13 C 56/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem celé jméno opatrovníka sídlem adresa opatrovníka o zaplacení 4 920,14 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 920,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Opatrovníkovi se přiznává odměna ve výši 3 993 Kč. Žalobce podal u zdejšího soudu dne 7. 1. 2021 žalobu, ve které se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky z titulu uzavřené smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] kterou právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 29. 6. 2018. V této smlouvě se žalovaný mimo jiné zavázal za poskytování těchto služeb hradit sjednanou cenu za pronájem přijímacích zařízení. V případě zániku smlouvy se žalovaný taktéž zavázal navrátit žalobci přijímací zařízení ve sjednané době. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, pročež mu žalobce zaslal předžalobní výzvu k plnění, na kterou ovšem žalovaný nijak nereagoval a na dlužnou žalovanou částku neuhradil ničeho. Žalovanému byl usnesením ze dne 8. 9. 2021, č. j. 13 C 56/2021-72, ustanoven opatrovník z řad advokátů, neboť soudu se nepodařilo dohledat skutečné bydliště žalovaného v zahraničí. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, kde má také nahlášený trvalý pobyt. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle článku 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen„ Nařízení“) mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, žalovaný u soudů jiného členského státu pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle oddílu 2 článku 7 bod 1 písm. b) Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Z uvedeného vyplývá, že služby, které byly žalovanému poskytovány na základě výše uvedené smlouvy, byly poskytovány v bydlišti žalovaného na adrese, která se nachází v obvodu zdejšího soudu, z čehož soud dovozuje i svou místní příslušnost. Ustanovený opatrovník podal dne 1. 11. 2021 za žalovaného vyjádření k žalobě, když toto své podání dne 8. 11. 2021 doplnil o další skutečnosti. Namítal, že žalobce nebyl schopen předložit soudu relevantní písemné důkazy, které by prokazovaly, že se žalovaný řádně seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami žalobce ani s ceníkem, ze kterého žalobce dovozuje svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty. Dále opatrovník namítal, že výše smluvní pokuty je nepřiměřená vzhledem k výši zajišťované povinnosti, že byla pro žalovaného překvapivým ujednáním a nebyla sjednána její splatnost. Mimo jiné opatrovník taktéž uvádí, že nesouhlasí s vyčíslením nákladů žalobce, když se dle jeho názoru jedná o tzv. formulářovou žalobu. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 65 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen před započetím poskytování služby prokazatelně upozornit účastníka na důsledky neplacení telefonních účtů. Náklady za prokazatelné upozornění hradí podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. Podle § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, podnikatel uvedený v odstavci 1 může ukončit smluvní vztah nebo nezřídit účastníkovi přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací v případech, kdy účastník úmyslně uvedl nesprávné osobní nebo identifikační údaje nebo soustavně opožděně platil nebo soustavně neplatil cenu za služby uvedené ve vyúčtování ceny, a to pouze po prokazatelném upozornění účastníka. Soustavným opožděným placením se pro účely tohoto ustanovení rozumí zaplacení nejméně 2 po sobě jdoucích vyúčtování ceny po lhůtě splatnosti. Soustavným neplacením se pro účely tohoto ustanovení rozumí existence nejméně 3 nezaplacených vyúčtování ceny. Ohledně sjednané smluvní pokuty soud věc posuzoval podle ustanovení § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobce, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]), smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě pronajal žalovanému přijímací zařízení a žalovaný se zavázal zaplatit sjednanou cenu za pronájem přijímacího zařízení a tzv. připojovací poplatek (dále jen„ poskytované služby“). Soud z předložených důkazů zjistil, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající pro něj ze smlouvy tím, že nehradil poskytované služby řádně a včas, a to přestože k tomu byl žalovaný opakovaně upomínán. Dále soud z předložených důkazů zjistil, že žalobkyně v souladu [číslo listu] [číslo] všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ VOP“), které jsou nedílnou součástí smlouvy, odstoupila od smlouvy, a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevrátil v souladu se smlouvou přijímací zařízení, vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za nenavrácení jednoho zařízení, kterou i přes opakované výzvy ze strany žalobce neuhradil. Žalovaný měl ve své dispozici tyto přijímací zařízení dvě, a tudíž celková výše smluvní pokuty činila 4 000 Kč. Nadto žalobce po žalovaném požaduje zaplatit i částku 920,14 Kč, která představuje součet žalovanému vyúčtovaných částek za období od 20. 1. 2019 do 20. 5. 2019, které žalovaný řádně neuhradil, pročež žalobce od smlouvy odstoupil. Z výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je podána důvodně a vyhověl jí v plném rozsahu. Ohledně rozsáhlé argumentace opatrovníka soud uvádí, že po zhlédnutí předmětné smlouvy dospěl k názoru, že žalovaný musel vědět o sjednané smluvní pokutě. Ačkoliv tato nebyla explicitně číselně vyjádřena ve smlouvě, účastník podpisem této smlouvy prohlásil, že se seznámil a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem poskytovatele a VOP. Zároveň se v konečných ujednání ve smlouvě zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Dle tohoto ujednání je zřejmý odkaz na konkrétní odkaz podmínek žalobce, kde je tato smluvní pokuta upravena, přičemž tyto podmínky dále odkazují na ceník, kde je upravena smluvní pokuta i číselně, a to ve výši 2 000 Kč za každé včas a v pořádku nenavrácené zařízení. Co do opatrovníkem tvrzené neplatnosti ujednání o smluvní pokutě z důvodu neurčitého právního jednání soud poznamenává, že ono včasné a řádné vrácení je definováno v bodu 7. 4. podmínek žalobce tak, že žalovaný měl povinnost ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy na vlastní náklady navrátit žalobci obě přijímací zařízení, což žalovaný však nesplnil. V tomto proto soud nespatřuje přiléhavost argumentace opatrovníka pro zamítnutí žaloby. Avšak s opatrovníkem je zapotřebí souhlasit v části týkající se vyúčtovaných nákladů řízení žalobce. Zde se soud ztotožnil z námitkou opatrovníka, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, což ostatně bude rozvedeno více do podrobností v odstavci ohledně nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny advokáta ve výši 1 089 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 200 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak činí 1 489 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobce. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody. Opatrovníkovi žalovaného se podle § 140 odst. 2 o. s. ř. přiznává za tři úkony právní služby (1. příprava a převzetí věci, 2. vyjádření se k žalobě ze dne 1. 11. 2021 a jeho doplnění ze dne 8. 11. 2021 a 3. účast na ústním jednání dne 16. 12. 2021) na odměně za zastupování podle § 8 odst. 1 a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), částka 2 400 Kč, na náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT částka 900 Kč a 21% DPH z odměny za zastupování a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť opatrovník žalované je plátcem DPH, ve výši 693 Kč, celkem tedy 3 993 Kč. Na závěr soud uvádí, že nepřiznal opatrovníkovi odměnu za v pořadí druhé vyjádření k žalobě ze dne 8. 11. 2021 z toho důvodu, že takové vyjádření opatrovník nepodal na výzvu soudu, nýbrž z vlastního podnětu. Veškeré relevantní skutečnosti měl tak tvrdit již v první svém vyjádření. Dále soud neshledal důvod přiznat opatrovníkovi za prostudování spisu, neboť to v civilním řízení není samostatným právním úkonem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, nýbrž je z povahy věci součástí úkonu„ převzetí a příprava zastoupení“. To ostatně plyne i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Azs 33/2008 ze dne 29. 4. 2008, ve kterém Nejvyšší správní soud rozhodl následovně:„ Nahlížení do spisu a studium spisu, které ustanovený advokát prováděl na počátku zastupování v řízení o kasační stížnosti, je třeba pro určení odměny a náhrady hotových výdajů advokáta považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, nikoli za samostatný úkon právní služby.“. Obdobně pak Nejvyšší správní soud rozhodl i ve svém rozhodnutí sp. zn. 1 As 41/2006 ze dne 30. 5. 2007 nebo v rozhodnutí sp. zn. 2 As 100/2011 ze dne 6. 12. 2011 Touto otázkou se následně zabýval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 ze dne 8. 9. 2015.