16 C 119/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 22.720 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 720 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05% ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení a řízení odvolacího částku ve výši 24 644 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne [datum], domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s panem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], pracovní smlouvu na dobu neurčitou, na základě níž pan [jméno] [příjmení] vykonává u žalobkyně, jakožto zaměstnavatele, práci na pozici administrativní pracovník. Dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele vzniká zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání u žalované, kdy toto zákonné pojištění trvá po dobu existence zaměstnavatele. Předmětné zákonné pojištění se vztahuje na úrazy a nemoci z povolání, které utrpí zaměstnanci, kteří jsou v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy nebo kteří vykonávají činnost pro zaměstnavatele na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tzn. dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce. Žalobkyni tedy vznikem prvního pracovněprávního vztahu vzniklo u žalované zákonné pojištění, kdy žalobkyně hradila a nadále hradí žalované pojistné řádně a včas. Dne [datum] došlo k pracovnímu úrazu pana [jméno] [příjmení], kdy následkem uklouznutí došlo k pádu na obě ruce, přičemž pravá ruka zůstala bolestivá. Žalobkyně dne [datum] ohlásila u žalované pojistnou událost, respektive uplatnila u žalované nárok na náhradu škody z události, jež je důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny v žalované výši. Žalobkyně obdržela vyjádření žalované ze dne [datum] k ohlášení škodné událostí, v němž žalovaná sdělila žalobkyni, že dle jejího názoru mezi žalobkyní a panem [jméno] [příjmení] nevznikl platný pracovněprávní vztah, pročež nelze poškození zdraví pana [jméno] [příjmení] posuzovat jako pracovní úraz. Toto své stanovisko odůvodnila žalovaná skutečností, že žalobkyní doložená pracovní smlouva ze dne [datum] na druh práce„ ředitel“ je podepsána panem [jméno] [příjmení], jakožto zaměstnancem, když současně je tento jednatelem žalobkyně, tj. zaměstnavatele. Dopisem ze dne [datum] reagovala žalobkyně na shora specifikované zamítavé stanovisko žalované tak, že žalované zaslala pracovní smlouvu, jež byla s panem [jméno] [příjmení] uzavřena dne [datum], kdy tato pracovní smlouva byla uzavřena mezi smluvními stranami právě z důvodu pravděpodobné neplatnosti původní pracovní smlouvy ze dne [datum]. Původní pracovní smlouva byla žalované ze strany žalobkyně zaslána pouhým nedopatřením. V době pracovního úrazu pana [jméno] [příjmení] tak existoval platný pracovněprávní vztah mezi žalobkyní, jakožto zaměstnavatelem, a panem [jméno] [příjmení], jakožto zaměstnancem, pročež je požadavek žalobkyně na vyplacení pojistného plnění zcela jistě oprávněný. Negativní stanovisko žalované však zůstalo neměnné, jak vyplývá z dopisu ze dne [datum]. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum] ve věci Návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který přinesl změnu v pojetí neplatnosti právních úkonů. V důsledku tohoto nálezu nelze pracovní smlouvu, jež byla uzavřena mezi jednatelem společnosti, jakožto zaměstnancem, a společností, jakožto zaměstnavatelem, a jež byla podepsána tímto jednatelem za obě smluvní strany, považovat za neplatnou od samého počátku. V případě, kdy se žádná ze smluvních stran nedovolá neplatnosti dané smlouvy vůči ostatním účastníkům, nelze vzniklý pracovní poměr považovat za neplatný a nevyvolávající žádné právní účinky, ba naopak. S ohledem na toto je třeba uzavřít, že na pracovní poměr jednatelů, kteří samy se sebou za společnost uzavřeli v době od účinnosti nálezu Ústavního soudu do [datum], kdy došlo k další zásadní změně relevantní právní úpravy, pohlížet jako na platné. Z těchto všech z těchto důvodů pak považuje žalobkyně svojí žalobu za důvodnou.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žalobou uplatňované nároky neuznává, a to ani částečně. Žalované byla v rámci likvidace škodné události, při které mělo dojít k úrazu ruky pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (dále jen poškozený), předložena pracovní smlouva ze dne [datum]. Jejími smluvními stranami byla žalobkyně, zastoupená jednatelem panem [příjmení], a týž pan [příjmení] v pozici zaměstnance. Druh práce je uveden„ ředitel“ a mzda byla stanovena na částku 15 000 Kč. Pracovní smlouvu, která byla žalobkyní předložená, nepovažuje žalovaná za právně relevantní dokument prokazující vznik pracovního poměru mezi žalobkyní a panem [příjmení]. Důvodem pro tento závěr je, že pracovní smlouva byla uzavřena panem [příjmení] na obou smluvních stranách smlouva, která směřuje ke vzniku pracovního poměru jako dvoustranný právní úkon, je výsledkem jednání, do něhož obě strany (zaměstnavatel a zaměstnanec) zpravidla vstupují s rozdílnými představami o jejich obsahu a výsledku. Protichůdnost zájmu zaměstnavatele a zaměstnance je dána už tím, že jejich cílem je sjednat smlouvu pro sebe co nejvýhodnější. V případě, že je pan [příjmení] jediným společníkem, jednatelem a zároveň ředitelem, lze dle názoru žalované o protichůdnosti zájmů důvodně pochybovat. Dále pak žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3053/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3014/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98, recentní usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 538/2012 - 152 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2999/2016, kdy lze uzavřít, že pracovní smlouva uzavřená panem [příjmení] je úkonem, který se příčí zákonu a, ve světle nastíněné judikatury, je na ní nutno pohlížet jako na neplatný právní úkon, který pracovněprávní vztah nezaložil. Povinností žalovaného dle vyhlášky č. 123/1993 Sb. je vyplatit pojistné plnění za pracovní úraz v případě, že má zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřený pracovněprávní vztah. Vzhledem k tomu, že toto v daném případě naplněno nebylo, považuje žalovaný své rozhodnutí odmítnout vyplatit žalobkyni pojistné plnění za správné. Žalovaná se dále domnívá, že náhrada škody, vyplacená panu [příjmení] za vzniklý pracovní úraz, byla z výše uvedených důvodů poskytnuta bez právního důvodu. Žalobkyně pak ve svém žalobním návrhu tvrdí, že správná a platná je jí předložená pracovní smlouva ze dne [datum], kdy měl pan [příjmení] zastávat pozici„ administrativní pracovník“ s čistou mzdou 13 500 Kč. Dle mínění žalované i pro tuto smlouvu platí shora uvedená argumentace, jelikož byla stejně jako pracovní smlouva ze dne [datum] uzavřena jednou a toutéž osobou v pozici statutárního orgánu žalobkyně i zaměstnance. Na dokreslení celé situace je možné poukázat na záznam o úrazu, vypracovaný [jméno] [příjmení], kde je uvedeno, že poškozený zastával pozice jednatele a ředitele společnosti. Zmínka o pozici administrativního pracovníka, kterou měl poškozený zastávat, dle jím předložené pracovní smlouvy, absentuje. Rovněž i výplatní lístek, který předložila žalobkyně v rámci likvidace, uvádí, že základní mzda zaměstnance 15 000 Kč, což odpovídá odměně uvedené v původní pracovní smlouvě ze dne [datum]. Pokud pak žalobkyně argumentuje opuštěním principu absolutní neplatnosti, žalovaná se svým zamítavým postojem v průběhu likvidace škody, i nyní prezentovanou procesní obranou neplatnosti právního úkonu, spočívajícího v uzavření pracovní smlouvy, dovolává. Pokud by nadepsaný soud považoval pracovněprávní vztah žalobkyně s panem [příjmení] za platný, sporuje žalovaná jednotlivé nároky a tím pádem jejich výši, jelikož žalobkyně žádným způsobem rozhodné skutečnosti netvrdí ani neoznačuje relevantní důkazy. Z těchto všech důvodů žalovaná navrhuje soudu, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Prvotní rozsudek zdejšího soudu č. j. 16 C 119/2017-45 byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 249/2018-72 ze dne 25. září 2018, posléze pak na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2020, č.j. 14 Co 200/2020-122 byl rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. října 2019, č.j. 16C 119/2017-101 zrušen a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: žalobkyně, z titulu práva na náhradu škody, která vznikla jejímu zaměstnanci při pracovních úrazu, s odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 123/1993 Sb., uplatnila u žalované právo na vyplacení pojistného plnění za pracovní úraz, který se stal zaměstnanci žalobkyně, a to panu [jméno] [příjmení], který pro žalobkyni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici administrativního pracovníka. Tomuto zaměstnanci žalobkyně vyplatila částku 22 720 Kč jako náhradu mzdy za období, kdy byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti. Pracovní smlouva ze dne [datum] i pracovních smlouva ze dne [datum], kterou sama žalobkyně označila za možná neplatnou, byla pak jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zaměstnance, podepsána jednou a toutéž osobou, a to panem [jméno] [příjmení], který na straně zaměstnavatele, tedy žalobkyně, figuruje jako jednatel, a na straně druhé, tedy zaměstnance, jako poškozený. V prvém z případů byla smlouva uzavřena na pozici ředitele, v druhém případě pak na pozici administrativního pracovníka, kdy při výkonu této náplně práce došlo dne [datum] k tvrzené škodné události. Žalovaná pak poukázala na neplatnost této smlouvy s ohledem na totožnou osobu na obou stranách smluvního vztahu. Z těchto důvodů pak žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění, neboť pracovněprávní vztah nebyl založen, nevzniklo tedy právo na výplatu pojistného plnění, založeného pracovněprávním vztahem.

5. Takový skutkový stav vzal soud za prokázaný z: dopisu, adresovaného žalobkyni na č. l. 8 spisu, odpovědi Advokátní kanceláře na č. l. 9, včetně dodacího lístku na č. l. 10 spisu, dopisu zástupce žalobce na č. l. 11 spisu, pracovní smlouvy ze dne [datum] na č. l. 12-13 spisu, hlášení pojistné události na č. l. 14 spisu, výpisu z obchodního rejstříku na č. l. 18-20 spisu, pracovní smlouvy ze dne [datum] na č. l. 30 spisu, úplného výpisu z obchodního rejstříku na č. l. 34-35 spisu, výplatního lístku na č. l. 36 spisu, záznamu o úrazu na č. l. 37-38 spisu, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 200/2014 – 75, dnes založené listinné důkazy - výplatní lístek pana [příjmení] 1 list, podklady pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku - celkem 2 listy, posudek o bolestném - celkem 2 listy, potvrzení lékaře v souvislosti pracovní neschopnosti se zjištěnou nemocí z povolání nebo pracovním úrazem - celkem 1 list, náhrada za ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti - celkem v 1 list, popis pracovní náplně pana [příjmení].

6. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu, potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci, kdy po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dle ustanovení § 132 zákona č. 99/19 63 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud shledal, že žaloba je důvodná.

7. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

8. Soud prvního stupně jsa vázán pokynem Městského soudu v tomto směru vyzval i právního zástupce žalobkyně, aby doplnil svá tvrzení a posléze toto doložil i listinnými důkazy. Po provedeném dokazování pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pracovní smlouva mezi zaměstnancem a žalobkyní byla uzavřena platně, neboť mezi společností, jejímž jediným společníkem a zaměstnancem je pan [příjmení], nevznikl konkurenční poměr – obsah práce jednatele společnosti a administrativního pracovníka je odlišný. Tyto co do práce administrativního pracovníka (zajišťování přípravy podkladů pro fakturaci, fakturaci, komunikaci se zákazníky, vyřizování obchodní korespondence a podkladů pro přípravu smluv) nelze podřadit pod obchodní vedení společnosti.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 se a, dle něhož má na náhradu nákladní nákladů řízení nárok žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná, náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (3 x) podle zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích ve výši 3 408 Kč a dále pak z odměny advokáta podle § 6 a 7 písm. bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, a to za 5 úkonů právní služby po 2 020 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva (1/2), 2x odvolání a účast na jednáních ve dnech [datum], [datum] a [datum], dále pak žalobkyni náleží v rámci nákladů řízení částka 8 úkonů právní služby, co se týče režijních paušálů podle § 13 odst. 1 odst. 3 advokátního tarifu a v poslední řadě pak i z 21 procentním částky DPH. Celkově tak náklady řízení žalobkyně činí částku 24 644 Kč.

10. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.