11 C 228/2016

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 7. 2020, č. j. 11 C 228/2016-158,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Žalované dále uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku [částka], rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] bez svého zavinění se stal účastníkem dopravní nehody, když při odbočování z hlavní na vedlejší silnici do jeho vozu tov. zn. Volkswagen, model Touareg, [registrační značka] zezadu narazil vůz viníka dopravní nehody zn. Citroen, model DS5, [registrační značka]. Věc byla šetřena Policií České republiky. Bezprostředně po dopravní nehodě bylo vozidlo žalobce odtaženo do autoservisu, kde výše škody, potažmo nutných nákladů na opravu byla odhadem likvidátora stanovena na přibližně [částka]. Žalobce se rozhodl nerealizovat takto nákladnou opravu vozidla a vyčkat na vyřízení škodní události pojišťovnou. Byl si však nucen pro vlastní potřeby, kdy jeho manželka byla v pokročilém stadiu těhotenství a její stav vyžadoval odvoz na pravidelná lékařská vyšetření, pronajmout náhradní vůz. O tomto byla žalovaná informována, kdy pronájem náhradního vozidla byl realizován od [datum] do [datum]. Škodní událost byla ze strany žalované vyřízena až po uplynutí zákonné lhůty, a to údajně v důsledku nutnosti pořízení znaleckého posudku o dopravní nehodě. Teprve dne [datum], tedy necelých 5 měsíců po nahlášení škodní události, bylo žalobci doručeno písemné sdělení, dle kterého bylo pojistné plnění stanoveno ve výši [částka]. Co se týče nákladů spojených s pronájmem náhradního vozidla, jejich proplacení žalovaná odmítla v dopise s odůvodněním, že žalobce má nárok na zapůjčení náhradního vozidla po dobu nezbytně nutnou k odstranění následků škodní událostí. Protože však vozidlo neopravoval, nárok na proplacení nákladů spojených s nájmem náhradního vozidla podle žalované údajně nevzniklo. Žalovaná souhlasila pouze s vyplacením náhrady nákladů za odtah poškozeného vozidla, což činilo [částka], včetně úroků. Žalovaná byla o dlužnou částku ve výši [částka] upomínána s upozorněním na možnost soudního sporu ve výzvě ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobce s poškozeným vozidlem jezdil denně do místa, ze kterého započínal výkon práce, a to do areálu na ulici [ulice] [obec], kde byla zaparkována služební vozidla. Toto místo je vzdáleno zhruba 15 km od místa žalobcova bydliště. Vozidlo využíval rovněž při zajišťování běžných a každodenních potřeb k zajištění chodu domácnosti, např. cestách na nákupy a dále při přepravě své přítelkyně [jméno] [příjmení], a to zejména na pravidelné týdenní kontroly k lékaři. Vzdálenost mezi bydlištěm žalobce a zdravotnickým zařízením [anonymizováno] [právnická osoba], [ulice a číslo], činí také přibližně 15 km. Půjčené náhradní vozidlo využíval ve stejné míře jako své poškozené vozidlo. V době pojistné události nebyl schopen uhradit částku za opravu stanovenou odhadem likvidátora žalované na [částka]. Navíc škoda byla likvidátorem vyhodnocena jako tzv. totální, přičemž jeho příjmy v období měsíců červenec až říjen 2013 činily přibližně od [částka] do [částka].

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Označila za nespornou existenci pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo také pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem tov. zn. Citroen [registrační značka]. Dále učinila nesporným, že dne [datum] přijala hlášení žalobce k této pojistné smlouvě, dle něhož dne [datum] došlo ke škodní události, přičemž tato byla zaevidována jako pojistná událost [číslo]. Následně vyplatila částku [částka] za poškození vozidla Volkswagen Touareg a částku ve výši [částka] za odtah tohoto vozidla. Byla zjištěna pouze parciální škoda, kdy tuto lze likvidovat dvěma možnými způsoby, jimiž jsou likvidace, resp. stanovení výše škody na základě předložené faktury za opravu poškozeného vozidla a stanovení výše škody vlastním rozpočtem pojišťovny. Poukázala na nutnost prokázat účelnost a potřebu pronájmu náhradního vozidla, kdy sám žalobce přistoupil k řešení, že si zapůjčil náhradní vozidlo, přičemž ustoupil od opravy vozidla stávajícího. Dále uvedla, že dne [datum] zaslala žalobci přípis o sdělení o důvodech bránících ukončení šetření škodné události.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobce byl u žalované řádně pojištěn, dne [datum] se žalobce stal účastníkem dopravní nehody, celou situaci řešila PČR, která potvrdila, že tento dopravní nehodu nezavinil. V důsledku dopravní nehody bylo poškozeno vozidlo žalobce, které bylo odtaženo do autoservisu. Výše škody byla odhadnuta na částku [částka], žalobce se rozhodl, že nebude realizovat takto nákladnou opravu s tím, že si zapůjčil náhradní vozidlo, a to od [datum] do [datum], přičemž zajišťoval osobní a rodinné potřeby i potřeby pracovní, kdy mimo jiné dovážel svou přítelkyni na pravidelné kontroly na gynekologii, neboť byla v pokročilém stadiu těhotenství. Ze strany žalované bylo pojistné plnění stanoveno ve výši [částka], posléze pak žalovaná souhlasila pouze s vyplacení náhrady nákladů za odtah poškozeného vozidla by výši [částka], včetně úroků, zbylou částku (tj. žalovanou částku) žalovaná odmítla vyplatit, délka likvidace pojistné události trvala 5 měsíců.

5. Soud I. stupně poté s odkazem na § 6 odst. 2, písm.) b zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce vázán pracovními, rodinnými i osobními povinnostmi byl nucen zapůjčit si náhradní vozidlo bezprostředně poté, co došlo k dopravní nehodě, při které bylo jeho vozidlo poškozeno tak, že se rozhodl toto neopravovat (na opravu tohoto vozidla neměl ani finanční prostředky, což vyplývá i z potvrzení o jeho příjmech), nicméně musel zajistit běžný chod svého života. Podle soudu I. stupně nelze klást k jeho tíži, že se rozhodl pro půjčovnu vozidel, kde byla cena prakticky dvojnásobná než běžný průměr, neboť v takové situaci po něm nebylo možné spravedlivě žádat, aby vyhledával co nejlevnější půjčovnu. Argument žalované, že mohl využít taxislužby, není zcela relevantní, neboť tato není natolik spolehlivá, aby byl zajištěn standard současného života žalobce. Náklady, které vynaložil, tak vynaložil účelně. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3831/17, podstatou náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech řízení státu podle § 148 o. s. ř.

6. Rozsudek soudu I. stupně napadla včasným odvoláním žalovaná a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. namítala, že znalecký posudek označil částku, za kterou byl náhradní automobil obstarán, za znatelně vyšší než částku, za kterou bylo možné v daném místě a čase obstarat náhradní vozidlo obdobné kategorie. Jelikož se soud I. stupně odchýlil od závěrů znalce, měl tento svůj postup dostatečně odůvodnit, čehož nebylo dle názoru žalované učiněno. Žalovaná se sice ztotožnila se závěrem soudu I. stupně, že nelze po poškozeném požadovat, aby provedl kompletní průzkum trhu, avšak nesouhlasila s tím, že by měla být akceptována výše nájmu náhradního vozidla, která se zjevně jeví jako nepřiměřeně vysoká, v tomto případě až dvojnásobná.

7. Žalovaná dále namítala, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, zda se soud I. stupně zabýval dalšími námitkami uplatněnými žalovanou ve vyjádření k žalobě. Soud nikterak nepřihlédl k namítané délce nájmu náhradního vozidla a ani k námitce týkající se odpočtu pevných nákladů. Tyto náklady, které by bylo nutné vynaložit na provoz poškozeného vozidla nebýt pojistné události, nebyly soudem nikterak v odůvodnění zmíněny, přestože jsou v rozporu se současnou judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2703/2006„ Skutečnou škodou je rozdíl mezi náklady na vypůjčení náhradního osobního automobilu a náklady, jež by poškozený, nebýt pojistné události vynaložil na provoz svého automobilu“). Nezabýval se ani otázkou prokázání účelnosti pronájmu náhradního vozidla. Z žalobcem doložených důkazů potřeba a účelnost náhradního vozidla nebyla prokázána, což soud žalobci sdělil na jednání konaném dne [datum].

8. Žalovaná, pro případ, kdy by odvolací soud dospěl k závěru, že potřeba pronájmu náhradního vozidla byla žalobcem v řízení před soudem prvního stupně dostatečně prokázána, poukázala na neúčelnost zapůjčení náhradního vozidla, pokud jde o délku pronájmu, a to vzhledem k tomu, že se žalobce rozhodl opravu poškozeného vozidla nerealizovat, přičemž toto rozhodnutí učinil při druhé prohlídce poškozeného vozidla dne [datum], což ostatně sám tvrdil v žalobě. V takovém případě není možné hovořit o překonání následků škodné události, protože tyto následky nejsou fakticky odstraňovány. Tento závěr podporuje rovněž judikatura Nejvyššího soudu ČR, např. v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 232/2012 ze dne 28. 2. 2013, kdy jakmile je objektivně zřejmé, že oprava poškozeného vozidla prováděna nebude, lze zásadně náklady nájmu náhradního vozidla považovat za účelné jen do doby, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude, nájemné za vozidlo po dobu delší již nelze považovat za účelný a nutný náklad vynaložený v příčinné souvislosti se vznikem nehody.

9. Na základě výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalovanou podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud I. stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je v zásadě správné.

13. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

14. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/17 podstatou užívání náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. Podle náhledu Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Ve své podstatě tak není důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený. Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života a musí zohlednit tu skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, bez toho aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Ve své podstatě není důvod, pro který by se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, měl nacházet v lepším postavení, než ten, jehož vozidlo bylo zničeno totálně. Oba dva poškození se nacházejí ve stejné životní situaci, a to, že z důvodu dopravní nehody nemohou užívat vozidlo vlastní, a proto používají vozidlo cizí, resp. náhradní.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1455/2019 rozsah plnění, k němuž je žalovaná povinna podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. je dán rozsahem způsobené škody. Újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na "vypůjčení" (dnes správně "nájem") osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V odůvodnění citovaného rozsudku se uvádí, že jde o náklady na vypůjčení věci, která má nahradit věc v důsledku poškození dočasně nepoužitelnou; tato náhrada zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu nájmu obdobných aut v daném místě a čase. Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na nájem náhradního vozu, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na nájem náhradní věci, odpovídající věci poškozené. I u srovnatelného náhradního vozidla platí, že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Výši náhrady škody, za níž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny nájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase; výše náhrady není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, Soubor C [číslo]). Dovolací soud dále poznamenal, že vyslovil-li v rozsudku ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 712/2011, že nájemné za dobu, kdy je již objektivně zřejmé, že oprava prováděna nebude, nelze zásadně považovat za účelný a nutný náklad, zohlednil konkrétní okolnosti řešené věci, tedy zjevný nepoměr mezi pojistným plněním za totální škodu ([částka]) a náklady na nájem náhradního vozidla ([částka]). Výraz„ zásadně“ v dané souvislosti vyjadřuje, že není vyloučeno, aby náklady na nájemné náhradního vozidla byly výjimečně posouzeny jako účelné a nutné i později, odůvodňují-li to konkrétní skutkové okolnosti případu. S tím korespondují i závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3831/17, že využívání náhradního vozidla nemůže být zcela bezbřehé a vždy musí být splněna podmínka účelnosti jeho využití. Z toho důvodu by se obecné soudy měly ve své judikatuře věnovat hranicím, v jejichž rámci lze užívání náhradního vozidla považovat ještě za účelné. Dospěje-li soud k závěru, že v projednávaném případě je z hlediska přiznání nároku na proplacení nákladů nájmu náhradního vozidla rozhodný právě okamžik prohlášení pojišťovny o způsobu likvidace škody, měl by se blíže vypořádat s tím, zda je toto prohlášení způsobilé zamezit tomu, aby poškozený již nemusel v souvislosti s dopravní nehodou vynakládat další finanční prostředky. Z tohoto pohledu může být významná i okolnost, kdy bylo poskytnuto pojistné plnění poškozenému, který ze svých prostředků není schopen dříve si obstarat vlastní vozidlo.

16. Soud I. stupně správně vyšel z právní úpravy obsažené v § 6 odst. 2 písm. b/ zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a v souladu s judikaturou jak Ústavního, tak Nejvyššího soudu se zabýval otázkou účelnosti a důvodnosti vynaložených nákladů za používání náhradního vozidla. V řízení před soudem I. stupně bylo v této souvislosti prokázáno, že předmětný automobil byl v zásadě odpovídající svou výkoností (třídou) zapůjčenému automobilu. Po dobu 22 dní bylo možné pronajmout náhradní vozidlo odpovídající svou třídou vozidlu poškozenému za částku [částka] až [částka] s DPH (viz závěry znaleckého zkoumání). Žalobce za pronájem náhradního vozidla uhradil částku [částka] s DPH. Uvedená částka je sice nad horní hranicí ceny nájemného stanovené znaleckým posudkem, zjištěný rozdíl ale není takového rázu, aby soud mohl učinit závěr o ceně nepřiměřeně vysoké. Je třeba zohlednit, že pronájem náhradního vozidla bylo třeba řešit neprodleně, a to v daném místě a čase, žalobce neměl časový prostor zkoumat nabídky autopůjčoven. Se žalobcem je namístě souhlasit, že pronájem vozidla si zajistil od důvěryhodného subjektu, přičemž nebylo prokázáno, že by nejednal v dobré víře, se snahou obohatit se na úkor žalované. Žalobce automobil využíval jak k osobním, rodinným tak i pracovním účelům. Automobil měl půjčený pouze 22 dní a najel s ním 946 km. To vše v kontrastu s tím, že ze strany žalované došlo k výraznému prodlení s výplatou pojistného plnění (tj. v zásadě až po 5 měsících od uplatnění nároku). V této souvislosti je namístě připomenout, že otázka výplaty finanční náhrady, kterou případně může poškozený použít na nákup nového automobilu, je jedním z hledisek, která umožňují dle konstantní judikatury posunout dobu vypůjčení automobilu i na období poté, kdy se poškozený rozhodne, že automobil nebude opravovat (viz shora rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/2017, citované i soudem I. stupně, a na ně navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1455/2019).

17. Odvolací soud neshledal relevantní námitky žalované, podle kterých soud I. stupně dostatečně nezdůvodnil své závěry o důvodnosti uplatněného nároku. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na obsah odůvodnění rozsudku, konkrétně pak na skutkové závěry uvedené v odst. 4. a právní závěry v odst.

8. K námitce žalované týkající se odpočtu pevných nákladů lze uvést, že tyto žalovaná blíže nespecifikovala a ani nestanovila jejich případnou výši. Náklady na pohonné hmoty žalobce k úhradě nepožadoval.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady procesně úspěšného žalobce sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, a to odměny za dva úkony (sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ vyhláška“), při částce [částka] za jednotlivý úkon. Dále paušální náhrady hotových výdajů je ve výši 2 x [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem částka [částka].