11 C 208/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 57 143 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 57 143 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 8. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 364 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 1 470 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 57 143 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 4. 2016 došlo ke škodní události na vozidle žalobce Volvo XC60, rz [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ vozidlo“). Žalovaná jako pojistitel škůdce o poškození vozidla pořídila zápisy ze dne 10. 5. 2016 a ze dne 31. 5. 2016, a dále zápis o prohlídce po opravě ze dne 4. 8. 2016. Žalovaná škodu šetřila a stanovila, že se jedná o škodu parciální. Následně žalovaná ukončila šetření pojistné události a vyplatila žalobci pojistné plnění ve výši 110 984 Kč bez DPH, byť účelně vynaložené náklady na opravu, provedenou autoservisem [právnická osoba] (dále jen„ autoservis“), byly dle posudku/kalkulace autoservisu ve specializovaném systému Audatex„ [příjmení] [jméno]“ (dále jen„ kalkulace autoservisu“) vyčísleny na částku ve výši 180 931,95 Kč bez DPH. V souladu s kalkulací autoservisu byla žalobci vystavena faktura za opravu č. 2016 na částku ve výši 180 931,95 Kč bez DPH. Pojistné plnění dle faktury bylo žalovanou zkráceno z důvodu neprokázaného (nesouvisejícího) materiálu – napínač pásu a pás o částku ve výši 15 052 Kč, dále za nesouvisející fakturovanou práci ve výši 3 150 Kč, přičemž žalovaná v předmětném dopise blíže nezdůvodnila, o jaké položky v kalkulaci autoservisu se jedná, za nesouvisející lakování prahu o částku ve výši 1 414 Kč, a nakonec o částku ve výši 50 333 Kč za nadhodnocený materiál s odůvodněním nedoložených nákupních dokladů za náhradní díly. V návaznosti na předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 11. 8. 2017 bylo dodatečně uhrazeno plnění ve výši 13 946 Kč, neboť nadhodnocený materiál měl namísto 50 333 Kč činit pouze 47 685 Kč bez DPH, a proto byl proveden doplatek ve výši 2 648 Kč, dále bylo doplaceno 50 % ceny nových originálních dílů napínač pásu a pás, tedy částka ve výši 9 407 Kč (10 862 Kč + 7 952 Kč = 18 814 Kč * 0,05 = 9 407 Kč), dále byla doplacena s tím související práce ve výši 750 Kč a dále byl doplacen zákonný úrok z prodlení z částky 12 805 Kč (2 648 Kč + 9 407 Kč + 750 Kč) od 26. 8. 2017 do 2. 10. 2017, tedy částka ve výši 1 140 Kč. Souhrnně byla tedy žalovanou z původní jistiny ve výši 180 932 Kč bez DPH dosud zaplacena částka ve výši 123 789 Kč (110 984 Kč + 12 805 Kč = 123 789 Kč), a zákonný úrok z prodlení z částky 12 805 Kč od 26. 8. 2017 do 2. 10. 2017. Autoservis provedl opravu pomocí použitých originálních dílů, přičemž použité originální díly účtoval s obchodní slevou 20 % oproti ceně nových originálních dílů, čímž došlo k úspoře ve výši 35 553,77 Kč bez DPH oproti skutečné škodě při opravě za použití nových originálních dílů. Cena originálních použitých dílů v sobě zahrnuje jak nákupní cenu těchto dílů, tak přiměřenou obchodní marži. Zároveň cena odráží kvalitu těchto dílů, kdy autoservis musí vybírat takové náhradní díly, které svojí povahou a kvalitou odpovídají dílům poškozeným. Skutečná škoda přitom nevzniká na nakupovaných dílech, ale na dílech poškozených při vzniku škody, které byly originální, a proto autoservis preferuje nahrazení těchto dílů díly originálními, byť již použitými. Výše škody odpovídá výši nákladům vynaloženým na uvedení vozidla do stavu před poškozením, přičemž stále platí zásada, že výše škody není závislá na tom, jak poškozený s věcí nadále naloží, např., že si věc ne/nechá opravit, neboť to jsou okolnosti, které s jednáním škůdce či se škodní událostí, nijak nesouvisí (NS ČR sp.zn.: 2575/2000; R 25/1990). Ústavní soud již několikrát zdůrazňoval princip plné náhrady škody, když ve svých nálezech (II. ÚS 155/16 ze dne 6. 6. 2017,

II. ÚS 2221/07 ze dne 19. 3. 2008 nebo

I. ÚS 1902/13 ze dne 11. 6. 2014) konstatoval, že„ skutečnou škodou se rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody, a proto musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkové stavu. (…) Smyslem a účelem ustanovení přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody, je zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma.“ Z předmětné judikatury a platné právní úpravy tedy plyne, že je žalovaná povinna vyplatit pojistné plnění ve výši škody bez ohledu na to, jak je s věcí dále naloženo, tedy uhradit pojistné plnění ve výši rovnající se úbytku v majetkové sféře poškozeného, aniž by měla nárok po autoservisu požadovat nákupní doklady náhradních dílů, které autoservis k opravě vozidla užil. Jako pojistitel škůdce je tedy žalovaná povinna pro vyčíslení škody brát v úvahu pouze stav vozidla před poškozením, přičemž před poškozením byly na vozidle díly originální, tedy díly v cenové hladině nejvyšší. Dle názoru žalobce byla tedy srážka provedena v rozporu se znaleckým standardem č. I /2005 i stávající judikaturou Ústavního soudu, neboť by žalobce měl nárok na úhradu nákladů na opravu i za použití originálních náhradních dílů, tedy dílů v cenové hladině nejvyšší.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobce zcela neuznala, když dále konstatovala, že jí byla skutečně oznámena škodní událost, ke které mělo dojít dne 29. 4. 2016, poškozené vozidlo VOLVO, XC 60, rz [anonymizováno] [číslo]. Prohlídka vozidla byla provedena dne 10. 5. 2016. Věc byla řešena jako škoda parciální. Na uvedenou škodní událost žalovaná plnila tak, jak je podrobně popsáno v dopise ze dne 3. 10. 2017, kdy doplatila žalobci 13 946 Kč (12 806 Kč dolikvidace předpínačů pásů a úrok z prodlení) a dále 69 949 Kč. Žalovaná zjistila, že žalobce účtoval zakoupení nových originálních dílů, tyto však nenamontoval na vozidlo, což bylo zjištěno zápisem po prohlídce. Podle § 2952 NOZ hradí pojistitel uvedení majetku do původního stavu, nikoliv stavu lepšího.

3. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne 29. 4. 2016 v 14:10 hodin došlo v [obec a číslo] - [část obce], ulici [příjmení] k dopravní nehodě, kdy bylo poškozeno vozidlo žalobce Volvo XC60, rz [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ předmětné vozidlo“). Nehoda byla výlučně zaviněna řidičem škodícího vozidla [příjmení] [jméno], rz [anonymizováno] [číslo], které bylo pojištěno u žalované z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Tyto skutečnosti má soud za prokázané Potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne 29. 4. 2016. Specifikace předmětného vozidla je obsahem technického průkazu č. [anonymizováno] [číslo]. Z čestného prohlášení jednatele žalobce pana [jméno] [příjmení] ze dne 10. 11. 2017 má soud za prokázané, že předmětné vozidlo do dne dopravní nehody dne 29. 4. 2016 nebylo havarováno ani opravováno. Rozsah poškození předmětného vozidla při dané dopravní nehodě je obsahem Zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 10. 5. 2016 a ze dne 31. 5. 2016. Oprava předmětného vozidla byla provedena v autoservisu [právnická osoba]; cena opravy činila částku 180 931,95 Kč bez DPH; tyto skutečnosti má soud za prokázané fakturou č. 2016, vystavenou dne 3. 6. 2016, splatnou dne 10. 6. 2016. Při opravě byly užity použité originální náhradní díly, jejichž cena byla stanovena v cenové hladině nových originálních náhradních dílů ponížených o 20 %; tyto skutečnosti má soud za prokázané z [právnická osoba] ze dne 1. 6. 2016. Obvyklá cena opravy předmětného vozidla v neautorizovaném autoservisu za použití nových originálních náhradních dílů činí částku 205 800 Kč bez DPH, přičemž provedenou opravou nedošlo k ekonomickému zhodnocení vozidla; tyto skutečnosti má soud za prokázané znaleckým posudkem Stanislava Bartoně [číslo] ze dne 3. 3. 2020 (dílčí skutková zjištění stran tohoto znaleckého posudku budou podrobněji rozvedena níže v části, kde jsou hodnocena). Žalovaná ukončila šetření pojistné události dne 10. 8. 2016, kdy vyplatila žalobci pojistné plnění v částce 110 984 Kč bez DPH. Dne 3. 10. 2017 žalovaná stanovila doplatek pojistného plnění v částce 13 946 Kč bez DPH. Žalovaná akceptovala hodnotu starších originálních náhradních dílů do výše 50 % ceny nových originálních dílů, neboť užití nových originálních náhradních dílů nebylo prokázáno; tyto skutečnosti má soud za prokázané ze Sdělení výše pojistného plnění ze dne 10. 8. 2016 a ze dne 3. 10. 2017. Z dalších provedených důkazů již žádné podstatné skutečnosti pro posouzení věci zjištěny nebyly, není-li v zájmu přehlednosti a srozumitelnosti odůvodnění rozsudku dále uvedeno výslovně jinak.

4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

5. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“).

6. Podle § 3 odst. 1 ZoP, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

7. Podle § 6 odst. 2 písm. b) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci.

8. Podle § 9 odst. 1 ZoP má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

9. Podle § 9 odst. 2 ZoP plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

10. Podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla.

11. Podle § 2951 odst. 1 o.z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

12. Podle § 2952 o.z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

13. Podle § 2696 odst. 1 o.z., při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

14. Mezi účastníky je sporná otázka obvyklé ceny opravy nesporného rozsahu poškození předmětného vozidla.

15. Ustáleným závěrům soudní praxe odpovídá posouzení, dle něhož, pokud je způsobena škoda na vozidle (§ 2951 odst. 1 o.z.), má poškozený vždy právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla (obvyklou cenou) před poškozením a totožně stanovenou cenou vozidla ve stavu po poškození (§ 2952 o.z.). Rozhodne-li se poškozený pro provedení opravy a jedná-li se o postup objektivně účelný (§ 2951 o.z.), zakládá mu to právo výběru požadovat škodu vyčíslenou i dalším způsobem, a to ve výši tržní hodnoty opravy, s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu po provedené opravě dojde, nikoli však vyčíslené prostřednictvím tzv. amortizace apod. (ke zde rozváděným závěrům viz Petr Vojtek: K některým otázkám odpovědnosti za škodu v dopravě, v : Soudní rozhledy 10/2009, kapitola Náhrada škody na vozidle, ve které je shrnována soudní praxe /zejména Nejvyššího soudu stran posuzování této problematiky nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2014 sp.zn. 25 Cdo 3118/2012). Kritérium rozhodne-li se pro provedení opravy však neznamená, že oprava vozidla musí být též skutečně provedena, nýbrž to, že provedení takové opravy musí být postupem účelným a žalobce se domáhá zaplacení částky ceně takové opravě odpovídající. Významné je jedině to, jaká je výše objektivně stanovených nákladů na opravu vzniklého poškození v čase a místě vzniku škody obvyklých, protože při určení výše škody dle ceny opravy, tj. dle ceny uvedení do předešlého stavu, se jedná o jeden ze dvou způsobů vyjádření peněžité náhrady zmenšení majetkového stavu poškozeného, který je ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu a takto je lze chápat jedině objektivně. Pokud by totiž výše škody byla závislá na tom, zda poškozený věc skutečně opravil či nikoliv, byl by obsah pojmu škoda popírán tím, že by se výše škody stávala závislou na zcela nahodilých okolnostech, které jsou pro ni právně nerozhodné (rozh. sp.zn. 1 Cz 82/88, v : Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] či rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 2575/2000 ze dne 19.9.2002). Dále platí, že kritérium nejnižší možné ceny opravy není ustálenou soudní praxí dlouhodobě sdílené (k tomu dále srov. např., mutatis mutandis, usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3369/2013 ze dne 11.2.2014, sp.zn. 28 Cdo 4137/2011 ze dne 13.6.2012, neboť cenu je namístě určit jako cenu obvyklou /tržní/, protože takto stanovená cena prospívá zachování rovnovážného stavu mezi účastníky, jelikož se neblíží ani jedné z krajních hodnot /nejvyšší či nejnižší/), jež by mohly zvýhodňovat jednoho z účastníků právního vztahu). Zhodnocení poškozeného vozidla opravou je pak dáno jen tehdy, pokud došlo ke zvýšení jeho obvyklé (tržní) ceny, nikoliv např. jeho tzv. technického zhodnocení apod. Vyjádřeno jinými slovy, pokud je zjištěno, že ani po provedené opravě se obvyklá (tržní) cena vozidla nezvýšila, vznikla by žalované povinnost uhradit žalobou požadovanou částku (za podmínky, že byla proveden účelně).

16. Současně v této souvislosti platí, že neodpovídá realitě běžného života, aby poškozený, který vznik škody nezavinil ani porušením právní povinnosti nezpůsobil, byl nucen po vzniku škody provádět komplikovaná a náročná šetření za účelem zjištění nejnižší ceny náhradních dílů odpovídajících charakteristice dílů poškozených, a za tímto účelem např. objíždět vrakoviště (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2221/07 nebo I. ÚS 1902/13 ze dne 11.6.2014) nebo aby použil tzv. aftermarketové (neoriginální) díly, resp. díly z druhovýroby, v situaci, kdy takové díly co do přesnosti, kvality a výdrže mají obecně horší kvalitu než díly originální (což je skutečnost obecně známá a i znalci konstantně opakovaná).

17. Znalec Stanislav Bartoň své odborné skutkové závěry dovozené v rámci znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny opravy předmětného vozidla, přesvědčivě a kategoricky odůvodnil. Znalec určil, že náklady na opravu vozidla po jeho poškození dle zápisů o poškození vozidla lze stanovit v daném období roku 2016 a ve Středočeském kraji a na okraji [obec] u neznačkových opravců na částku 205 800 Kč. Opravou za použití nových originálních náhradních dílů nedojde k ekonomickému zhodnocení vozidla, když při opravě nedojde k výměně, nebo celkové opravě žádné hlavní skupiny ani podskupiny za továrně nový kus.

18. Pokud žalovaná namítá, že žalobce v řízení neprokázal, že při opravě vozidla byly skutečně použity nové náhradní díly, což žalobce ani netvrdil, když sám v žalobě uvedl, že k opravě byly užity použité originální náhradní díly, soud opakovaně uvádí, že není rozhodné, jakým způsobem byla oprava vozidla provedena, či zda byla vůbec provedena. Zásadní je pouze výše objektivně stanovených nákladů na opravu vzniklého poškození v čase a místě vzniku škody obvyklých. Z tohoto důvodu proto také soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalované na doplnění dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], technika žalované, který prováděl prohlídku vozidla po opravě, k prokázání skutečnosti, že při opravě byly na vozidle užity použité originální náhradní díly. Současně soud zamítl návrh na doplnění dokazování doplněním znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny opravy vozidla za užití použitých originálních dílů, či aftermarketových dílů. Soud nepochybuje o tom, že při užití takovýchto náhradních dílů lze dosáhnout nižší ceny opravy vozidla, avšak jak již výše konstatoval s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, pokud je zjištěno, že ani po provedené opravě se obvyklá (tržní) cena vozidla nezvýšila, vzniká žalované povinnost uhradit takovou cenu opravu. V daném případě pak znalec Stanislav Bartoň dospěl k závěru, že provedenou opravou v neznačkovém servisu i za použití nových originálních náhradních dílů k tržnímu zhodnocení vozidla nedojde. Dále soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem tehdejšího zástupce autoservisu [jméno] [příjmení] k prokázání originality dílů vozidla nacházejících se na vozidle před dopravní nehodou, neboť tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná, nadto ji má soud za prokázanou čestným prohlášením jednatele žalobce.

19. Uzavírá se tak, že pokud tržní cena opravy činila 205 800 Kč, přičemž žalobce tuto v žalobě vyčíslil nižší dle vystavené faktury na částku 180 932 Kč, a žalovaná plnila celkem ve výši 123 789 Kč, je žaloba v rozsahu nedoplatku ve výši 57 143 Kč podána důvodně, neboť žalovaná jako pojistitel vozidla, jímž byla nehoda způsobena (§ 3 odst. 1 ZoP), je takto vzniklou škodu povinna žalobci i uhradit (§ 6 odst. 2 písm. b), § 9 odst. 1 ZoP, § 2927 odst. 1 o.z.). Jelikož šetření žalované (§ 9 odst. 2 ZoP) bylo skončeno dne 10. 8. 2016 (§ 9 odst. 2 ZoP), je žalobcem požadovaný úrok z prodlení od 26. 8. 2016 po právu (výrok I.).

20. Byl tak zjištěn skutkový stav, dle něhož je žalovaná povinna žalobci zaplatit částku ve výši 57 143 Kč z důvodu poškození vozidla Volvo XC60, rz [anonymizováno] [číslo], jež vzniklo při dopravní nehodě dne 29. 4. 2016, jež byla splatná před datem 26. 8. 2016.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud ve výroku II. přiznal náhradu nákladů řízení. Ta se sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 858 Kč, dále z odměny za 5 úkonů právní služby podle ust § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu dne 1. 4. 2019 a 29. 10. 2020) 1 úkon za 3 420 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši celkem 1 500 Kč, dále ze spotřebované zálohy na vypracování znaleckého posudku v částce 7 000 Kč a dále 21% DPH v částce 3 906 Kč, celkem tedy 25 364 Kč.

22. Obsah výroku III. je odůvodněn podle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu tvoří znalečné v částce 1 470 Kč, které nebylo kryto zálohou žalobce (přiznané znalečné v částce 8 470 Kč – složená záloha 7 000 Kč), a proto tuto částku soud uložil k zaplacení žalované.