11 C 48/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o zaplacení částky 10 063 korun českých s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka].</b> <b>II. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka].</b> 1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] postoupenou zdejšímu soudu ke dni [datum] domáhal žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku shora z titulu nároku na náhradu škody vzniklé na motorovém vozidle žalobce a způsobené provozem jiného motorového vozidla pojištěného u žalované pro případ odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Skutkově líčil, že mu byla dne [datum] ve [údaj o čase] hodin způsobena škoda na jeho vozidle [registrační značka], kdy od služebního vozidla [registrační značka] odlétl kamínek, který mu rozbil přední sklo. S jeho řidičem sepsal záznam o nehodě, téhož dne předal své vozidlo k opravě v „ autosklo speed“, kde došlo k výměně předního skla, která proběhla dne [datum], zaplatil za ni žalovanou částku, kterou žalovaná odmítá uhradit. Na závěr doplňoval, že v místě škodné události proběhla krátce před ní oprava vozovky, na které byl po frézování čerstvě nasypaný štěrk. Žádal soud o zvážení všech skutkových okolností. Nezná důvod postoje pojišťovny a neví v takovém případě, proč se platí povinné ručení. Druhý řidič ně byl známý, nejedná se o smyšlenou událost, po které obě vozidla zastavila a jejich řidiči sepsali řádný záznam o nehodě.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznávala co do důvodu i výše v plném rozsahu. Za spornou považovala samu existenci nároku a způsob vzniku škodné události a tím i případné odpovědnosti pojištěného, potažmo žalované, z provozu pojištěného vozidla. Považovala škodný děj za neprokázaný. Potvrzovala, že žalobce vůči ní uplatnil nárok na náhradu škody údajně způsobené provozem vozidla tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka] (dále jen pojištěné vozidlo) z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, která vznikla na vozidle žalobce tovární značky Volkswagen Touran, [registrační značka] (dále jen vozidlo žalobce). Odkazovala na své všeobecné pojistné podmínky, smluvní ujednání a příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění, zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen ZPOPV), v platném znění. Citovala z ustanovení § 6 odst. 2 ZPOPV, podle kterého má v souladu s obecnou občanskoprávní úpravou pojištěný právo, aby za něj pojistitel uhradil poškozenému škodu, za kterou pojištěný poškozenému odpovídá podle o.z. Podmínkou plnění pojistitele je, že poškozený své nároky uplatnil a prokázal. Zejména prokázal, že škoda byla vyvolána zvláštní povahou provozu konkrétního pojištěného vozidla, což v dané věci nebylo prokázáno. V podobných případech si řidič pojištěného vozidla nemůže být vůbec vědom, že užívaným vozidlem najel na drobný předmět, který se pak otáčivým momentem pohybu kol odmrštil. Odlétající předmět od kola jedoucího vozidla nelze vzhledem k omezením lidského zraku postřehnout a nemůže jej tedy vidět ani řidič či spolujezdec poškozeného vozidla, natož řidič pojištěného, škodícího vozidla, o čemž žalovaná informovala žalobce ve svých dopisech ze dnů 17. června a [datum].

3. Žalovaná doplňovala, že v otázce důkazního břemene v případě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle ZPOPV platí, že povinnost tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti k opodstatněnosti nároku tíží poškozeného, na němž závisí předložené důkazní prostředky. V hodnocené věci nebyly předloženy takové, jimiž by byl prokázán způsob vzniku škody. Doložený záznam o dopravní nehodě nelze považovat za důkaz prokazující odpovědnost pojištěného vozidla za způsobení vzniklé škody. Pojištěný při sepisování záznamu vycházel pouze z tvrzení řidiče poškozeného vozidla, tedy žalobce, z faktu, že je na jeho vozidle rozbité sklo. Nebyl si však vědom, že by svým vozidlem mohl najet na drobný předmět, který by způsobil škodu na jiném vozidle. Nemohl jako řidič pojištěného vozidla bez dalšího uznat způsobenou škodu, neboť nemohl nehodový děj pořádně ani vidět. Zápis sám o sobě neprokazuje, že ke škodě došlo způsobem uvedeným v žalobě. Není vyloučena možnost, že kamének či jiný předmět odletěl od jiného zrovna projíždějícího neznámého vozidla či nevylučuje možnost vzniku škody zcela odlišným způsobem. Žalobce nepředložil žádný přímý důkaz k prokázání svého tvrzení. Upozorňovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, který říká:„ Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost)“. Žalobcův nárok na základě uvedeného považovala za neprokázaný. Souvislost mezi příčinou, průběhem a následky škody provozem konkrétního pojištěného vozidla musí být bezpečně prokázána. Výplata pojistného plnění bez prokázání příčinné souvislosti by byla v rozporu se zákonnou úpravou a jednalo by se o plnění bez právního důvodu, čímž by došlo k bezdůvodnému obohacení žalobce na úkor žalované.

4. Žalovaná na počátku řízení neuznávala ani výši uplatněného nároku, která nebyla podle ní řádně doložena. Odkazovala na ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, podle kterého nese důkazní břemeno k prokázání svého nároku na náhradu škody žalobce, který je nedostatečně označil potřebné důkazy a nedostatečně předestřel potřebné konkrétní skutečnosti určené hypotézou právní normy upravující sporný právní poměr účastníků, z nichž pro sebe vyvozuje příznivé právní následky. Je současně povinen označit všechny důkazy k prokázání svých tvrzení. Nesplní-li tyto své povinnosti, je důsledkem nastalého procesního postoje z hlediska podané žaloby nepříznivé rozhodnutí soudu ve věci s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1260/2004 ze dne 23. ledna 2006, které uvádí:„ Stíhá-li důkazní břemeno toho účastníka (nestanoví-li právní předpis jinak), jemuž je existence skutečnosti, o níž tvrdí, že nastala ku prospěchu, pak v případě tvrzení žalobce, že mu vzniklo právo na plnění z pojistné smlouvy … je to žalobce, kdo nese důkazní břemeno k prokázání tvrzené skutečnosti.“ Z něj vyvozovala, že na základě takto koncipované vyvratitelné domněnky je na jednání žalované třeba nahlížet jako na poctivé a v dobré víře. Poctivost a dobrá víra a tím i soulad s právními předpisy jsou presumovány. Akcentovaná povinnost unesení důkazního břemene nebyla ze strany žalobce ani v kontextu o.z. splněna, jelikož neprokázal nepoctivost jednání žalované a jeho rozpor s právními předpisy. Na závěr trvala na dosavadním stanovisku, nezpochybňovala však cenu vyměněného čelního skla vozidla žalobce. Doplňovala, že k výpovědi svědkyně [příjmení] jako manželky žalobce nelze přihlížet, jako osoba blízká je nevěrohodná. Svědek [příjmení] jako řidič pojištěného vozidla jasně uvedl, že si není a nemůže být ani vědom, že by od jeho vozidla odlétl kamének. Potvrdil, že v inkriminované době projelo okolo množství vozidel, nárok žalobce nemůže být prokázaný. Trvala na zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení. <b><i>Skutkový stav a důkazní prostředky:</b></i> 5. Žalobce řídil své vozidlo identifikované v odstavci 2. shora dne [datum] po [anonymizována dvě slova] na pozemní komunikaci v katastru obce Liběchov. Delší dobu jel bezprostředně za pojištěným vozidlem. V úseku silnice, na němž krátce předtím probíhala oprava vozovky posypané po jejím frézování štěrkem, odlétl od zadního kola pojištěného vozidla kamínek, který narazil do pravé horní části předního skla vozidla žalobce v místě spolujezdce a způsobil jeho prasklinu. Žalobce přiměl zastavit pojištěné vozidlo řízené [jméno] [příjmení] jako zaměstnancem [právnická osoba] se sídlem [adresa], identifikační [číslo]. Následně s ním sepsal záznam o dopravní nehodě. Svědek [příjmení] si byl vědom jízdy po štěrku, nebyl schopen zaregistrovat případné létající kaménky. Na místě prostřednictvím mobilního telefonu konzultoval celou věc s pověřeným zaměstnancem jeho zaměstnavatele, bezpečnostním technikem, jenž mu sdělil, že prasklé čelní sklo patrně odmítne pojišťovna uhradit, takže se nemusí o celou věc příliš starat.

6. Skutečnosti uvedené v předchozím odstavci vzal soud za prokázané ze záznamu o dopravní nehodě sepsaného dne [datum], z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum], ze dvou fotografií čelního skla předložených žalobcem a z výpovědí svědků [jméno] [příjmení], manželky žalobce, a [jméno] [příjmení], řidiče pojištěného vozidla.

7. Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním namítala žalovaná jejich neprokázání založení pouze na nepřímých důkazech. Soud neakceptoval námitky žalované týkající se zpochybňování předestíraného skutkového průběhu nehodového děje. Nelze ve světle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 2682/2013 akceptovat, že svědecká výpověď není přímým důkazem o určité skutečnosti. Svědkyně [příjmení] vnímala náraz kamínku sama svými smysly, tedy nezprostředkovaně. Okolnosti popisovaného děje, žalovanou namítaná„ nemožnost“ postřehnout v takové rychlosti odlétající drobný předmět jako takový, který měl pocházet z povrchu silnice a byl odmrštěn zadním kolem pojištěného vozidla, může mít vliv jen na hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi, nikoliv na závěr o tom, že informace z ní plynoucí jsou přímými důkazy. Stejnou povahu by měla výpověď žalobce (v hodnocené věci pouze jeho přednesené skutkové tvrzení, vyslechnut nebyl), byť v postavení účastníka řízení, jehož výpověď není nadána hrozbou trestní sankce plynoucí z ustanovení § 346 odstavce 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění, které upravuje skutkovou podstatu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

8. Žalovaná namítala, že k poškození předního kola vozidla žalobce mohlo v dané chvíli dojít i jinak, například odlétnutím kamínku od jiného okolo projíždějícího vozidla či ze zcela jiných důvodů. Při závěru o skutkovém stavu soud shledal, že neexistují rozumné pochybnosti o skutkovém ději, který předestřel žalobce. Tvrzení žalované, že lidské oko není schopné postřehnout odlétající kamínek od pneumatiky vpředu jedoucího vozidla, je čistě spekulativní. Takto drobné předměty odlétající rychlostí odpovídající rychlosti pohybu motorového vozidla po pozemní komunikaci lze jistě při čelním výhledu lidským okem pozorovat. Předložené důkazní prostředky včetně výpovědi svědka [příjmení] svědčí o tom, že čelní sklo vozidla žalobce bylo proraženo drobným předmětem. Nebyl zjištěn jakýkoliv osobní vztah mezi řidičem pojištěného vozidla a žalobcem. Sám svědek [příjmení] potvrzoval, že v místě celého incidentu byla čerstvě opravená vozovka, sám při jízdě cítil, že jede po štěrku, kamenné drti pevně nespojené s povrchem vozovky. Jistě si nemohl být vědom, zda od jeho kol kamínky odlétají, musel však tuto skutečnost považovat za možnou a velmi pravděpodobnou. Potvrzoval v tomto směru údaje uváděné žalobcem, v souhrnu tedy verzi žaloby.

9. Průběh škodného děje tvrzený žalobou potvrzovala i svědkyně [jméno] [příjmení]. Nelze bez dalšího přijmout kategorický závěr žalované, že se jedná o manželku žalobce a její výpověď je kvůli tomu bez dalšího nevěrohodná. Přes existenci majetkového společenství se žalobcem představuje výpověď svědkyně důkazní prostředek jako každý jiný, jehož věrohodnost musí být hodnocena in concreto v porovnání s ostatními důkazními prostředky. Svědkyně popsala konkrétní okolnosti, včetně zastavení pojištěného vozidla jejím manželem, zcela shodně se svědkem [příjmení], ke kterému neměla žádný vztah. V její výpovědi nebyly zjištěny žádné vnitřní rozpory ani rozpory s ostatními důkazními prostředky, aby bylo lze bez dalšího považovat její obsah za nevěrohodný. Svědek [příjmení] sice uváděl, že během několikaminutové jízdy, kdy za sebou viděl vozidlo žalobce, je míjelo více aut včetně kamionů, nedokázal určit přesný okamžik, kdy měl odlétající kamínek zasáhnout čelní sklo vozidla žalobce. Potvrdil, že jej žalobce zastavil. Svědkyně [příjmení] pak vypověděla, že v okamžiku nárazu kamínku v protisměru žádné další vozidlo nejelo. Prasklina na skle se nacházela v pravé horní části před místem spolujezdce, tedy na místě blíže pravé krajnici ve směru jízdy, což nepřímo svědčí závěru, že se jednalo o kámen odlétající od vozidla jedoucího před vozidlem žalobce ve stejném směru jízdy. Nebyl současně zjištěn žádný jiný rozumně předvídatelný zdroj poškození (nezjištěna osoba házející na jedoucí vozidla kameny, z nebe padající předmět nezjištěného původu atp.).

10. Žalovaná argumentovala, že žalobce neprokázal svými skutkovými tvrzeními její protiprávní a zlovolné jednání, které je bez dalšího nově nadáno presumpcí správnosti a zákonnosti, takže je namístě žalobu zamítnout. Stejné však platí ve vztahu k žalobci. Jedná se o projev obecného právního principu, praesumptio boni viri. Podle něj se má vždy za to, že konkrétní osoba jedná správně a poctivě, není-li prokázán opak. Lze se obtížně domnívat, že by například vozidlo žalobce mělo poškozené čelní sklo již před zahájením jízdy a během ní snad žalobce vyčkával na vhodný okamžik, aby se pokusil již existující škodu přenést na jiného provozovatele motorového vozidla, nesvědčí-li pro takový závěr žádné v řízení zjištěné skutečnosti. I svědkyně [příjmení] spontánně vypověděla, že inkriminovaného dne ji vezl manžel na odpolední směnu a během jízdy došlo k poškození čelního skla. Soud si je vědom faktu, že s ohledem na obtížnou prokazatelnost poškození čelního skla bývá samostatné pojišťováno prostřednictvím havarijního pojištění a pojišťovny obecně z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla odmítají obdobná poškození jako relevantní uznávat. Jejich postoj však nevylučuje, aby se v konkrétním případě podařilo prokázat, že k poškození čelního skla motorového vozidla došlo v příčinné souvislosti se zvláštní povahou provozu jiného, škodícího vozidla.

11. Žalobce odvezl vozidlo k opravě, čelní sklo bylo vyměněno u [právnická osoba] se sídlem [adresa]. Za nové sklo zaplatil částku [částka] Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z daňového dokladu – faktury [právnická osoba] ze dne [datum] a ze shodného tvrzení účastníků ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. Ve svém prvním vyjádření sice žalovaná neuznávala výši vzniklé škody, k výslovnému dotazu soudu však při jednání dne [datum] uvedla, že cenu vyměněného čelního skla nijak nezpochybňuje.

12. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu vzniklé škody, částky [částka], což žalovaná odmítla v zásadě s argumentací zachycenou shora v odstavcích 2. - 4. tohoto odůvodnění. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z dopisů žalované adresovaný žalobci ke škodné události evidované u ní pod značkou [číslo] ze dnů 17. června, 17. července a [datum] a z nesouhlasu žalobce s vyřízením škodné události označeného jako„ odvolání“ zaslaného elektronicky žalobcem žalované ke dni [datum].

13. V odstavcích 5. až 12. uvedený skutkový stav vzal soud za prokázaný po dokazování provedeném při jeho jednání. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 o. s. ř. soud shledal, že žaloba je důvodná. <b><i>Právní posouzení a náklady řízení:</b></i> 14. Žalobci vznikla na jeho vozidle přímá, skutečná škoda (damnum emergens) odpovídající ceně vyměněného čelního skla (ustanovení § 2952 věty první o.z.) vyvolaná zvláštní povahou provozu pojištěného vozidla ve smyslu ustanovení § 2927 o.z., má tedy vůči žalované nárok na úhradu částky zaplacené za výměnu čelního skla ve výši [částka] s odkazem na ustanovení § 2951 odst. 1 věty druhé o.z. a ustanovení § 6 odst. 2 písmena b) ZPOPV. Z citovaných ustanovení plyne povinnost žalované zaplatit žalobci žalovanou částku, když subsidiární použití občanského zákoníku plyne z ustanovení § 1 odst. 3 ZPOPV. Žalovaná nezpochybňovala, že by škoda způsobená odlétajícím kamenem od projíždějícího vozidla nepodléhala právní kvalifikaci dle ustanovení § 2927 o.z. Zpochybňovala jen skutkově průběh a vznik škodné události.

15. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu přiznal plnou výši účelně vynaložených nákladů řízení, které byly ve smyslu ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka řízení, který své hotové výdaje nedoložil ve smyslu ustanovení § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Přísluší za podání žaloby jako písemného podání ve věci samé ze dne [datum] dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a účast na jednání soudu dne [datum] dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. c) stejné vyhlášky. Za každý úkon přísluší částka po [částka] dle ustanovení § 2 odst. 3 stejné vyhlášky. Celkem tak náhrad účelně vynaložených nákladů na straně žalobce byla určena částkou [částka].

16. O třídenní lhůtě ke splnění povinností uvedených v obou výrocích tohoto rozsudku soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.