16 C 211/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jitky Kubešové a přísedících Márie Čerňanské a JUDr. Zdeňka Nopa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o na náhradu škody z pracovního úrazu

I. Žaloba o náhradu škody z pracovního úrazu se zamítá.

II. Žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 156 520 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 9. 2020 domáhala zaplacení částky 490 533,76 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 18. 8. 2017 do 12. 8. 2019, částky ve výši 273 118,62 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 13. 8. 2019 do 30. 11. 2019 a částky 90 100 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 17. 8. 2017 utrpěla žalobkyně pracovní úraz, kdy v pracovní době při výkonu pracovní činnosti upadla ze své kancelářské židle, následně vyhledala lékařskou pomoc. Taxík do Nemocnice , adresa, volala paní , jméno FO, . O vzniku pracovního úrazu žalobkyně informovala, jakmile jí to umožnil její zdravotní stav, a to telefonicky dne 22. 8. 2017. Předmětným pádem utrpěla akutní blokaci bederní páteře. Přijímající lékař v Nemocnici , adresa, se žalobkyni neptal, zda její zranění bylo způsobeno pracovním úrazem, proto tato skutečnost není uvedena v Lékařské zprávě. Praktický lékař, který následně vystavoval doklad o dočasné pracovní neschopnosti zas žalobkyni sdělil, že jemu nepřísluší posuzovat, zda se jedná o pracovní úraz či nikoliv. Pracovní neschopnost trvala od 18. 8. 2017 do 12. 8. 2019. Žalobkyně zdůraznila, že došlo k pracovnímu úrazu, neboť k úrazu došlo v pracovní době, v místě výkonu práce a při výkonu pracovní činnosti žalobkyně. Dne 18. 12. 2019 byl žalobkyni z důvodu utrpěného zranění přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

2. Ke svému zdravotnímu stavu žalobkyně uvedla, že do předmětného úrazu žalobkyně žila aktivním společenským i sportovním životem, zajímala se o zdraví životní styl, plavala provozovala cyklistiku jakož i další typy sportů. V období před úrazem trpěla pouze onemocněním krční páteře, degenerativní postižení provázené drobnou myelopatií ne zcela jasného původu. O dobrém zdravotním stavu svědčí i skutečnost, že pracovala u Armády ČR.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Namítala, že žalobkyně tvrdí, že v průběhu pracovní činnosti upadla ze své kancelářské židle, žalovaná má však za to, že k žádnému pádu žalobkyně nedošlo. Tvrzeného pádu měla být přítomna , jméno FO, , která pracovala u žalované v období od 1. 8. 2017 do 3. 1. 2018 a byla nadřízenou žalobkyně. Svědkyně , jméno FO, však žalované při prošetřování události sdělila, že k žádnému pádu nedošlo. Žalobkyně si toho dne sama začala stěžovat, že jí bolí záda. Krom toho žalobkyně sama potvrdila, že k žádnému pádu nedošlo ve svém vyjádření ze dne 6. 10. 2017. Žalovaná dále zdůrazňuje, že pracovním úrazem je myšleno porušení zdraví, ke kterému došlo krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů, například prudkým, nenadálým, násilným a nevyváženým pohybem. V případě žalobkyně však k pracovnímu úrazu nedošlo, žalobkyně sama uvedla, že usedala na židli obvyklým způsobem, který nevybočil ze standardních postupů usedání. Hlavní příčinou vzniku škody tak bylo obecné onemocnění žalobkyně, a nikoliv pracovní úraz. V daném případě tak není dána ani příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Dále žalovaná uvádí, že žalobkyně bezodkladně nenahlásila vznik pracovního úrazu. Žalobkyně jistě nebyla v tak nepříznivém zdravotním stavu, aby nejpozději druhý den po události nebyla schopna kontaktovat žalovanou, žalobkyně tak porušila svou povinnost dle ust. § 106 odst. 4 písm. h) zákoníku práce.

4. Soud provedl dokazování všemi listinami nacházejícími se ve spise. Zamítl návrh žalované na výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl navržen k prokázání tvrzení, že žalovaná konzultovala postup při prošetřování úrazu se společností , právnická osoba, z důvodu nadbytečnosti, když toto tvrzení nebylo podstatou proběhlého dokazování. Dále soud zamítl návrh žalobkyně na zadání revizního znaleckého posudku k prokázání příčiny poškození zdraví z hlediska úrazového mechanismu z důvodu nadbytečnosti. Z provedeného dokazování má soud skutkový stav za dostatečně prokázaný. Navíc z vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, i , tituly před jménem, , jméno FO, má soud za prokázané, že zpětně nelze příčinu poškození zdraví určit. Ze stejného důvodu soud zamítl návrh žalobkyně vyžádat si lékařské zprávy, ze kterým , tituly před jménem, , jméno FO, vycházel, když tyto byly navrhovány k prokázání závažnosti újmy žalobkyně. Dále soud neprovedl k důkazu kopii z vojenské knížky žalobkyně, když tato nebyla soudu předložena. Soud rovněž zamítl návrh žalobkyně na vyžádání si knihy úrazů, k prokázání tvrzení, že úraz nebyl zaznamenán v knize úrazů žalované. S ohledem na právní hodnocení má soud takový návrh za nadbytečný.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z Pracovní smlouvy ze dne 3. 4. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně pracovala pro žalovaného na pozici , Anonymizováno, od 3. 4. 2017 na dobu neurčitou s místem výkonu práce v Praze.

7. Z Osnovy školení BOZP pro zaměstnance má soud za prokázané, že žalobkyně byla ke dni 3. 4. 2017 proškolena mimo jiné k pracovním úrazům.

8. Z dopisu ze dne 6. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně v dopisu paní , jméno FO, (zaměstnankyni žalované) popisuje průběh úrazu tak, že dne 17. 8. 2017 na svém pracovišti, při sedání na židli ke stolu s počítačem, kde hodlala plnit své pracovní povinnosti utrpěla úraz. Na židli usedala obvyklým způsobem, nikterak nevybočila ze standardních postupů. Při usedání se mírně naklonila, a přitom ucítila náhlou prudkou bolest vystřelující do bederní oblasti, dolních končetin a břicha.

9. Z dopisu , právnická osoba, ze dne 14. 4. 2021 bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2017 došlo k objednání taxíku v čase 13:28.

10. Z dohody o rozvázáni pracovního poměru ze dne 9. 9. 2019 má soud za prokázané, že ke dni 10. 9. 2019 byl pracovní poměr mezi účastníky rozvázán dohodou.

11. Z Vyjádření k pracovní neschopnosti ze dne 29. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná obdržela dne 22. 8. 2017 telefonické hlášení od žalobkyně, že dne 17. 8. 2017 utrpěla pracovní úraz, kdy žalovaná tento úraz neuznala. Toto rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že žalobkyně bezodkladně nenahlásila pracovní úraz na personální oddělení, úraz nebyl zapsán do knihy pracovní úrazů a na pracovní neschopnosti není dle vyjádření lékaře zaškrtnuta kolonka, že se jedná o pracovní úraz.

12. Z propouštěcí zprávy , Anonymizováno, nemocnice , adresa, ze dne 19. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně prodělala dne 14. 6. 2018 operaci k řešení spondylózy L3-L4, kdy žalobkyně udávala chronický VAS LSp. s paresteriemi DKK po L4.

13. Z Lékařské zprávy ze dne 17. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně přišla do Nemocnici , adresa, pro bolesti zad. V práci se naklonila a pak bolesti bederní, úraz nebyl, včera nic nebolelo. Po cvičení bez efektu. Závěr lékaře je Akutní VAS LS.

14. Z Odborného lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, ze dne 30. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně lékaři popsala úrazový děj tak, že špatně dosedla a pocítila prudké bolesti v dolní bederní páteři. Lékař současně v anamnéze popisuje, že žalobkyně při posazování ke svému stolu zakopla o židli, upadla na její okraj a poté na zem. V závěru lékař uvádí, že pracovní úraz spočíval v tom, že při posazování žalobkyně upadla na zem na hýždě. Lékař dochází k závěru, že došlo k výhřezu meziobratlové ploténky, která byla postižena degenerativními patologickými změnami. Výhřez ploténky mohl vzniknut a vznikl přímým následkem úrazového mechanismu tak, že došlo k pádu žalobkyně. Dále se lékař zabýval onemocněním krční páteře žalobkyně a dospěl k závěru, že zde není příčinná souvislost mezi onemocněním krční páteře a úrazem utrpěným den 17. 8. 2018.

15. Z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, dne 2. 2. 2022 bylo zjištěno, že výhřezy meziobratlových plotének vznikají výhradě na ploténkách, které jsou postiženy degenerativním procesem, tak jako u žalobkyně. Lékař dále konstatoval, že kdyby k žádné události nedošlo tedy žalobkyně by nespadla, tak by výhřez ploténky s událostí nespojoval. K výhřezu je třeba určitého tlaku, třeba i malého v případě těžce degenerativních změn, tedy ani dosednutí na židli se úplně vyloučit nedá. Z následků však nelze jasně identifikovat příčinu výhřezu.

16. Z vyjádření ortopeda primáře , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že výhřez meziobratlové ploténky může vzniknout úrazovým mechanismem (pádem, úderem), ale může vzniknout i bez úrazového mechanismu. Obecně nelze posoudit jakým mechanismem k poškození došlo, jelikož k výřezu ploténky dochází v terénu pokročilých degenerativních změn.

17. Z výslechu , jméno FO, dne 15. 9. 2021 a ze dne 28. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně byla v době události její podřízená. Pracovali spolu s žalobkyní v jedné kanceláři, stoly měli naproti sobě, dobře na sebe viděli. Dne 17. 8. 2017 si žalobkyně měla začít stěžovat, že jí bolí záda, a že si chce odskočit, že má nějaké vyzkoušené cviky na záda, které jí pomůžou. Žalobkyně měla následně vstát a cvičit, poté chtěla provést cvik v leže, následně se rozplakala bolestí s tím, že již není schopna se ze země zvednout. Svědkyně stála po dobu cvičení vedle žalobkyně poté žalobkyni zavolala taxíka. Svědkyně žádný pád neviděla. O dva nebo tři dny později žalobkyně svědkyni volala, že má událost zpětně napsat do knihy úrazu, jelikož měl nějaký doktor žalobkyni říct, že by to mohl být pracovní úraz.

18. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 29. 11. 2021 bylo zjištěno žalobkyně (manželka svědka) svědkovi popsala událost tak, že špatně dosedla na židli a svalila se. Zůstala na zemi.

19. Z výslechu , jméno FO, ze dne 14. 9. 2023 bylo zjištěno, že svědkyně v době události pracovala na personálním oddělení. Týden po úrazu svědkyni kontaktovala žalobkyně s tím, že utrpěla pracovní úraz. V rámci neschopenky však nebylo vyplněno políčko, že jde o pracovní úraz. Žalobkyně měla svědkyni popsat úraz tak, že seděla na židli a louplo nebo píchlo jí v zádech.

20. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně výše uvedeného dne usedala k pracovnímu stolu, tím se mírně naklonila. Při usedání zakopla o židli, která byla na kolečkách, jak židle ujížděla, tak se snažila chytnou poličky a přitáhnout se, dopadla na okraj židle a „dřepla“ si na zem. Tímto způsobem spadla na zem. V kanceláři s žalobkyní měla být svědkyně , jméno FO, , která si žalobkyně neměla všímat. Následně jí měla jen svědkyně na žádost podat telefon, aby si mohla zavolat.

21. Z Rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 18. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle ustanovení § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, tj. že pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.

22. Z dopisu ze dne 20. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná informovala zástupce žalobkyně, že by se žalobkyni stal pracovní úraz.

23. Z oznámení ze dne 11. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu výzvy dle § 142a o. s.ř.

24. Soud dále v řízení provedl další důkazy, ze kterých však s ohledem na právní hodnocení nezjistil žádné skutečnosti významné pro posouzení ve věci. Zejména se jednalo o Mzdový výměr ze dne 3. 4. 2017, Pracovní smlouvu ze dne 1. 12. 2019, faktura z , právnická osoba, ze dne 16. 10. 2018, faktura z , právnická osoba, . Rehabilitační nemocnice , adresa, ze dne 3. 12. 2018, 2. 6. 2019, fakturu z , právnická osoba, ze dne 27. 5. 2019, paragon za fyzioterapie ze dne 18. 9. 2019, vyúčtování léčy ze dne 18. 9. 2020, 21. 9. 2020, pokladní doklad za rehabilitace ze dne 24. 9. 2020, Rozhodnuté o výplatě nemocenského ze dne 23. 8. 2018, 19. 12. 2018, 14. 3. 2019, 3. 7. 2019, Přehled klinických událostí , Anonymizováno, , Rozhodnutí Úřadu práce ze dne 2. 3. 2020 o přiznání podpoře v nezaměstnanosti. Dále soud provedl email ze dne 18. 8. 2017. 11. 10. 2017, 25. 10. 2017, 10. 10. 2017, 30. 10. 2017, ze kterých nezjistil skutečnosti nové pro toto řízení.

25. Na základě výše uvedených důkazních prostředků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

26. Žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 4. 2017 zaměstnána u žalované na pracovní pozici , Anonymizováno, . Dne 17. 8. 2017 se dostavila do Nemocnice , adresa, pro bolesti zad. Lékař zaznamenal v lékařské zprávě, že žalobkyně vypověděla k mechanismu vzniku bolesti, že se v práce naklonila a pak pocítila bolest v bederní části. Nedošlo k žádnému úrazu. Cvičila ale bez efektu. Žalobkyně dále ve svém oznámení žalované ze dne 6. 10. 2017 uvedla, že při dosedání na židli standardním postupem se mírně naklonila, a přitom ucítila náhlou bolest. Soud má za prokázané, že k události ze dne 17. 8. 2017 došlo výše uvedeným způsobem, neboť v obou případech se jednalo o vyjádření žalobkyně bezprostředně po události a průběhu odpovídají i zjištění z dalších provedených důkazů (zejména ze svědecké výpovědi , jméno FO, ).

27. Svědkyně , jméno FO, k průběhu události dne 17. 8. 2017 uvedla, že žalobkyně si postěžovala na bolest zad a požádala, zda by si nemohla zacvičit. Až v průběhu cvičení se žalobkyně rozbrečela bolestí a nemohla se pohnout. Soud hodnotil výpověď svědkyně jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s ostatními provedenými důkazy dle § 132 o. s. ř.. V řízení nevyšlo najevo, že by svědkyně měla důvod vypovídat v rozporu se zájmy žalobkyně. Ve vztahu k účastníkům nadto nepřímo svědkyně naznačila, že její odchod z pracovního poměru u žalované nebyl úplně příjemný a s ohledem na další výše uvedené souvislosti, tak soud hodnotí výpověď svědkyně jako pravdivou, neboť neshledal žádné okolnosti, které by zavdávaly pochybnosti o pravdivosti její výpovědi. Svědkyně vypověděla, že žalobkyně požádala, zda si může zacvičit, a to také udělala. Svědkyně k tomu uvedla, že jí žádost nepřišla zvláštní, neboť mají sedavé zaměstnání, a to se může odrazit na bolesti zad. Ostatně skutečnost, že žalobkyně se pokusila po projevení bolesti cvičit vyplývá i z Lékařské zprávy Nemocnici , adresa, ze dne 17. 8. 2017. Svědkyně žalobkyni při cvičení pozorovala a soud nemá důvod neuvěřit výpovědi svědkyně, že si žádného pádu ze židle nevšimla, respektive že k žádnému pádu nedošlo. K výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, soud nepřihlédl, když svědek toliko soudu sdělil, co vyslechl od žalobkyně.

28. Ostatně žalobkyně měnila svůj popis průběhu události ze dne 17. 8. 2017. Přestože žalobkyně původně žalované sdělila (dopisem ze dne 6. 10. 2017), že dosedala na židli obvyklým způsobem, nikterak nevybočila ze standardních postupů, lékař při zpracování odborného lékařského posudku pracoval s popisem, že žalobkyně špatně dosedla a pocítila prudké bolesti v dolní bederní páteři. Lékař současně v anamnéze popisuje, že žalobkyně při posazování ke svému stolu zakopla o židli, upadla na její okraj a poté na zem. V závěru lékař uvádí, že pracovní úraz spočíval v tom, že při posazování žalobkyně upadla na zem na hýždě. Lékař tak pracuje s popisem úrazového děje od žalobkyně, která těmito způsoby úraz popsala, a dochází k závěru, že došlo k výhřezu meziobratlové ploténky, která byla postižena degenerativními patologickými změnami. Konstatuje, že k výhřezu mohlo dojít pádem žalobkyně. Z odborného posudku je tak patrné, že lékař hodnotí výhřez s přihlédnutím k tvrzení žalobkyně, že došlo k pádu. Z posudku se však nepodává, že k pádu došlo, to zůstává v tvrzení žalobkyně.

29. Soud neuvěřil žalobkyni, která až po sdělení žalované, že neuznává pracovní úraz začala tvrdit, že upadla z kancelářské židle. Dokonce ve své účastnické výpovědi, vědoma si výsledků dokazování, propojila všechny skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, se svým tvrzením. Výpověď žalobkyně tak byla rozporuplná a nesrovnalosti jsou patrné i dalších částech výpovědi. Žalobkyně uvádí, že svědkyně , jméno FO, stála nad žalobkyní, když jí žalobkyně měla říkat, že si udělá pár cviků, protože spadla, zároveň však dále žalobkyně vypověděla, že svědkyně seděla a odpověděla jen „to si zacvič“ a pracovala dál.

30. Pokud žalobkyně poukazuje na skutečnost, že bolest zad propukla až odpoledne při dosedu na židli, kdy tento stav muselo něco zapříčinit a touto příčinou byl pracovní úraz, lze poukázat na vyjádření ortopeda primáře , tituly před jménem, , jméno FO, , který po odborné stránce uvádí, že k výhřezu meziobratlové ploténky může dojít i bez úrazového mechanismu a že nelze zpětně posoudit, jakým mechanismem k poškození došlo. Bez dalšího tak nelze dojít k závěru, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz, když nyní vykazuje zdravotní problémy.

31. Skutečnost, že nedošlo k pracovnímu úrazu je prokázána i z rozhodnutí , právnická osoba, , která invalidní důchod žalobkyni přiznala vzhledem k tomu, že žalobkyně se stala invalidní, a nikoliv z toho důvodu, že žalobkyně je invalidní z důvodu pracovního úrazu dle § 38 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

32. Po právní stránce soud věc posuzoval jako právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, tedy jako pracovněprávní vztah řídící se zákoníkem práce (§ 1 písm. a) a § 4 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, dále jen „zákoník práce“), když se na jím neupravené otázky aplikuje zákoník občanský (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „občanský zákoník“).

33. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 zákoníku práce), který byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy (§ 34 a násl. zákoníku práce). Dále platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 269 odst. 1 zákoníku práce).

34. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

35. Podle § 271b odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

36. Konečně pak platí, že zaměstnanci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (ustanovení § 271d zákoníku práce).

37. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce je pracovním úrazem pro účely tohoto zákona poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

38. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo prokázáno, že skutek se nestal tak, jak je vymezen v žalobě. Z provedeného dokazování naopak bylo prokázáno, že k pracovnímu úrazu nedošlo, když nedošlo ke krátkodobému, náhlému a násilnému působení zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Soud tak neshledal ani podmínky pro rozhodování o nárocích žalobkyně a žalobu zamítl (výrok I.).

39. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 156 520 Kč. Tyto náklady sestávají mimosmluvní odměny advokáta za 13 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 15. 12. 2020, 12. 8. 2021, 26. 11. 2021, 26. 1. 2022, 15. 3. 2022, účast na jednání dne 9. 6. 2021, 15. 9. 2021, 29. 11. 2021, 2. 2. 2022, 11. 4. 2022, 28. 11. 2022, 14. 9. 2023) ve výši 11 740 Kč za úkon [podle ustanovení § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“)] při tarifní hodnotě 853 752,38 Kč. Žalované rovněž náleží paušální náhrada hotových výdajů souvisejících s uvedenými 13 úkony ve výši 300 Kč za úkon.

40. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).