11 C 43/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 2 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 2 500 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na nákladech řízení částku ve výši 688 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 2 500 000 Kč, představující pojistné plnění za způsobené duševní útrapy s odůvodněním, že dne [datum] kolem 7:53 hodin v obci [obec], v [anonymizováno] ulici byl sražen na zem nákladním automobilem - popelářským vozem typu [příjmení], rz [anonymizováno] [číslo], otec žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“), následně najetím pravým předním kolem vozidla na ležícího poškozeného do oblasti břicha utrpěl poškozený závažná zranění neslučitelná se životem a na místě zemřel. Škodící vozidlo bylo pojištěno u žalované z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Škodící vozidlo v době dopravní nehody řídil [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [název soudu] schválil narovnání v usnesení ze dne 19. 1. 2017, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] [anonymizována tři slova] se žalobkyni v rámci trestního řízení omluvil a dále poskytl žalobkyni částku ve výši 90 000 Kč. Žalobkyně se stýkala se zesnulým otcem jako s jediným nejbližším příbuzným, ke kterému měla velmi úzký vztah vyplývající ze vztahu dcery a otce. Jak sama uvedla v dotazníku pro žadatele o náhradu při usmrcení, neměla žalobkyně mimo otce z rodiny nikoho, kdo by ji měl rád. Přišla tak o otce, který se o ni od malička prakticky sám stále staral a vychoval ji. Z prožitého trauma se u žalobkyně projevily deprese, na něž bere antidepresiva. Zesnulému otci žalobkyně bylo v době smrti 75 let. Žalobkyni bylo v době jeho úmrtí 48 let. Žalobkyně byla bez ekonomické závislosti na zesnulém. V současné době je však odkázána na pomoc přítele, [jméno] [příjmení], neboť trpí vážným autoimunitním onemocněním – [anonymizována dvě slova], které se začalo plně projevovat v souvislosti s depresemi. V souvislosti s uvedenou diagnózou dochází u žalobkyně k progresi nemoci, z níž lze předpokládat omezující kvalitu a délku života. Žalovaná žalobkyni vyplatila pojistné plnění v částce 100 000 Kč, v dalším rozsahu odmítla plnit s odkazem na to, že se žalobkyně se zesnulým otcem nestýkala. Uvedený závěr činila žalovaná na základě informací získaných i u pracovníků„ domu s pečovatelskou službou“ a dalších informací, které má pojistitel k dispozici. Zdrojem těchto„ dalších informací“ je dle neověřeného názoru žalobkyně stávající partnerka zesnulého, která osobně bránila v tom, aby se žalobkyně se zesnulým stýkala. Žalobkyně se tak mohla se svým otcem stýkat pouze tajně, kdy jí při těchto návštěvách doprovázel její stávající přítel, [jméno] [příjmení]. Tento stav byl o to paradoxnější, že žalobkyni omezoval v návštěvách otce její zdravotní stav.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným nehodový děj, jakož i uplatnění nároku žalobkyní u žalované, a to dne [datum]. Dále žalovaná podala podrobný rozbor obecných východisek náhrady újmy za duševní útrapy dle § 2959 o.z., poukázala na judikaturu zabývající se rozpětím náhrad a provedla mezinárodní srovnání úpravy náhrady újmy za duševní útrapy. Dále konstatovala, že na základě jejích skutkových zjištění byla dovozena naprosto minimální intenzita vztahů mezi žalobkyní a zesnulým, načež bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 100 000 Kč (v květnu 2017), následně v říjnu 2017 byly uhrazeny náklady právního zastoupení ve výši 12 342 Kč. [jméno] žalobkyně při svém výslechu dne [datum] uvedla, že se se svým otcem stýkala zřídka asi jedenkrát až dvakrát do roka. Nelze také přehlížet, jistý podíl zemřelého na tragédii; ten přecházel vozovku tak těsně před popelářským vozem, že popojetí o pouhý jeden metr dopředu skončilo takto fatálně. V citovaném trestním řízení bylo zjištěno, že zesnulý mohl nehodě zabránit, pokud by přecházel s odstupem od vozidla, popř. až po jeho projetí. Pokud jde o postoj pojištěného, žalovaná poukázala na soudem schválené narovnání, kdy pojištěný žalobkyni uhradil částku 90 000 Kč nad rámec pojistného plnění.

3. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že ačkoliv z úředního záznamu o podání vysvětlení učiněného žalobkyní vyplývá, že otce vídala 1 - 2x ročně, uvedené podání vysvětlení bylo učiněno dne [datum], tj. jeden týden po úmrtí otce žalobkyně. Žalobkyně byla v době podání vysvětlení ještě silně rozrušena ze smrti svého otce a vyčítala si, že se s ním nevídala častěji. Uvedené sebeobvinění vychází z obvyklého psychického rozpoložení každého, komu umře někdo blízký a kdo si uvědomí, že se s ním nerozloučil, nestrávil s ním více času, neřekl mu něco milého. Tyto výčitky byly u žalobkyně umocněny o to více, že před zahájením vysvětlení obdržela od policejního orgánu rozbitý mobil po tatínkovi. V tu chvíli žalobkyni přišlo velmi líto, že jej již nikdy neuvidí. Žalobkyně se domnívá, že výslovně neuvedla jednou až dvakrát ročně, ale byla ve stavu, kdy nebyla schopna po sobě úřední záznam o podaném vysvětlení ani přečíst, natož jej opravovat. Uvedený úřední záznam tak nelze vykládat osamoceně a bez zohlednění situace, ve které se žalobkyně nacházela.

4. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne [datum] kolem 7:53 hodin v obci [obec], soudní okres [okres], v [anonymizováno] ulici řídil [jméno] [příjmení], [datum narození], nákladní automobil — popelářský vůz typu [příjmení], rz [anonymizováno] [číslo], při vyjíždění od domu s pečovatelskou službou [adresa] se bez vážného důvodu před rozjetím vozidla směrem vpřed ve zpětných zrcátkách a předním rampovém zrcátku vozidla řádně nepřesvědčil o situaci kolem vozidla, proto přehlédl, že podél pravého boku vozidla prošel do prostoru před přední částí vozidla chodec [jméno] [příjmení] a po rozjezdu pravou přední částí vozidla srazil poškozeného [jméno] [příjmení] na zem, následně pravým předním kolem vozidla najel na ležícího poškozeného do oblasti břicha; poškozený [jméno] [příjmení] při popsané nehodě utrpěl závažná zranění neslučitelná se životem a na místě zemřel. Škodící vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalované z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

5. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 1. 2017, č.j. [číslo jednací], bylo podle § 223a odst. l a § 309 odst. l tr. řádu schváleno narovnání mezi obžalovaným [jméno] [příjmení] a žalobkyní, když obžalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 90 000 Kč a dále uhradil dne [datum] do pokladny [název soudu] částku ve výši 10 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu. Dále bylo podle § 311 odst. l tr. řádu zastaveno trestní stíhání pro výše uvedený skutek. Ze Záznamu o úkonu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně přebrala 90 000 Kč, z toho 60 000 Kč vyplatí sourozencům.

6. Žalovaná vyplatila žalobkyni pojistné plnění v podobě nároku duševních útrap žalobkyně v částce 100 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 12 342 Kč. Doplatek pojistného plnění v částce 2 500 000 Kč odmítla žalovaná žalobkyni vyplatit s ohledem na zjištěnou nízkou intenzitu vztahů mezi žalobkyní a jejím zesnulým otcem.

7. Z Úředního záznamu o podaném vysvětlení Policie ČR, [stát. instituce] ze dne 19. 10. 2016, [číslo jednací], soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že její otec žil v domě s pečovatelskou službou v [obec]. S otcem se stýkala jenom zřídka, asi 1 až 2 do roka. Otec byl podruhé ženat a žil tam se svojí druhou manželkou paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Když se viděli, otec si stěžoval na to, že má potíže s udržením rovnováhy a že při chůzi občas vrávorá. Ona jej nikdy vrávorat při chůzi neviděla. Zda na to bral léky, neví, ale domnívá se, že asi ano. Taky si stěžoval na srdce, a že se mu špatně dýchá. Otce viděla naposledy před 14 dny, to si přišel půjčit peníze. To, že měl její otec dluhy, se dozvěděla až nyní v pátek [datum] v pečovatelském domě, kde bydlel. Řekla jí to jeho ředitelka, paní [příjmení]. Z toho, co řekla, pochopila, že dluží různým lidem z pečovatelského domu kolem 17 000 Kč O jiných dluzích neví.

8. Z Dotazníku pro žadatele o náhradu újmy při usmrcení doručeného žalované dne [datum] soud zjistil, že co se týče dopadů smrti zesnulého otce, žalobkyně uvedla, že není den, aby nevzpomínala, bere antidepresiva, chybí jí o Vánocích, přišla o to nejcennější, co jí život dal. Otec se o ni od malička prakticky neustále staral, zaplatil jí řidičák, školu, vychoval ji. U otce bydlela do svých 21 let. Poté byly kontakty s otcem ve formě návštěv, výletů, oslav, narozenin atd. Kontaktů se účastnili i její bývalý manžel, současný přítel a synové. Žalobkyně byla v kontaktu se svým otcem prakticky neustále.

9. Z Vyjádření ředitelky Pečovatelské služby v [obec], příspěvkové organizace, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jim není známo, že po dobu pobytu v [anonymizováno] navštěvovala pana [jméno] [příjmení] jeho dcera. A stejně tak není známo, že by pan [jméno] [příjmení] odjížděl na vícedenní návštěvy za dcerou.

10. Ze zprávy o provedeném [anonymizováno] Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo provedeno šetření zaměřené na prověření intenzity rodinných vztahů [jméno] [příjmení], [datum narození] ke dni [datum] a před tímto datem. Šetřením bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] bydlel a žil již cca 15 let v domě s pečovatelskou službou na ulici [ulice a číslo], [obec]. Nejdříve do domu přišel společně se svou manželkou [jméno] [celé jméno žalobkyně], kdy obývali společně dva samostatné pokoje se sociálním zařízením jakoby 1+1. Po nějaké době [jméno] [příjmení] začal řešit prodej jejich vozidla s cikány, kteří mu slíbili, že mu přivezou jiné lepší vozidlo z Německa. Nakonec se [jméno] [příjmení] zadlužil, utratil veškeré své úspory a stejně tak i úspory a dědictví po rodičích své manželky [jméno] [celé jméno žalobkyně], až se jeho manželka rozhodla přestěhovat do samostatné garsonky v tomto domě, stejně takto musel udělat i [jméno] [příjmení]. U všech si půjčoval a dlužil velkému okolí osob v pečovatelském domě. I přesto, že se od sebe manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] odstěhovali, měla [jméno] [celé jméno žalobkyně] přehled o životě a chování svého stále ještě manžela [jméno] [příjmení]. Při její návštěvě a dotazu, zda [jméno] [příjmení] navštěvovala jeho dcera [celé jméno žalobkyně] s rodinou, uvedla, že dcera [jméno] byla za svým otcem za celý jeho pobyt možná 2x. O nějakých pravidelných návštěvách nemůže být ani řeč. Na dotaz, zda dceru [celé jméno žalobkyně] navštěvoval, uvedla, že za ní byl, pokud ví, jen jednou, kdy se jednalo o jednodenní cestu do [obec] na otočku a důvodem jeho návštěvy byla snaha, aby mu dcera finančně vypomohla a půjčila či dala nějaké peníze. Od dcery se vrátil s nepořízenou, dcera mu měla oznámit, že sama peníze nemá. Dále bylo šetřením u [jméno] [celé jméno žalobkyně] zjištěno, že [jméno] [příjmení] měl z předchozích vztahů celkem 5 dětí, [jméno] [celé jméno žalobkyně] měla kontakt na jednu dceru, která žije ve [anonymizováno], které po smrti otce telefonovala. Ta jí sdělila, že s otcem nechce mít nic společného, ať kontaktuje dceru [celé jméno žalobkyně], která vše vyřídí. Dále bylo provedeno šetření u ředitelky Pečovatelské služby v [obec] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která uvedla, že jí ani jiným pracovnicím zařízení, zejména sociálním pracovnicím, kterých se v průběhu šetření šla zeptat, není nic známo o tom, že by měl [jméno] [příjmení] dceru, která jej navštěvovala při jeho mnohaletém pobytu u nich v zařízení a stejně tak, že jí ani jejím kolegyním nebylo nic známo o tom, že by [jméno] [příjmení] odjížděl na vícedenní návštěvy nějakého příbuzného mimo dům s pečovatelskou službou. Dále bylo provedeno šetření v místě bydliště [celé jméno žalobkyně] na adrese [adresa], což je bytový dům, kde bylo provedeno šetření u jeho majitele pana [jméno] [příjmení], bytem dtto, který uvedl, že mu není známo, že by u jeho nájemnice [celé jméno žalobkyně] pobýval např. přes vánoční svátky její otec. Uvedl, že ani jejího otce nezná, zda někdy za dcerou přišel, neví, nemůže to vyloučit, ale stejně takto nebyl schopen ani potvrdit. Pokud by však [celé jméno žalobkyně] navštěvoval pravidelně, jistě by jej znal.

11. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], neurologa, z [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně kolem 20. roku věku začala mít progredující bolesti drobných svalů a kloubů na HKK i DKK, stav se zhoršoval, začalo se objevovat tuhnutí DKK, opakovaně padala při nastupování a vystupování z autobusu, začala se třást, sledována psychiatry, kolem 30. roku věku se objevily i problémy s HKK, stav se postupně zhoršoval, objevily se i problémy s polykáním, dušnost, hl. nádechová, původně přičítána srdci, v práci opakovaně kolabovala, po 4 operacích katarakty. V roce 2017 přešetřena ve [anonymizováno] [obec] s dg. myotonická dystrofie typu II (PROMM); toto onemocnění je nevyléčitelné a pomalu progredujícího charakteru; lze symptomaticky léčit příznaky. Zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, s předpokladem další progrese. Žalobkyně je omezena v základních denních aktivitách, dle mínění lékaře není schopna výdělečné činnosti.

12. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že z důvodu, že maminka byla alkoholička, se o ni celý život s její babičkou staral její otec, dal jí příležitost vystudovat střední školu nebo na její vzdělání našetřil. Otec se ocitl v domě v pečovatelskou službou, jelikož dostal infarkt a nebyl již schopen se starat o dům a několik zahrad. Z počátku, když se otec ocitl v pečovatelském domě, za ním žalobkyně jezdila pravidelně dvakrát do měsíce. Jezdila tam jak sama, tak s bývalým manželem, s bývalým přítelem. Jezdil tam za otcem, respektive svým dědečkem, i starší syn žalobkyně. Pak ty kontakty byly menší s ohledem na nepřátelský postoj nové manželky otce žalobkyně. Dále se scházeli tajně po hospodách. Otec žalobkyně jezdil za žalobkyní pravidelně do [obec], dokonce jí opravoval její vůz. Dále si taktéž otec žalobkyně od žalobkyně půjčoval peníze. Druhá manželka jejího otce ji neměla ráda. Od jejích patnácti let, co se potkaly, jí jakžtakž brala, ale pak ji začala ponižovat, co se týče jejího vzhledu, co se týče financí, které investoval její otec do jejího studia. Kradla otci žalobkyně korespondenci, chovala se k němu ošklivě, nadávala mu, urážela ho. Následně si její otec pronajal samostatný byt v pečovatelském domě a po té se žalobkyně s otcem scházeli v [obec] i v [obec]. Pravidelně si volali na mobil. O smrti otce se dozvěděla telefonátem od policie, následně se žalobkyně zhroutila. [příjmení] se říct svému psychiatrovi, že je jí tak moc zle. [příjmení] se vyjít ven do města, protože, když potkala muže, co byl podobný jejímu otci, propukla v pláč. [příjmení] pořád brečela. Trvalo to zhruba jeden až dva roky, než se s tím smířila. Žalobkyně zařizovala pohřeb svého otce. Druhá manželka otce se na tomto vůbec nepodílela. Pohřeb byl bez obřadu. Dále žalobkyně a její přítel šli rozprášit popel z urny na pozemek otce v [obec], na jeho oblíbené místo. Dále žalobkyně se svým přítelem vyklízeli dům s pečovatelskou službou na své náklady. Po smrti otce se zdravotní stav žalobkyně rapidně zhoršil, nemohla chodit, hýbat rukama, špatně se jí dýchalo, začala mít problémy s mluvením, začala koktat. Pro přetrvávání obtíží vyhledala neurologickou pomoc. Dříve se léčila na psychiatrii pro pokus o sebevraždu.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je správce pečovatelského domu, kde žil otec žalobkyně. Žalobkyni zná, chodil s ní do základní školy. Otce žalobkyně vídal tak třikrát v týdnu, potkávali se na chodbě, jednalo se o stručnou diskuzi, jinak spolu dále jinak nekomunikovali. Žalobkyně za otcem občas jezdila, viděl ji dvakrát. Co se týče nějakých bližších rodinných záležitostí mezi žalobkyní a jejím otcem, tyto jdou mimo něj, vídá se s klienty pečovatelského domu jen krátkou chvíli, když něco opravuje, když se potkají. Nachází se v jiném objektu než tam, kde bydlí klienti v domech s pečovatelskou službou. Není tedy celý den na pracovišti a nesleduje nijak blíže pobyt v areálu klientů, či jiných lidí domu s pečovatelskou službou. Otec žalobkyně chodil hodně na procházky, chodil po městě, chodil nakupovat.

14. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v době, kdy byl otec žalobkyně klientem v domě s pečovatelskou službou, byla ředitelkou tohoto domu. Poté byla tři roky na mateřské dovolené, nyní je opět ředitelkou. K otci žalobkyně nechodila do domácnosti, na to byly pečovatelky. Potkávali se tak jedenkrát do měsíce ve společných prostorách, žádné bližší povědomí o jeho rodinných poměrech neměla, pouze věděla, že jeho druhá manželka taktéž bydlela v tomto pečovatelském domě, nejdříve bydleli spolu, pak bydleli odděleně. [anonymizována dvě slova] blíže o svých rodinných poměrech se svědkyní nehovořil. Co se týče systému péče o klienty, každý klient má svého klíčového pracovníka, má svou pečovatelku, se kterou se dále domlouvá na nasmlouvaných úkonech. Jedna pečovatelka má na starost cca 20 klientů. Strávený čas u jednoho klienta se odvíjí od potřeb klienta. Spotřebovaný čas se píše do výkazu úkonů za poskytnutý úkon a klient tento výkaz podepisuje. Domov nemá recepci, klienti jsou ve svých nájemních bytech, jedná se o terénní službu, nehlídají, kdo klienty navštěvuje.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno] soud zjistil, že je bývalým manželem žalobkyně, manželství trvalo 17 let. Žalobkyně si byla s otcem z celé rodiny nejbližší, s ostatními dětmi se otec žalobkyně moc nestýkal. Když byl otec žalobkyně v domě s pečovatelskou službou, již manželé nebyli. Komunikace mezi žalobkyní a svědkem po rozvodu byla pouze v nejnutnějších případech. I svědek s rodinou občas jezdili za otcem žalobkyně a při těchto návštěvách jim otec sděloval, že žalobkyně za ním byla na návštěvě, nevzpomíná si však, jak často tyto návštěvy probíhaly. O úmrtí otce žalobkyně se svědek dozvěděl z telefonátu od žalobkyně. V telefonátu brečela, byla rozhozená, vzalo jí to. Po smrti otce viděl svědek žalobkyni asi třikrát, čtyřikrát. Po smrti otce došlo u žalobkyně k rapidnímu zhoršení jejího zdravotního stavu. Když se svědek se žalobkyní rozváděl, byla žalobkyně zdravotně v pořádku, po úmrtí otce bylo rapidní zhoršení fyzického stavu i psychického. Žalobkyně byla psychicky vždycky citovější osobou. Nyní je žalobkyně v invalidním důchodu. Vztah žalobkyně s druhou manželkou jejího otce nebyl dobrý, toto se projevovalo i ve vztahu otce se žalobkyní. Žalobkyně s přítelem jezdili spolu s autem za otcem do pečovatelského domu. Ke konci manželství žalobkyně navštěvovala psychologa, měl jí předepisovat antidepresiva, ale jednalo se vždy o ambulantní léčbu.

16. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se zná se žalobkyní cca 13 až 14 let. Když se seznámili, tak žalobkyně s otcem 1 až 2 roky nekomunikovali z důvodu, že se žalobkyně rozvedla. Poté se jejich komunikace začala zlepšovat, začali si dopisovat, navštěvovat se osobně i se syny žalobkyně. Dále se navštěvovali tak, aby o tom nevěděla druhá manželka otce žalobkyně. Párkrát byli spolu se svědkem i v pečovatelském ústavu, jinak do pečovatelského ústavu jezdila žalobkyně i sama. Setkávali se i jinde – na obědě, na kávě, v restauracích. Otec jezdil za žalobkyní, tak cca dvakrát, třikrát, možná i více. Jeden z případů byl z důvodu jeho finanční tísně. Vztah žalobkyně a druhé manželky otce byl vztahem macechy a nevlastní dcery, nestýkaly se, paní [jméno] měla být sprostá a urážet žalobkyni i jejího otce, když byli spolu. Po smrti otce byla žalobkyně zničená, plakala, měla psychické problémy. Truchlení bylo delší, neboť při vyřizování záležitostí se žalobkyni stále připomínaly negativní okamžiky smrti jejího otce. Poté došlo k relativnímu zklidnění zdravotního stavu žalobkyně. Pohřeb zařizovala žalobkyně se svědkem. Došlo ke zpopelnění a popel byl vysypán na oblíbené místo otce žalobkyně. Zdravotní stav žalobkyně v době seznámení se se svědkem byl nepříznivý, mysleli si, že jde o problémy s kyčlemi, problémy psychického rázu. Tento zdravotní stav se zhoršoval, ale k rapidnímu zhoršení došlo po úmrtí otce, kdy se nemoc se výrazně prohloubila. Žalobkyně a svědek se rozešli s ohledem na rozdílné názory na léčbu onemocnění žalobkyně.

17. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že mu bylo zadáno od žalované zjistit vztah a intenzitu rodinných vztahů pana [příjmení] a žalobkyně, zpracovat zprávu o šetření a dále k ní přiložit vyjádření domova s pečovatelskou službou. Šetření prováděl osobně, a to zejména v pečovatelském ústavu. Tento navštívil, ptal se personálu ohledně těchto vztahů a jejich intenzity. To mu bylo sděleno, ale nejednalo se o informace oficiální, proto byl poslán za ředitelkou pečovatelského ústavu, která mu poskytla oficiální zprávu. Do zprávy o šetření svědek zakomponoval i sdělení, které se dozvěděl od personálu. Zda se jednalo o pečovatelky, které se věnovaly otci žalobkyně, nemůže s jistotou uvést. Dále hovořil s druhou manželkou otce žalobkyně, která měla samostatnou garsonku. Svědek nevnímal, že by o žalobkyni mluvila negativně do minulosti, ale až následně s ohledem na postup žalobkyně, kdy se domáhala nemajetkové újmy a podala žalobu na žalovanou. To, co svědek zjistil od personálu, nebylo v rozporu s tím, co mu sdělila ředitelka pečovatelského ústavu, naopak to potvrzovalo toto sdělení. Z rozhovorů s personálem nevyplynulo, že by dotazovaní nevěděli, kdo otce žalobce navštěvuje. Věděli o panu [příjmení] a o jeho rodinných vztazích, které byly v pečovatelském domě všeobecně známé. Za otcem žalobkyně chodili cikáni, měl průšvih ohledně prodeje auta, přišel o peníze. Ohledně intenzity rodinných vztahů se svědek dotazoval i vlastníka nemovitosti, kde byl pronajímán byt žalobkyni. Ten mu sdělil, že nájemkyni zná. Neuvědomoval si, že by znal jejího otce a nevěděl, kdo žalobkyni navštěvoval. Neví, jestli vlastník v nemovitosti bydlel, spíše si však myslí, že ano, neboť v opačném případě by pro něj výpověď vlastníka byla bezcenná.

18. V řízení byla mezi účastníky sporná intenzita vztahu mezi žalobkyní a jejím zemřelým otcem, skutečnost, zda s ohledem na tuto intenzitu vztahu mezi žalobkyní a jejím otcem mohla být smrtí otce žalobkyni způsoben újma v podobě duševních útrap, akcentovaná zhoršením již tak nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a v jakém rozsahu ji je žalovaná povinna jako pojistitel škůdce žalobkyni nahradit.

19. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“).

20. Podle § 3 odst. 1 ZoP, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

21. Podle § 6 odst. 2 písm. a) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

22. Podle § 9 odst. 1 ZoP má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

23. Podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

24. Právo na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké, které je zakotveno v § 2959 o.z., je právem ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp.zn. 25 Cdo 293/2018). Újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. (srov. [příjmení], P. in [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo], bod V, marg. 22). Při určování náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by její výše měla odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti. Tato kritéria jsou však příliš obecná a nepostačují k určení výše náhrady, neboť názory na to, jaká výše náhrady je spravedlivá a slušná, jsou velmi subjektivní a mohou se značně lišit, nehledě k tomu, že údaje o takto obecně sdílených představách nejsou ani k dispozici.

25. Výčet okolností vyjmenovaných v § 2957 o.z., které představují obecné zásady pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu, je pouze demonstrativní, proto je třeba zohlednit i další okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Relevantní kritéria pro rozhodování o výši relutární náhrady shrnul Nejvyšší soud na základě poznatků z judikatury k občanskému zákoníku z r. 1964 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp.zn. 30 Cdo 2535/2013). Ústavní soud sice rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil, hlediska určení výše náhrady však převzal (srov. nález ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 2844/14, odst. 53 a 54).

26. Okolnosti, jež je třeba zkoumat na straně poškozeného, mohou být podle rozvíjející se doktríny zejména a) intenzita vztahu žalobce se zemřelým, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) otázka hmotné závislosti pozůstalého na usmrcené osobě, d) případné poskytnutí jiné satisfakce. Pro výši náhrady je kvalita vzájemného vztahu klíčová. Psychická bolest ze ztráty velmi blízkého člověka (duševní útrapy) je často vnímána jako nesnesitelná, fyzická, omezující ostatní aktivity pozůstalého, mnohdy přerůstající až do duševního onemocnění. Při zohlednění věku zemřelého se odlišuje, nakolik je prožívána ztráta novorozence jeho rodiči, ztráta rodiče jeho dětmi nebo ztráta osoby důchodového věku jeho vnoučaty. Důležitou roli hraje i pocit zodpovědnosti rodiče za své děti. Ztráta osoby, na níž je pozůstalý existenčně závislý, se negativně projeví i ve sféře osobnostního prožívání. Jiná forma satisfakce než peněžitá (např. omluva odpovědné osoby) sice nemůže být sama o sobě dostačující, její poskytnutí a následné posouzení jejího významu však může promluvit do snížení peněžitého zadostiučinění.

27. Okolnosti na straně osoby odpovědné (původce zásahu), jsou a) postoj žalovaného (lítost, náhrada škody, omluva aj.), b) dopad události do duševní sféry původce - fyzické osoby, c) jeho majetkové poměry a d) míra zavinění, ev. míra spoluzavinění usmrcené osoby. Je zcela zřetelné, že postoj této osoby může podstatným způsobem ovlivnit vnímání újmy pozůstalými; vstřícné chování, omluva či projevená lítost škůdce může zmírnit dopady nemajetkové újmy, naopak jeho lhostejnost, arogance či vyjádřená bezcitnost ji může ještě prohloubit. Je nutné přihlížet též k jeho majetkovým poměrům tak, aby byla dána možnost reálného uspokojení přiznaných nároků.

28. K výši základní částky náhrady za nemajetkovou újmu dle § 2959 o.z. se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp.zn. 25 Cdo 894/2018, ve kterém konstatoval, že považuje za účelné pro praxi (soudní i mimosoudní) obdobně jako v Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví pro zajištění automatické valorizace náhrad vázat jejich vyčíslení na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Se zohledněním shora zmíněných souvislostí lze za základní částku náhrady považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné mzdy. Rozvoj (projevení se) duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § [číslo] o. z (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 281/2019).

29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že intenzita vztahu žalobkyně s jejím otcem byla velmi nízká. [jméno] žalobkyně při podání vysvětlení policii uvedla, že otce vídala 1 – 2x ročně. Vysvětlení žalobkyně, že tento údaj neodpovídal skutečnosti, neboť byl vyjádřením lítosti, že s otcem plně nevyužila společného času před tím, než zemřel, nelze přijmout jako racionální zdůvodnění jednoznačného a zcela srozumitelného vyjádření žalobkyně o četnosti kontaktů s otcem před jeho smrtí. Nelze taktéž odhlédnout od skutečnosti, že tento údaj sdělila žalobkyně v době před uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy, kdy lze dovodit, že nebylo ovlivněno úmyslem získání pojistného plnění od žalované. Naproti tomu informace uvedené žalobkyní v Dotazníku pro žadatele o náhradu újmy o intenzitě vztahu s otcem jsou zcela opačného charakteru, kdy žalobkyně popisuje kontakt s otcem před jeho smrtí jako prakticky nepřetržitý, neustálý. Nízká intenzita vztahu je dále prokazována šetřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze kterého vyplynulo, že personál pečovatelského domu, ačkoliv dobře znal osobní a rodinné poměry otce žalobkyně, žalobkyni pravidelně v pečovatelském ústavu nevídal, druhé manželce otce žalobkyně byly známy pouze cca dvě návštěvy žalobkyně u otce v pečovatelském domě a jedna návštěva otce u žalobkyně z důvodu žádosti otce žalobkyně o finanční pomoc. Personálu pečovatelského domu byl znám i finanční stav otce žalobkyně, resp. skutečnost, že měl dluhy. Pokud by žalobkyně vídala svého otce před jeho smrtí s jí tvrzenou četností, zcela jistě by o dluzích svého otce věděla. [jméno] žalobkyně však při podání vysvětlení uvedla, že o tom, že měl její otec dluhy, se dozvěděla až [datum] v pečovatelském domě od ředitelky. Za tohoto stavu pak soud výpovědi žalobkyně, jejího bývalého manžela a jejího bývalého přítele shledal nevěrohodnými, vedenými úmyslem získat vyšší pojistné plnění od žalované.

30. Posouzení kritérií určení výše náhrady nemajetkové újmy v podobě způsobených duševních útrap, uvedených Ústavním soudem ve výše citovaném nálezu, v daném případě neodůvodňují přiznání náhrady ve výši základní částky dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp.zn. 25 Cdo 894/2018. Intenzita vztahu žalobkyně se zemřelým otcem byla velmi nízká. Žalobkyni bylo v době úmrtí otce 48 let, nebyla na otci hmotně ani jinak závislá, nežila s ním v jedné domácnosti. Okolnosti na straně osoby odpovědné, tedy omluva škůdce a poskytnutí finančního zadostiučinění na tomto závěru ničeho nemění, spíše naopak. Pro navýšení náhrady pak nepůsobí ani zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v důsledku smrti jejího otce. Základní onemocnění žalobkyně, kterým trpěla již před úmrtím svého otce, je vrozené, progredujícího charakteru, a to bez ohledu na další okolnosti (v tomto případě duševní útrapy ze smrti otce). Taktéž psychický stav žalobkyně včetně depresí, ovlivněný taktéž základním onemocněním, byl již před úmrtím otce nepříznivý. Dle náhledu soudu je nepochybné, že na progresi základního onemocnění žalobkyně působilo nepříznivě úmrtí otce žalobkyně, a to jak po fyzické, tak i po psychické stránce, je však třeba konstatovat, že posouzení rozsahu vlivu úmrtí otce na zhoršení zdravotního stavu žalobkyně a odlišení tohoto rozsahu od samotného zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v důsledku přirozené progrese základního onemocnění, se jeví soudu značně obtížným, ne-li nemožným. Z tohoto důvodu soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování znaleckým posudkem k posouzení rozsahu zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v důsledku duševních útrap v důsledku úmrtí jejího otce.

31. V dané věci soud s ohledem na výše uvedené, tedy především s ohledem na velmi nízkou intenzitu vztahu žalobkyně s jejím otcem, shledal, že je nutné výši základní částky náhrady s ohledem na výše prokázané skutečnosti výrazně snížit. Jelikož průměrná mzda za rok 2014 činila dle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem částku 25 686 Kč, činí pro daný případ (tj. úmrtí nastalé v roce 2015) uvedená základní částka 513 720 Kč. Žalovanou vyplacená částka náhrady 100 000 Kč při zohlednění poskytnuté finanční satisfakce od škůdce v částce 30 000 Kč, je pak s ohledem na danou specifičnost posuzovaného případu přiměřená a nevybočující z mantinelů stanovených citovanou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, pročež žalobkyni právo na doplatek pojistného plnění nepřísluší. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

32. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, neboť žaloba byla zamítnuta, avšak práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdala, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

33. Obsah výroku III. je odůvodněn podle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu tvoří svědečné za výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], které mu bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 1. 2020, č.j. 11 C 43/2018- 147, pravomocně přiznáno ve výši 688 Kč.