13 C 23/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 976 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 976 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 170 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 1 976 Kč od 7. 9. 2019 do 16. 7. 2020, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 7. 2020 ve znění doplnění ze dne 11. 2. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 976 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného pojistného ze smlouvy [číslo] (dále jen„ pojistná smlouva“), která sestává z dlužného pojistného za období od 1. 6. 2019 do 6. 9. 2019 ve výši 1 676 Kč, dlužného poplatku za odeslanou upomínku ve výši 300 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 7. 9. 2019 do 16. 7. 2020 ve výši 170 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. [Anonymizovaný odstavec.] Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Spolkové republiky Německo, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Na základě provedené lustrace v informačním systému základních registrů soud zjistil, že žalovaný je hlášen na adrese [adresa žalovaného]. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného, tak na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10. 1. 2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 14 odst. 1. cit. nařízení, neboť žalovaný je občanem Spolkové republiky Německo a na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání pojistné smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, má bydliště v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8. Soud nařídil ve věci ústní jednání. K ústnímu jednání nařízenému na 2. 3. 2021 se žalovaný nedostavil, ani se řádně neomluvil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Z doručenky soud zjistil, že žalovanému bylo předvolání k ústnímu jednání řádně zasláno a doručeno 15. 2. 2021. Žalobkyně se z prostřednictvím právního zástupce řádně omluvila. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 z. č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 7 bodu 1 tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami, se pojistná smlouva řídí právem země, kde má pojistitel své obvyklé bydliště. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že smlouva je zjevně úžeji spojena s jinou zemí, použije se právo této jiné země. Z pojistné smlouvy výslovně nevyplývá, podle jakého rozhodného práva byla uzavírána, smlouva je však uzavřena v českém jazyce na území České republiky, pojistné bylo sjednáno v českých korunách a žalobkyně jako pojistitel má sídlo na území České republiky, takže s ohledem na shora uvedená ustanovení se řídí právním řádem České republiky. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Z pojistné smlouvy plyne, že jejím předmětem je sjednání pojištění bytové jednotky a domácnosti, přičemž pojistníkem byl žalovaný. Pojistné za pojistné období (roční) činilo 5 192 Kč. Ze sazebníku poplatků plyne, že žalobkyně účtuje poplatek 300 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného. Dopisem ze dne 26. 9. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužného pojistného a oznámila mu zánik pojištění z důvodu nezaplacení ke dni 5. 9. 2019. Dopisem ze dne 23. 10. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že eviduje za žalovaným dlužnou částku ve výši 1 976 Kč, kterou v případě, že nebude hrazena, bude ji nucena vymáhat. Z výzvy ze dne 27. 1. 2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2758 (ustanovení o pojistné smlouvě) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný nesplnil povinnost plynoucí z pojistné smlouvy, když řádně nehradil sjednané pojistné. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení dlužného pojistného až do dne zániku pojistné smlouvy. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a přiznal jej žalobkyni v jí požadované kapitalizované výši. Žalobkyně byla ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Z toho částku 400 Kč za soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (např. 26 C 270/2020) která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) a. t., jehož obtížnost podání spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.