsáhlé poškození nervu svědčí o poškození nějakým úrazem a nemohlo dojít k poškození chronickým tlakem. Pokud nerv nebyl při operaci vypreparován, tzn. nebyl vidět, tak lze těžko prohlásit, že bylo operováno v dostatečné vzdálenosti od tohoto nervu, jak tvrdí operatéři v operačním protokolu. Není proto zřejmé, proč v průběhu operace od tohoto správného postupu lékaři upustili a nerv nepreparovali. Závěrem svého znaleckého posudku znalec uvedl, že v případě, kdy by nedošlo k poranění nervu, odhaduje s ohledem na kancelářské zaměstnání a předchozí obdobnou operaci žalobkyně v jejích 13 letech, délku trvání pracovní neschopnosti žalobkyně na 3 až 4 týdny.

9. K námitkám žalované vůči znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ., , tituly za jménem, (vůči správnosti jeho závěrů a odbornosti znalce) i s ohledem na nemožnost soudu přezkoumávat závěry znalce po odborné stránce (jak uvedeno shora) soud provedl dále důkaz revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu – , právnická osoba, . Zatímco závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, jsou ve znaleckém posudku i jeho doplnění konstantní a přesvědčivé a znalec své závěry obhájil i při výslechu před soudem, v případě závěrů revizního znaleckého posudku , právnická osoba, ve znění jeho doplnění ze dne 24. 4. 2018 (doplnění o stanovisko ortopeda , tituly před jménem, , jméno FO, ) a 31. 10. 2018 takový závěr učinit nelze.

10. Z písemně podaného revizního ústavního znaleckého posudku ze dne 15. 1. 2016 (vypracován komisí ve složení , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , (neurochirurgie), , tituly před jménem, , jméno FO, (znalec z oboru hygiena, interna a pracovní úrazy a nemoci z povolání) vyplynulo, že znalci se ztotožnili se závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který měl potřebnou odbornost, potvrdili, že při operaci dne 20. 9. 2010 došlo k poškození lýtkového nervu žalobkyně, a to z důvodů, že operační tým neprovedl veškerá potřebná předoperační vyšetření (např. EMG) a že se operační tým (přestože měl správné složení) bezdůvodně odchýlil od původně plánované operace lýtkového nervu žalobkyně za situace, že základní onemocnění žalobkyně, pro které byla operována, způsobilo dislokovaný průběh nervu, což zvýšilo riziko poranění tohoto nervu při prováděné operaci a dále konstatovali, že předpokládaná doba trvání pracovní neschopnosti žalobkyně po operaci, pokud by při ní nedošlo k poškození lýtkového nervu, by byla maximálně 2 měsíce, z doplňku znaleckého posudku se stanoviskem , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývají (kromě skutečnosti, že k poškození lýtkového nervu žalobkyně došlo při operaci dne 20. 9. 2010) závěry odlišné, že vzniklá komplikace je následkem plynoucím z anatomických podmínek a možné neurologické predispozice s tím, že jde o následek nikoliv z vědomé nedbalosti (znalec také uvedené popsal jako následek vitium artis) a že k poškození zdraví představuje komplikaci, která při podobných zákrocích může nastat. Rozpory v závěrech ústavního znaleckého posudku týkající se postupu lékařů (operatérů) žalované při operaci dne 20. 9. 2010 se soudu nepodařilo odstranit ani výslechem zpracovatelů ústavního znaleckého posudku, a to , tituly před jménem, , jméno FO, (z jehož výpovědi soud zjistil, že byl pouze pověřen formálním zpracováním znaleckého posudku na základě odborného vyjádření jiných lékařů, tedy nezjistil žádné relevantní skutečnosti), ale ani výpovědmi , tituly před jménem, , jméno FO, (neurochirurg) a výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, (ortoped). Z výpovědi znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil, že byť by závěry, které uvedl v revizním znaleckém posudku z roku 2016, již formuloval jinak, zároveň připustil, že k poškození nervu při operaci dne 20. 9. 2010 došlo, lékaři žalované provádějící operaci žalobkyně věděli kudy lýtkový nerv vede, že namísto předpokládané preparace nervu došlo ke změně operačního postupu, nerv nerevidovali, ale bez revize nervu nelze danou operaci provádět a šlo o iatrogenní poranění. Z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že sice odkázal na závěry ústavního znaleckého posudku, resp. jeho doplňku jím vypracovaného v roce 2018, ale zároveň uvedl, že preparace nervů je běžnou součástí práce ortopedů, k poranění nervu při operaci dne 20. 9. 2010 došlo, ale nemuselo k tomu dojít jen tím dlátem, ale i třeba manipulací či špatným polohováním na operačním stole, proč však v tomto konkrétním případě nebyl použit běžný postup preparace nervu nebyl schopen uvést. Pokud pak znalci , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, uváděli, že mohlo dojít k poškození nervu i při zvolení jiného operačního postupu, šlo pouze o obecná vyjádření nevztahující se ke konkrétnímu postupu lékařů žalované při operaci žalobkyně dne 20. 9. 2010.

11. Soud pak výše uvedené znalecké posudky včetně jejich doplňků a výslechů znalců hodnotil podle ust. § 132 o. s. ř. tak, že skutková zjištění učinil ze závěrů znalce , jméno FO, , neboť jeho závěry byly konstantní, jednoznačné, přesvědčivě a logicky odůvodněné, znalec adekvátně reagoval i na námitky žalované (doplňkem jeho znaleckého posudku a výslechem u soudu) a jeho závěry nebyly v rozporu se žádným v řízení provedeným důkazem, zatímco závěry vyplývající z revizního znaleckého posudku a jeho doplnění byly rozporné a uvedené rozpory znalci, kteří se na vyhotovení tohoto znaleckého posudku podíleli, nedokázali odstranit ani při jejich výslechu. Kromě jednoznačného závěru, že k poškození nervu žalobkyně došlo při operaci dne 20. 9. 2010, naposledy uvedení znalci vypovídali převážně obecně bez vztahu ke konkrétním skutečnostem týkajících se postupu operatérů žalované při operaci dne 20. 9. 2010 a pokud přesto některé takové skutečnosti (uvedené v předchozím odstavci) uváděli, vyplývá z nich naopak, že pokud by zvolili běžný postup v případě dané operace s provedením revize nervu (vizualizace), k poškození nervu by nedošlo.

12. Soud tak rekapituluje zjištění učiněná ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , že k poškození lýtkového nervu žalobkyně došlo při operaci na ortopedické klinice žalované dne 20. 9. 2010, když operatéři v rozporu s předchozím operačním plánem neprovedli při operaci k odstranění kostních výrustků na pravé noze žalobkyně revizi lýtkového nervu (neprovedli jeho vizualizaci), ačkoliv se tento nerv nacházel v bezprostřední blízkosti operačního pole a kostní výrůstky byly odstraňovány dlátem, tedy za použití síly vyšší intenzity, byť konkrétní způsob poškození tohoto nervu nebyl zjištěn.

13. Žalobkyně byla od 14. 2. 2005 zaměstnána v pracovním poměru pro zaměstnavatele společnost , právnická osoba, . s úvazkem v délce 7,5 hodin denně a s tarifní mzdou ve výši 27 034 Kč měsíčně (viz mzdový list žalobkyně za rok 2010).

14. Žalobkyně odpracovala pro zaměstnavatele v měsíci dubnu 2010 celkem 138,5 hodin a její hrubá mzda v tomto měsíci činila částku ve výši 26 179 Kč, do které byl zahrnut měsíční plat ve výši 22 919 Kč, osobní ohodnocení 700 Kč, bonus ve výši 1 200 Kč a příplatek za práci ve svátek ve výši 1 360 Kč (viz mzdový list za rok 2010).

15. Žalobkyně odpracovala pro zaměstnavatele v měsíci květnu 2010 celkem 139 hodin a její hrubá mzda činila celkem 25 997 Kč, do které byl zahrnut měsíční plat ve výši 24 097 Kč, osobní ohodnocení 700 Kč, bonus ve výši 1 200 Kč (viz mzdový list za rok 2010).

16. Žalobkyně odpracovala pro zaměstnavatele v měsíci červnu 2010 celkem 116 hodin a její hrubá mzda činila celkem 21 096 Kč, do které byl zahrnut měsíční plat ve výši 19 196 Kč, osobní ohodnocení 700 Kč, bonus ve výši 1 200 Kč (viz mzdový list za rok 2010).

17. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 20. 9. 2010 do 30. 4. 2011 (viz mzdové listy žalobkyně za rok 2010 a 2011).

18. Za období pracovní neschopnosti žalobkyně od 19. 10. 2010 do 30. 4. 2011 vyplatila Okresní správa sociálního zabezpečení žalobkyni částku ve výši 96 750 Kč (viz potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, ze dne 4. 11. 2013).

19. Dopisem ze dne 16. 4. 2012 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení náhrady na výdělku ve výši 104 915 Kč, a to za poškození pravostranného lýtkového nervu žalobkyně při operaci dne 20. 9. 2010 jež byla příčinou její pracovní neschopnosti v období od 21. 9. 2010 do 30. 4. 2011 (viz výzva k úhradě ze dne 16. 4. 2012), která byla žalované doručena téhož dne (viz dodejka). Žalovaná však dopisem ze dne 14. 5. 2012 sdělila žalobkyni, že její žádosti nelze vyhovět, neboť kontrolou bylo zjištěno, že postup zdravotnického personálu při operaci žalobkyně dne 20. 9. 2010 byl lege artis (viz dopis želované ze dne 4. 5. 2010).

20. Pokud žalobkyně dále navrhovala doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví mzdy, k vyčíslení náhrady mzdy žalobkyně za dobu její pracovní neschopnosti v období od 21. 9. 2010 do 30. 4. 2011, soud tento návrh považuje za nadbytečný, neboť skutkový stav byl v dostatečném rozsahu zjištěn z provedených důkazů, že bylo možno o věci rozhodnout.

21. Podle ust. § 11 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy.

22. Podle ust. § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

23. Vzhledem k výše uvedenému znění o. z. a skutečnosti, že právo na náhradu škody na zdraví žalobkyni vzniklo při operaci žalobkyně prováděné žalovanou dne 20.9. 2010, je třeba věc po právní stránce posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném ke dni 20. 9. 2010 a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném ke dni 20. 9. 2010 (dále také jen „z. p.“).

24. Podle ust. § 420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odst. 3). Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odst. 2). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odst. 3).

25. Podle ust. § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

26. Podle ust. § 445 obč. zák. ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

27. Podle ust. § 446 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

28. Podle ust. § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

29. Podle ust. § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

30. Podle ust. 2 odst. 1 nařízené vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, Průměrným výdělkem se rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona1) pro pracovněprávní účely.

31. Podle ust. § 351 z. p. se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

32. Podle ust. § 353 z. p. průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (odst. 1). Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat (odst. 2).

33. Podle ust. § 354 odst. 1 z. p. není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

34. Podle ust. § 356 odst. 1 z. p. průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

35. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

36. Předmětem řízení v této věci je nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví (náhrady za ztrátu na výdělku žalobkyně) vzniklou v důsledku pochybení lékařů žalované při operaci dne 20. 9. 2010.

37. Odpovědnost za nesprávně provedený lékařský zákrok je třeba posuzovat podle § 420 obč. zák, pokud právě chybný způsob provedení tohoto zákroku byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví pacienta. Předpokladem obecné odpovědnosti za škodu podle ust. § 420 odst. 1 obč. zák. je 1) porušení právní povinnosti, 2) vznik škody a 3) existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti škůdce a vznikem škody (tzv. kauzální nexus). Zavinění se předpokládá, avšak za podmínek ustanovení § 420 odst. 3 obč. zák. se škůdce může odpovědnosti zprostit, tedy prokázat, že vzniklou škodu nezavinil, a to ani z tzv. nevědomé nedbalosti; nestačí, že prokáže, že učinil vše podle svých subjektivních schopností a znalostí. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak žalovaný skutečně jednal (případně opomenul jednat) a tím, jak jednat měl, aby dostál povinnosti ukládané mu právním předpisem či jinou právní skutečností. V závislosti na hypotéze právní normy má každá ze stran sporného řízení zcela samostatnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost a tedy z toho vyplývající odlišné a zcela samostatné břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé důsledky, jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Uplatnila-li žalobkyně nárok na náhradu škody, jenž byl posouzen podle ust. § 420 odst. 1 obč. zák., pak ji stíhala povinnost tvrzení a břemeno důkazní ohledně porušení právní povinnosti žalovaným, existence škody a příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Žalovaného zatěžuje důkazní břemeno jen ohledně okolností vyvracejících jeho (resumované) zavinění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3879/2012 ze dne 29. 5. 2013).

38. V oblasti poskytování zdravotní péče jsou zdravotnická zařízení povinna postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (§ 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu). Takový postup je označován jako "lege artis". Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním. Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. "ex ante", tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, respektive v době provádění zákroku. Specifikum sporů o náhradu škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče spočívá v tom, že otázku, zda zdravotnické zařízení postupovalo v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců - lékařů, a podkladem pro právní závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazování. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování. Není-li pochyb o tom, že během chirurgického zákroku došlo v postupu lékaře (operatéra) - byť i k nevědomému - pochybení, jež bylo příčinou poškození zdraví pacienta, nelze závěr o splnění předpokladů odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1, 3 obč. zák. úspěšně zpochybnit tím, že soudem ustanovený znalec nebyl schopen jednoznačně určit přesný mechanismus, jakým došlo k poškození zdraví došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4223/2009 ze dne 26. 10. 2011).

39. Žalobkyně v této věci splnila svou povinnost tvrzení i důkazní břemeno, když v souladu s výše uvedenou judikaturou z provedeného dokazování vyplývá, že byly splněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované podle ust. § 420 odst. 1 obč. zák. za škodu vzniklou žalobkyni při operaci dne 20. 9. 2010. Při této operaci totiž žalobkyni vznikla škoda na zdraví (poškození pravého lýtkového nervu žalobkyně), přičemž k této škodě došlo v příčinné souvislosti s porušením povinností operatéra nebo operatérů žalované, kteří nepostupovali v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, tedy lege artis podle ust. § 11 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu), když bez zřejmého důvodu neprovedli původně předpokládanou revizi lýtkového nervu před odstraněním kostních výrůstků na pravé noze žalobkyně, ač byl takový postup plánován a se jedná o obvyklou součást takové operace a pouze se spoléhali, že k uvedené škodě nedojde, ačkoliv s ohledem na jejich profesi to vědět měli a mohli. Ale i v případě, že by uvedený postup operatérů (tedy neprovedení revize nervu při odstraňování kostních výrůstků) byl ve smyslu výše uvedeného lege artis, při operaci došlo v postupu operatéra přinejmenším k nedbalostnímu pochybení spočívajícímu v porušení lýtkového nervu žalobkyně, jež bylo příčinou vzniklé škody na zdraví žalobkyně, přestože ani znalci v této věci nebyli schopni jednoznačně uvést, co bylo příčinou, zda to bylo v důsledku použití dláta při osekávání kostních výrůstků nebo nevhodným polohováním či trakcí (jak obecně uvedli znalci , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ). Porušení lýtkového nervu žalobkyně při operaci dne 20. 9. 2010 tak nelze považovat za běžné riziko vyplývající z tohoto typu operace, jak tvrdí žalovaná.

40. Za uvedené situace, kdy byly prokázány předpoklady odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobkyni podle ust. § 420 odst. 1 obč. zák. a zavinění žalované je presumováno, bylo na žalované, aby podle ust. § 420 odst. 3 tvrdila, že operatéři, kteří za ni jednali, vzniklou škodu ani z vědomé nedbalosti nezavinili. Taková tvrzení však žalovaná neuvedla, tedy je ani nemohla prokázat, přičemž zdejší soud s ohledem na pokyn odvolacího soudu již v tomto směru nepoučoval žalovanou podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to s odkazem na ustálenou soudní praxi a skutečnost, že o důkazním břemenu v tomto směru byla žalovaná již informována v předchozím zrušovacím usnesení odvolacího soudu z roku 2016.

41. V příčinní souvislosti se daným porušením povinností žalované došlo k prodloužení pracovní neschopnosti žalobkyně. Závěry znalců o předpokládané délce pracovní neschopnosti žalobkyně za situace, že by při operaci dne 20. 9. 2010 nedošlo k poškození jejího lýtkového nervu, se lišily, dle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, šlo o 3 až 4 týdny, zatímco v případě ústavního znaleckého posudku o 2 měsíce. Již v prvním rozsudku v této věci zdejší soud přisvědčil argumentaci žalobkyně, podle které je tento rozptyl odůvodněný tím, že jde o otázku značně spekulativní, když každý pacient reaguje na stejný lékařský zákrok velmi individuálně. Proto soud přisvědčuje žalobkyni (a s tímto názorem se ztotožnil již dříve i odvolací soud), že v případě nejistoty je třeba aplikovat ustanovení § 3030 ve spojení s ust. § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu či z protiprávního stavu, který vyvolal. Soud proto vycházel z prognózy pro žalobkyni příznivější tj. trvání pracovní neschopnosti žalobkyně při obvyklém průběhu operace do 18. 10. 2010. Vzhledem k tomu pak soud dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi porušením povinností žalované při operaci dne 20. 9. 2010 a vznikem škody spočívající ve ztrátě na výdělku žalobkyně po dobu její pracovní neschopnosti je dána pouze v případě pracovní neschopnosti žalobkyně v období od 19. 10. 2010 do 30. 4. 2011.

42. Náhrada za ztrátu na výdělku žalobkyně po dobu části její pracovní neschopnosti v období od 19. 10. 2010 do 30. 4. 2011 se podle ust. § 445 a 446 obč. zák. vypočte z průměrného výdělku, kterého žalobkyně před poškozením (vznikem škody na zdraví) dosahovala a činí rozdíl mezi jejím průměrným výdělkem a vyplaceným nemocenským. Přičemž podle ust. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 258/1995 Sb. je třeba průměrný výdělek stanovit podle úpravy obsažené v § 351 a násl. z. p.

43. Náhrada za ztrátu na výdělku náleží žalobkyni ve výši průměrného hrubého výdělku (ust. § 352 z. p.), který byl podle ust. § 353 odst. 1 z. p. zjištěn z průměrné hrubé mzdy, které žalobkyně dosáhla v rozhodném období, kterým bylo podle ust. § 354 odst. 1 z. p. předchozí kalendářní čtvrtletí vzniku škody na zdraví žalobkyně dne 20. 9. 2010 (tedy druhé čtvrtletí roku 2010) a z odpracované doby v rozhodném období, za kterou zaměstnanci přísluší mzda (ust. § 353 odst. 2 z. p.). Do hrubé mzdy soud nezahrnul plnění zaměstnavatele žalobkyně, které se poskytují v souvislosti s pracovním poměrem, ale které nebylo žalobkyni poskytnuto za práci (příspěvek na dovolenou ve výši 2 000 Kč v měsíci červnu 2010, náhradu mzdy za dovolenou v měsících duben až červen 2010 ve výši 2 720 Kč, 2 720 Kč a 8 159 Kč, náhrady za návštěvu u lékaře v měsících duben až červen 2010 ve výši 725 Kč, 635 Kč a 725 Kč a příspěvek na penzijní pojištění v měsíci dubnu až červnu 2010 ve výši 740 Kč, 733 Kč a 799 Kč). Průměrný hodinový výdělek žalobkyně v rozhodném období činil částku ve výši 186,21 Kč, kterou soud shodně jako žalobkyně vypočetl jako podíl hrubé mzdy žalobkyně za druhé čtvrtletí roku 2010 ve výši 73 272 Kč (26 129 Kč + 25 997 Kč + 21 096 Kč) a žalobkyní odpracované doby v uvedeném období ve výši 393,5 hodiny (138,5 + 139 +116). Za 135 pracovních dnů po dobu trvání pracovní neschopnosti v době od 19. 10. 2010 do 30. 4. 2011 (8 v říjnu 2010, 22 v listopadu 2010, 22 v prosinci 2010, 21 v lednu 2011, 20 v únoru 2011, 23 v březnu 2011 a 20 v dubnu 2011) by pak při 7,5 hod. pracovní době náležela žalobkyni náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 91 787,62 Kč (/průměrná hodinová mzda žalobkyně ve výši 186,21 Kč x 7,5 hodin denně x 135 pracovních dnů/ - nemocenská ve výši 96 750 Kč). Žalobkyně se tak v tomto řízení, poté co byla žaloba již dříve částečně zamítnuta, domáhá zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 91 305 Kč, tedy částce nižší, než na kterou jí vzniklo právo.

44. Splatnost náhrady za ztrátu na výdělku nastala na výzvu žalobkyně dopisem ze dne 16. 4. 2012 doručeným žalované téhož dne, ve kterém žalobkyně neurčila lhůtu k plnění, a proto je uvedená náhrada splatná podle ust. § 563 obč. zák. prvního dne poté, kdy byla žalovaná o zaplacení požádána, tedy dnem 17. 4. 2012. Žalobkyni proto vzniklo podle ust. § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. i právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to od 18. 4. 2012 do zaplacení, ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni 18. 4. 2012.

45. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl (výrok I.).

46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok II.) podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný (neúspěchem žalobkyně je pravomocné zamítnutí částky ve výši 13 610 Kč s příslušenstvím výrokem II. rozsudku zdejšího soudu ze dne ze dne 30. května 2016, č. j. 11 C 137/2012-179), soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I.ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované původně částky ve výši 104 915 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 104 915 Kč od 19. 4. 2012 do zaplacení, přičemž ke dni 30. 5. 2016 (kdy byla žaloba co do částky ve výši 13 610 Kč s příslušenstvím zamítnuta) činil tento kapitalizovaný úrok z prodlení částku ve výši 33 481,53 Kč, úrok z prodlení ze zbývající částky ve výši 91 305 Kč ve výši 7,75 % ročně z částky 91 305 Kč od 12. 4. 2012 do 28. 7. 2023 (kdy bylo rozhodnuto o zbytku žaloby) činí částku ve výši 50 676,77 Kč, celkem tak předmětem řízení byla částka ve výši 189 073,30 Kč.

47. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 171 139 Kč (91 305 Kč + úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 91 305 Kč od 19. 4. 2012 do 28. 7. 2023 ve výši 79 834,34 Kč), neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do zbývající částky ve výši 17 934 Kč, neboť v této části byla žaloba zamítnuta (výrokem II. rozsudku zdejšího soudu ze dne ze dne 30. května 2016, č. j. 11 C 137/2012-179). Úspěch žalobkyně ve výši 171 139 Kč činí 90,5 % předmětu sporu, úspěch žalované ve výši 17 934 Kč pak činí zbylých 9,5 % předmětu sporu. Žalobkyně má proto proti žalované podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 81 % nákladů tohoto řízení, odpovídajících rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a žalované.

48. Náklady řízení žalobkyně celkem ve výši 178 499 Kč tvoří:a) odměna za devět advokátem žalobkyně učiněných úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb /advokátní tarif/, žaloba ze dne 17. 7. 2012 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, písemná podání žalobkyně ze dne 4. 10. 2013 (replika žalobkyně k vyjádření žalované), ze dne 29. 10. 2013 (doplnění tvrzení a návrhů důkazů k výzvě soudu), ze dne 5. 10. 2015 (kalkulace ušlého výdělku žalobkyně), ze dne 8. 4. 2016 (vyjádření k znaleckému posudku) podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast advokáta žalobkyně při jednání soudu dne 7. 10. 2013, 5. 10. 2015 a 26. 5. 2016 podle ust. § 11 odst. g) adv. tarifu), která podle ust § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 adv. tarifu činí částku 5 300 Kč za každý úkon právní služby (vypočteno z tarifní hodnoty ve výši 104 915 Kč), celkem částku ve výši 47 700 Kč,b) odměna za sedmnáct advokátem žalobkyně učiněných úkonů právní služby (písemná podání žalobkyně ze dne 25. 8. 2016 (vyjádření žalobkyně k odvolání žalované), 25. 9. 2018 (vyjádření žalobkyně k doplňku znaleckého posudku), 24. 6. 2019 (vyjádření žalobkyně k 2. doplnění znaleckého posudku), 19. 2. 2020 (písemný závěrečný návrh), 22. 4. 2022 (vyjádření k výpovědi zástupce znaleckého ústavu), 2. 5. 2023 (doplnění žalobkyně ke kalkulaci ušlého výdělku) podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, odvolání žalobkyně ze dne 15. 6. 2020 a 15. 6. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. k) adv. tarifu, účast advokáta žalobkyně při jednání soudu dne 26. 6. 2019, 2. 10. 2019, 9. 12. 2019, 24. 2. 2020, 8. 11. 2021, 16. 2. 2022, 25. 4. 2022, 30. 3. 2023, 20. 7. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu), která podle ust § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 adv. tarifu činí částku 4 780 Kč za každý úkon právní služby (vypočteno z tarifní hodnoty ve výši 91 305 Kč), celkem částku ve výši 81 260 Kč,c) odměna za účast advokáta žalobkyně při vyhlášení rozsudku dne 4. 5. 2022 a 28. 7. 2023 podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tarifu), která podle ust § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 adv. tarifu činí částku 2 390 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty ve výši 91 305 Kč), celkem částku ve výši 4 780 Kč,d) náhrada za promeškaný čas za účast advokáta žalobkyně na jednání dne 16. 6. 2021 a 20. 9. 2021 odročených bez projednání věci podle ust. § 14 odst. 2 advokátního tarifu, která podle ust § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 adv. tarifu činí částku 2 390 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty ve výši 91 305 Kč), celkem částku ve výši 4 780 Kč,e) náhrada hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, tedy celkem částka ve výši 9 000 Kč,f) náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z částky 147 520 Kč ve výši 30 979 Kč.Žalobkyni tak náleží proti žalované právo na náhradu 81 % nákladů řízení ve výši 178 499 Kč, tedy částka ve výši 144 584 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta.

49. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů státu, který má podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud však dosud pravomocně nerozhodl o přiznání znalečného. S ohledem na ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. byl soud povinen o náhradě nákladů státu rozhodnout v rozsudku, neboť se jím toto řízení končí s tím, že výše této náhrady bude stanovena samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), které bude vydáno po nabytí právní moci usnesení o znalečném. O tom, který z účastníků řízení bude hradit náklady státu je soud povinen rozhodnout podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, je žalovaná povinna nahradit státu 90,5 % nákladů řízení, které v tomto řízení hradil, a to konkrétně ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením.

50. Žalobkyně je v tomto řízení podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále také jen „ZSOP“) od placení soudního poplatku osvobozena. Jelikož soud žalobě vyhověl, žalovaná nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení a není od placení soudního poplatku osvobozena, je podle ust. § 2 odst. 3 ZSOP povinna podle výsledku řízení zaplatit soudní poplatek nebo jeho část právě žalovaná. Základem poplatku je podle ust. § 6 odst. 1 ZSOP částka celkem ve výši 91 305 Kč, ve které soud žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku (původně žalováno 104 915 Kč s příslušenstvím), sazba poplatku pak 5 % z uvedené částky podle položky č. 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků ZSOP, a proto soudní poplatek činí částku ve výši 4 570 Kč, kterou soud uložil žalované zaplatit na účet zdejšího soudu, a to podle ust. § 7 odst. 1 ZSOP ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

51. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.