12 C 415/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kubátem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Česká republika – Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva,

I. Určuje se, že žalobci jsou v režimu společného jmění manželů spoluvlastníky pozemku parcelní číslo 1728/6, druh pozemku, ostatní plocha, jiná plocha o výměře 51 m2, nacházejícího se v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , který vznikl na základě geometrického plánu číslo , hodnota, –72/24 vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 157 039 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobci domáhají určení vlastnického práva k nemovité věci (pozemku), který je dle katastru nemovitostí zapsán ve vlastnictví žalované, z titulu vydržení tohoto pozemku., právnická osoba, žalobou uplatňovanému nároku žalobci v podrobnostech uvedli, že jsou spoluvlastníky pozemků p.č. 1717/1 a 1717/3, jehož součástí je budova č.e. 210 v k.ú. , adresa, (dále jen „Pozemky žalobců“ či „Pozemky“, pozemek p.č. 1717/1 dále také jen „Pozemek 1“).

3. Pozemky žalobci zakoupili v roce 2014 od společnosti , právnická osoba, . v podobě a rozsahu, jak je tato společnost sama užívala od roku 1998, včetně zbudovaného oplocení. Až 6. 1. 2023 byli žalobci upozorněni ze strany žalované, že mají neoprávněně užívat část jejího pozemku p.č. 1728/1, k.ú. , adresa, (dále také jen „Pozemek žalované“) v rozsahu cca 50 m2, přičemž je žalovaná vyzvala k zaplacení náhrady za užívání části Pozemku žalované. Z geometrického zaměření vyplynulo, že žalobci skutečně užívají část Pozemku žalované v rozsahu 50,8 m2 (dále také jen „Sporný díl“), avšak dle žalobců tento drží na základě dostatečného právního titulu a užívají v dobré víře a v mezidobí došlo k vydržení Sporného dílu žalobci. Z tohoto důvodu se domáhají určení vlastnického práva ke Spornému dílu specifikovaného v geometrického plánu číslo , hodnota, –72/24 vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, (dále také jen „Geometrický plán“) jako nový pozemek p.č. 1728/6 z titulu jeho vydržení, resp. mimořádného vydržení.

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobci mohli mít již v roce 2014 pochyby o skutečné výměře jejich Pozemků, neboť výměra Sporného dílu není k poměru rozlohy Pozemků nijak zanedbatelná. Žalobci si mohli ověřit skutečný stav a rozlohu všech pozemků v daném místě, nadto jim dle kupní smlouvy z roku 2014 měla být předána i související dokumentace, z níž by tyto informace taktéž vyplynuly. Žalobci tak ohledně užívání Sporného dílu nemohli být v dobré víře. Žalobci Sporný díl drželi od roku 2014, přičemž v roce 2023 byli kontaktováni žalovanou, nebyla tedy ani dodržena zákonem předpokládaná desetiletá lhůta pro vydržení. Pakliže se žalobci dovolávají na předchozí držbu Sporného dílu právním předchůdcem, pak naopak tato skutečnost taktéž vede k nedůvodnosti žaloby, neb pokud právní předchůdce sám nemovitost vydržel, pak se vydržení již nemohou úspěšně domáhat jeho nástupci.

5. Ke stavu sporovaných nemovitostí, vlastnickému režimu a rozsahu jejich užívání se z předložených listinných důkazů k této problematice podávají v chronologickém pořadí následující podstatné skutečnosti:- dle výpisu z pozemkové knihy pro k. ú. , adresa, (na čl. 84) byl pozemek PK 461 veden jako cesta- 29. 9. 1973 rozhodnutím , právnická osoba, v , adresa, – Ďáblicích (na čl. 85) byl pozemek PK 461 zapsán do evidence nemovitosti (EN) jako pozemek EN 1728 a část EN 1729/1 do vlastnictví MNV , adresa- 1. 9. 1986 uzavřena Hospodářská smlouva č. 80/86 (čl. 87), kterým byla z , právnická osoba, , adresa, převedena správa pozemku EN 1728 Státnímu statku hl.m. Prahy.- 11. 12. 1992 byl vyhotoven geometrický plán č. , hodnota, -311/92 (na čl. 86), který nezachycuje oblast sporovaných pozemků, ovšem podává se z něho, že i v další ploše Pozemku žalované panují zásadní rozdíly mezi výměrou pozemku a faktickým průběhem příjezdové cesty- 31. 5. 1993 Místní úřad , adresa, vydal kolaudační rozhodnutí (čl. 91), kterým povolil dočasné užívání stavby, vč. oplocení na pozemku p.č. 1717/1- 9. 4. 1998 byla uzavřena Kupní smlouva mezi , jméno FO, a společností GAK , právnická osoba, . ohledně předmětných pozemků (na čl. 96-97, duplicitně na čl. 77-78, včetně plné moci k zastupovaní prodejce na čl. 97-99). Téhož dne byl podepsán Předávací protokol (čl. 99-100), dle něhož kupující mj. převzal poměrně obsáhlou masu listinných dokumentů souviseních s předmětnými pozemky.- 1. 11. 1999 došlo usnesením Krajského obchodního soudu v Praze (čl. 75) ke změně obchodní firmy GAK , právnická osoba, . na , právnická osoba- 4. 12. 2000 došlo usnesením Krajského obchodního soudu v Praze (čl. 76) k výmazu společnosti , právnická osoba, z obchodního rejstříku z důvodu jejího sloučení se společností , právnická osoba, .- 3. 4. 2008 bylo vydáno Ohlášení vzniku práva správy , právnická osoba, k zápisu do Katastru nemovitostí od , právnická osoba, ČR k pozemku 1728/1 (na čl. 90)- 5. 8. 2009 došlo k vyhotovení kopie katastrální mapy, v níž je zakreslena hranice Sporného dílu a tento přisloučen k Pozemku žalované- 3. 10. 2014 Kupní smlouvou (čl. 6-7) žalobci od , právnická osoba, . zakoupili Pozemky za cenu 5 500 000 Kč.- 27. 3. 2023 jednatel , právnická osoba, . , jméno FO, učinili prohlášení (čl. 5), že Pozemky jeho společnost prodala žalobcům v podobě, jak byly nejméně 10 let užívány, přičemž nikdy nebyl majiteli sousedních pozemků upozorněn na nějakou nesrovnalost.- 30. 6. 2023 vyzvala žalovaná žalobce vyjádřením (na čl. 8) k případnému podání žaloby ohledně vydržení Sporného dílu- 8. 9. 2023 žalobci žalovanou dopisem (čl. 9) vyzvali k mimosoudnímu vyřešení sporu, s tím, že jsou ve věci připraveni podat žalobu- 25. 7. 2024 vyhotovila společnost , právnická osoba, znalecký posudek č. , RČ, (čl. 43-60), kterým určila obvyklou cenu Sporného dílu na 234 000 Kč6. Z následujících důkazů:- účetní závěrka společnosti , právnická osoba, . ke dni 31. 12. 2015 (čl. 72-74)- zástavní smlouva mezi , právnická osoba, a společností , právnická osoba, . Import Export ze dne 14. 6. 1993 (čl. 93)- návrh na zápis vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne 14. 6. 1993 (čl. 94)- notářský zápis č. NZ 83/98 o vzdání se zástavního práva (čl. 101)- pověření pro osobu jednající za , právnická osoba, (čl. 102)- výpis z obchodního rejstříku pro , právnická osoba, . (čl. 102-103)- rozhodnutí o jmenování ředitele pobočky , právnická osoba, . v , adresa, (čl. 104)- podpisový vzor osoby jednající za , právnická osoba, . (čl. 105-106)nebyla soudem učiněna žádná skutková zjištění relevantní k meritu řešeného sporu.

7. Soudem bylo na místě samém provedeno dne 7. 2. 2025 místní šetření. Zde bylo za účasti účastníků a jejich zástupců provedeno ohledání aktuálního stavu sporovaných pozemků, který je zachycen na celkem pěti fotografiích pořízených soudem (čl. 120-121, včetně zachycení orientace fotografií na čl.122). Lze konstatovat, že Sporovaný díl je součástí menšího průmyslového areálu ve vlastnictví žalovaných, který je ohraničen betonovou zdí. Za touto zdí po jižní straně areálu vede panelová polní cesta. V rámci místního šetření byl realizován výslech svědka , jméno FO, , který uvedl, že v devadesátých letech nabyl uvedené nemovitosti v rozsahu, který se od té doby nezměnil. Betonové obvodové zdi byly zbudovány již za předchozího majitele, rovněž se za zdí nacházela panelová cesta, ovšem k historii areálu nemá další informace. Potvrdil, že některé z listin uvedených v předávacím protokolu jistě obdržel, ovšem tyto již nemá k dispozici. Svědek po dobu držení pozemků nikdy neměl pochybnosti o jejich rozsahu ani nebyl nikým na takovou skutečnost upozorněn.

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.). Dle § 994 o. z. se má za to, že každá držba je řádná, poctivá a pravá. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

9. Z výše uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že mimořádné vydržení je možné tehdy: 1. neprokáže se právní důvod, na kterém se držba držitele zakládá; 2. pokud se držiteli neprokáže nepoctivý úmysl; 3. doba držení trvá dvojnásobně dlouho. První z uvedených podmínek je dle názoru soudu naplněn mimo jiné v okamžiku, kdy je neplatný nebo neúčinný právní titul k nabytí, tedy není naplněna držba řádná.

10. Přestože jazykovým výkladem lze dojít jen k podmínkám týkajících se řádné držby a nepoctivého úmysl, ze systematického a logického hlediska má soud za to, že institut mimořádného vydržení je jedním z druhů vydržení vyplývající stále z definice držby jako takové dle § 994 o. z. Na rozdíl od držby, která je řádná, poctivá a pravá, je však u mimořádného vydržení vyloučen požadavek na řádnou držbu a poctivá držba je dle zákonodárce vztažena jen na prokázání nepoctivého úmyslu. Nadále by však měla být splněna držba pravá. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobcům svědčí držba pravá.

11. Dle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

12. Z uvedeného ustanovení má soud za to, že pravost držby držitel neprokazuje, nýbrž se presumuje. Naopak nedostatek pravosti držby prokazuje druhá dotčená strana a břemeno tvrzení a důkazní tak leží na ní. V projednávané věci žalovaná netvrdila, že by se žalobci vetřeli v držbu svémocně, vloudili se v ní potajmu nebo lstí nebo se snaží proměnit ve vlastnictví pozemek poskytnutý jim výprosou. Soud tak u žalobců předpokládá naplnění podmínek pro držbu pravou.

13. V neposlední řadě se soud zabýval u žalobců naplnění druhé výslovné podmínky mimořádného vydržení – absence nepoctivého úmyslu. Zákonné ustanovení (§ 1095 o. z.) zužuje povinnost dokazování jen na prokázání „nepoctivého úmyslu“ tedy v negativním vymezením. Pokud není nepoctivý úmysl prokázán platí vyvratitelná domněnka, že vydržitelé mají poctivý úmysl. Soud má za to, že „nepoctivý úmysl“ nelze slučovat s negativním vymezením poctivé držby, ani s pojmem dobré víry bez dalšího. Podmínka poctivé držby je naopak vtělena do textu ustanovení § 1089 odst. 1 o. z., který stanovuje, že dojde k řádnému vydržení, pokud drží poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu. S ohledem na znění ustanovení § 1095 o. z. o mimořádném vydržení se tak soud domnívá, že není třeba poctivá držba, když tento pojem nebyl vtělen do textu zákona. Rovněž důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník uvádí, že „je přirozené, že ani institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu; proto se mimořádné vydržení vylučuje v případech, kdy ten, kdo je popírá, prokáže osobě, která se mimořádného vydržení dovolává, její nepoctivý úmysl“. Poctivost se vztahuje k chování, které je čestné, otevřené a beroucí ohledy na zájmy druhé strany a nelze je slučovat s principem dobré víry (srov. Lavický, P. a kol: Občanský zákoník I. Obecná část. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, s. 45). V nepoctivém úmyslu jedná především ten, kdo ví, že působí jinému bezdůvodně újmu tím, že se ujal držby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3387/2021 z 19. 4. 2022). Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu (srov. , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, § 1095).

14. V projednávané věci soud s ohledem na znění zákona a ve světle aktuální judikatury dospěl k závěru, že žalobci nejednali v nepoctivém úmyslu. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobci věděli o skutečnosti, že jim nesvědčí vlastnické právo ke Spornému dílu až od roku 2023, kdy na danou skutečnost byli upozornění žalovanou. Předchozí nakládání žalobců se Sporným dílem nelze považovat za jednání s nepoctivým úmyslem dle výše uvedeného výkladu, neboť držbu vykovávali v přesvědčení, že jí nepůsobí nikomu újmu.

15. Lze taktéž podotknout, že ani ze samotného vzhledu místní situace zjištěné při místním šetření nelze vyvozovat nepoctivý úmysl žalobců při nakládání se Sporným dílem, neb tento je k ostatním Pozemkům žalobců připojen v rámci uceleného funkčního celku průmyslového areálu, obehnaného betonovým plotem, dle soudu již viditelně staršího data zbudování. Nadto panelová polní cesta taktéž nerespektuje průběh Pozemku žalované, neb tato zasahuje na své jižní straně do pozemku pole ve vlastnictví třetí osoby.

16. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

17. Podle § 1096 odst. 2 o. z. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

18. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

19. Z výše uvedených stanovení vyplývá, že k mimořádnému vydržení může dojít, jestliže je držba vykonávána nepřerušeně po dobu dvaceti let s tím, že se nástupci započte vydržecí doba jeho předchůdce, pokud se rovněž u předchůdce neprokáže nepoctivý úmysl (srov. , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, § 1096). Přestože ustanovení § 1096 hovoří o poctivém předchůdci není odůvodnitelné, proč vyžadovat u právního předchůdce vyšší kvalitu držby než u vydržitele. I v případě započtení vydržecí doby se započte doba předchůdce, který držel věc nikoliv v nepoctivém úmyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. dubna 2022). Předchůdce je ve smyslu § 1096 o. z. předchozí držitel, nikoliv tedy nutně právní předchůdce (srov. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva. Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2021, § 1096).

20. Soud dospěl k závěru, že je možné žalobcům započíst vydržecí dobu jejich předchůdce, společnosti , právnická osoba, ., neboť u něj nebyly splněny podmínky vydržení (z důvodu chybějícího platného právního titulu a délky držení,) a předchůdce tedy nenabyly vlastnické právo k nemovitosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 248/2018).

21. V projednávané věci žalobci se prokazatelně chopili držby v roce 2014, kdy se započte doba držby jejich předchůdce společnosti , právnická osoba, . od roku 1998. Žalobci jsou po započtení této vydržecí doby jejich předchůdce držiteli ke dni podání žaloby po dobu téměř 25 let. Žalobci tak splnili i třetí podmínku pro mimořádné vydržení. I s ohledem na ustanovení § 3066 o. z. má soud za to, že žalobci vydrželi ve výroku uvedenou nemovitost v režimu společného jmění manželů. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byly v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení, které podle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 234 000 Kč, snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., za 10 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na soudním jednání dne 30. 4. 2024 a 5. 11. 2024) tj. 10 úkonů po 9 260 Kč minus 20%. Za šest úkonů po 1. 1. 2025 (účast na místním šetření dne 7. 2. 2025 a na soudním jednání dne 7. 2. 2025 a 1. 4. 2025) náleží žalobcům náhrada dle § 12 odst. 4 a.t. ve výši 3x 9 260 Kč a 3x 9 260 Kč minus 20%. Ostatní úkony vyúčtované právním zástupcem žalobců v závěrečném návrhu ze dne 1. 4. 2025, tj. písemná vyjádření ve věci, nebyla soudem shledána jako účelná, neb k těmto podáním soud žalobce nevyzýval, případně jimi byla doplňována skutková tvrzení a důkazy, které měli žalobci uvést již v žalobě. Dále byla přiznána náhrada hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300 Kč a 6 úkonů po 450 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. celkem 157 039 Kč.