11 C 26/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa], nacházejícím se na adrese [adresa], který stojí na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném vyklizení bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], nacházejícím se na adrese [adresa], který stojí na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Karlín, obec Praha. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným nájemní smlouvu ohledně uvedeného bytu (ve smlouvě označeného jako byt č. E11) a sjednala s ním nájem na dobu určitou od 1. 1. do [datum]. Žalovaný se zavázal platit nájemné ve výši [částka] měsíčně a zálohu na tzv. služby ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný uhradil uvedené částky pouze za leden 2020. Dle žalobkyně žalovaný sám nájem bytu vypověděl výpovědí ze dne [datum], a to ke dni [datum], později však vypovězení nájmu popřel. S ohledem na trvající prodlení s placením nájemného a úhrad za služby posléze nájem vypověděla žalobkyně, a to výpovědí ze dne [datum] doručenou žalovanému dne [datum]. Šlo o výpověď bez výpovědní doby, žalovaný byl proto povinen byt vyklidit nejpozději do jednoho měsíce, tj. do [datum]. To neučinil a z toho důvodu se žalobkyně obrátila na soud. Žalobkyně dále uvedla, že případná aplikace zákona č. 209/2020 Sb. v tomto případě není možná, neboť žalovaný přestal platit ještě v době před epidemií koronaviru SARS CoV-2 v České republice a navíc neplnění povinností z jeho strany s touto epidemií nesouviselo. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nikdy neprojevil snahu o řešení situace splácením dluhu či uzavřením dohody o skončení nájmu s tím, že by si našel levnější bydlení. V průběhu řízení dále poukázala na to, že jelikož mezitím uplynula i sjednaná doba nájmu, žalovaný je povinen vyklidit předmětný byt i bez ohledu na případnou vadnost výpovědi.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Nezpochybnil sjednání nájmu předmětného bytu, ani to, že jej stále užívá. Uvedl však, že zaplatil i jednu polovinu nájemného za únor 2020, přičemž s ohledem na finanční potíže nebyl schopen uhradit zbytek. Žalovaný popsal svou tíživou osobní situaci, a to jednak v rovině finanční, kdy tvrdil, že s ohledem na epidemii Covid-19 se mu zhruba o 90 % snížily příjmy, jednak v rovině zdravotní, kdy poukázal na to, že podstoupil léčbu onkologického onemocnění a že trpí mj. depresí, posttraumatickou stresovou poruchou a komplikacemi spojenými s onemocněním [anonymizována čtyři slova]); poukázal též na svůj věk 70 let. Dále tvrdil, že žalobkyně v lednu 2021 vyměnila v domě zámek u vchodových dveří, přičemž žalovaný se svého klíče musel složitě domáhat. Dále tvrdil, že v únoru 2021 žalovaného v bytě navštívili čtyři policisté, aby zjišťovali, zda nepobývá v České republice neoprávněně, přičemž odešli až po prokázání českého občanství žalovaným. Žalobu označil za šikanózní výkon práva a výše uvedené důvody za hodné zvláštního zřetele, které mají vést k zamítnutí žaloby.

3. Ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti učinil soud následující skutková zjištění.

4. Strany mezi sebou ujednaly dne [datum] nájemní smlouvu ohledně bytu, který v ní byl označen číslem E11 a který je nyní bytovou jednotkou [číslo] v domě [adresa], katastrální území Karlín, obec Praha, a to na dobu určitou od 1. 1. do [datum] (zjištěno ze shodných tvrzení stran a nájemní smlouvy). Tato bytová jednotka ve vlastnictví žalobkyně se nachází v domě [adresa] na pozemku parc. [číslo] v uvedeném katastrálním území (zjištěno z informace o jednotce a o stavbě z katastru nemovitostí; mezi stranami to rovněž nebylo sporné). Žalovaný byt dosud užívá (zjištěno ze shodných tvrzení stran). Nájemní smlouva byla sjednána v českém a anglickém jazyce, pro případ rozporu byla sjednána česká verze jako rozhodná, přičemž v odstavci [číslo] bylo ujednáno, že nájem dle smlouvy se za žádných okolností automaticky neprodlužuje (zjištěno z nájemní smlouvy). Žalovaný nehradí nájemné ani další úhrady nejméně od března 2020 (zjištěno ze shodných tvrzení stran; sporné mezi nimi bylo, zda uhradil polovinu nájemného za únor 2020, s ohledem na ostatní okolnosti však soud nepokládal za podstatné tento dílčí aspekt ověřovat).

5. Mezi stranami nebylo sporné, že zdravotní situace žalovaného je nepříznivá. Soud zjistil, že v roce 2018 žalovaný trpěl posttraumatickou stresovou poruchou (zjištěno ze sdělení psychoterapeutické praxe ze dne [datum]). V lednu 2020 žalovaný zahájil léčbu zářením na [anonymizováno] klinice [anonymizováno] nemocnice v [část obce] (zjištěno ze sdělení ze dne [datum]). V červenci 2020 byl žalovaný u [anonymizováno] z důvodu úzkostné deprese (zjištěno z [anonymizováno] zprávy ze dne [datum]). V únoru až květnu 2021 navštívil žalovaný opakovaně dermatovenerologické oddělení [anonymizováno] nemocnice v [část obce], a to jednak z důvodu onemocnění [anonymizováno] zoster, tedy pásovým oparem, jednak mu byl zjištěn kožní novotvar (bazaliom) na levém předloktí o velikosti 7-8 mm, ohledně něhož odmítl chirurgické řešení a byla mu doporučena kryoterapie (zjištěno z [anonymizováno] zpráv ze dne 12. 2., 17. 2., 12. 3., 26. 3., 13. 4., 22. 4. a [datum]). Dále byl ambulantně léčen v období března až června 2021 na ambulanci algeziologie téže nemocnice pro postherpetickou neuralgii, zejména jím udávané bolesti (zjištěno z lékařských zpráv ze dne 12. 3., 26. 3., 14. 4., 22. 4. a [datum]). Z uvedených lékařských zpráv z roku 2021 zároveň vyplývá, že žalovaný se dostavil k lékaři vždy sám, nebyl [anonymizováno] a ze zařízení odcházel ve stabilizovaném stavu; dále z nich vyplývá, že v minulosti uskutečněná léčba rakoviny kůže proběhla fotodynamickou terapií, a nevyplývá z nich, že by v roce 2021 dále pokračovala či že by po ní měl žalovaný nějaké konkrétní zdravotní následky.

6. Mezi stranami nebylo sporné, že finanční situace žalovaného je nepříznivá. Soud zjistil, že žalovaný podnikal jako podnikatel na základě živnostenského oprávnění (zjištěno z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne [datum]), že ohledně něho byla vedena exekuce (zjištěno ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne [datum], výzvy ke splnění vymáhané povinnosti a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 5. 2020, č. j. 22 C 204/2018-229), že opakovaně žádal o poskytnutí kompenzačního bonusu (zjištěno ze žádosti ze dne [datum], čestného prohlášení žalovaného ze dne [datum] a žádostí včetně čestného prohlášení ze dne [datum] a [datum]), že stav jeho účtu č. [bankovní účet] ke dni [datum] činil mínus [částka] (zjištěno z transakční historie) a banka na jeho účtu evidovala nepovolený debet (zjištěno z upozornění ze dne [datum]) a že žalovaný obdržel za období od 20. 9. do [datum] starobní důchod v čisté výši [částka].

7. Žalovaný je státním občanem České republiky (zjištěno z listiny o udělení státního občanství ze dne [datum]).

8. S ohledem na níže uvedený právní závěr o tom, že nájem předmětného bytu zanikl uplynutím doby, na niž byl sjednán, se soud blíže nezabýval hodnocením těch důkazů, které se vztahovaly k hrazení či nehrazení nájemného v únoru 2020 a k výpovědím z nájmu (nejprve výpovědi dané údajně žalovaným žalobkyni, poté výpovědi dané žalobkyní žalovanému), a nevyvozoval z nich další skutková zjištění. Případný závěr, že nájem zanikl na základě některé z těchto výpovědí, by totiž nijak nezměnil závěr o tom, že žalovaný v současnosti byt užívá bez právního důvodu, pouze by znamenal, že se tak děje již od dřívějšího data než od [datum], což by ale z hlediska předmětu a výsledku řízení nemělo žádný význam. Pro soud je rozhodující stav ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), kdy, jak se podává níže, nájem v každém případě již netrval.

9. S ohledem na výše řečené soud neučinil žádná podstatná skutková zjištění z e-mailového sdělení žalovaného žalobkyni ze dne [datum], výzvy k vyklizení ze dne [datum], výzvy k zaplacení ze dne [datum], výpovědi nájmu ze dne [datum], informace pošty k zásilce odeslané [datum], žádosti o vydání potvrzení Úřadu práce podle zákona č. 209/2020 Sb. včetně doručenky. Soud dále neučinil žádná podstatná skutková zjištění z vyrozumění Obvodního státního zastupitelství ze dne [datum].

10. Soud neprovedl důkaz e-mailovou korespondencí mezi žalovaným a právní zástupkyní žalobkyně z období 5. až [datum] a 25. až [datum], neboť soudu byla předložena pouze v anglickém jazyce; právní zástupce žalovaného poté soudu sdělil, že na provedení tohoto důkazu netrvá a její překlad do češtiny předkládat nebude.

11. Soud neprovedl důkaz fakturou týkající se kremace psa žalovaného v lednu 2020, která měla dokládat neblahý vliv situace na žalovaného a jeho okolí a zvýšené náklady žalovaného; e-mailovou korespondencí mezi žalovaným a paní [příjmení] z období 27. až [datum], která měla dokládat popis ze strany žalovaného jeho zasažení pandemií coronaviru a jeho zdravotního stavu; a přehledem aktiv a pasiv žalovaného ve Spojených státech amerických, který měl dokreslovat jeho nepříznivou finanční situaci. Tyto dokumenty byly soudu předloženy pouze v anglickém jazyce, nicméně soud ohledně jejich obsahu vycházel ze sdělení právního zástupce žalovaného, co má být jejich obsahem a co mají prokazovat, přičemž na základě tohoto sdělení (tedy vycházeje z předpokladu příznivého žalovanému, že tyto dokumenty skutečně mají obsah připisovaný jim žalovaným) soud uzavřel, že by nemohly nijak přispět k dalšímu objasnění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí o předmětu řízení a důkaz jimi by byl nadbytečný.

12. Soud neprovedl důkaz článkem„ The impact of herpes zoster and post-herpetic neuralgia on quality-of-life“, a to jednak proto, že byl soudu předložen pouze v anglickém jazyce, jednal proto, že obecný článek, byť by třeba pocházel z [anonymizováno] časopisu, nemůže dokládat zdravotní stav konkrétní osoby, tudíž byl pro věc v každém případě irelevantní.

13. Soud neprovedl důkaz vyjádřením žalovaného ze dne [datum], a to jednak proto, že bylo soudu předloženo pouze v anglickém jazyce, jednal proto, že případné doplnění skutkových tvrzení není součástí dokazování, ale přednesů stran, přičemž žalovaný se mohl vyjádřit též prostřednictvím své soudem ustanovené právní zástupkyně, a tedy v českém jazyce.

14. Soud neprovedl důkaz e-mailovou korespondencí žalovaného a místního oddělení policie [část obce] z období 2. až [datum] a korespondencí žalovaného a místního oddělení policie [část obce] ze dne 9. 3., 6. 4. a [datum], která se týkala údajného obtěžování žalovaného policií, neboť to nemohlo nijak přispět k objasnění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí o předmětu řízení a tento důkaz by byl nadbytečný.

15. Soud neprovedl důkaz recepty na léčiva ze dne [datum] a rozpisem dávkování léčiv, neboť byly pro věc z hlediska předmětu řízení zjevně irelevantní a důkaz jimi by byl nadbytečný.

16. Soud neprovedl důkaz dle návrhu žalovaného na vypracování znaleckého posudku o zdravotním stavu žalovaného, neboť nebyl podložen žádnými skutkovými tvrzeními, k nimž by se mohl vztahovat, byl zcela obecný a nebylo ani uvedeno, z jakého oboru resp. odvětví by měl být vypracován. Žalovaný tento důkazní návrh po upozornění soudem v citovaném smyslu nijak neupřesnil, namísto toho předložil soudu zdravotnickou dokumentaci (kterou soud provedl k důkazu a zjištění z ní rekapituloval výše).

17. Pokud šlo o žalovaným původně navrhovaný důkaz jeho výslechem, žalovaný se nezúčastnil ani jednoho z ústních jednání soudu a dále sdělil soudu, že s ohledem na svůj zdravotní stav se jednání soudu nezúčastní a na svém výslechu již netrvá, tudíž soud s ohledem na to, že účastníka nelze k výslechu nutit, pokud s ním nevysloví souhlas (§ 131 o. s. ř.), tento postoj žalovaného respektoval.

18. Jiné důkazy navrhovány nebyly a nevyplynuly ani z obsahu spisu.

19. Zjištěný skutkový stav věci lze shrnout tak, že žalovaný užívá předmětný byt, přičemž podle obsahu ujednání obsažených v nájemní smlouvě byl nájem mezi stranami ujednán na období od 1. 1. do [datum]. Žalovaný za užívání bytu nic nehradí nejméně od března 2020. Finanční i zdravotní stav žalovaného je nepříznivý. Pokud jde o zdravotní stav, žalovaný v roce 2021 využíval zdravotní péči primárně ohledně [anonymizována dvě slova] a bolestí připisovaných [anonymizována dvě slova], přičemž tuto péči využíval ambulantně, nebyl hospitalizován, ani upoután na lůžko v domácím prostředí, ani nebyl k lékařským ošetřením doprovázen jinou osobou. Přes opakovaný výskyt [anonymizována dvě slova] (minimálně v lednu 2020 a znovu v roce 2021) nebylo zjištěno, že by aktuálně – v době rozhodování soudu – byl žalovaný z důvodu těchto onemocnění nějak zásadně omezen (hospitalizován, operován, podroben chemoterapii apod.). Soud nepochybuje o tom, že žalovaný uvedenými onemocněními a jejich následky v určité míře trpí, nicméně nelze hovořit o tom, že by z jejich důvodu nebyl vůbec schopen běžného života včetně řešení záležitostí, které život přináší. Pokud jde o finanční poměry, soud nezískal poznatky o tom, že by žalovaný disponoval významnějším majetkem nebo příjmem, zjevně má i dluhy, byť jejich celkovou výši soud nezjišťoval, neboť to nepokládal z níže uvedených důvodů za rozhodující.

20. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2201 a násl. o. z. Ze samotné podstaty nájmu vyplývá, že jde o užívání dočasné (§ 2201 o. z.). Podle § 2204 odst. 1 o. z., neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou. V projednávané věci bylo zjištěno, že nájem byl výslovně ujednán na dobu určitou, která uplynula [datum].

21. Podle § [číslo], pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Již ze samotného znění citovaného ustanovení plyne, že je dispozitivní, neboť lze ujednat něco jiného. To strany učinily, neboť v článku 10 odstavec [číslo] nájemní smlouvy ujednaly, že nájem se za žádných okolností automaticky neprodlužuje. Byť citované zákonné ustanovení nehovoří o prodloužení nájmu, nýbrž o jeho znovuujednání, soud má za to, že ustanovení odstavce [číslo] nájemní smlouvy mířilo mj. právě na vyloučení důsledků § 2285 o. z. Nad rámec toho lze uvést, že i kdyby se citované zákonné ustanovení hypoteticky mělo použít, soud by dospěl k závěru, že v podání žaloby na vyklizení bytu (která byla podána [datum]) je nutno spatřovat i výzvu k vyklizení bytu, přičemž by bylo zcela formalistické vyžadovat, aby pronajímatel výzvu opakoval již za průběhu řízení o vyklizení (v tomto případě, aby ji opakoval v období ledna až března 2021, tedy tří měsíců po skončení ujednané doby nájmu). Shodný závěr se podává i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1082/2017.

22. Soud na základě toho uzavřel, že dnem [datum] nájem v každém případě zanikl a ke dni rozhodnutí soudu ([datum]) již netrval. Soud se proto již nezabýval tím, zda nájem byl případně skončen na základě výpovědi některé ze stran již dříve, neboť by to na výsledku nemohlo nic změnit, pouze by bylo možno případně dovodit, že nájem zanikl ještě dříve než uvedeným dnem.

23. Vzhledem k tomu žalovaný užívá předmětnou bytovou jednotku bez právního důvodu a porušuje tím povinnost podle § 2292 věta první o. z., dle něhož nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Žalobkyně tedy má právo požadovat, aby žalovaný byt vyklidil a jí odevzdal.

24. Dále se soud zabýval tím, zda, i přes výše řečené, zjištěný nepříznivý zdravotní stav a finanční poměry žalovaného odůvodňují zamítnutí žaloby, případně stanovení delší lhůty k vyklizení. Žalovaný k tomu argumentoval v podstatě tak, že právo na bydlení je základním lidským právem a že žalovaného nelze vystěhovat na ulici ze dne na den.

25. Soud předně konstatuje, že zamítnutí žaloby na vyklizení toliko na základě finančních či zdravotních poměrů bývalého nájemce by představovalo velmi závažný zásah do práv pronajímatele, zejména do práva vlastnického, neboť by v podstatě konstituovalo časově neohraničenou možnost neoprávněné osoby (bývalého nájemce) byt dále užívat, a to v situaci, kdy za to již 1,5 roku nic neplatí. Soud má za to, že základní lidská práva nelze vykládat tak, že každý má právo bydlet ve vybraném cizím bytě bez dohody s jeho vlastníkem a zdarma. Nebylo zjištěno nic, z čeho by plynulo, že žalobkyně by byla původcem finančních obtíží žalovaného. Žalovaný si musel být již při sjednávání nájmu vědom jeho finanční nákladnosti a musel si též být vědom, že nájem je sjednán na dobu určitou. Bylo a je povinností žalovaného starat se o to, kde bude po uplynutí sjednané doby nájmu bydlet. Není povinností žalobkyně, aby mu po skončení nájmu zajišťovala nadále bydlení. Soud přitom znovu zdůrazňuje, že tato skutečnost – tedy že nájem končí na konci roku 2020, nedojde-li k jiné dohodě – byla zřejmá již na samém jeho počátku. Žalovaný tedy nemůže být překvapen tím, že má byt nyní – více než osm měsíců po uplynutí doby nájmu, kterou si se žalovanou dohodl – vyklidit. Požadavek na vyklizení nelze v žádném případě ani považovat za šikanózní či rozporný s dobrými mravy. Poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1630/2002, v této souvislosti soud shledal nepřípadným, neboť šlo o rozhodnutí ve skutkově zcela odlišné situaci (rodina s nezletilým dítětem, navíc která pozbyla vlastnické právo k obývanému domu v důsledku exekuce, nešlo o nájem výslovně sjednaný na dobu určitou).

26. S ohledem na to soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí. Zabýval se dále tím, jakou lhůtu k plnění (k vyklizení) stanovit. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je povinnost k vyklizení bytu třeba splnit do patnácti dnů od právní moci rozsudku, nestanoví-li soud dobu delší. Soud zvažoval, zda aktuální zdravotní stav žalovaného odůvodňuje stanovení delší lhůty k vyklizení než zákonné. Dospěl k závěru, že ano, avšak pouze v omezené míře. Z lékařských zpráv vyplývá, že žalovaný trpěl v prvním pololetí roku 2021 bolestmi v důsledku onemocnění pásovým oparem. Lze akceptovat, že to je komplikace pro výkon běžných činností, včetně zařizování záležitostí souvisejících s vyklizením bytu. Soud proto zákonnou lhůtu prodloužil na jeden měsíc. Zároveň však neshledal důvodu pro to, aby ji stanovil ještě delší, například v řádu tří nebo šesti měsíců. Z lékařských zpráv nevyplynulo, že by žalovaný byl dlouhodobě hospitalizován, neschopen pohybu apod. Dále vzal soud v úvahu již výše řečené, tedy že od skončení doby nájmu uplynulo již více než osm měsíců, přičemž celou tuto dobu mohl žalovaný využít ke snaze o řešení své bytové situace. Soud si je vědom, že to je pro něho zřejmě dost obtížné, avšak to nelze klást za vinu žalobkyni. Konečně vzal soud v úvahu, že i v rámci výkonu rozhodnutí existuje institut (odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1 o. s. ř.), který umožňuje zohlednit případné budoucí přechodné zhoršení zdravotního stavu žalovaného oproti stavu vyplývajícímu z dokazování provedeného v tomto řízení. Ze všech těchto důvodů proto soud stanovil ke splnění povinnosti k vyklizení lhůtu v trvání jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni. Soud zvažoval, zda není dán důvod hodný zvláštního zřetele žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení odepřít, byť žalovaný k tomu nijak konkrétně neargumentoval. Uzavřel, že takový důvod dán není. Přihlédl přitom zejména k výše řečenému, tedy že ač nájem uplynul před více než osmi měsíci, žalovaný neučinil žádné kroky směřující k tomu, aby situaci řešil nebo se se žalobkyní smírně dohodl. Je zřejmé, že s ohledem na zjištěné nepříznivé finanční poměry žalovaného (pro něž byl ostatně soudem osvobozen od soudních poplatků a byla mu ustanovena zástupkyně z řad advokátů) je otázkou, zda bude uložená náhrada nákladů řízení někdy skutečně zaplacena. To však nic nemění na důvodnosti jejího přiznání, neboť žalobkyně byla nucena se k soudu obrátit, byla nucena zaplatit soudní poplatek a nelze spatřovat ani nic neúčelného na tom, že čerpala právní pomoc advokáta, zejména když žalovaný byl rovněž kvalifikovaně právně zastoupen advokátkou ustanovenou mu soudem.

28. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem [částka] a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši [částka]; b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po [částka] podle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum] a účast při ústním jednání dne [datum]; c) paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 5 úkonů; d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy [částka].

29. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

30. O lhůtě k plnění povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rovněž rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a stanovil ji v delší než zákonné délce. S ohledem na zjištěné poměry žalovaného dospěl k závěru, že je přiměřené, aby stanovená lhůta k plnění této povinnosti sledovala lhůtu k plnění meritorního nároku, která je odůvodněna výše.