13 C 45/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 754 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 754 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 467,83 Kč za období od 17. 6. 2018 do 10. 8. 2020 a zákonný úrok z prodlení z této částky od 11. 8. 2020 do zaplacení ve výši 9,75% p.a., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 3 062 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Opatrovníku žalovaného se přiznává odměna za tři úkony pomoci ve výši 2 541 Kč včetně DPH. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 754 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o vedení účtu u žalobkyně č. [anonymizováno], ve které se žalobkyně zavázala, že žalovanému založí a bude vést bankovní účet. Žalovaný však dne 17. 6. 2018 překročil kladný zůstatek na účtu, čímž mu vznikl debetní zůstatek v záporné výši 2 525 Kč. Vzhledem k nedostatečným peněžním prostředkům, které se zavázal na účtu udržovat v kladné hodnotě, tak porušil svou smluvní povinnost vůči žalobkyni, čímž pádem je v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníku bankovních poplatků povinen žalobkyni uhradit poplatky ve výši 229 Kč. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky a žalobkyně tak byla nucena domáhat se svého práva u soudu. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Mongolska, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), ve kterém je v článku 7 odst. 1 písm. a) založena pravomoc českých soudů, neboť ČR je v tomto smyslu nepochybně územím, kde závazek z uvedené smlouvy měl být splněn. Zároveň není ani možno určit pravomoc soudů jiného státu (dle bydliště žalovaného), neboť toto není soudu známo. A protože se soudu nepodařilo zjistit žádné jiné bydliště žalovaného, přičemž poslední známé bydliště měl na území České republiky, uplatní se při posouzení pravomoci taktéž usnesení NS ze dne 20. 11. 2012, dle kterého opustí-li spotřebitel své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 nařízení příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle článku 59 nařízení schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Mongolska a nemá v současné době povolen žádný druh pobytu dle zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR, usiloval soud o zjištění zahraniční adresy, na kterou by bylo možné žalovanému doručovat písemnosti soudu. Jelikož tato adresa nebyla soudem při jeho činnosti zjištěna, byl žalovanému ustanoven opatrovník z řad advokátů. Usnesením ze dne 15. 12. 2020 soud vyzval opatrovníka žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Opatrovník žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasil a soud tedy nařídil ústní jednání na den [datum] a předvolal k němu účastníky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní výše zmíněnou smlouvu o vedení účtu, ve které mimo jiné souhlasil také se všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem bankovních poplatků, které byly součástí této smlouvy. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření k žalobě ze dne 17. 1. 2021 mimo jiné uvádí, že žalobkyně neodůvodnila výši požadované částky, kdy soud má za to, že žalobkyně naopak věrohodně prokázala výpisem z účtu žalovaného, že se žalovaný skutečně dostal do záporného konečného zůstatku na účtu a tím pádem porušil svou povinnost stanovenou mu smlouvou. Nato žalobkyně vypověděla smlouvu o vedení účtu a zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky. Návrh opatrovníka na doplnění dokazování předvoláním k výslechu konkrétních zaměstnanců žalobkyně, kteří s žalovaným uzavírali předmětnou smlouvu, považoval soud za neúčelné a nehospodárné, neboť tito zaměstnanci by s vysokou pravděpodobností nebyli schopni soudu sdělit relevantní skutečnosti, které by mohli mít vliv na konečné rozhodnutí soudu; především pak vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavírána téměř před čtyřmi lety. Na druhou stranu soud považuje za oprávněnou a přiléhavou žádost opatrovníka, aby moderoval výši nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení, které by v tomto případě významně převyšovaly jistinu pohledávky. O těchto nákladech bude soudem rozhodnuto v posledním odstavci tohoto odůvodnění. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po právní posoudil soud věc podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu (návrhu na vydání platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby) a jeden ve výši 1 000 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu (účast na jednání dne 29. 6. 2021), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a jeden po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 462 Kč. Úkon spočívající v podání doplnění tvrzení k žalobě ze dne 28. 5. 2021 nebyl hodnocen jako náklad potřebný k účelnému uplatňování práva, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak činí 3 062 Kč.