13 C 67/2013

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované o určení vlastnického práva

I. Žaloba na určení vlastnictví k ideální [číslo] pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] vůči každému z žalovaných, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 928 Kč a žalovanému č. 2 částku 8 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 29. 3. 2013 domáhala, aby soud určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo], zapsaném na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], Katastrální úřad pro [anonymizováno] [část Prahy], [územní celek] (dále jen„ pozemek“). Svůj návrh odvodnila tím, že žalovaní (při zahájení řízení šest osob vystupujících jako podíloví spoluvlastníci) jsou spoluvlastníky nemovitosti, k němuž žalobkyně uplatňuje své vlastnické právo. Žalobkyně měla za to, že skutečný stav neodpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí, kde není vedena jako vlastník, v čemž zároveň spatřuje naléhavý právní zájem na tomto určení.

2. Své vlastnické právo k pozemku žalobkyně odvozuje z § 1 zákona č. 172/1991 Sb., z nějž podle jejího názoru vyplývá, že na ní přešlo vlastnictví ČR k pozemku. Dále má za to, že katastrální úřad při oddělení pozemku od původní parcely [číslo] nepostupoval správně, když k ní zapsal vlastnické právo žalovaným jakožto vlastníkům původních parcel, a nerespektoval tím hranice pozemků a zbavil tím žalobkyni vlastnictví pozemku. Nárok žalobkyně odůvodňuje rovněž tím, že jsou dle jejího tvrzení splněny předpoklady pro vydržení pozemku, neboť s pozemek je již více než 10 let užíván jako komunikace, kterou žalobkyně v dobré víře drží, udržuje jí a nakládá s ní. Žalobkyně tvrdí, že z důvodu, že je na místě vybudována pozemní komunikace, žalovaní nemohou vůči pozemku vykonávat faktickou držbu, nevykonávali a nevykonávají vlastnické právo, pročež tím vlastnické právo de facto ztrácí a oprávněným držitelem tak je pouze žalobkyně. Vlastnické právo žalovaných označuje za tzv.„ knihovní držbu“, která nepožívá právní ochrany.

3. Žalovaná č. 1 se k podané žalobě vyjádřila tak, že nesouhlasí s žalobním důvodem a nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaná č. 1 uvedla, že svůj vlastnický podíl ideální [číslo] pozemku nabyla na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 2. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým soud schválil dědickou dohodu, dle níž žalovaná č. 1 nabyla pozemek po svém zesnulém manželovi. Pozemek pak užívá jako součást přístupové cesty ke svým nemovitostem. Žalovaná č. 1 namítá, že parcela [číslo] nebyla zapsána na LV vedený pro vlastníka Československá republika-MNV [část obce]. Námitku vydržení pozemku žalovaná č. 1 vyvrací tvrzením, že pozemek užívala za účelem přístupu do své nemovitosti.

4. Žalovaný č. 2 přistoupil do řízení nejdříve svým podáním ze dne 14. 1. 2016 jako vedlejší účastník, posléze zdejší soud rozhodl o jeho připuštění do řízení jakožto dalšího žalovaného usnesením ze dne 4. 4. 2016, č. j. [číslo jednací], a to v souvislosti s darovací smlouvou od žalované č. 1, jíž mu byl darován poloviční podíl žalované č. 1 (ideální [číslo]) pozemku. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobu nesouhlasí a odkázal na vyjádření žalované č. 1 od počátku řízení, se kterými se naprosto ztotožnil. Vyloučil, že by žalovaní nenaplňovali podstatu vlastnického práva vůči pozemku, tedy zmínil, že pozemek drží, užívají ho k příjezdu ke své nemovitosti a disponují se svým ideálním podílem tak, že vystupují jako jeho podíloví spoluvlastnicí vůči stavební firmě [právnická osoba]

5. Z darovací smlouvy ze dne 4. 12. 2013 mezi 1. žalovanou a 2. žalovaným bylo prokázáno, že 2. žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl ideální [číslo] (jednu polovinu ideální [číslo], kterou 1. žalovaná v době uzavření darovací smlouvy spoluvlastnila) k uvedenému pozemku.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 19. 6. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně byla ke dni podání této žaloby zapsána jako spoluvlastník ideální [anonymizováno] uvedeného pozemku.

7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 2. 2010, č. j. [číslo jednací], kterým byla schválena dohoda dědiců, bylo zjištěno, že nabývací titul žalované [číslo] k pozemku je odvozen od přechodu vlastnického práva ze strany jejího zesnulého manžela.

8. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2007, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že zesnulý manžel žalované č. 1 nabyl uvedený pozemek po [jméno] [celé jméno žalovaného].

9. Z usnesení Krajského soudu civilního v Praze, odd. XXII., ze dne 7. 4. 1933 soud zjistil, že pozemky uvedené na vložce [anonymizováno] byly dne 1.3.1933 přiděleny na základě rozhodnutí o drobném přídělu a náleželo k nim i spoluvlastnictví cesty [číslo] v [část obce].

10. Ze sdělení Katastrálního úřadu z 29.9.2003 bylo zjištěno, že tento pozemek [číslo] byl přečíslován na pozemek [číslo] zapsán ve prospěch [jméno] [celé jméno žalovaného].

11. Z kopie listu vlastnictví [číslo] obec [část obce], okres [obec a číslo] a zprávy katastrálního úřadu, soud zjistil, že nynější parcela [číslo] nebyla jako celek na [list vlastnictví] v obci [část obce] pro vlastníka Čs. stát – MNV [část obce] nikdy vedena.

12. Z nedatovaného soupisu„ Jmění veřejné“ pro katastrální obec [část obce] bylo pouze zjištěno, že byla sepsána parcela [anonymizováno], jenž je označena v soupisu jako cesta.

13. Z dopisu [právnická osoba] s.r.o. ze dne 20. 9. 2011, dopisu [právnická osoba] z 30.4.2013, dopisu žalované ze dne [číslo] Úřadu pro zastupování státu a shodně z vlastnického a uživatelského vyjádření z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vystupovala z pozice spoluvlastnického podílu žalované [číslo] na sporném pozemku poměrně dlouhou dobu před podáním žaloby.

14. Z prohlášení ze dne 6.12.2016 soud zjistil, že [ulice] část [část obce] vydala čestné prohlášení, že od 90. let vykonává správu předmětného pozemku, včetně komunikace.

15. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu ze dne 29.11.2016 spolu s rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu ze dne 5.5.2017 soud zjistil, že v rámci tohoto řízení byly námitky žalobců proti obnově katastrálního operátu ve vztahu k předmětnému pozemku jako nedůvodné zamítnuty, kdy odvolací orgán potvrdil správnost obnovy.

16. Z rozhodnutí správního soudu [spisová značka] z 26.6.2018 soud zjistil, že byla zamítnuta kasační stížnost proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu ze dne 5.5.2017.

17. Ze shora uvedených rozhodnutí a pozemkových a katastrálních map soud zjistil totožnost předmětného pozemku s pozemkem původním.

18. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalovaná [číslo] byla vedena v katastru nemovitostí jako spoluvlastník ideální [číslo] pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], Katastrální úřad pro [anonymizováno] [část Prahy], následně polovinu z ideální [číslo] darovala druhému žalovanému. Žalovaná nabyla vlastnictví k pozemku v rámci dědického řízení, přičemž zděděný pozemek odpovídá pozemku původně vedenému pod [číslo] který na základě rozhodnutí o drobném přídělu nabyli její předci. Žalovaná jednala s jinými subjekty ohledně pozemku jako vlastník, kdy tak byla oslovována i tak vystupovala.

19. Soud nevzal za prokázané, že by došlo k nějakému konkrétnímu vyvlastňovacímu aktu, ani že by byly dány důvody pro to, aby stát, či žalobce, mohl být v dobré víře, že je vlastníkem pozemku.

20. Při právním hodnocení soud vyšel z ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

22. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

23. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

24. Dle uvedeného ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. přecházel majetek z vlastnictví České republiky do vlastnictví obce při kumulativním splnění tří podmínek: a) musí jít o majetek, který ke dni účinnosti zákona (24. 5. 1991) náležel České republice, b) ke dni 23. 11. 1990 měl k němu právo hospodaření právní předchůdce obce a c) tento předchůdce s tímto majetkem také hospodařil (právo hospodaření bylo realizováno). Při splnění těchto podmínek došlo k přechodu vlastnického práva na obec ze zákona dnem 24. 5. 1991.

25. Po zhodnocení všech důkazů a aplikaci shora uvedených ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

26. Soud se nejprve zabýval tím, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení a dovodil, že ano. Dle konstantní judikatury je totiž naléhavý právní zájem dán, je-li třeba postavit najisto, zda je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru, ten, kdo není v katastru zapsán jako její vlastník (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4593/2010).

27. Žalobkyně odvozuje své vlastnické právo z ust. § 1 zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Podmínkou tak je v prvé řadě to, aby se stát stal vlastníkem tohoto pozemku.

28. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, podle které na ní měl předmětný pozemek přejít z vlastnictví České republiky. Z dokumentů předložených od katastrálního úřadu totiž nikterak nevyplynulo, že by dnešní pozemek parc. [číslo] byl někdy jako celek majetkem státu vedeným pro MNV [část obce], ba právě naopak. Samotnou argumentaci ohledně historické geneze pozemku jakožto součásti dřívějšího pozemku parc. [číslo] žalobkyně přestala uplatňovat s ohledem na závěry v řízení o pozůstalosti po zapsaném spoluvlastníkovi pozemku (dříve žalovaný č. 6) a žádný konkrétní vyvlastňovací akt nebyl ani doložen, ani tvrzen.

29. Neobstojí ani argumentace převzetím pozemku bez právního důvodu na základě faktické okupace pozemku a tzv. knihovní držby žalovaných, což mělo vyústit k vydržení pozemku žalobkyní. Žalobkyně v tomto ohledu přehlíží, že žalovaní (stejně tak jako jejich právní předchůdci, počínaje nabyvatelem [jméno] [příjmení]) pozemek užívali bez větších prodlev, neboť přes sporný pozemek vede přístupová cesta k jejich nemovitosti. Závěr vyslovený soudem vyššího stupně (např. 22 Cdo 4663/2010) podle zdejšího soudu nelze v dané věci aplikovat, neboť žalobkyně nemohla být v dobré víře, že je to právě ona, kdo je výlučným vlastníkem sporného pozemku. Hlavně však dobrá víra žalobkyně v tomto případě nemohla být presumována z důvodu, že žalobkyně musela vědět, že v katastru nemovitostí jsou jako podíloví spoluvlastníci spolu s ní zapsáni rovněž žalovaní. A s ohledem na existenci veřejné evidence neměla důvod se domnívat, že je vlastníkem celku. O uvedeném vypovídá fakt, že žalobkyně s žalovanými jednala skrze prostředníka ([právnická osoba] s. r. o.) jako se spoluvlastníky pozemku a vlastníky nemovitosti, k níž cestu (sporný pozemek) využívali. Z povahy těchto úkonů, které vůči žalovaným (tehdy byla spoluvlastníkem pouze žalovaná č. 1) žalobkyně činila, vyplývá, že o jejich vlastnickém právu k pozemku musela vědět, a nemohla tedy být v dobré víře, že užívá pozemek, který je v jejím výlučném vlastnictví a ni jej tedy vydržet.

30. Nadto soud podotýká, že v případě, že se někdo aktivně nebrání vůči zásahu do svého vlastního práva (přitom žalovaní pouze tolerovali účel pozemku jakožto veřejné komunikace, když toto považovali za pouhou výprosu), nemůže mít za následek jeho vydržení. Přitom z ničeho, co bylo v řízení prokázáno, nevyplynulo, že by žalovaní nepovažovali pozemek za svůj. Žalovaní si byli podle všeho dobře vědomi, že jsou spoluvlastníky pozemku, stejně jako jím byli i jejich právní předchůdci. Žalovaní zjevně nikdy neměli v úmyslu zbavit se svého vlastnictví a přestat jej držet a užívat, pročež stále naplňovali předpoklady jejich (spolu) vlastnického práva.

31. Stejně tak je nevýznamné to, že žalobkyně pečovala o komunikaci na pozemku. To samo osobě nezakládá rozumný důvod pro to, aby předpokládala, že je vlastníkem.

32. Ze všech shora uvedených důvodů má soud za to, že žalobkyně přesvědčivě neprokázala, že nabyla vlastnictví na základě nabývacího titulu, ani na z jiného důvodu bez nabývacího titulu, pročež soud žalobu zamítl a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, a proto jim náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, kterými jsou ve smyslu § 137 odst. 1 zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců a náklady důkazů.

34. Žalované č. 1 vznikly v řízení náklady důkazů, a to konkrétně za čtyři ověřené kopie písemností (dvě usnesení Krajského soudu civilního v Praze a dvě sdělení Katastrálního úřadu) a dva ověřené podpisy zmocněnci k zastupování, každý po 30 Kč, tedy celkem 180 Kč (30 Kč x 6), hotový výdaj 38 Kč za kopii pozemkové mapy, 50 Kč za každou ze čtyř kopií mapy Pozemkového katastru, 90 Kč za ověřenou kopii výpisu z LV, 100 Kč za další dva výpisy z LV, kopii z výkazu změn, výpis z knihovní vložky [číslo] pozemkové knihy, kopii usnesení z dědického řízení u zdejšího soudu, 200 Kč za další výpis z knihovní vložky, 250 Kč za kopii usnesení z dědického řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9, 350 Kč za kopii [list vlastnictví], 620 Kč vynaložených na koupi kolků v souvislosti s nahlížením do spisu a pořizováním si opisů ze dne 7. 4. 2014 a nakonec 900 Kč za platbu advokátní kanceláři za právní pomoc poskytnutou k procesnímu postupu v tomto řízení ze dne 20. 6. 2013. Dále náhrada nákladů řízení sestává z paušálních nákladů ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za jednotlivá podání ze dnů 20. 6. 2013, 2. 7. 2013, 14. 4. 2014, 9. 5. 2014, 29. 2. 2016, 29. 8. 2016, 6. 12. 2016, 19. 4. 2017, 2. 6. 2017, 12. 8. 2020, 11. 9. 2020 a 31. 3. 2022 a dvě vyjádření ze dne 29. 8. 2017, a to každé (14) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Nakonec žalovaná č. 1 účelně vynaložila i náklady za svého zmocněnce při účasti na osmi soudních jednání, a to konkrétně ze dnů 2. 2. 2016, 4. 4. 2016, 5. 9. 2016, 6. 12. 2016, 27. 2. 2017, 19. 4. 2017, 5. 6. 2017 a 13. 8. 2020 po 300 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení pro žalovanou č. 1 tedy tvoří 4 200 Kč (14 úkonů po 300 Kč) za jednotlivá vyjádření, dále 2 400 Kč za náklady na účast u jednání jejího obecného zmocněnce (8 jednání po 300 Kč) a nakonec částku 3 328 Kč za hotové výdaje vynaložené na obstarávání si dokumentů potřebných pro toto řízení.

35. Žalovanému č. 2 naproti tomu náleží (v návaznosti na jeho pozdější vstup do řízení zprvu na pozici vedlejšího účastníka, následně pak v pozici žalovaného č. 2) hotové náklady na důkazy ve výši 20 Kč za kopii ze spisu katastrálního úřadu, 80 Kč za kopii kupní smlouvy, 90 Kč za kopii ze spisu katastrálního úřadu a 2 x 100 Kč za kopii výpisu z LV [číslo] dále hotové výdaje za pořízení kolků na zaplacení opisů listů ze spisu, a to v celkové výši 1 660 Kč. Dále náhrada nákladů řízení sestává z paušálních nákladů ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za jednotlivá podání ze dnů 14. 1. 2016, 29. 3. 2016, 5. 4. 2016, 8. 6. 2016, 16. 6. 2016, 26. 8. 2016, 21. 2. 2017, 19. 4. 2017, 2. 6. 2017 6. 10. 2017, 5. 12. 2020, 12. 1. 2021, 28. 3. 2022, a to každé (13) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Nakonec žalovaný č. 2 účelně vynaložil i náklady za svou osobní účast při deseti soudních jednání, a to konkrétně ze dnů 2. 2. 2016, 4. 4. 2016, 21. 6. 2016, 5. 9. 2016, 6. 12. 2016, 27. 2. 2017, 19. 4. 2017, 5. 6. 2017, 13. 8. 2020 a 5. 4. 2022 po 300 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení pro žalovaného č. 2 tedy tvoří 3 900 Kč (13 úkonů po 300 Kč) za jednotlivá vyjádření, dále 3 000 Kč za náklady na účast u jednání (10 jednání po 300 Kč), částku 390 Kč za hotové výdaje vynaložené na obstarávání si dokumentů potřebných pro toto řízení a 1 660 Kč za hotové výdaje na uhrazení kolků.

36. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.