12 C 88/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kubátem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím z titulu z titulu odčinění jejích duševních útrap. Žalobkyně svůj nárok odvozuje od duševních útrap, které jí přivodila smrt , jméno FO, , narozeného 18. 9. 1997 (dále také jen „poškozený“). Ke smrti poškozeného došlo vlivem těžkých zranění, která poškozený utrpěl při dopravní nehodě dne 24. 4. 2022 po kolizi s vozidlem , jméno FO, , jméno FO, RZ , SPZ, (dále také jen „Vozidlo“), jenž bylo pro odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované a které řídil , jméno FO, , narozen 25. 1. 2000 (dále také jen „řidič Vozidla“). Žalobkyně uvedla, že poškozený byl jejím prvorozeným synem a jeho smrt jí způsobila silný emocionální i fyzický otřes a stále nese ztrátu syna, ke kterému měla velmi silný citový vztah, velmi těžce. Za přiměřenou peněžitou náhradu žalobkyně považuje částku 1 000 000 Kč, kdy pro určitou míru spoluzavinění na straně poškozeného snižuje svůj nárok vůči žalované o 30% na 700 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že vzhledem k okolnostem škodního děje je odpovědnost provozovatele zcela vyloučena a výlučné zavinění leží na straně poškozeného. K okolnostem dopravní nehody žalovaná uvedla, že tuto způsobil poškozený tím, že v nočních hodinách ležel v tmavém oblečení ve vozovce, mimo oblast veřejného osvětlení, nadto ve stavu těžké opilosti a ovlivnění návykovými látkami. Vytvořil tak pro řidiče Vozidla neočekávanou překážku, na kterou nebyl schopen zareagovat, ač jel běžným způsobem a rychlostí přiměřenou situaci a pravidlům silničního provozu. Dále žalovaná namítla, že žalobkyně nijak nespecifikuje důvody, které jí vedly k mimořádnému navýšení požadované částky (před korekcí 30%) na 1 000 000 Kč, když základní částka náhrady v daném případě činí vzhledem k datu škodní udalosti 756 780 Kč.

3. Mezi účastníky je nesporná pasivní legitimace žalované a okolnosti dopravní nehody ze dne 24. 4. 2022. Sporná mezi účastníky zůstala míra zavinění účastníků dopravní nehody (poškozeného a řidiče Vozidla) na smrti poškozeného, druhotnou spornou otázku pak představuje adekvátní výše náhrady pro nemajetkovou újmu žalobkyně.

4. Z předložených listinných důkazů (mimo znaleckých posudků) zjistil soud následující podstatné skutečnosti:- v čestném prohlášení (čl. 5) žalobkyně líčí svůj blízký vztah k poškozenému, jeho dětství a rozsah zájmů- z předžalobní výzvy od žalobkyně směrem k žalované ze dne 6. 11. 2023 (čl. 12) se podává uplatnění nároku ve výši 700 000 Kč z titulu nemajetkové újmy- dopisem ze dne 6. 12. 2023 (čl. 6) od žalovaná žalobkyni informovala, že dle závěrů Policie ČR řidič Vozidla nezpůsobil smrt poškozeného a nárok žalobkyně bude řešen až po doložení dokumentů o zavinění na straně řidiče Vozidla- Usnesením z 28. 11. 2022, č.j. , Anonymizováno, (čl. 7-11), , právnická osoba, , Územní odbor , adresa, , odložila trestní věc podezření řidiče Vozidla ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit při předmětné dopravní nehodě a usmrcení poškozeného, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění se podává, že vyšetřováním bylo zjištěno, že poškozený ležel okolo 03:45 hodin v tmavém oblečení v tmavém místě mezi světly veřejného osvětlení ve vozovce, čímž vytvořil řidiči Vozidla neočekávanou překážku, na kterou tento nebyl schopen dříve reagovat, ač jel běžným způsobem a rychlostí přiměřené situaci a v souladu s rychlostí v tomto místě stanovenou, přičemž ze své rychlosti, která byla nižší, než rychlost přiměřená rozhledu a byla v souladu s rychlostí stanovenou v místě dopravními předpisy, nebyl schopen před ležícím poškozeným zastavit, Vozidlem jej přejel a způsobil mu smrt. Ohledně děje předcházejícímu škodní události Policie výslechem svědků zjistila, že poškozený se předchozího večera zúčastnil oslavy, kde konzumoval alkohol, ze které po drobné rozepři okolo druhé hodiny ranní odešel. Okolo 03:45 poškozeného přejel v obci , adresa, řidič Vozidla, které v té době sloužilo jako taxi a jely v něm další dvě osoby. Po nehodě se cestující z Vozidla pokoušeli poskytnout poškozenému první pomoc a kontaktovaly složky záchranného systému; ovlivnění řidiče Vozidla alkoholem bylo vyloučeno. Dále byly ve věci zpracováni dva znalecké posudky. (viz dále).

5. Dále si soud vyžádal a připojil trestní spis , právnická osoba, , Územní odbor , adresa, , č.j. , Anonymizováno, -MO, jehož součástí jsou dva znalecké posudky, které byly soudem provedeny k důkazu. Znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku (na čl. 40-100 trestního spisu) po provedení pitvy poškozeného a laboratorním vyšetření odebraných vzorků dospěli k závěru, že bezprostřední příčinou smrti poškozeného byl zhmoždění a otok mozku a mozkového kmene při zlomeninách klenby a spodiny lebeční. Znalci analýzou obraných biologických zjistili, že poškozený v době smrti byl ve stavu těžké alkoholové opilosti (3,32 ‰ alkoholu v moči a v krvi 2,51 ‰), též u něj byla přítomnost delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC); dle znalců takto ovlivněná osoba není schopna bezpečného pohybu v silničním provozu ani jako chodec. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, zpracoval znalecký posudek číslo 11336/015/22 z oboru dopravy (na čl. 241-276 trestního spisu), v němž provedl vyhodnocení nehodového děje. Podle závěrů znalce jel řidič Vozidla rychlostí cca 53 km/h, přičemž poškozeného mohl vidět ve vzdálenosti do 20 metrů a 1,4 sekundy před střetem. Řidič nejel vyšší rychlostí než je v daném místě povolena, způsob jízdy byl odpovídající běžnému způsobu pohybu na pozemních komunikacích, řidič na situaci reagoval včas a bez zpoždění. Dle znalce tak řidič neměl možnost nehodě předejít a zabránit dřívější reakcí, teoreticky bylo možno z pohledu řidiče zabránit pokud by jel rychlostí 33 km/h a nižší. Poškozený mohl podle znalce nehodě zabránit tím, pokud by se nenacházel v ležící poloze na vozovce anebo alespoň reagoval na přijíždějící Vozidlo, které díky světlometům měl šanci spatřit mnohem dříve než řidič Vozidla jeho.

6. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), dle něhož „[p]ři usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení“.

7. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

8. Podle § 2927 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

9. Dle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

10. Dle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

11. Dle § 4 odst. 1 písm a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též jako „ZPPK“), při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,1 povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

12. Dle § 18 odst. 1 ZPPK musí řidič rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

13. Podle § 54 odst. 3 ZPPK jakmile vstoupí chodec na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat.

14. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů, které soud posuzoval jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jak soud uvedl výše, mezi účastníky je primárně sporná míra zavinění účastníků dopravní nehody na úmrtí poškozeného. Jakkoli žalobkyně správně uvádí, že provozovatel má ze zákona objektivní odpovědnost, je nutno předně dodat, že tato není odpovědností tzv. absolutní, neboť je oslabena liberačním důvodem, tedy jestliže řidič prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Judikaturou Nejvyššího soudu ČR bylo však nadto opakovaně dovozeno, že provozovatel dopravního prostředku neodpovídá objektivně za škodu, která byla způsobena výlučně a pouze jednáním poškozeného a to nikoliv z důvodu zproštění se jeho odpovědnosti z tzv. liberačního důvodu, nýbrž z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za niž provozovatel objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného (srovnej např. Usnesení ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2800/2007, Rozsudek ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 431/2008, Usnesení ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 983/2009 či Usnesení ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 143/2016). Okolnosti dopravní nehody byly již v trestněprávní rovině podrobně prověřovány Policí ČR, kdy vyšetřujícími orgány provedené důkazy vyústily ve vydání Usnesení z 28. 11. 2022, kterým byla trestní věc odložena. Z tohoto Usnesení a dále dvou provedených znaleckých posudků, (kdy u těchto důkazů soud nemá pochybnosti o jejich správnosti), se podává velmi přesně zjištěný průběh škodního děje. Z provedených důkazů pak vyplývá, že poškozený se před dopravní nehodou sám a dobrovolně konzumací alkoholu a drog uvedl do stavu těžké alkoholové opilosti v kombinaci s ovlivněním návykovými látkami. V tomto stavu poškozený, oblečený do tmavého oblečení, ulehl v pozdních nočních hodinách příčně na neosvětlenou část vozovky, kde mu následné přejetí těla a hlavy Vozidlem přivodilo zranění neslučitelná se životem. Soud v takovémto jednání poškozeného spatřuje jedinou příčinu jeho úmrtí, kdy zde absentuje příčinná souvislost mezi jednáním řidiče Vozidla a poškozením zdraví a následné smrti poškozeného. Námitky žalobkyně, že řidič jel nepřiměřenou rychlostí, neb dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, mohl teoreticky zastavit před poškozeným, pokud by jel rychlostí 33 km/h a nižší, přestavují desinterpretaci či nepochopení závěrů znalce, který pouze toliko odvodil hypotetickou rychlost při níž by ještě bylo možno zastavit Vozidlo před ležícím poškozeným. Tento údaj však neříká ničeho o technice jízdy řidiče ani přiměřenosti rychlosti Vozidla, které ostatně sám znalec shledal adekvátními. Jinými slovy, pakliže zákon řidiči ukládá, aby rychlost jízdy přizpůsobil „jiným okolnostem, které je možno předvídat“, dozajista mezi takovéto „předvídatelné okolnosti“ nepatří osoba v tmavém oblečení pod vlivem alkoholu a drog, ležící napříč v pozdních nočních hodinách v neosvětlené části vozovky. Lze tak uzavřít, že mezi jednáním řidiče Vozidla pojištěného u žalované a úmrtím poškozeného syna žalobkyně není jakákoli příčina souvislost a z tohoto důvodu je na místě žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout.

15. Vzhledem k výše uvedenému závěru o absentující příčinné souvislosti se soud již nezbýval otázkou přiměřené výše náhrady za úmrtí poškozené, kdy nutno souhlasit s žalovanou, že žalobkyně nijak nekonkretizovala důvody, které jí vedly k mimořádnému navýšení základní částky na 1 000 000 Kč. Z tohoto důvodu také nebyly prováděny důkazy související s druhotnou rovinnou sporu (výslech žalobkyně, výslechy svědků , jméno FO, a , Anonymizováno, ).

16. Žalovaná byla ve vztahu k žalobkyni ve sporu zcela úspěšná, náležela by jí tedy vůči ní náhrada nákladů řízení. Z pohledu soudu jsou zde dány specifické okolnosti projednávané věci, kdy se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy za smrt vlastního syna, vedena legitimním očekáváním přiznání náhrady za úmrtí nejbližší příbuzné osoby. Jakkoli nebyl nárok žalobkyně uznán za důvodný, není dle soudu na místě neúspěšné vedení sporu sankcionovat povinností úhrady nákladů žalované, to za situace, kdy zásah do ekonomické sféry žalované bude zcela marginální. Soud zde tak shledává důvody zvláštního zřetele hodné, odůvodňující aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. vůči žalobkyni a nepřiznání náhrady řízení žádnému z účastníků řízení (výrok II.).