12 C 297/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kubátem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované , o zaplacení 1 176 435,49 Kč s příslušenstvím, částečným rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do nároku na zaplacení částky 27 700 Kč s příslušenstvím se řízení zastavuje.

III. Ve zbývající části, co do nároku na zaplacení částky 1 113 435,49 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9748 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 8. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 63 000 Kč s úrokem z prodlení od 5. 10. 2020 do zaplacení a částky 1 113 435,49 Kč s úrokem z prodlení od 26. 8. 2022 do zaplacení. Svůj nárok vyvozuje žalobkyně ze škodního děje – dopravní nehody ze dne 16. 8. 2022, kterou způsobil pojištěnec žalované., právnická osoba, žalobou uplatňovanému nároku žalobkyně v podrobnostech uvedla, že dne 16. 8. 2022 došlo k dopravní nehodě, při níž vozidlo Volkswagen Golf RZ , SPZ, (dále jen „Škodní vozidlo“), pojištěné u žalované, řízené , jméno FO, , narozena 16. 11. 1969, z důvodu nedodržení bezpečné vzdálenosti nejprve vybočilo do protisměrného jízdního pruhu, kde narazilo do dalšího vozidla, pokračovalo v jízdě až do odstavného pruhu, kde srazilo nezletilou P.N., narozena 11. 7. 2015 (dále jen „Nezletilá“) a nakonec narazilo do zaparkovaného vozidla žalobkyně , jméno FO, , jméno FO, RZ , SPZ, (dále jen „Vozidlo“). Nárazem Škodního vozidla byla Nezletilá vymrštěna do vzduchu a utrpěla vážná poranění hlavy, kdy žalobkyni bezprostřední shlédnutí tohoto děje způsobilo těžký šok a následné vážné psychické obtíže (poruchy soustředění, zapomínání, strach z řízení, nespavost, nechutenství, pocity slabosti, závratě). Pro tyto obtíže žalobkyně vyhledala odbornou pomoc psychiatra, přičemž od 27. 8. 2020 byla v pracovní neschopnosti a dodnes trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Žalobkyně po žalované nárokovala z titulu povinného ručení Škodního vozidla jednak majetkovou škodu, která byla způsobena na jejím Vozidle a dále nemajetkovou újmu, vyplývající z psychických následků na zdraví žalobkyně. Žalovaná však majetkovou škodu na Vozidle hradila toliko částečně a odmítla jakoukoli úhradu ve vztahu k nemajetkové újmě. Žalobkyně se tak svou žalobou domáhá částky 63 000 Kč jakožto rozdílu mezi cenou Vozidla před nehodou (330 000 Kč) a vyplaceným plněním (129 000 Kč + 138 000 Kč za prodej zbytků Vozidla) a dále následujících nároků z titulu nemajetkové újmy v celkové výši 1 113 435,49 Kč:a) ztížení společenského uplatnění (ZSU) v částce 992 931 Kčb) bolestné ve výši 34 125 Kčc) ztráta na výdělku v celkové výši 38 733 Kčd) náklady na dopravu k lékařům v celkové výši 896 Kče) náklady na zpracování znaleckého posudku v částce 31 050 Kčf) poplatek za vyžádání lékařské zprávy ve výši 360 Kčg) náklady právního zastoupení žalobkyně v trestní věci , Anonymizováno, . , jméno FO, ve výši 15 340,49 Kč3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že realizovanou výplatu za škodu na Vozidle žalobkyně považuje ze dostačenou, výpočet byl dle žalované proveden korektním způsobem. Ohledně dalších nároků namítala žalovaná nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně, neb není sekundární obětí z předmětného škodního děje. Pakliže se žalobkyně považuje za primární oběť z dopravní nehody, pak dle žalované není dána příčinná souvislost mezi konáním řidičky Škodního vozidla a tvrzenými následky na zdraví žalobkyně.I. Majetková škoda na Vozidle žalobkyně4. Ještě před prvním jednáním ve věci soud ustanovil dle § 114a odst. 2 písm. d) zákona. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a zadal mu vypracovaní znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny Vozidla před dopravní nehodou z 16. 8. 2020, neb se dle soudu jedná o otázku odbornou. Znalec ve svém znaleckém posudku dospěl ohledně obvyklé ceny Vozidla k částce 302 300 Kč.

5. Zjevně v reakci na závěry znaleckého posudku vzala žalobkyně ještě před zahájením prvního jednání ve věci svou žalobu co do částky 27 700 Kč s úrokovým příslušenstvím zpět. Protože zpětvzetí žaloby bylo učiněno ještě před zahájením jednání ve věci, souhlas žalované se zpětvzetím návrhu se dle § 96 odst. 4 o.s.ř nevyžadoval a soud ohledně této části rozhodl o částečném zastavení řízení ve smyslu ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. (výrok II.). Následně při jednání žalovaná zbývající část nároku ohledně škody na Vozidle ve zbývající částce 35 300 Kč s příslušenstvím výslovně uznala a soud v této části vydal postupem dle § 153a odst. 1 částečný rozsudek pro uznání (výrok I.).II. Nemajetková újma na zdraví žalobkyně a související nároky6. Své další nároky žalobkyně požaduje z titulu nemajetkové újmy na zdraví (bolestné, ZSU), která ji byla způsobena bezprostředním sledováním škodního děje při němž byla vážně zraněna Nezletilá, což u žalobkyně vedlo k pracovní neschopnosti a rozvoji psychického onemocnění. Žalobkyně se dále domáhá dalších nároků souvisejících s tvrzenou újmou na zdraví (ztráta na výdělku, jízdné k lékařům náklady na zpracování znaleckého posudku, opatření kopie lékařské zprávy a za právní zastoupení). Žalobkyně zdůraznila, že nároku se domáhá jakožto primární oběť, tedy jako přímo poškozená škodním dějem, nikoli jako oběť sekundární, která by své nároky vyvozovala od újmy způsobené Nezletilé.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2958 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), dle něhož „[p]ři ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Dle 2959 oz. pak „[p]ři usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení“. Dle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZPO“), má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením; dle § 2 písm. g) ZPO je poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy.

8. Soud již ze samotné konstrukce žalobního nároku dospěl k závěru, že žaloba je zbývající části nedůvodná. Jak již soud uvedl výše, žalobkyně svůj nárok požaduje jako primární oběť škodního děje, přičemž mezi poškozenou Nezletilou a žalobkyní nebyl žádný vztah příbuzenský, osoby blízké či pouze společenské známosti a jednalo se tak o osobu bez jakékoli vazby k žalobkyni. Jestliže žalovaná uvádí, že bezprostřední přítomnost u zranění Nezletilé jí způsobila psychické obtíže, z nichž vyvozuje své nároky, pak soud již na přípravném jednání vyjádřil předběžný právní názor, že mezi škodní událostí (náraz škodního vozidla do Nezletilé) a tvrzenou újmou (psychické obtíže žalobkyně) není dána příčinná souvislost.

9. K problematice příčinné souvislosti u odškodňování duševních poruch v civilním soudnictví odborná literatura uvádí, že „V právu má příčinná souvislost specifický (normativní) význam a svébytný účel, plní funkci normativního faktoru, tedy kritéria pro přičtení povinnosti k náhradě újmy, zatímco v přírodních vědách se jedná o koncept snažící se vysvětlovat nebo předpovídat podmínky vzniku následků ve skutečném světě, tak jak jej vnímáme. I když právo na prvním místě vychází při zjišťování příčinné souvislosti z faktické (přírodní) kauzality (viz conditio sine qua non test), je třeba mít stále na paměti její úkol v oblasti práva jako kritéria pro přičtení povinnosti k náhradě újmy.“ (SMRŽ, Ivo. Duševní újmy na zdraví a jejich odčiňování v civilním právu. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, 2019, č. 2, s. 15-44). Jedním ze základních východisek k posuzovaní příčinné souvislosti představuje Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 30. 11. 1976, sp. zn. 2 Cz 36/76, publikovaný pod č. 7/1979 Sbírky rozhodnutí a stanovisek (Rc 7/1979). Ten konstatoval, že „příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu.“. Soud nepřehlédl žalobkyní akcentovaný recentní nález Ústavního soudu, Pl. ÚS 14/24, ve kterém tento podrobil rozhodnutí Rc 7/1979 poměrně značné krtice. Zde je však nutno zdůraznit, že nález Pl. ÚS 14/24 se týkal sekundární oběti, kdy v řešené věci při dopravní nehodě byli usmrceni nejbližší příbuzní stěžovatelky – snacha a dvě nezletilá vnoučata, následkem čehož u stěžovatelky došlo k rozvoji psychických obtíží a je tak pro řešený případ v zásadě nepřiléhavý. V dané věci však nebyl žádný vztah mezi žalobkyní a poškozenou Nezletilou, dle soudu tak jednoznačně v nastíněném řetězci událostí došlo k „přetržení“ příčinné souvislosti, kdy je třeba od sebe striktně oddělovat zranění Nezletilé škodním vozidlem a tvrzené obtíže žalobkyně po spatření škodního děje. Závěry rozhodnutí Rc 7/1979 jsou i přes svou stručnost a „letitost“ stále přiměřeně aplikovatelné k řešení dané situace.

10. Pakliže žalobkyně s odkazem na výše uvedený nález Ústavního soudu považuje konání řidičky , jméno FO, za událost, která „rozvlnila hladinu na sebe přímo navazujících negativních skutečností“, pak dle soudu je nutno rozlišovat od příčinné souvislosti v obecném smyslu a ve smyslu právním při posuzování příčin újmy. První citovaná koncepce se někdy až hypertrofuje do konceptu, že „vše souvisí se vším“ a tzv. „efektu motýlích křídel“ (mávnutí křídel motýla rozvine sled událostí, které v konečném důsledku vedou ke přírodní katastrofě či válce na druhém konci planety). Aplikace ad absurdum absolutního kauzálního nexu v kontextu posuzované věci by pak dle soudu vedla k neudržitelným závěrům, např.:- Představovaly by primární oběti tisíce diváků, kteří by byli na automobilových závodech svědky zranění/úmrtí pilota či třetí osoby a mohla se u nich rozvinout duševní porucha?- Představovaly by primární oběti v daném případě miliony televizních diváků, kteří závod sledovali v přímém přenosu?- Je primární obětí z nehody osoba, která je svědkem zranění/úmrtí toliko samotného škůdce a nikoli třetí osoby?- Pokud žalobkyně uvádí, že by příčinná souvislost byla dána i kdyby očitým svědkem nehody nebyla, jsou pak primární obětí i řidiči, kteří následně projíždí místem dopravní nehody a spatří zraněné/mrtvé osoby?

11. K zamítnutí žaloby tak v této části soud vedla již samotná konstrukce žaloby. Z důvodu procesní ekonomie se tak soud již nezabýval otázkou zda tvrzené zdravotní obtíže u žalobkyně (ne)nastaly (a svým rozhodnutím soud v žádném případě nevylučuje, že nastat mohly), jaká je eventuální výše odpovídající náhrady za tyto obtíže, zda žalobkyni vznikly v souvislosti s tvrzenými obtížemi další náklady /ztráta na výdělku a v jaké výši. Z těchto důvodů nebyl k tvrzenému nároku proveden žádný z navržených důkazů. Žalobkyně až v závěrečné řeči a po uplynutí koncentrační lhůty zcela neurčitě a bez bližších podrobností uvedla, že jednáním řidičky Škodního vozidla byla sama ohrožena.

12. Soud tedy shrnuje, že v části v níž se žalobkyně po žalované domáhala doplatku na pojistném plnění za škodu na Vozidle, soud rozhodl rozsudkem pro uznání a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Ohledně náhrady nákladů řízení je dle soudu nutno akcentovat výše uvedené rozdělní sporu na dvě jen volně související oblasti – škoda na Vozidle a škoda na zdraví. V části níž se žalobkyně po žalované domáhala škody na Vozidle byla žalobkyně převážně úspěšná (poměr úspěchu a neúspěchu 56% ku 44%). Náklady státu vzniklé v řízení (znalečné přiznané znalci , tituly před jménem, , jméno FO, částce 17 408 Kč) byly plně hrazeny zálohou složenou žalobkyní. V poměrné části znalečného 9 748 Kč (56% z 17 408 Kč) má tak žalobkyně vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Soud pro úplnost zdůrazňuje, že zbývající část složené zálohy bude následně vrácena žalobkyni. V řízení jako celku však byla žalobkyně převážně neúspěšná a žalovaná by měla nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala.