13 C 19/2020
č. j. 13 C 19/2020-87
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 8 potvrdil žalobu o zaplacení dluhu ve výši 10 000 Kč s úroky z prodlení podle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku v platném znění před 1. lednem 2014. Soud uznal platnost postoupení pohledávky podle § 524 a následující obč. zák. a použil pro úroky z prodlení výši repo sazby ČNB zvýšené o sedm procentních bodů. Náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč byla přiznána za účastníka, který byl zastoupen advokátem, s ohledem na tarifní sazby a DPH. Rozsudek určil, že žalovaný je povinen zaplatit částku a náklady k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 7,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 8,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 8,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 9,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 9,00 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2020 do 29. 6. 2020 a za dobu od 30. 6. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 540 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou podanou soudu dne 25. 2. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené z titulu smlouvy o půjčce číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, IČO, dne 14. 12. 2005 (dále jen„ smlouva o půjčce“). Žalovaný na jejím základě obdržel peněžní prostředky v hotovosti v den uzavření smlouvy v celkové výši 10 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byl žalovaný povinen splácet v hotovosti v 39-ti pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 39 týdnů od data podpisu, tj. 13. 9. 2006. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad tj. 450 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 s účinností ke dni 1. 7. 2015 převedena na přechodného věřitele právnická osoba S.á.r.l, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem právnická osoba anonymizováno a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva o postoupení nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 17. 9. 2018. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaného úroku ve výši 5 540 Kč. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani přes výzvu zástupce žalobce učiněnou s odkazem na ustanovení § 142a odstavce 1 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, datovanou ke dni 13. 2. 2020, která byla zaslána na poslední známou adresu žalovaného. Soud vydal na návrh žalobce elektronický platební rozkaz ze dne 29. 6. 2020, číslo jednací, který nebyl žalovanému doručen do vlastních rukou, proto jej soud usnesením ze dne 24. 9. 2020, číslo jednací, zrušil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobce je právnickou osobou existující podle právního řádu anonymizována dvě slova, žalovaný občanem České republiky s evidovanou doručovací adresou v České republice. Skutečnosti týkající se poskytnutí půjčky původní věřitelkou jako obchodní společností existující podle právního řádu České republiky, obsahu smluvního ujednání a postoupení pohledávky včetně jejich oznámení žalovanému vzal soud za prokázané tak, jak jsou popsány výše. Žalovaný byl upomenut o zaplacení dluhu naposledy výzvou zástupce žalobce ze dne 13. 2. 2020, aby dluh uhradil nejpozději do dne 21. 2. 2020. Tento skutkový stav vzal soud za prokázaný z listinných důkazních prostředků. Dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k řádnému rozhodnutí ve věci, účastníci provedení dalších důkazů ani nenavrhovaly. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 o. s. ř., soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalobce je právnickou osobou existující podle právního řádu anonymizována dvě slova, původní věřitelka je obchodní korporací českého práva. Žalovaný je občanem České republiky. S ohledem na obvyklé bydliště žalovaného v České republice je dána pravomoc českých soudů k projednání sporu ustanovením článku 18 odstavce 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), kdy domovské státy účastníků tohoto řízení jsou členy Evropské unie. S ohledem na to, že původní smlouva byla uzavřena mezi českou právnickou osobou a českým občanem na území České republiky, nenabízí se použití jiného než českého právního řádu. Mezi původní věřitelkou na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé byla v roce 2005 uzavřena smlouva o půjčce. Předmětný právní vztah posoudil soud dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) v platném znění. Z uzavřené smlouvy a tohoto ustanovení plyne povinnost žalované zaplatit dlužnou částku. Smlouva byla uzavřena s výslovným odkazem na obč. zák. a zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. v tehdy platném znění. Pohledávka za žalovaným pak byla nejprve na anonymizována dvě slova a poté na žalobkyni postoupena platně s odkazem na uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek a ustanovení § 524 a následující obč. zák.. Úroky z prodlení jsou pak požadovány v souladu s ustanoveními § 517 odst. 1 věty první, odst. 2 obč. zák. v návaznosti na ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění platném ke dni vzniku prodlení žalovaného, tedy v původním znění platném do 30. června 2010. Podle něj:„ Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.“ Následná znění nařízení vlády č. 142/1994 Sb. účinná ode dnů 1. července 2010 do dne 30. června 2013 a ode dne 1. července do dne 31. prosince 2013 se použijí až pro prodlení nastalá po 30. červnu 2010, resp. po 2013, jak plyne z přechodných ustanovení článku II. nařízení vlády čísla 33/2010 Sb., resp. článku II bod 1. nařízení vlády č. 180/2013 Sb., kterými bylo s účinností ode dnů 1. července 2010 a následně 1. července 2013 novelizováno nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Obč. zák. i nařízení vlády č. 142/1994 Sb. byly zrušeny ke dni 1. ledna 2014 dle ustanovení § 3080 bodů 1. a 211. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění. Dosavadní právní úpravy se však použije na vztahy vzniklé před 1. lednem 2014, tedy i na vztah mezi účastníky tohoto řízení, jak plyne z přechodných ustanovení § 3028 odstavce 1, 3 věty první o.z. To platí i pro postoupení pohledávky jako změnu v osobě věřitele závazkového vztahu podrobeného režimu obč. zák., byť k němu došlo již po konci jeho účinnosti, tedy po 31. prosinci 2013. Ve vztahu k úrokům z prodlení plyne stejný závěr z přechodného ustanovení § 19 odstavce 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, podle kterého se„ výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.“ O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci proti žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dále odměnu advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobnými předměty sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru, předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud určil tuto odměnu na částku 600 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. jednoduchá výzva k plnění). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.