16 C 159/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Bc. Jitky Kubešové a přísedících MUDr. Ivany Hodačové a Olgy Suché ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 14. 4. 2021

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 328 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 6. 2021 domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021, kterým byl rozvázán pracovní poměr u žalované, je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2020 na dobu neurčitou na pozici „dvojjazyčná učitelka v mateřské škole“. Žalovaná rozvázala s žalobkyní pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „zákoník práce“) z důvodu neomluvené absence v práci po dobu 4 dnů. Žalobkyně uvedla, že Usnesením vlády České republiky byla ode dne 27. 2. 2021 zakázána osobní přítomnost dětí na předškolním vzdělávání v mateřské škole. U žalované tak probíhala výuka distančním způsobem a nebylo rozhodné, odkud žalobkyně svou práci vykonávala. Na začátku března roku 2021 odcestovala žalobkyně do Egypta, odkud pokračovala v distanční výuce. Svůj pobyt musela neplánovaně prodloužit, neboť se u ní prokázala nákaza onemocněním COVID-19. Žalobkyně informovala žalovanou o zahraničním pobytu a svůj zdravotní stav dokládala i výsledky z PCR testů. Žalobkyně dovozovala, že její pobyt v Egyptě vyvolal u žalované nelibost a záměr rozvázat s ní pracovní poměr. Žalobkyně připustila, že následně dne 7. 4. 2021 odcestovala do Rumunska ke své známé, ale zdůraznila, že v té době stále probíhala výuka distanční formou online a rovněž pracovní porady se konaly do této doby online formou. Žalobkyně tak nemohla předvídat, že dne 8. 4. 2021 (tj. s jednodenním předstihem) dostane pokyn, aby se dne 9. 4. 2021 osobně dostavila na pracovní poradu. Jelikož se nemohla pracovní porady zúčastnit osobně, projevila zájem zúčastnit se ji dálkově prostřednictvím aplikace Microsoft Teams, ale online účast ji nebyla umožněna. Dovozuje tak, že neúčast na poradě dne 9. 4. 2021 nemůže být posuzována jako neomluvená absence.Dne 10. 4. 2021 se u žalobkyně objevili příznaky nemoci COVID -19, které ji znemožnili návrat do ČR. Praktická lékařka žalobkyni nevystavila potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti s odůvodněním, že nebyla v zahraničí hospitalizována. Žalobkyně se tak pokusila nastalou situaci vyřešit domluvou s žalovanou o čerpání dovolené. Žalovaná však takový postup neumožnila. Žalobkyně zdůraznila, že se pokusila celou situaci řešit vzdor žalované, avšak i kdyby se jí podařilo navrátit se do České republiky, nemohla by nastoupit do zaměstnání z důvodu své nemoci. Dne 11. 4. 2021 žalobkyně zjistila, že se nemůže přihlásit do elektronického prezenčního systému ani do pracovního e-mailu, pravděpodobně z důvodu zablokování přístupu ze strany žalované, ačkoliv jsou zaměstnanci povinni využívat elektronický prezenční systém k evidenci pracovní docházky. Dovodila tak, že žalovaná porušila svou povinnost přidělovat žalobkyni práci, v „důsledku čehož žalobkyně neměla povinnost se na místo výkonu práce ve dnech 12. 4. 2021 až 14. 4. 2021 osobně dostavovat“ a nepovažuje tak tyto dny za neomluvenou absenci.Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Namítala, že žalobkyně se dne 9. 4. 2021, 12. 4. 2021, 13. 4. 2021 a 14. 4. 2021 nedostavila bez omluvy na místo výkonu práce, ačkoliv k tomu byla opakovaně vyzývána. Zdůraznila, že popsané jednání žalobkyně se odehrálo v době pandemie v průběhu distanční výuky, kdy byly zvýšené nároky na preciznost práce a její časové plánování, soudržnost kolektivu a kolegialitu. Žalobkyně jednala zcela jiným způsobem, v době plného lockdownu v březnu 2021 vycestovala bez vědomí a souhlasu žalované do zahraničí (Egypta) domnívaje se patrně, že distanční výuku bude realizovat z tohoto místa, to se však nestalo. V době distanční výuky své povinnosti neplnila řádně, zasílala rodičům mylné informace, nebo výukové materiály byly zaslány pozdě. Žalobkyně opakovaně porušila své pracovní povinnosti. Dne 9. 4. 2021 se konala pracovní schůzka, na kterou se žalobkyně nedostavila, ačkoliv k tomu byla vyzvána. Ve dnech 12. 4. až 14. 4. 2021 se žalobkyně rovněž nedostavila do práce pro tvrzené příznaky onemocnění COVID-19, v daný okamžik pobývala žalobkyně v Rumunsku. Nadto žalobkyně dne 13. 4. 2021 žalované sdělila, že ani v dalších dnech se do práce nedostaví, když uvedla že si od 12. 4. 2021 do 12. 5. 2021 bere dovolenou.Soud provedl dokazování všemi listinami nacházejícími se ve spise. Zamítl návrh žalobkyně provést účastnický výslech jednatele žalované, když žalovaná s účastnickým výslechem nesouhlasila (§ 131 odst. 1 o.s.ř.).Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně pracovala pro žalovanou od 1. 9. 2020 na pozici dvojjazyčné učitelky v mateřské škole. Pracovní doba žalobkyně byla stanovena na práci od pondělí do pátku v celkové délce 40 hod/týdně, kdy začátek a konec pracovní doby se sjednává dle rozvrhu, který určí zaměstnavatel. Dovolená na zotavenou činí 4 týdny za podmínek stanovených zákoníkem práce (prokázáno Pracovní smlouvou ze dne 31. 8. 2020).V době uzavření mateřských škol z důvodu pandemie COVID-19 probíhala distanční výuka nejprve tím způsobem, že jednou týdně byl zasílán plán činností rodičům s dětmi. Poté probíhala výuka online, kdy žalobkyně vedla hodinu s předškoláky a rovněž vyučovala logopedii. , adresa, výkonu práce žalobkyně bylo v , Anonymizováno, na , adresa, , o svém odjezdu do zahraničí žalovanou nikterak neinformovala (prokázáno účastnickým výslechem žalobkyně ze dne 19. 9. 2022).Z výpovědi ředitelky , jméno FO, bylo zjištěno, že v době distanční výuky měla žalobkyně opakovaně problémy se přihlásit do aplikace pro výuku z důvodu tvrzeného špatného signálu. Problémy žalobkyně s přihlášením referovali jak jiní učitelé, tak rodiče. Špatný signál pro připojení byl patrně způsobem pobytem žalobkyně v Egyptě. Dne 6. 4. 2021 bylo oznámeno, že se od 12. 4. 2021 smí otevřít mateřské školy pro předškolní ročníky dětí, bylo tak nutné nastavit pravidla pro běh výuky. Pedagogický tým je malý a žalobkyně měla vykonávat práci i po datu 12. 4. 2021. Dne 9. 4. 2021 proběhla pedagogická porada, které nebylo možné zúčastnit se jí online pro plynulost porady a velkého množství věci k řešení. Žalobkyni byl odňat přístup do systému docházky až když se nedostavila do práce a bylo jí odesláno okamžité zrušení pracovní poměru.Žalobkyně v březnu roku 2021 odcestovala do Egypta, kde byla následně umístěna do karantény pro onemocnění Covid-19. Neúčastnila se tak povinné distanční výuky probíhající přes aplikaci Microsoft Teams z důvodu tvrzeného špatného signálu. Distanční výuku za žalobkyni musel odučit zástup. Žalovaná vytkla žalobkyni cestování do zahraničí v době, kdy jsou povinné pobyty v karanténě při cestování jakož i skutečnost, že žalobkyně cestovala do zahraničí, přestože měla zůstat ve 14denní karanténě z důvodu setkání se s nakaženým dítětem (prokázána E-komunikací ze dne 9. 3. 2021). Žalobkyně přislíbila ze zahraničí vypracovat předškolní přípravu, administrativní práci i stimulační program a dále dne 16. 3. 2021 uvedla, že je stále „COVID pozitivní“. Na výzvu zaslala žalované potvrzení o pozitivním testu na COVID-19 ze dne 4. 3. 2021, potvrzení o pozitivním testu z 15. 3. 2021 nezaslala s odůvodněním, že „ho nemá“ a že test byl „vadný“. Následně večer dne 17. 3. 2021 informovala žalovanou, že další PCR test již dopadl dobře a vrátí se do ČR (prokázáno E-komunikací ze dne 14. 3. 2021 až 17. 3. 2021). Dne 19. 3. 2021 vyzvala žalovaná žalobkyni k zaslání vypracovaného zadání úkolů , právnická osoba, . Na den 22. 3. 2021 si strany dohodly zkoušku spojení přes Microsoft Teams, aby žalobkyně mohla odučit své hodiny. Následně žalobkyně téhož dne žalované sdělila, že je v pracovní neschopnosti z důvodu namožených hlasivek. Žalovaná vytkla žalobkyni neodevzdání výše uvedených úkolů , právnická osoba, (prokázáno E-komunikací ze dne 19. 3. 2021 až 22. 3. 2021). Žalovaná následně ujišťovala žalobkyni, že bude vykonávat své povinnosti a dne 25. 3. 2021 odučila logopedický kroužek a další dny i hodinu pro předškoláky (prokázáno E-komunikací ze dne 23. 3. 2021 až 29. 3. 2021).Dne 7. 4. 2021 žalovaná vyzvala žalobkyni, aby se 8. 4. 2021 dostavila do školky k pracovní schůzce. Téhož dne žalobkyně sdělila žalované, že „musela odjet k tetě“ a bude k dispozici online. Dne 9. 4. 2021 byla žalobkyni vytknuta její práce, kdy žalobkyně zaslala rodičům e-mail s mylnými informacemi. Žalovaná vyzvala žalobkyni, aby si zjistila od kolegů, jaká jsou opatření a povinnosti nastavené od pondělí ve školce s tím, že platný rozvrh bude mít v pondělí v e-mailu. Žalobkyně se za své jednání omluvila a dne 11. 4. 2021 žalované sdělila, že se nachází mimo Českou republiku a nebude se moci vrátit a nastoupit do práce z důvodu špatného zdravotního stavu. Uvedla, že by ji nepustili do letadla se symptomy onemocnění COVID-19. Žalovaná následně (dne 11. 4. 2021) žalobkyni navrhla ukončit pracovní poměr dohodou z důvodu chování žalobkyně i přístupu k náplni práce a práci samotné (prokázáno E-komunikací ze dne 7. 4. 2021 až 11. 4. 2021).Dne 12. 4. 2021 žalobkyně vytkla žalované, že jí byl zablokován přístup do e-mailu. Odmítla podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru a vyzvala žalovanou, nechť je jí dána výpověď s dvouměsíčním odstupným. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k „naplnění podstaty pracovní smlouvy“. Dne 13. 4. 2021 žalobkyně sdělila žalované, že nemůže vykonávat a naplňovat podstatu pracovní smlouvy, když má zablokované přístupy na e-mail a do docházkového systému a oznámila žalované, že si „vybírá dovolenou, kterou předpokládá v červenci nevyužije. To znamená od 12. 4. 2021 do 12. 5. 2021“ (prokázáno E-komunikací ze dne 12. 4. 2021 až 13. 4. 2021).Žalobkyně kontaktovala lékaře ohledně svého zdravotního stavu dne 13. 4. 2021 (prokázáno potvrzením , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 3. 5. 2021).Z výpovědi , jméno FO, , zaměstnankyně žalované, bylo zjištěno, že na pedagogickou poradu dne 9. 4. 2021 byly svolání pomocí hromadné skupiny v aplikace WhatsApp. Zaměstnanci věděli, kdy končí online výuka a že se tak bude konat porada pedagogického sboru. Když žalobkyně nenastoupila do práce, musela být přerozdělena její práce a rozvrh hodin se musel přepracovat.Žalovaná dopisem ze dne 14. 4. 2021 okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobkyní dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Okamžité zrušení žalovaná odůvodnila opakovanou absencí žalobkyně v práci. Žalobkyně se bez omluvy neměla dostavit na místo výkonu práce dne 9. 4. 2021, 12. 4. 2021, 13. 4. 2021 a 14. 4. 2021, kdy avizovala, že ani v dalších dnech se nemíní k výkonu práce dostavit, aniž by pro to měla relevantní důvod (prokázáno Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021). Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno dne 15. 4. 2021 (prokázáno z informací o Sledování zásilek a podacího lístku).Žalobkyně informovala žalovanou o tom, že trvá na tom, aby její pracovní poměr nadále pokračoval (prokázáno dopisem ze dne 31. 5. 2021 spolu s Podacím lístkem).Z dalších provedených důkazů soud nezjistili skutečnosti nové nebo podstatné pro rozhodnutí ve věci. Soud dále provedl k důkazu printscreen s přihlašovacími údaji na internetovou adresu webmail.ebola.cz, ze které nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaná zrušila žalobkyni přístup do pracovního e-mailu a elektronické docházky. Ředitelka mateřské školy , jméno FO, naopak vypověděla, že přístupy byly žalobkyni zrušeny až po odeslání okamžitého zrušení pracovního poměru, avšak s ohledem na odůvodnění uvedené níže soud již nepřistoupil k poučení dle § 118a o.s.ř. z důvodu nadbytečnosti.Po právní stránce soud věc posoudil podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „ZP“), dle kterého může zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode kdy pracovní poměr skončil uplatnit u soudu neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.V projednávané věci žalobkyně obdržela okamžité zrušení pracovní poměru dne 15. 4. 2021 a žaloba na určení neplatnosti byla doručena dne 11. 6. 2021, žalobkyně tedy podala žalobu v zákonné prekluzivní lhůtě.Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015).V projednávané věci měla žalobkyně porušit své základní pracovní povinnosti zaměstnance spočívající v osobním výkonu práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržování povinností vyplývající z pracovního poměru dle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tím, že se svévolně nedostavila do místa výkonu práce dle pokynu zaměstnavatele.Dle ustálené judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 379/2000) soud hodnotil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů s ohledem na konkrétní okolnosti případu, kdy kromě délky nepřítomnosti zaměstnance v práci by také mělo být přihlédnuto zejména k důsledkům jeho nepřítomnosti v práci pro zaměstnavatele, k dosavadnímu postoji zaměstnance k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností. Zvlášť hrubým porušením pracovních povinností pak může být i neomluvené zmeškání práce v trvání méně než pěti dnů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1440/2020).V projednávané věci pracovala žalobkyně v době porušení povinností pro žalovanou nemálo více než půl roku během pandemie COVIDU-19 v Česku. Usnesením vlády České republiky č. 200 ze dne 26. 2. 2021 byly uzavřeny všechny školy a školky. Usnesením vlády České republiky ze dne 26. 3. 2021, č. 315 byla účinnost usnesení prodloužena do 11. 4. 2021. Žalobkyně, přestože si byla vědoma účinnosti výše uvedeného usnesení vlády, dne 7. 4. 2021, odcestovala do zahraničí. Ode dne 12. 4. 2021 se do posledních ročníků mateřských škol vrátili žáci předškolního věru. Žalobkyně si musela být vědoma končící účinnosti výše uvedeného usnesení vlády, kterým byly uzavřeny mateřské školy. Ostatně žalovaná za účelem přípravy na návrat dětí pořádala dne 9. 4. 2021 pracovní schůzku, na kterou se žalobkyně nedostavila. Absenci žalobkyně na této schůzce nemůže omluvit ani skutečnost, že se v době konání schůzky nacházela v zahraničí, a že byla žalovanou vyzvána k účasti na schůzce téhož dne, kdy do zahraničí cestovala. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, má soud za prokázané, že vyučující věděli, že opatření vlády týkající se školek končí, a žalovaná tak bude konat koordinační schůzku za účelem příprav. Soud tak nepřihlédl k námitce žalobkyně, že nemohla prezenční formu porady předvídat.Žalobkyně se nedostavila do místa výkonu práce rovněž ve dnech 12. 4. 2021 až 14. 4. 2021 přestože se v uvedené době již konala prezenční výuka. Bylo prokázáno, že žalobkyně se v uvedených dnech nacházela v Rumunsku, tam odcestovala 7. 4. 2021. V projednávané věci nebylo prokázáno, že by byl na straně žalobkyně omluvitelný důvod pro její absenci v zaměstnání. Žalobkyně tvrdila, že byla v uvedené době nemocná. Soud z provedeného dokazování však nemá za prokázané, že žalobkyně se nemohla prezenční výuky zúčastnit z důvodu nemoci. Žalobkyně po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. předložila soudu lékařskou zprávu ze dne 23. 4. 2021 z oddělení ORL od , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedená zpráva však potvrzuje pouze tu skutečnost, že žalobkyně utrpěla v 16 letech úraz nosu a má vybočenou nosní přepážku. Byla jí tak doporučena septoplastika (operace noční přepážky). Jiné důkazy žalobkyně k prokázání svého tvrzení nepředložila. Pokud žalobkyně tvrdí, že ji lékařka odmítla vystavit potvrzení o pracovní neschopnosti z důvodu jejího pobytu v zahraničí, nelze takovou skutečnost dávat k tíži žalované. Současně nelze pominout, že žalobkyně kontaktovala praktického lékaře ohledně svého zdravotního stavu až 13. 4. 2021, tj. až poté, co od žalované obdržela zprávu týkající se rozvázání pracovního poměru dohodou, odmítnutí vyplacení odstupného ze strany žalované a po obdržení výzvy, nechť žalobkyně plní své pracovní povinnosti.Žalobkyně dále dne 13. 4. 2021 oznámila žalované, že si od 12. 4. 2021 do 12. 5. 2021 bere dovolenou. Uvedené dny však nelze považovat za omluvenou absenci při výkonu práce z důvodu čerpání dovolené. Žalobkyně nerespektovala skutečnost, že dle pracovní smlouvy má zaměstnanec nárok toliko na 4 týdny dovolené za rok (žalobkyně si sama vzala téměř čtyři a půl týdne dovolené) a nelze přehlédnout, že žalobkyně si určila čerpání dovolené sama a zcela pominula, že dobu čerpání dovolené je povinen určovat zaměstnavatel, a nikoliv sám zaměstnanec (viz ustanovení § 217 odst. 1 zákoníku práce).Soud neuvěřil žalobkyni v rámci jejího účastnického výslechu, kdy vypověděla, že odjela do Rumunska, kde měla tetu, zajistila si tam dobré internetové připojení, vzala si všechny své materiály a vykonávala výuku tímto způsobem. Žalobkyně poukazovala na to, že splnila pokyn zaměstnavatele, který měl zaměstnancům ukládat zajistit si dobré internetové připojení s tím, že budou konat online výuku. Žalobkyně však odjela do zahraničí až v době, kdy byl znám den skončení účinnosti usnesení vlády (11. 4. 2021). Žalobkyně uvedla, že výuku vedla z Rumunska, ale přitom bylo prokázáno, že žalobkyně odjela do Rumunska téhož dne, kdy byl žalobkyni sdělen termín konání pracovní schůzky, tj. 4 dny před skončením účinnosti usnesení vlády. Žalobkyně dále uvedla, že kvůli nastalé situaci s jejím onemocnění v Rumunsku nabídla žalované, aby to považovala za dovolenou na týden, neboť doktorka jí sdělila, že by měla minimálně 5 dní ležet. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované, že si bere dovolenou na jeden měsíc, neboť dovolenou v létě zřejmě nevyužije.Soud dále nepřihlédl k námitce žalobkyně, že žalovaná zablokováním přístupu do pracovního e-mailu a do elektronického prezenčního systému porušila svou povinnost přidělovat žalobkyni práci. Žalovaná vyzvala žalobkyni, aby se dne 9. 4. 2021 zúčastnila pracovní schůzky v místě výkonu práce, avšak to žalobkyně neučinila. Dále ji vyzvala, aby si zjistila své pracovní úkoly od kolegů. Dne 12. 4. 2021 žalovaná opětovně vyzvala žalobkyni k „naplnění podstaty pracovní smlouvy“. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně působila u žalované na pozici dvojjazyčné učitelky v mateřské škole, nelze z podstaty sjednaného druhu práce považovat za „naplnění pracovní smlouvy“ vedení evidence v elektronickém prezenčním systému a vyřizování e-mailové korespondence, zejména v době, kdy výuka v mateřských školách probíhala prezenčním způsobem. Nadto je třeba zdůraznit, že dle pracovní smlouvy tvoří přímá pedagogická činnost žalobkyně 34 hodin týdně (nepřímá činnost pak 6 hodin týdně). Žalovaná tak neporušila svou povinnost přidělovat žalobkyni práci, žalobkyně měla být v uvedené dny přítomna fyzicky na pracovišti (jelikož nemoc žalobkyně nebyla prokázána viz výše). Nadto tvrzení žalobkyně jsou vnitřně rozporná, kdy žalobkyně tvrdila, že je nemocná a nemůže se tak dostavit do práce, a současně uvedla, že chtěla pracovat pro žalovanou, ale zablokováním přístupu do e-mailu si nemohla zjistit školní rozvrh a přijít tak do práce.Soud při posuzování závažnosti porušení povinností přihlédl i k osobě zaměstnankyně a k době, kdy k porušení povinností došlo. K výše uvedeným absencím došlo v době pandemie COVID-19 a v průběhu změny z distanční formy výuky na výuku prezenční. Žalobkyně v průběhu distanční výuky měla pravidelné problémy s plněním pracovních povinností z důvodu tvrzeného špatného signálu. Soud při hodnocení závažnosti porušení pracovních povinnosti žalobkyně přihlédl i ke skutečnosti, že žalobkyně nebyla schopna plnit své pracovní povinnosti z důvodu opakovaného cestování do zahraničí – v březnu cesta do Egypta, v dubnu cesta do Rumunska - kdy mezi oběma událostmi byl krátký časový rozestup, a žalobkyně se z problémů při plnění pracovních úkolů, které měla v Egyptě nikterak neponaučila a svévolně před skočením účinnosti usnesení vlády o zákazu prezenční formy výuky opětovně vycestovala do zahraničí. V obou případech musela žalovaná nahradit účast žalobkyně na výuce. Práci za žalobkyni musel převzít jiný z pedagogů.Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně se nedostavila do zaměstnání dne 9. 4. 2021 z důvodu cesty do zahraničí a dále ve dnech 12.4. až 14. 4. 2021. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl, neboť shledal, že žalobkyně porušila své povinnosti zvlášť hrubým způsobem a žalovaná tak byla oprávněna zrušit okamžitě pracovní poměr s žalobkyní dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 328 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 15. 2. 2022, podání ze dne 1. 3. 2023, účast na jednání dne 19. 9. 2022, 6. 3. 2023 a 13. 10. 2023 dle § 11 odst. 1 a. t.) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 528 Kč.Povinnost k plnění nákladů řízení soud stanovil v obecné pariční lhůtě (dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (dle § 149 odst. 1 o.s.ř.).