13 C 19/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 7,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 8,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 8,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 9,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 9,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2020 do 29. 6. 2020 a za dobu od 30. 6. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 540 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou podanou soudu dne 25. 2. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], dne 14. 12. 2005 (dále jen„ smlouva o půjčce“). Žalovaný na jejím základě obdržel peněžní prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy v celkové výši 10 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byl žalovaný povinen splácet v hotovosti v 39-ti pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 39 týdnů od data podpisu, tj. 13. 9. 2006. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 450 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 s účinností ke dni 1. 7. 2015 převedena na přechodného věřitele [právnická osoba] S.á.r.l, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva o postoupení nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 17. 9. 2018. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaného úroku ve výši 5 540 Kč. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani přes výzvu zástupce žalobce učiněnou s odkazem na ustanovení § 142a odstavce 1 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, datovanou ke dni 13. 2. 2020, která byla zaslána na poslední známou adresu žalovaného. Soud vydal na návrh žalobce elektronický platební rozkaz ze dne 29. 6. 2020, [číslo jednací], který nebyl žalovanému doručen do vlastních rukou, proto jej soud usnesením ze dne 24. 9. 2020, [číslo jednací], zrušil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobce je právnickou osobou existující podle právního řádu [anonymizována dvě slova], žalovaný občanem České republiky s evidovanou doručovací adresou v České republice. Skutečnosti týkající se poskytnutí půjčky původní věřitelkou jako obchodní společností existující podle právního řádu České republiky, obsahu smluvního ujednání a postoupení pohledávky včetně jejich oznámení žalovanému vzal soud za prokázané tak, jak jsou popsány výše. Žalovaný byl upomenut o zaplacení dluhu naposledy výzvou zástupce žalobce ze dne 13. 2. 2020, aby dluh uhradil nejpozději do dne 21. 2. 2020. Tento skutkový stav vzal soud za prokázaný z listinných důkazních prostředků. Dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k řádnému rozhodnutí ve věci, účastníci provedení dalších důkazů ani nenavrhovaly. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 o. s. ř., soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalobce je právnickou osobou existující podle právního řádu [anonymizována dvě slova], původní věřitelka je obchodní korporací českého práva. Žalovaný je občanem České republiky. S ohledem na obvyklé bydliště žalovaného v České republice je dána pravomoc českých soudů k projednání sporu ustanovením článku 18 odstavce 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), kdy domovské státy účastníků tohoto řízení jsou členy Evropské unie. S ohledem na to, že původní smlouva byla uzavřena mezi českou právnickou osobou a českým občanem na území České republiky, nenabízí se použití jiného než českého právního řádu. Mezi původní věřitelkou na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé byla v roce 2005 uzavřena smlouva o půjčce. Předmětný právní vztah posoudil soud dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) v platném znění. Z uzavřené smlouvy a tohoto ustanovení plyne povinnost žalované zaplatit dlužnou částku. Smlouva byla uzavřena s výslovným odkazem na obč. zák. a zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. v tehdy platném znění. Pohledávka za žalovaným pak byla nejprve na [anonymizována dvě slova] a poté na žalobkyni postoupena platně s odkazem na uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek a ustanovení § 524 a následující obč. zák.. Úroky z prodlení jsou pak požadovány v souladu s ustanoveními § 517 odst. 1 věty první, odst. 2 obč. zák. v návaznosti na ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění platném ke dni vzniku prodlení žalovaného, tedy v původním znění platném do 30. června 2010. Podle něj:„ Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.“ Následná znění nařízení vlády č. 142/1994 Sb. účinná ode dnů 1. července 2010 do dne 30. června 2013 a ode dne 1. července do dne 31. prosince 2013 se použijí až pro prodlení nastalá po 30. červnu 2010, resp. po 2013, jak plyne z přechodných ustanovení článku II. nařízení vlády čísla 33/2010 Sb., resp. článku II bod 1. nařízení vlády č. 180/2013 Sb., kterými bylo s účinností ode dnů 1. července 2010 a následně 1. července 2013 novelizováno nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Obč. zák. i nařízení vlády č. 142/1994 Sb. byly zrušeny ke dni 1. ledna 2014 dle ustanovení § 3080 bodů 1. a 211. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění. Dosavadní právní úpravy se však použije na vztahy vzniklé před 1. lednem 2014, tedy i na vztah mezi účastníky tohoto řízení, jak plyne z přechodných ustanovení § 3028 odstavce 1, 3 věty první o.z. To platí i pro postoupení pohledávky jako změnu v osobě věřitele závazkového vztahu podrobeného režimu obč. zák., byť k němu došlo již po konci jeho účinnosti, tedy po 31. prosinci 2013. Ve vztahu k úrokům z prodlení plyne stejný závěr z přechodného ustanovení § 19 odstavce 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, podle kterého se„ výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.“ O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci proti žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dále odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobnými předměty sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru, předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud určil tuto odměnu na částku 600 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. jednoduchá výzva k plnění). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.