13 C 140/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 760 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 760 Kč spolu s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat do odběrného místa elektřinu, a žalovaný se na základě této smlouvy zavázal žalobkyni platit za služby spojené s těmito dodávkami, přičemž výše těchto plateb byla stanovena smlouvou. Po zúčtovacím období byla žalovanému ze strany žalobkyně předložena faktura s vyúčtováním za dodanou elektřinu, kterou však žalovaný neuhradil. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, a proto vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právem se tento vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMS). Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být žalovaný, který je spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Žalovaný má na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. spisová značka, na základě které se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese adresa. Žalovaný se naproti tomu zavázal hradit žalobkyni za odebranou elektřinu vyfakturovanou cenu. V souvislosti se změnou odběratele datované k 18. 2. 2020 vystavila žalobkyně žalovanému mimořádnou fakturu na úhradu odebrané elektřiny za období od 13. 8. 2019 do 17. 2. 2020 s datem splatnosti 9. 3. 2020. Žalovaný však na dluh neuhradil ničeho. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 22 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 000 Kč. Tato částka odpovídá součtu nákladů za 2 úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1. podání návrhu na zahájení řízení, 2. jednoduchá výzva k plnění) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.